Rubrika
HomiliePřiblížit k ústům
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2017
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v okamžiku, kdy něco slavíme, tak máme tendenci dívat se dozadu, vzpomínat na něco, co se stalo. Ale Velikonoce ve Starém zákoně i v Novém zákoně, to jsou svátky, kdy se sice díváme dozadu, ale především jsou to svátky, které nás mají nasměrovat dopředu. Mojžíš říká Izraelitům: „Tento měsíc pro vás bude prvním měsícem v roce. Bude to nový začátek.“ Ježíš říká: „Toto bude nová smlouva.“ Vzpomínáme proto, abychom oživili, upevnili svoji víru, abychom načerpali z toho pokladu, co se stalo, a abychom to oživili v našem životě, abychom když na to přijde a bude to potřeba, abychom z toho vzali a dokázali z toho žít.
Z čeho tedy máme žít? Z čeho máme brát? Slavnost paschy je velmi stará. Dokonce Izraelité ji slavili ještě v momentě, než přišli do Egypta. Byl to takový přirozený svátek. Na jaře začínala pastevecká sezóna a oni z míst, kde zimovali, vyráželi tam, kde byla voda a kde byla tráva. Často ty cesty byly nebezpečné, ať už co se týče dravých zvířat, nepřátelských lidí a vůbec situací, které nedokázali odhadnout. A tak než se vydali tady na tu půlroční cestu, tak prosili. Prosili Boha o pomoc, o požehnání.
Při té slavnosti pojídali beránka a tancovali. Byla to slavnost, která trvala jednu noc při jarním úplňku. Tancovali a krok toho tance se nazývá pascha. Ono se to může přeložit jako kulhání, jako přejití, Izraelité to překládají jako přeskočení, už v tom smyslu, že anděl zhoubce přeskočil domy Izraelitů v Egyptě.
Pojídali beránka, celého. Celý beránek měl symbolizovat ochotu, schopnost držet spolu. Zapomenout na nějaká lidská přání, zapomenout na nějaké svoje lidské cíle, a aby ta rodina, kmen, klan, aby drželi pohromadě. Protože potom měli šanci, že zvládnou všechna ta nebezpečí, která přijdou.
V Egyptě vlastně, kdy Mojžíš přichází k faraónovi, tak po něm žádá a říká: „Propusť můj lid, ať můžeme jít do pouště a slavit tuto slavnost.“ Faraón nechce a stává se z této slavnosti okamžik, kdy v tom pojídání beránka Bůh říká: „Já držím s vámi.“ Nejenom vy máte držet spolu, ale já vás tady v tomto ještě podporuji. A tady ta večeře beránka se stává předělem na rozhraní mezi svobodou a otroctvím.
Mají jíst v šatech, které používají na cestu. I celý ten rituál té večeře připomíná a říká: „Půjdete do zaslíbené země, ale nejenom se budou hýbat vaše nohy, ale také vaše srdce, vaše mysl se má vydat na cestu.“ A toto platí stále. Toto všechno Ježíš přejal a můžeme říci, zdokonalil.
Svátky, které slavíme, v Izraeli smějí slavit jenom ti, kteří se přidají k společenství Izraele. Jsou to svátky, kde se očekává, že ten, kdo je bude slavit, ví, že tam nemá být jenom pasivním divákem, nejenom někým, kdo to z povzdálí sleduje, ale že je aktérem. Že kvůli mně Bůh zasáhl. Kvůli mně Bůh poslal svého syna.
Velikonoční svátky v sobě skrývají dva momenty. Ten moment hostiny a moment oběti. Když se to takhle česky řekne, tak je to dost odtažité. V latině už to zní trošku jinak. Oběť je sacrificio, sacrum faceo, dělat svaté věci. Nebo volně řečeno dělat Boží věci. Ježíš si neliboval v utrpení. Víme, budeme to adorovat po mši, Ježíš se chtěl vyhnout, je-li to možné, ale: „Jak ty chceš. Ne to, co já chci, ale co chceš ty. Protože jsem přišel dělat tvoje věci.“ Všichni víme, jak je to obtížné, jak se nám do toho nechce a jak se tomu bráníme. A Velikonoce nás mají zase trošku posunout, ty letošní Velikonoce nás mají posunout k tomu, abychom do těchto myšlenek víc pronikli.
