Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Petr je daleko od svého Mistra, ale jeho Mistr je mu velmi blízko

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.04.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Petr je daleko od svého Mistra, ale jeho Mistr je mu velmi blízko15:23
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, dovolím si jednu takovou poznámku vůbec k tomu, jak slavíme Velikonoce a jak je slavili první křesťané. My během každého roku prožíváme několikatery svátky. Velikonoce jsou nejdůležitější z církevního pohledu, z lidského pohledu nejoblíbenější jsou Vánoce a mohli bychom pokračovat. Pak je to Hod Boží svatodušní, potom pouť v kostele, posvícení, mariánské svátky, celá řada svátků, slavností.

První křesťané slavili neděli jako den zmrtvýchvstání Ježíše Krista a jediný velký svátek v roce byly Velikonoce. To znamená, ty Velikonoce měly takový mnohem větší náboj. Oni se na to víc těšili a intenzivněji to prožívali. Prožívali je během několika málo dnů. Velikonocům předcházelo několik dnů postu, opravdu několik, to znamená tři, maximálně čtyři dny půstu. A potom slavili mši svatou v neděli ráno, nad ránem. Chtěli se co nejvíc přiblížit tomu okamžiku, kdy Ježíš vstává z mrtvých a vychází z hrobu. Tady pro tento okamžik stanovili takové zvláštní znamení – začínali tu mši svatou, liturgii, slavit v okamžiku, kdy začali kokrhat kohouti.

Potom, jak šel čas a církev získala svobodu, tak zase vznikla jiná myšlenka, a ta je víceméně živá dodneška – abychom slavili ty jednotlivé události ze života Ježíše Krista v ty dny, kdy se to stalo, a začalo to, čemu se říká tedy to velikonoční třídenní - čtvrtek, pátek, sobota – je to třídenní, ale patří do toho i neděle. A když to bylo možné, tak se křesťané snažili slavit tyto události na místech, kde se to stalo, tedy putovali do Svaté země, do Izraele.

Co máme společné, nebo co všechny ty druhy toho slavení mají společného? Velikonoce se slaví mší svatou, protože na Velikonoce mše svatá byla ustanovena. Máme si uvědomit, že to není výmysl člověka, že při každé mši se opakují slova, která řekl Ježíš Kristus, a končí to tou větou: „To čiňte na mou památku.“

My jsme dnes slyšeli slova, kterými Ježíš Kristus ustanovil eucharistii, z pera svatého Pavla ve druhém čtení. V evangeliu z pera svatého Jana jsme slyšeli to, co bylo jaksi kolem. Apoštol Jan znal evangelia, která byla napsána před ním, všechna ta tři ostatní byla napsána před ním, a on, protože u všeho toho byl, tak to chce jakýmsi způsobem doplnit, podtrhnout některé věci a snaží se i některé věci vysvětlovat. Třeba svatý Marek, ten téměř nic nevysvětluje, ten podává holý popis těch událostí. Ale Jan už vysvětluje, co to znamená. Slyšeli jsme to i v dnešním evangeliu, kdy Ježíš nakonec říká: „Chápete, proč jsem to udělal?“ A my jsme tady dnes proto, že chceme zase o trošičku víc pochopit, přiblížit se k tomu, co se tam stalo.

Evangelium svatého Jana můžeme rozdělit na dvě části, a potom na konci jsou dva kratičké dodatky. V první části svatý Jan popisuje celou veřejnou činnost Ježíše Krista, téměř tři a půl roku. Druhou část svého evangelia (ta druhá část začíná tou třináctou kapitolou, ze které jsme četli), tak tam popisuje události, které se staly od Zeleného čtvrtku do zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tak moc to považuje Jan za důležité, že to zabírá celou jednu polovinu jeho radostné zvěsti.

