Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Jste Božím majetkem

P. Josef Havelka
11.06.2006 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Jste Božím majetkem15:08
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 3.32 MB]

Bratři a sestry, když se řekne slovo „majetek“, tak tomu rozumíme. Téměř každý nějakou tu trošku má, ať už je to někdo starší nebo i mladší. Ale dneska jsme slyšeli právě, že všichni, jak tady jsme v kostele, tak jsme Božím majetkem a dokonce tam bylo použito slovo „jste blaženi“, to znamená „jste šťastni, že jste Božím majetkem, že patříte Bohu“. Jsme šťastni tady z této pravdy, že patříme Bohu? No, je to otázka pro každého člověka, pro každého z nás. Víte, je to velmi důležité, že na této zemi existuje lid, který patří Bohu. Je to totiž lid, který přináší do tohoto světa obrovskou naději, nebo má přinášet obrovskou naději. Je to lid, který žije s Bohem a právě tou nadějí je Bůh. A Bůh přichází do tohoto světa právě skrze lidi. I toto by mělo být něco, co nás přivádí k radosti a ke štěstí, že máme takové důležité a pěkné poslání.

Když jsme se zaposlouchali do prvního čtení, tak si myslím, že to první čtení bylo adresované skutečně pro každého z nás na dnešní dobu, na to, co současně žijeme. My žijeme v době, která je taková nějaká, řekl bych smutná, která je hodně rozbitá, ve které probíhá mnoho myšlenkových proudů, které přináší do lidských srdcí zmatek. A první čtení nám říká, že vlastně ani ten, který patří Bohu, se nevyhne této době, ale neměl by zapomínat, jaké je jeho poslání. Tam v tom prvním čtení bylo krásně řečené, že máme vzpomínat na to, co Bůh vykonal v našem životě, v našem národě, v našich farnostech, prostě co Bůh konal v minulosti.

Dobře víme, že když přichází nějaké těžkosti, něco co nás zaměstná, tak zapomínáme často na to podstatné. Protože to, co nás zaměstnává, může být třeba nějaká starost nebo nějaké zlo, tak skutečně naplní veškeré naše možnosti a tam, kde nás to naplní, tak tam zapomeneme, že ten Bůh opravdu je s námi v našem životě. Víte, proto je důležité, abychom každý z nás měli v živé paměti události, které Bůh v našem životě vykonal, abychom, až přijdou situace nebo chvíle, které jsou obtížnější, abychom žili z tohoto vědomí, že Bůh byl s námi a stále s námi je – tak, jak je to řečené v evangeliu: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“

Křesťané, to jsou lidé, kteří se vrací ve svých myšlenkách do minulosti, kteří z té minulosti žijí, ale nežijí v minulosti. To znamená, že se nesnažíme prosazovat věci, které se žily třeba před padesáti lety, ale znamená to, že čerpáme z minulosti moudrost, čerpáme z minulosti život, čerpáme z minulosti a ze zkušenosti lidí to, jak Bůh se projevoval v jejich životě tenkrát a projevuje se stále. Tím jsme nadějí, že máme pohled zpět, ten nás vede ke chvále Boha, dává nám ale zároveň také i naději do současného života. Tak to je to, co nám chce říct první čtení.

Taková druhá skutečnost, nad kterou se můžeme zastavit, je dnešní slavnost Nejsvětější Trojice. My jsme si zvykli, a myslím si, že je to pravdivé, říkat, že Nejsvětější Trojice, to je tajemství. Tajemství, to znamená, že člověk určité pravdy nemůže proniknout svým rozumem tak, jak by chtěl. Ano, skutečně na to nemáme, abychom ty Boží věci a Boží pravdy pronikli svým rozumem tak, jak bychom chtěli, jak třeba pronikáme něco, co je kolem nás. A proto říkáme: „Je to tajemství.“ Ale zároveň si uvědomujeme, že někteří lidé, když se setkávají s tajemstvím, tak je to vyburcuje k tomu, aby do něho pronikali. Jestliže nás tajemství burcuje, tak můžeme říci, že stále více prohlubujeme svůj život s Bohem, protože nás to k tomu vede, abychom hledali, abychom znovu zjišťovali a objasňovali si pravdy, které už třeba ze života máme a známe. Někteří lidé samozřejmě, když stojí před tajemstvím, tak mávnou nad tím rukou a řeknou: „To já stejně nerozřeším, na to já stejně nepřijdu, tak proč bych se tím zabýval.“ Kdyby křesťan zaujal tento postoj, tak zůstane chudým člověkem.