Je to hostina, je to adorace. Když jsem si našel ve slovníku cizích slov, tak tam bylo, že adorace je zbožštění a podobně, ale ve vlastním slova smyslu to znamená něco úplně jiného. Znamená to zvedat k ústům. Uslyšíme to mnohokrát během těchto Velikonoc. Izraelité zvedali k ústům beránka, jedli. Co zvedne Ježíš prvně k ústům? Nohy svých učedníků, včetně nohy Jidášovy. Potom zvedne chleba a řekne: „To je moje tělo.“ Potom zvedne kalich a řekne: „To je moje krev.“ A potom učedníci budou zvedat svoje ruce a dávat si do úst.
V první církvi právě pro toto všichni zpočátku přijímali na ruku, aby si uvědomili: „Ano, já jsem ten, kvůli komu se to stalo. Já jsem ten, kdo si má dávat do úst Ježíšovo tělo.“
Co udělá Ježíš potom? Potom Ježíš půjde do Getsemanské zahrady a lehne si. V tom zápase modlitebním se bude ležet na zemi. Bude mít u svých úst zemi, to co Otec stvořil, to co on přišel vykoupit a zachránit. Potom přijde Jidáš a políbí ho. K Ježíšovým ústům se přiblíží ústa apoštola, který byl povolán, který byl milován, ale který zradil. A to je varování. Tam dochází k tomu, že se to totálně převrátí. A to je varování. Velikonoce jsou také varováním. A nakonec Ježíšovi k ústům přiblíží houbu naplněnou octem.
Bratři a sestry, Velikonoce jsou svátky, kde všichni ti, kteří se účastní té oslavy, mají být zapojeni. Mají si být vědomi: „Ano, to všechno, co se stalo, se stalo pro mě, aby mně to bylo posilou.“ Při této mši svaté budeme přijímat Tělo Páně i Krev Páně namáčením, tedy do úst, ale jindy, kdy budeme přijímat Tělo Páně a kdo přijímá na ruku, zkusme prožít tento okamžik, co všechno se k Ježíšovi přiblížilo, co všechno nechal k sobě přiblížit, a teď se přibližuje ke mně. Ten moment přiblížení je možné prožít i v tom okamžiku, kdy přijímám do úst, kdy kněz mi vkládá hostii do úst: „Pane, ty přicházíš ke mně.“
Ono české pojmenování přijímání naznačuje jenom to, že Ježíš přichází a já ho přijímám. Ale latinské communio naznačuje pohyb oběma směry. On přichází, já ho přijímám, on mi dává, já ho přijímám a já dávám jemu a dávám dál.
Bratři a sestry, ať jsou pro nás tyto myšlenky obohacením a především ať nás vtáhnou do oslavy Velikonoc a do prožívání každé mše svaté.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, slavíme svátky, kterým se hebrejsky říká Pascha. Většinou se to překládá jako přejití. Slyšeli jsme v evangeliu že, jak píše svatý Jan, Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto svět k Otci. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.04.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, dovolím si jednu takovou poznámku vůbec k tomu, jak slavíme Velikonoce a jak je slavili první křesťané. My během každého roku prožíváme několikatery svátky. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, dostáváme se dnes ke druhému slovu Ježíše Krista na kříži, spíš k druhé větě: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Je to výrok, který je doslova vyprovokován prosbou člověka.
„Vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království,“ tak prosí jeden ze zločinců. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, vždycky je dobré stanovit si na každé svátky nějakou takovou hlavní myšlenku, něco, co by mělo být před našima očima po všechny ty dny svátků. A já jsem pro letošek vybral, jestli dovolíte, Ježíšovu větu „To konejte na mou památku“. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
28.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Pochválen buď Ježíš Kristus! Téměř poslední slova, která jsme slyšeli, bylo, že Ježíš řekl: „Já jsem vám dal příklad, dal jsem vám příklad,“ doslova „jak máte i vy dělat.“ Jaký nám dal Ježíš příklad? Co to znamená, tento příklad? Jsme v Janově evangeliu, a víme, že Janovo evangelium je evangelium mystické. Jsou tam mnohé věci znázorněny, které znamenají daleko hlubší skutečnost. Když se díváme na kříž v Janově evangeliu, tak čteme ta slova, že byl Ježíš proboden kopím v srdci, a že vyšla krev a voda. Více...