Rubrika
HomiliePřiblížit k ústům
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2017
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v okamžiku, kdy něco slavíme, tak máme tendenci dívat se dozadu, vzpomínat na něco, co se stalo. Ale Velikonoce ve Starém zákoně i v Novém zákoně, to jsou svátky, kdy se sice díváme dozadu, ale především jsou to svátky, které nás mají nasměrovat dopředu. Mojžíš říká Izraelitům: „Tento měsíc pro vás bude prvním měsícem v roce. Bude to nový začátek.“ Ježíš říká: „Toto bude nová smlouva.“ Vzpomínáme proto, abychom oživili, upevnili svoji víru, abychom načerpali z toho pokladu, co se stalo, a abychom to oživili v našem životě, abychom když na to přijde a bude to potřeba, abychom z toho vzali a dokázali z toho žít.
Z čeho tedy máme žít? Z čeho máme brát? Slavnost paschy je velmi stará. Dokonce Izraelité ji slavili ještě v momentě, než přišli do Egypta. Byl to takový přirozený svátek. Na jaře začínala pastevecká sezóna a oni z míst, kde zimovali, vyráželi tam, kde byla voda a kde byla tráva. Často ty cesty byly nebezpečné, ať už co se týče dravých zvířat, nepřátelských lidí a vůbec situací, které nedokázali odhadnout. A tak než se vydali tady na tu půlroční cestu, tak prosili. Prosili Boha o pomoc, o požehnání.
Při té slavnosti pojídali beránka a tancovali. Byla to slavnost, která trvala jednu noc při jarním úplňku. Tancovali a krok toho tance se nazývá pascha. Ono se to může přeložit jako kulhání, jako přejití, Izraelité to překládají jako přeskočení, už v tom smyslu, že anděl zhoubce přeskočil domy Izraelitů v Egyptě.
Pojídali beránka, celého. Celý beránek měl symbolizovat ochotu, schopnost držet spolu. Zapomenout na nějaká lidská přání, zapomenout na nějaké svoje lidské cíle, a aby ta rodina, kmen, klan, aby drželi pohromadě. Protože potom měli šanci, že zvládnou všechna ta nebezpečí, která přijdou.
V Egyptě vlastně, kdy Mojžíš přichází k faraónovi, tak po něm žádá a říká: „Propusť můj lid, ať můžeme jít do pouště a slavit tuto slavnost.“ Faraón nechce a stává se z této slavnosti okamžik, kdy v tom pojídání beránka Bůh říká: „Já držím s vámi.“ Nejenom vy máte držet spolu, ale já vás tady v tomto ještě podporuji. A tady ta večeře beránka se stává předělem na rozhraní mezi svobodou a otroctvím.
Mají jíst v šatech, které používají na cestu. I celý ten rituál té večeře připomíná a říká: „Půjdete do zaslíbené země, ale nejenom se budou hýbat vaše nohy, ale také vaše srdce, vaše mysl se má vydat na cestu.“ A toto platí stále. Toto všechno Ježíš přejal a můžeme říci, zdokonalil.
Svátky, které slavíme, v Izraeli smějí slavit jenom ti, kteří se přidají k společenství Izraele. Jsou to svátky, kde se očekává, že ten, kdo je bude slavit, ví, že tam nemá být jenom pasivním divákem, nejenom někým, kdo to z povzdálí sleduje, ale že je aktérem. Že kvůli mně Bůh zasáhl. Kvůli mně Bůh poslal svého syna.
Velikonoční svátky v sobě skrývají dva momenty. Ten moment hostiny a moment oběti. Když se to takhle česky řekne, tak je to dost odtažité. V latině už to zní trošku jinak. Oběť je sacrificio, sacrum faceo, dělat svaté věci. Nebo volně řečeno dělat Boží věci. Ježíš si neliboval v utrpení. Víme, budeme to adorovat po mši, Ježíš se chtěl vyhnout, je-li to možné, ale: „Jak ty chceš. Ne to, co já chci, ale co chceš ty. Protože jsem přišel dělat tvoje věci.“ Všichni víme, jak je to obtížné, jak se nám do toho nechce a jak se tomu bráníme. A Velikonoce nás mají zase trošku posunout, ty letošní Velikonoce nás mají posunout k tomu, abychom do těchto myšlenek víc pronikli.
Je to hostina, je to adorace. Když jsem si našel ve slovníku cizích slov, tak tam bylo, že adorace je zbožštění a podobně, ale ve vlastním slova smyslu to znamená něco úplně jiného. Znamená to zvedat k ústům. Uslyšíme to mnohokrát během těchto Velikonoc. Izraelité zvedali k ústům beránka, jedli. Co zvedne Ježíš prvně k ústům? Nohy svých učedníků, včetně nohy Jidášovy. Potom zvedne chleba a řekne: „To je moje tělo.“ Potom zvedne kalich a řekne: „To je moje krev.“ A potom učedníci budou zvedat svoje ruce a dávat si do úst.
