Rubrika
HomilieZpůsob Boží existence nás má inspirovat
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2012 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Bratři a sestry, zamyslíme se nad texty, které jsme slyšeli. Slavnost Boží Trojice, to je jiný svátek, než jaké jsme doposud slavili. Říkáme, že je to svátek myšlenkový, cizím slovem ideový. Je to svátek, který nám nepřipomíná jednu událost ze života některé božské osoby, ale připomíná nám to způsob bytí, způsob existence.
Naše doba je zaměřena hodně na rozum. Je tomu tak už od epochy, která byla nazvána jako osvícenství, a tady to osvícenství řeklo, že lidský rozum je schopen pochopit všechno, jak se říká, přijít všemu na kloub. A v tom je ta potíž. To není úplně pravda. Člověk dostal rozum a je schopen přijít na mnoho věcí, ale člověk má ještě i jiné schopnosti, třeba city a svobodnou vůli. Když chceme alespoň částečně proniknout do těch myšlenek, které jsou spojeny s tou dnešní slavností, tak musíme zapojit i ty svoje další schopnosti. Jenom rozumem to nepůjde.
Člověk je tvor zvídavý. Všichni jsme zvědaví, co se kde stalo, co kdo řekl, jak to bylo, ale taky jsme zvídaví. Máme tu touhu přijít, jak se říká, přijít těm věcem na kloub. Malé děti tady v té snaze pochopit, jak věci fungují, ledacos rozeberou, pak už to nedají dohromady, ale obecně ta schopnost přicházet věcem na kloub, poznávat, jak to funguje, tato schopnost posouvá lidstvo kupředu. Ale tady s tou Nejsvětější Trojicí je to trošičku jinak.
Připomněl bych příběh, který jste už určitě všichni slyšeli, o svatém Augustinovi, který tak moc se snažil přijít na to, jak to funguje v té Boží Trojici. Aby měl na to klid, tak šel na břeh Středozemního moře a chodil, přemýšlel. A teď uviděl chlapečka, který měl na pláži v písku důlek a běhal se škebličkou od moře k tomu důlku. U moře nabral vodu, nalil do důlku, běžel zase zpátky k moři a takhle pořád. Augustin k němu přišel a říká: „Co to děláš chlapečku?“ A on říká: „Přelévám moře.“ Augustin se usmál a říká: „Do toho důlku?“ Chlapeček říká: „Ano, do toho důlku.“ Augustin říká: „To se ti tam přece nemůže vejít!“ A chlapeček říká: „Spíš já přeleji to moře do toho důlku, než ty pochopíš, jak je to s tou Nejsvětější Trojicí.“ Augustin pochopil, že měl zjevení.
Bratři a sestry, tady jsme právě v momentu, kdy ta skutečnost té Nejsvětější Trojice přesahuje naši rozumovou kapacitu. Někdo by mohl říct: „Tak, když je to tajemství, tak proč to vlastně vůbec slavíme, proč se tím zabýváme a takhle?“ Na jednu stranu je to tajemství, ale na druhou stranu ten způsob Boží existence, ten způsob Bytí nás má inspirovat. My se nemáme snažit, jak se říká, přijít na kloub tomu, jak to funguje, ale máme se nechat inspirovat tím, co vidíme, jak to funguje, těmi plody, tím, co je vidět, protože to je pro nás velmi užitečné. To, že Bůh není sám.
Mojžíš na konci svého života rekapituluje, opakuje Izraelitům to nejdůležitější. A vůbec první věc, co říká: „Ptej se. Ptej se, zajímej se.“ Protože zajímat se, to už znamená překonat vlastní lenost, překonat vlastní sobectví, protože sobec se nezajímá o ty druhé, o to, co bylo. Sobce zajímá to, co se týká mě.
Takže první myšlenka, první idea, kterou nám připomíná tady tato slavnost Boží Trojice je to, že Bůh se zajímá. Zajímá se nesobecky, zajímá se, jak my říkáme, s dobrou vůlí, upřímně. A nás vyzývá taky k tomu: „Ptej se, měj zájem. Nebuď sobec, nemysli jenom na sebe.“ A říká: „Pouč se. Pouč se z toho, co bylo.“ Protože to je další takový náš lidský problém, jak se říká, místy jsme nepoučitelní. Opakujeme stále chyby, které už tady byly.
Ve Starém zákoně v době pohanů bylo takové přesvědčení, že, když někdo viděl Boha, že musí zemřít. Až Mojžíš byl ten, který nezemřel, a u všech to vzbudilo úžas. Ale pokud šlo o to slyšet Boha, tak to už se bralo jako snesitelné a že člověk toto může přežít. A Mojžíš připomíná a říká: „A vy jste se s Bohem setkali a přežili jste to. A bylo vám to k dobrému.“
A to je druhá myšlenka: S Bohem je možné se setkat. Tento Bůh nám jde naproti. A Mojžíš připomíná, ono to tam bylo v takovém vlastně jenom náznaku schováno, že by si Bůh uprostřed jiného národa vyvolil svůj národ. Mojžíš tím myslí tu situaci v Egyptě, kdy Izraelité byli jako otroci.