Začíná svatý Jan tak vznešeně: „Bylo před velikonočními svátky, Ježíš věděl, že přišla jeho hodina.“ Je to typický literární obrat, nebo, řekli bychom, slohový obrat té doby, kdy někdo chtěl zdůraznit, že se stane něco důležitého, tak to popsal takto: „Přišla jeho hodina.“

„Protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.“ V řečtině je tam jiné slovo: telos telein, a to slovo znamená „až dokonce“, doslova. Uvědomme si, že poslední Ježíšova slova na kříži jsou: „Dokonáno je!“ To říká na kříži, a ve večeřadle to také naplní. Udělá všechno, co jde. Vstal od stolu a začal učedníkům umývat nohy. Apoštol Jan schválně používá tento obrat: začal. On totiž ještě pořád neskončil. Od toho okamžiku Ježíš všem svým učedníkům umývá nohy. Možná máte chuť se zeptat: „I mně?“ Ano, i mně. Každému z nás.

Schválně je tam vyzdvižen, vytažen Jidáš a Petr. Oba dva jsou příkladem chybujících učedníků. Ježíš Kristus umývá nohy svým nedokonalým, chybujícím, hříšným žákům. To je to důležité, co si máme uvědomit.

Umývat nohy byla činnost, kterou vykonal otrok, když někdo vstoupil do místnosti. Když přišla návštěva do nějakého domu, u dveří byl otrok a ten mu umyl nohy od prachu. Mezi židy to musel být otrok pohanský, nesměl to být žid, protože ta služba byla považována za tak nízkou, oni si říkali: „To přece nejde, aby žid židovi umýval nohy.“ Tedy cizinec. Ježíš Kristus neumývá apoštolům takhle nohy na začátku, ale v průběhu té večeře. Nejde o to očistit jim je, ale právě něco naznačit. Na druhou stranu to bylo ale gesto velké pokory a úcty.

Bývalo zvykem při různých příležitostech, že syn umyl nohy svému starému otci. Nevěsta umyla nohy svému ženichovi. Tedy je to gesto, řekli bychom, dvojznačné, ale rozhodně nebylo zvykem, aby učitel umýval nohy svým žákům.

Umývá jim nohy. K čemu jsou dobré nohy? K tomu, abychom někam došli, abychom změnili místo svého pobytu. Víte, žijeme na světě a všechno kolem nás plyne v čase. S tím nemůžeme nic udělat, ten čas běží nezávisle na nás, ale my si můžeme vybrat, kde ten čas prožijeme a s kým ho prožijeme, s kým ho strávíme. Ježíš Kristus umývá naše nohy, aby nám řekl: „Já jsem s tebou na všech tvých cestách, všude, kde chodíš. Ať jsou to cesty dobré anebo i špatné, já tě provázím, ať se bojíš nebo máš radost.“

Nejdůležitější cesta, kterou podnikáme, kterou podnikáme rádi, je cesta domů. Domov je místo a lidé, osoby. To je místo, kde se cítíme dobře, v bezpečí, kde nás ti druzí, jak my říkáme, berou, přijímají. Může se stát, že se to takhle rozpadne, tady ten pozemský domov, a pak se člověk stává utečencem. Mohli bychom tady o tom dlouze mluvit, že jsme někdy cestovatelé, někdy poutníci, ale někdy utečenci a běženci, a do toho všeho vstupuje Ježíš Kristus a říká: „Já chci jít s tebou. Já chci jít s tebou a chci ti ukázat ten největší domov, kde budeš přijat, domov, který tě určitě nezklame, domov, kde už se na tebe těší otec, kde tě vyhlíží.“

A tak přišel k Šimonu Petrovi. „Ne pane, nebudeš mi umývat nohy.“ Tituluje ho pane. Ani ne rabi, ale pane. Když my někomu řekneme pane, tak to znamená, že mu vyjadřujeme úctu. Když někomu říkáme pane, tak to musí být člověk vznešený, musí to být opravdu člověk zásadový, člověk, který je moudrý, který se umí správně rozhodovat. Zkratka a dobře, „někdo“. Naopak ten kdo tam myje ty nohy, to je „nikdo“. Pro Petra je to nestravitelné, protože pro něho je Ježíš „někdo“. A teď mu Ježíš říká: „A je to naopak, bude to od teď naopak. Ten, kdo chce být ‚někdo‘, se nesmi stydět, nesmí se bát prokázat službu.“ A říká Petrovi: „A pokud ty chceš být ‚někdo‘, tak tu službu máš přijmout.“

