Rubrika
HomiliePřijmout to, co je dané, vyžaduje pokoru
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2015 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;
Budeme se zamýšlet nad tématem, které je hodně obtížné, ale je důležité, a proto ho nemůžeme pominout. Před nějakou dobou se dělal v jedné farnosti takový průzkum, o čem by měli kněží kázat, a lidé navrhovali různá témata. Téma Nejsvětější Trojice se tam sice taky objevilo, ale hodně, hodně dole. Protože už jsme slyšeli asi mnohokrát, že je to tajemství, že je to něco, co nás přesahuje, a proto v podstatě ztrácíme i jakousi odvahu vůbec v tom bádat, hledat. My dnes přicházíme ne, abychom toto tajemství nějakým způsobem pochopili, to nejde, na to náš rozum nestačí, ale přicházíme, abychom tento způsob života nějakým způsobem obdivovali a abychom děkovali, že Bůh nám dává možnost se k tomuto přibližovat a mít to jako vzor.
Začnu krátkým příběhem, který asi vystihuje, co máme dělat. Je to z židovské tradice. Dva chlapci, jeden se jmenoval David, druhý se jmenoval Henoch, si spolu hráli na schovávanou. Hlavně ten David miloval hru na schovávanou, a tak si nachystal jednu takovou pěknou schovku a říkal si: „To dá Henochovi práci, aby mě našel.“ Začali hrát a David se schoval. Nicméně po nějaké době, spíš delší, zjistil, že ho Henoch nehledá. A když vyšel ven z toho úkrytu, tak zjistil, že Henoch tam není, že šel prostě domů, že přestal tu hru hrát. Tak utíkal za svým dědečkem a říká mu: „Dědečku, já jsem vymyslel úplně perfektní schovku. Říkal jsem si, to dá Henochovi práci mě najít, ale když mě najde, bude mít z toho velikou radost a zahrajeme si. A on ti mě vůbec nehledá. On tu hru zkazil.“ A ten dědeček říká, spíš tak jako pro sebe: „Pán Bůh se před námi taky schovává, trochu, a chce, abychom ho hledali. Ale my často se chováme jako tvůj kamarád. My ho vůbec, ale vůbec nehledáme.“ Takže jsme tady proto, abychom hledali.
Slyšeli jsme vlastně dva texty, které byly takové zásadní. Teď ze Starého zákona první čtení, a teď evangelium. Oba ty texty byly řečené na cestě. To je právě další takový aspekt. Jak už jsem to zmínil na začátku mše svaté, my dnes neslavíme konkrétní událost, ale díváme se na celý způsob existence, na celý způsob bytí. A jeden z těch aspektů, který nám Písmo svaté připomíná a říká, je: „Jsi tady na cestě.“
V tom prvním čtení to bylo vlastně v samém závěru Mojžíšova života, v páté knize Mojžíšově, říkáme tomu Mojžíšova závěť. Když někdo cítí, že odejde, tak zpravidla napíše závěť. Jednak tam rozdělí třeba majetek, ale také tam zapíše to, co považuje za důležité, zásady, kterými se v životě řídil, a co si myslí, že by mohlo být užitečné pro jeho děti, pro jeho příbuzné, pro ty, kteří tady budou žít po něm. Tomu se zpravidla říká duchovní závěť. A toto udělal Mojžíš. Byly to vlastně pokyny, které jim měly pomáhat, když obsadí zemi. Měli si uvědomit, že tu zemi dostávají jako dar a že jejich existence, to že vlastně oni budou tou kapkou v moři obklopenou jiným náboženstvím, že jejich existence, jejich způsob života, jejich vyznávání víry má upozorňovat, má svědčit o Bohu, který jim dal tuto zemi. To byl úkol celého toho Izraele, celého toho národa. A je to vlastně i náš úkol. Jsme na cestě, jsme kapkou v moři a Ježíš tak, jak vyzval těch jedenáct učedníků, tak vyzývá i nás a říká: „Jděte, učte!“ Oni nemají být nějakými agitátory. Ježíšovi učedníci vždycky zůstanou učedníky, oni nebudou pány toho učení, ale budou těmi, kteří se budou dělit. Z toho co dostali, z toho co získali, budou rozdávat.
Říká se tam, že někteří z nich měli pochybnosti. Matouš to schválně nezamlčuje. Neříká, že byli dokonalí, že v tom měli jasno. Pochybnosti, to je něco, co člověka, když to vezme za ten správný konec, posouvá kupředu. K pochybnostem je možné postavit se dvěma způsoby. Buď že člověk řekne: „Ale, ani o tom nebudu přemýšlet, stejně to nemá cenu,“ nebo si řekne: „Mohl bych přijít na něco, co pro mě bude nepříjemné, tak do toho nebudu šťourat.“ Oba tyto postoje nejsou v pořádku. Ale když člověk vezme tu pochybnost v tom směru, v tom smyslu: „Chci nějakým způsobem do té věci hlouběji proniknout, chci v tom mít jasno, chci to nějakým způsobem vyřešit,“ tak potom ta pochybnost člověku pomáhá a člověka posouvá kupředu k tomu, aby svůj život žil opravdověji, hlouběji.
