Rubrika
HomilieZ tradice berte víru do budoucnosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2018 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, dnes slavíme svátek, který je odlišný od všech těch, které jsme slavili zatím, myslím třeba od začátku kalendářního roku nebo i od začátku liturgického roku. Je to svátek, kterému se říká ideový. Idea – myšlenka. Je to svátek, který nás má přivést ke způsobu života. Má nám nabídnout způsob, jak žít. Jestli jste si všimli, tak vlastně všechny ty texty, které jsme slyšeli, to byly texty, které mluvily o nějaké cestě. V prvním čtení Mojžíš se loučí s Izraelity, protože ví, že do zaslíbené země nevejde, ale dává jim takové rady a říká jim, co mají dělat, až tam budou. A říká: „Dívejte se dozadu. Z té tradice, z té zkušenosti berte víru do budoucnosti. Vzpomeňte na to, jak se Bůh staral, jak se Otec stará, a na tom postavte svoji víru.
Mojžíš připomíná a říká: „Bůh, už i ten starozákonní Bůh, nebyl jenom Bohem na nebesích, ale vstoupil do tohoto světa.“ A vstoupil do tohoto světa, řekli bychom, razantně. Nebylo to jenom nějaké divadlo. Pro Egypťany, pro egyptskou velmoc, která si podrobila všechny, které si zamanula, tak to, že jim odešlo několik desítek tisíc otroků, to pro ně byla velká rána. To bylo opravdu něco velikého, něco co se do té doby nestalo, ale koneckonců ani potom se to nestalo. A tak Mojžíš říká: „Tady z tohoto žijte a tímto posilujte svoji víru.“
Žalm byl píseň, která se zpívala na začátku nového roku. Tam začíná to „novou píseň“, tím se také právě myslí nové období, nový začátek, nová možnost začít lépe.
No, a svatý Pavel, ten už mluví také víc o tom Duchu a říká: „Byli jste ale přijati za syny. To poznáváte právě tím Duchem.“ Syn má právo na dědictví. Kdyby to napsal svatý Pavel dnes, tak by tam asi ještě přidal: „Byli jste přijati za syny a dcery,“ a dcera dostávala zase věno. Takže nikdo nepřišel zkrátka. A to chce svatý Pavel zdůraznit Římanům, a to sice to, že tento Bůh, který vstupuje do našich dějin, tak vstupuje ne, aby bral, ale aby obdaroval.
No, a v evangeliu jsme slyšeli o tom, jak Ježíš se loučí a předává svoje dílo apoštolům. Říká: „Vy v tom budete pokračovat.“ Odehrává se to také na hoře. Nevíme na jaké hoře, Ježíš měl v Galileji oblíbeno vícero hor. Známe horu blahoslavenství, horu proměnění, víme, že na jednu tu horu se chodíval Ježíš modlit. Matouš neříká, jak se ten kopec jmenoval, to není důležité, ale je pro něho důležité, aby řekl: „Šli tam, kam Ježíš chtěl.“ Tedy apoštolové si nedělali, co chtěli. Neřekli si: „Tak teď konečně to vezmeme my do rukou a teďka všichni uvidí!“ Apoštolové poslouchají to slovo a pokračují v tom, co Ježíš začal. To je pro Matouše důležité.
A také je pro něho důležité říct, že jich bylo jedenáct, tedy neúplný počet. Jeden chybí, jeden odešel. To místo je prázdné. Ale jednak teda je to varování, řekněme, že jakékoliv hříchy jsou přítomny, na to nesmíme zapomenout a ohrožuje to církevní společenství, na druhou stranu každý z nás má přispět k tomu, aby to společenství bylo plné, aby se doplnilo. Matouš nevyjmenovává znovu ty učedníky, takže je to v jakési anonymitě a je tam místo pro každého z nás.
Šli tedy tam, kam je Ježíš pozval. A Matouš zdůrazňuje nebo i připomíná a říká, jednak dostali od Ježíše úkol, to poslání: „Jděte, učte, křtěte.“ Ježíš neříká, přesvědčte je, udolejte je, ale získejte je. I to je zase určitý způsob jednání.
Matouš také nezastírá, že někteří měli pochybnosti. Jak už jsem to zmínil u toho starozákonního čtení, tady, řekněme, éra tohoto světa, éra tohoto času je spojena s vírou. Opakem víry je jistota. Když něco vím na sto procent, tak mám jistotu. Nepotřebuji mít víru. Naopak když něco právě takto nevím na těch sto procent, tam potom nastupuje víra. Třeba na osmdesát, na padesát. A s tou vírou vlastně se pojí i ty pochybnosti. Ty pochybnosti pramení z naší lidské slabosti, pramení z dědičného hříchu a na nás je, abychom se těmto pochybnostem postavili. Pokud jsou ty pochybnosti opravdu rozumné, tak se je máme snažit vyřešit, máme hledat odpověď na tyto otázky, ale pokud je to něco, řekněme, ať už malicherného, někdy to může být i něco citového, někdy to může být i nějaká pochybnost, která mně se zdá důležitá, ale je to vlastně jakási maličkost nebo něco i nepodstatného, tak toto máme právě nějak zahánět tím, že se podíváme do té minulosti, do té tradice a řekněme si, když to fungovalo tisíce let, proč by to naráz přestalo fungovat tady v mém životě. Nebo proč by ten Bůh naráz jednal nějak jinak? Ne. Bratři a sestry, Bůh je stále stejný.