Pořád v mnoha lidech přežívá to přesvědčení, že Bůh se k nám zná, když něco oslavujeme, že Bůh o nás ví, když je nějaká slavná bohoslužba. A Mojžíš říká: „Ale kdepak. On o vás (mluví teda k Izraelitům) věděl, když vám v tom Egyptě bylo nejhůř.“
Bratři a sestry, Bůh se nemění. Bůh o nás ví, když prožíváme naše všední dny a když je nám kolikrát těžko. Tak je nám Bůh blízko a připomíná nám svůj způsob existence.
No, a nakonec to pokračuje tím a říká: „Vyvolil si vás!“ Izraelité měli vlastně dva takové úkoly. Jednak měli zachovávat Smlouvu, tedy znamení toho, že byli vyvoleni. A potom všem národům, všem lidem, se kterými se setkali, měli zvěstovat Boha. Postupem času se to vyvinulo tak, že učit o Bohu, zvěstovat Mojžíšův zákon a věci, které s tím souvisely, bylo považováno za nejvznešenější povolání, poslání v Izraeli. Seznamovat druhé s tím, jaký je náš Bůh.
A skutečně, když do Palestiny pronikli Řekové pod vedením Alexandra Makedonského a s nimi přišli potom i jejich učenci a tak, tak zůstali překvapení, protože oni to byli lidé, kteří věřili, věřili v pohanské bohy, a byli překvapeni, protože o těch pohanských bozích se říkalo něco jiného. Ti se uzavírali do sebe, ti žili v tom svém sobectví. A tak ti Řekové, kteří dali světu tolik myšlenek, tolik filozofie, zůstali překvapeni a říkali: „A tohle v naší filozofii není – Bůh, který by šel k lidem, Bůh, který už ve svém jménu má vlastně naznačeno to, co dělá.“
Když mluvíme o Trojici nebo vůbec o Bohu, je dobré neříkat jenom Bůh, ale třeba Bůh Otec, protože tam už je právě ta podstata, ta myšlenka, jak se ten Bůh chová. Mluví se tam vlastně o vztahu. Otec se stará, otec dává, otec vychovává. Syn, dítě to přijímá a to mu umožňuje růst. A Duch svatý je ten pomocník, ta síla, ten dech, který vlastně veškeré to úsilí oživuje.
Bratři a sestry, zapojme tedy do toho slavení svátku Nejsvětější Trojice všechny svoje schopnosti. Nejenom svůj rozum, rozum tady skutečně nestačí, ale zapojme i svoje city, zapojme svoji svobodnou vůli a zapojme všechno to, co umíme, abychom dokázali Boží Trojici aspoň trošku napodobit v té snaze, abychom potlačili svoje sobectví, abychom měli zájem o druhé a abychom byli nablízku jeden druhému nejenom, když něco slavíme, ale i když také prožíváme nějaké těžkosti a utrpení.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme to, že náš Bůh žije ve společenství tří osob. Víceméně vlastně každé slovo tady v této definici je velmi důležité.
Když to vezmeme od konce: osoba. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že Bůh je nějaká třeba síla, něco, jako vítr, světlo, nebo že je obsažený v přírodě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, dnešní svátek nám připomíná způsob existence Boha. Je to vztah. To je základní myšlenka, základní poselství tohoto svátku. Je to vztah, který je otevřený. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, včetně žalmu mluví právě o vztazích, o vztazích člověk – Bůh. My se dnes máme nějakým způsobem zadívat, připomenout si znovu, jak Bůh jedná.
V prvním čtení i evangeliu je taková velmi zajímavá situace. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme Boží vlastnost, způsob jeho existence. Je to pro nás obtížně pochopitelné, a proto si musíme pomoci tím, že z Písma svatého vytahujeme ať už slova, ale hlavně události, ze kterých vidíme, jakým způsobem žije, existuje, ale také jedná náš Bůh. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, Slavnost Nejsvětější Trojice je slavnost v liturgickém roce, která je asi nejhůře uchopitelná. Za touto slavností není jedna nějaká událost. Slavíme Vánoce, Velikonoce, nebo když jsme minulou neděli slavili Slavnost seslání Ducha svatého, tak i když s tím máme třeba nějaké potíže, problémy, tak vždycky je tam nějaká událost, vždycky je tam něco, co si člověk může představit a tím pádem to nějak uchopit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, mnoho lidí si myslí, že dnešní svátek je pouze takový teoretický, ale není to pravda. Dnešní svátek je naopak velmi praktický, protože dnešní svátek nám vypráví o tom, jak žije Bůh.
Život je něco dynamického, něco, co se ukazuje navenek. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
26.05.2002 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, oslavujeme svého Boha, který se nám zjevil jako Bůh, který je ve třech osobách: Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý. Náš Bůh je ten, který nám jde svým vnitřním životem vzorem a který nám ukazuje, jak máme my všichni jednat. Není to něco, komu bychom měli dělat nějaké úlitby a už by nás nezajímal, nebo není to žádné božstvo, které, když má dobrou náladu, tak nás nechá žít, když nemá dobrou náladu, tak ho musíme usmiřovat svými obětmi, aby odvrátil od nás svůj hněv apod. Náš Bůh je ten, který se nám zjevuje jako Bůh neustále, bezmezně každého člověka milující a jehož láska nikdy nekončí. Více...