„Ježíš je vyvedl na horu, kterou jim určil.“ Izraelité ve Starém zákoně dostávají smlouvu, ale taky ta smlouva je hotová. Oni ji buď mohou přijmout, nebo nepřijmout. Ti apoštolové buď půjdou na tu horu, nebo nepůjdou na tu horu. Zkrátka a dobře, některé věci jsou dané. S tím má dnešní svět velký, velký problém, že by něco bylo daného. Člověk si myslí, že to může všechno měnit, a potom ukazuje ke své škodě, že ne, že si, jak se říká, často podřízne větev, na které sedí. Tento aspekt toho, že je tu něco daného, a já tedy mám možnost to přijmout, mám možnost to odmítnout, ale vždycky musím taky s tím přijmout ty následky, vlastně chce říct, že člověk má používat svůj rozum a svým způsobem také, že má být pokorný. Přijmout to, co je dané, vyžaduje pokoru.
Učedníků je jedenáct. Někdo chybí. Chybí ten právě, který odešel, a to místo je prázdné, ale může být zaplněno. Kým? Každým z nás. To místo je prázdné, protože je to jako pozvání: „Pojď, můžeš se zapojit, můžeš tam být, můžeš vstoupit tady do tohoto společenství, ale jde o to, abys vstoupil s vážnými úmysly, abys vstoupil upřímně.“
Poslední aspekt, který tam vidíme, a prolíná se všemi těmi texty, nejvíc to asi bylo vidět v žalmu: „Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo.“ Provázanost mezi slovem a činem, aby byla jednota mezi tím, co člověk říká, co dělá. Abychom usilovali o to, aby náš život takto byl v jednotě, protože potom z toho bude vycházet jako další hodnota pokoj. Pokoj, který člověk bude mít v sobě, pokoj, který ho bude provázet.
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku tohoto zamyšlení, jsou to témata, myšlenky, které jsou složité, obtížné, ale my jsme dostali schopnost myslet, schopnost pracovat, konat, a schopnost milovat. V těchto třech schopnostech je právě člověk jedinečný a je podobný Boží Trojici. Takže za to děkujme a vždycky říkejme a prosme: „Pane, ukaž mi, jak ty schopnosti, které mám, které jsi mi dal, abych je využil, využila co nejlépe, aby můj život byl aspoň trošičku odleskem toho, jak žiješ ty ve společenství tří osob.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2020 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme to, že náš Bůh žije ve společenství tří osob. Víceméně vlastně každé slovo tady v této definici je velmi důležité.
Když to vezmeme od konce: osoba. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že Bůh je nějaká třeba síla, něco, jako vítr, světlo, nebo že je obsažený v přírodě. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.06.2017 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal, dnešní svátek nám připomíná způsob existence Boha. Je to vztah. To je základní myšlenka, základní poselství tohoto svátku. Je to vztah, který je otevřený. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2014 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme slyšeli, včetně žalmu mluví právě o vztazích, o vztazích člověk – Bůh. My se dnes máme nějakým způsobem zadívat, připomenout si znovu, jak Bůh jedná.
V prvním čtení i evangeliu je taková velmi zajímavá situace. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.06.2011 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes si připomínáme Boží vlastnost, způsob jeho existence. Je to pro nás obtížně pochopitelné, a proto si musíme pomoci tím, že z Písma svatého vytahujeme ať už slova, ale hlavně události, ze kterých vidíme, jakým způsobem žije, existuje, ale také jedná náš Bůh. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.05.2008 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, Slavnost Nejsvětější Trojice je slavnost v liturgickém roce, která je asi nejhůře uchopitelná. Za touto slavností není jedna nějaká událost. Slavíme Vánoce, Velikonoce, nebo když jsme minulou neděli slavili Slavnost seslání Ducha svatého, tak i když s tím máme třeba nějaké potíže, problémy, tak vždycky je tam nějaká událost, vždycky je tam něco, co si člověk může představit a tím pádem to nějak uchopit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.05.2005 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, mnoho lidí si myslí, že dnešní svátek je pouze takový teoretický, ale není to pravda. Dnešní svátek je naopak velmi praktický, protože dnešní svátek nám vypráví o tom, jak žije Bůh.
Život je něco dynamického, něco, co se ukazuje navenek. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
26.05.2002 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 34,4b-6.8-9; ž. Žl Dan 3; 2. čt. 2 Kor 13,11-13; evang. Jan 3,16-18;
Bratři a sestry, oslavujeme svého Boha, který se nám zjevil jako Bůh, který je ve třech osobách: Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý. Náš Bůh je ten, který nám jde svým vnitřním životem vzorem a který nám ukazuje, jak máme my všichni jednat. Není to něco, komu bychom měli dělat nějaké úlitby a už by nás nezajímal, nebo není to žádné božstvo, které, když má dobrou náladu, tak nás nechá žít, když nemá dobrou náladu, tak ho musíme usmiřovat svými obětmi, aby odvrátil od nás svůj hněv apod. Náš Bůh je ten, který se nám zjevuje jako Bůh neustále, bezmezně každého člověka milující a jehož láska nikdy nekončí. Více...