Dnes si připomínáme ten způsob bytí ve třech osobách. Je to společenství. Jsme povoláni k tomu, abychom žili ve společenství. Není to právě vždycky snadné. Není to jednoduché, ale jsme k tomu povoláni.
O americkém prezidentovi Abrahámu Lincolnovi se vypráví takový příběh. Už když byl tím prezidentem, tak šel někde po městě, tam se neříká kde, ale vedl s sebou své dva syny. No, a ti synové se tak jako dost pošťuchovali. A potkal je nějaký člověk a nepoznal, že to je prezident. A říkal mu: „Pane, umravněte ty svoje chlapce. Co tady dělají? Vy na to nestačíte?“ A on mu říká: „Tak mi poraďte. Mám takový problém. Mám s sebou tři ořechy a každý z nich chce dva. Jak to mám udělat?“
Bratři a sestry, právě ten dnešní svátek nám chce ukázat nebo navést nás na tu odpověď, jak to udělat, jak se k tomu postavit. Jakkoliv je to svátek, mohli bychom tady rozebírat celý teologický traktát o Trojici, ale to by asi nebylo nějak účelné, tak je to svátek, který nám připomíná, že Bůh v té trojici existuje dennodenně, dennodenně každý den, nejenom ve svátek. A pro nás to má být jakýmsi návodem, z kterého máme čerpat.
Koneckonců Ježíš taky když se loučil s těmi učedníky, tak říká: „Já jsem s vámi až do konce toho času.“ Ježíš zase posílá ty učedníky, jsou na cestě. Na cestě jsme vždycky k nějakému cíli. Tím cílem je buď místo, ale většinou je tím cílem osoba. A toto si máme uvědomit, toto si máme připomenout dnes, ale máme si to připomínat i každý den našeho života. Cílem naší životní cesty je setkání se s Bohem, který žije ve společenství tří osob.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme to, že náš Bůh žije ve společenství tří osob. Víceméně vlastně každé slovo tady v této definici je velmi důležité.
Když to vezmeme od konce: osoba. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že Bůh je nějaká třeba síla, něco, jako vítr, světlo, nebo že je obsažený v přírodě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, dnešní svátek nám připomíná způsob existence Boha. Je to vztah. To je základní myšlenka, základní poselství tohoto svátku. Je to vztah, který je otevřený. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, včetně žalmu mluví právě o vztazích, o vztazích člověk – Bůh. My se dnes máme nějakým způsobem zadívat, připomenout si znovu, jak Bůh jedná.
V prvním čtení i evangeliu je taková velmi zajímavá situace. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme Boží vlastnost, způsob jeho existence. Je to pro nás obtížně pochopitelné, a proto si musíme pomoci tím, že z Písma svatého vytahujeme ať už slova, ale hlavně události, ze kterých vidíme, jakým způsobem žije, existuje, ale také jedná náš Bůh. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, Slavnost Nejsvětější Trojice je slavnost v liturgickém roce, která je asi nejhůře uchopitelná. Za touto slavností není jedna nějaká událost. Slavíme Vánoce, Velikonoce, nebo když jsme minulou neděli slavili Slavnost seslání Ducha svatého, tak i když s tím máme třeba nějaké potíže, problémy, tak vždycky je tam nějaká událost, vždycky je tam něco, co si člověk může představit a tím pádem to nějak uchopit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, mnoho lidí si myslí, že dnešní svátek je pouze takový teoretický, ale není to pravda. Dnešní svátek je naopak velmi praktický, protože dnešní svátek nám vypráví o tom, jak žije Bůh.
Život je něco dynamického, něco, co se ukazuje navenek. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
26.05.2002 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, oslavujeme svého Boha, který se nám zjevil jako Bůh, který je ve třech osobách: Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý. Náš Bůh je ten, který nám jde svým vnitřním životem vzorem a který nám ukazuje, jak máme my všichni jednat. Není to něco, komu bychom měli dělat nějaké úlitby a už by nás nezajímal, nebo není to žádné božstvo, které, když má dobrou náladu, tak nás nechá žít, když nemá dobrou náladu, tak ho musíme usmiřovat svými obětmi, aby odvrátil od nás svůj hněv apod. Náš Bůh je ten, který se nám zjevuje jako Bůh neustále, bezmezně každého člověka milující a jehož láska nikdy nekončí. Více...