Nejsvětější Trojice, to je skutečně tajemství, ale bratři a sestry, neznamená to, že by si Bůh s námi hrál na schovávanou. Je třeba říct, že všechno to, co je důležité pro naši spásu, pro náš pozemský život jistě také, tak všechno to jsme se dozvěděli skrze Ježíše Krista, to nám Bůh skutečně řekl. A také je potřeba říct, že nikdo z nás, žádný člověk, nemá na této zemi slíbeno, že všemu porozumí do posledního detailu. Ale můžeme říct, že každý z nás máme slíbeno, že když ve víře, naději a lásce vytrváme, tak spočineme v Boží náruči.

Jaký postoj může člověk zaujmout, když chce proniknout do Božích tajemství? Těch postojů je jistě více, ale já bych se zmínil asi o dvou.

Ten první postoj říká jeden světec - on to možná ještě není ani světec, tedy prohlášen za svatého, ale jmenuje se Izák Syrský. A on říká: „Duše vidí Boha podle toho, jak má čisté srdce.“ Chceme-li tedy proniknout do tajemství Boha, nutný předpoklad je čisté srdce. Východní otcové přirovnávají čisté srdce nebo duši ke studánce. Je-li voda průzračná, odráží nebe, proto všechno co k tomuto cíli, čistotě srdce vede, toho se máme chopit opravdu všemi silami. A to, co odvádí od té čistoty srdce, před tím máme opravdu utíkat jako před velkým nebezpečím a před velkou škodou.

To je taková první cesta, o které jsem se chtěl zmínit: abychom pronikali do Božích tajemství, aby nás ta Boží tajemství zaujala, nadchla, přiváděla k setkání, tak je důležité mít čisté srdce.

To druhé je možná trošku pochybnější (nebo jak to nazvat). O co jde? Četl jsem v jedné knížce (teď si nevzpomínám, jak se ta knížka jmenovala, ale možná jste to také někteří četli). V té knížce byl příběh o člověku, který šel přírodou a viděl tam na stromě hnízdo s malými vylíhlými ptáčky. Ti ptáčci byli slepí, byli čerstvě vylíhlí a za chvíli se stalo to, že do toho hnízda přilétla ptačí máma a nesla ve svém zobáku nějakou potravu. A ten člověk, který to píše, tak říká, že i když ti ptáčci byli slepí, tak přesto vnímali, že je zde někdo, kdo je jim blízký a dokonce to projevili tím, že otevřeli zobáčky, aby přijali tu potravu.

A on končí ten příběh tím, že říká: „Díky tomu, že i když neviděli svoji ptačí mámu, ale díky tomu, že tak nějak „ptačím způsobem“ důvěřovali, tak díky tomu se jim za nějaký čas ty oči otevřely a dokonce vylétli z hnízda a žili svým vlastním ptačím životem.

A toto je zřejmě také něco, co prožíváme právě ve vztahu s Bohem, ve vztahu k tomu Božímu tajemství. Někdo, když to bude slyšet, tak může říct: „Ano, to jste celí vy křesťané, vy jste slepí. Vy slepě věříte.“ Ale bratři a sestry, není to pravda. Slepá víra by byla tam, kdybychom skutečně prostě řekli: „Jasně. Prostě se to vždycky tak věřilo, tak to tak nějak uděláme, abychom nevybočovali.“ To by byla asi slepá víra. Ale tato víra není slepá tehdy, když je spojená s důvěrou v Boha. Konkrétně to tedy znamená, že i když Boha nevidíme vlastním okem, ale máme k Němu důvěru, tak se nám ty oči otevírají. Stále více poznáváme to Boží tajemství, stále více vstupujeme, díky Bohu samozřejmě, do Jeho života. Stále více pronikáme tajemství, před kterými stojíme.

A taková poslední věc je tady toto. Bylo to před časem. Byl jsem na světovém setkání mládeže v Římě před šesti lety. A tam byla velice taková zvláštnost, která mi rezonuje stále v mých myšlenkách. Tam se stala tato událost, že jsme čekali na setkání se svatým otcem, to byly dva miliony mladých lidí, a pěkně to tam šumělo. Prostě když papež přišel, tak všichni skandovali, vítali ho, zpívali a všechny takové ty hesla. A potom se stala taková zlomová situace v okamžiku, kdy svatý otec přistoupil k mikrofonu a říká krátkou větu: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Krátká věta. A v jednom okamžiku, to je až nepochopitelné, celý tento zástup mladých lidí, ty dva miliony, v tomto okamžiku všichni ztichli. Říkal jsem si: „Proč tak ztichli?“ Vždyť vím třeba já ze školy (jsem ve škole), jak to dá práci uklidnit dvacet lidí. A tam dva miliony!

No bylo to zřejmě dané několika takovýma věcma. Jednak k nim promluvil někdo, kdo je má rád, a oni tu lásku vnímali. To je bezesporu. Potom to bylo patrně dané tím, že zaslechli slova, která toužili možná i ve skrytu svého srdce slyšet. A možná to také bylo proto, že těmto slovům rozuměli.