V první církvi právě pro toto všichni zpočátku přijímali na ruku, aby si uvědomili: „Ano, já jsem ten, kvůli komu se to stalo. Já jsem ten, kdo si má dávat do úst Ježíšovo tělo.“
Co udělá Ježíš potom? Potom Ježíš půjde do Getsemanské zahrady a lehne si. V tom zápase modlitebním se bude ležet na zemi. Bude mít u svých úst zemi, to co Otec stvořil, to co on přišel vykoupit a zachránit. Potom přijde Jidáš a políbí ho. K Ježíšovým ústům se přiblíží ústa apoštola, který byl povolán, který byl milován, ale který zradil. A to je varování. Tam dochází k tomu, že se to totálně převrátí. A to je varování. Velikonoce jsou také varováním. A nakonec Ježíšovi k ústům přiblíží houbu naplněnou octem.
Bratři a sestry, Velikonoce jsou svátky, kde všichni ti, kteří se účastní té oslavy, mají být zapojeni. Mají si být vědomi: „Ano, to všechno, co se stalo, se stalo pro mě, aby mně to bylo posilou.“ Při této mši svaté budeme přijímat Tělo Páně i Krev Páně namáčením, tedy do úst, ale jindy, kdy budeme přijímat Tělo Páně a kdo přijímá na ruku, zkusme prožít tento okamžik, co všechno se k Ježíšovi přiblížilo, co všechno nechal k sobě přiblížit, a teď se přibližuje ke mně. Ten moment přiblížení je možné prožít i v tom okamžiku, kdy přijímám do úst, kdy kněz mi vkládá hostii do úst: „Pane, ty přicházíš ke mně.“
Ono české pojmenování přijímání naznačuje jenom to, že Ježíš přichází a já ho přijímám. Ale latinské communio naznačuje pohyb oběma směry. On přichází, já ho přijímám, on mi dává, já ho přijímám a já dávám jemu a dávám dál.
Bratři a sestry, ať jsou pro nás tyto myšlenky obohacením a především ať nás vtáhnou do oslavy Velikonoc a do prožívání každé mše svaté.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, v závěru dnešního evangelia Ježíš pokládá učedníkům otázku: „Chápete, co jsem vám udělal?“ Není zaznamenána žádná odpověď. Svatý Jan si dal poměrně velkou práci, aby podrobně vylíčil, jak probíhalo to umývaní, řekli bychom, až snad přehnaně. Ale má to tam svůj důvod. Chce ukázat Ježíšovu velkorysost a právě to, co nazývá tím. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, církev nám nabízí možnost prožívat vlastně Kristův život každý rok. V rámci jednoho liturgického roku prožijeme s Kristem celý jeho život. Je to z různých důvodů, ale můžeme k tomu vztáhnout i větu z dnešního evangelia, kdy říká Ježíš Petrovi: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych navázat na tu myšlenku, s kterou jsme začali slavit tuto liturgii, že je to zvláštní den, který dnes prožíváme, na pomezí mezi starou a novou smlouvou. Říká se této liturgii mše svatá na památku Poslední večeře, nebo na památku večeře Páně. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2013
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, všechny texty, které jsme do této chvíle slyšeli, nás zavádí na hostinu. Texty Starého zákona nás zavádějí nebo přivádějí do příběhu vykoupení, vysvobození z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, tato mše svatá se nazývá Mše na památku večeře Páně, nebo jak my lidově říkáme Poslední večeře. V dnešních textech jsme slyšeli o dvou posledních večeřích – o poslední večeři, kterou slavil Pán Ježíš s učedníky ve večeřadle dřív, než začal trpět, a o poslední večeři, kterou slavili Izraelité v Egyptě, než odešli z egyptského otroctví. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, chtěl bych vás pochválit – za to, že jste přišli, že jste se rozhodli oslavit i tento den, že jste si neřekli: „Ale, ty Velikonoce jsou dlouhé a budu to slavit až třeba v sobotu nebo v neděli“, anebo jak někteří si myslí, že až v pondělí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;
Bratři a sestry, začínáme slavit velikonoční třídenní. Co je zvláštní, mnoho lidí ty Velikonoce začne slavit až v okamžiku, kdy vlastně ty Velikonoce skončí. V celé společnosti, v našich farnostech, protože máme dvě farnosti, ve kterých působím, je vidět obrovská únava. Více...