Bratři a sestry, denně vyslovujeme tuto krátkou větu „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“, a říkal jsem si: „Rozumíme vlastně této větě? Rozumíme tomu, co vlastně říkáme a doprovázíme to určitým gestem, určitým znamením?“ Víte, to znamení kříže, které také zaznělo v tom evangeliu dnešní neděle, tak to je znamení, skrze které přichází do lidského života spása. Víme, že Pán Ježíš zemřel na kříži. Na kříž vzal naše hříchy, na kříži nás svou smrtí vykoupil – jistě také tím, že vstal z mrtvých. Když děláme právě to znamení kříže a říkáme: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,“ tak to neznamená nic jiného, než že ta Boží spása, která se projevila v Ježíši Kristu, proniká každého z nás v této chvíli. Můžeme říci, že Bůh právě skrze Krista vykupuje a uzdravuje naše srdce od všeho toho, co v této chvíli, v této dnešní době je ve nás pokažené. Skrze toto znamení kříže Ježíš v nás uzdravuje náš rozum, naše myšlení, naše přání, naše touhy. Uzdravuje naše emoce a všechno to ostatní, co vlastně lidský život nese. Rozumíme té krátké větě „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“?

A tak bratři a sestry, toto je takových pár myšlenek k té dnešní neděli. Má nás tato neděle přivést k obrovské radosti, že patříme Bohu a že Bůh s námi počítá a že chce, abychom vstupovali do Jeho života, abychom všichni našli místo v Jeho srdci, aby toto srdce bylo pro nás velikým zdrojem nového života na věčnosti.

Amen.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Jakékoliv dobro je o spolupráci

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.05.2021 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Jakékoliv dobro je o spolupráci10:27

Bratři a sestry, je slavnost Nejsvětější Trojice, příští neděli budeme slavit Tělo o Krev Páně, jak se lidově říká, Boží Tělo. Potom bude svátek Božského srdce Páně, a na konec liturgického mezidobí bude svátek Krista Krále. To všechno jsou svátky, kterým říkáme ideové.    Více...


Z tradice berte víru do budoucnosti

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.05.2018 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Z tradice berte víru do budoucnosti10:00
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.23 MB]

Bratři a sestry, dnes slavíme svátek, který je odlišný od všech těch, které jsme slavili zatím, myslím třeba od začátku kalendářního roku nebo i od začátku liturgického roku. Je to svátek, kterému se říká ideový.    Více...


Přijmout to, co je dané, vyžaduje pokoru

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.05.2015 - neděle
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Přijmout to, co je dané, vyžaduje pokoru10:06
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.14 MB]

Budeme se zamýšlet nad tématem, které je hodně obtížné, ale je důležité, a proto ho nemůžeme pominout. Před nějakou dobou se dělal v jedné farnosti takový průzkum, o čem by měli kněží kázat, a lidé navrhovali různá témata.    Více...


Způsob Boží existence nás má inspirovat

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.06.2012 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Způsob Boží existence nás má inspirovat10:40
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.22 MB]

Bratři a sestry, zamyslíme se nad texty, které jsme slyšeli. Slavnost Boží Trojice, to je jiný svátek, než jaké jsme doposud slavili. Říkáme, že je to svátek myšlenkový, cizím slovem ideový.    Více...


Náš Bůh žije ve vztazích

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
07.06.2009 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Náš Bůh žije ve vztazích8:55
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.27 MB]

Bratři a sestry, my se pokusíme podívat na dnešní slavnost právě z té stránky, jak se náš Bůh projevuje. Všechna dnešní tři čtení jsou záměrně rozdělena. První čtení mluví o Bohu Otci, druhé čtení mluví o Duchu svatém a třetí, evangelium, mluví o Synu a je tam shrnutí vlastně celé té podstaty.    Více...


Náš Bůh není samotář

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.06.2003 - neděle , kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
Slavnost Nejsvětější Trojice
příslušné slovo Boží: 1. čtení Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení Řím 8,14-17; evangelium Mt 28,16-20;

Bratři a sestry, minulou neděli jsme slavili Slavnost Seslání Ducha svatého nebo jak se říká lidově Boží hod svatodušní. A já jsem tady říkal, že vlastně ten svátek je pro nás těžko uchopitelný. Totéž platí o tom dnešním svátku, o dnešní slavnosti. Můžeme říct, že v mnohém ohledu je to ještě těžší než to bylo s tím minulým svátkem. Proč? Protože když vezmeme celý liturgický rok od adventu jak jsme ho doteď prožívali, tak vždycky jsme si připomínali nějakou událost. Když začneme na začátku, třeba to, že anděl přišel k Panně Marii, nebo Maria přišla k Alžbětě, nebo Josef a Maria šli do Betléma, narodil se Ježíš, přišli mudrci od východu, Hromnice, potom samotné Velikonoce, Zelený čtvrtek, Poslední večeře, Velký pátek, soud, odsouzení, smrt.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.