Petr říká: „Umyj mi hlavu, umyj mi ruce.“ To nejde jenom o to, že vyjmenovává části těla, ale hlavou myslíme, rukama konáme, a Petr chce říct: „Umyj mi hlavu, abych víc myslel jako ty, aby moje myšlení bylo víc podobné tvému myšlení. Umyj mi ruce, aby moje jednání bylo víc podobné tvému jednání.“ Petr je si velmi dobře vědom své slabosti a víme, že je teprve na začátku té cesty obrácení. Ježíš mu to pak taky řekne: „Až se obrátíš.“ Bude muset projít přes zapření, lítost, pláč k tomu, aby s pokorou uznal svoje chyby, aby s pokorou uznal, že je to jinak. Petr v tuto chvíli je daleko od svého Mistra, ale jeho Mistr je mu velmi blízko. A to je to, z čeho se máme radovat. My jsme od Ježíše třeba daleko, ale on se k nám přibližuje, tady s tím gestem, že umývá nohy.

Bratři a sestry, když Ježíš Kristus skončil toto své konání (uvědomme si, že umyl nohy Šimonu Petrovi, umyl nohy Jidášovi), tak se zase posadil mezi učedníky a říká: „Chápete, co jsem udělal?“ On to napřed udělal, a pak se s nimi o tom baví. Kdyby to proběhlo naopak, tak by to nepochopili vůbec. Protože to napřed udělal a pak o tom mluví, tak pochopili něco. I my ve své pokoře musíme přiznat a říct: „Pane, snad. Snad něco začínám chápat z tvého konání, ale chtěl bych víc.“

Jak to souvisí se mší svatou nebo jak si na to máme vzpomenout vždycky při mši svaté? Ježíš Kristus při té proměně chleba ve své tělo, vína ve svou krev použil suroviny z tohoto světa. Pokud se při mši svaté nezpívá, tak kněz říká nad chlebem modlitbu: „Požehnaný jsi, Hospodine, Bože celého světa, z Tvé štědrosti jsme přijali chléb, který ti přinášíme.“ Je to plod země a plod lidské práce. Tedy ten kněz říká: „Něco jsi udělal ty, Bože, a něco jsme udělali my, lidé.“ Každá mše svatá je setkání – setkání Boha s člověkem, setkání Boží snahy zachránit svět a lidské dobré vůle, ochoty přijmout tuto spásu. Při každé mši svaté se to tak děje. Jenom jednou, na Zelený čtvrtek, se v církvi umývají nohy, aby to jaksi víc vyniklo, tady to přiblížení Ježíše Krista, který chce být mezi námi. On říká: „Já jsem tu jako ten, který slouží.“ Od nás je, abychom tu službu přijali.

Žijeme ve světě, kde je to zase tak nějak trošku zamotané, žijeme v době, která vyznává jiné hodnoty, často, ale myslím, že bude krásné si toto připomenout a říct: „Ano, Pane. Děkuju ti za tento tvůj příklad, za to, že mě učíš, že i já mám druhým sloužit, a že mně učíš, abych i já přijal službu druhých.“

Vzpomeňme na Petra, často vzpomeňme na Petra a prosme: „Pane, ať myslím co nejvíc jako ty a ať konám co nejvíc jako ty.“



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Proč a za kým chodíme do kostela?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Proč a za kým chodíme do kostela?10:50


Přiblížit k ústům

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2017
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Přiblížit k ústům10:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.11 MB]

Bratři a sestry, v okamžiku, kdy něco slavíme, tak máme tendenci dívat se dozadu, vzpomínat na něco, co se stalo. Ale Velikonoce ve Starém zákoně i v Novém zákoně, to jsou svátky, kdy se sice díváme dozadu, ale především jsou to svátky, které nás mají nasměrovat dopředu.    Více...


Na počátku stojí víra

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Na počátku stojí víra10:31
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.91 MB]

Bratři a sestry, slavíme svátky, kterým se hebrejsky říká Pascha. Většinou se to překládá jako přejití. Slyšeli jsme v evangeliu že, jak píše svatý Jan, Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto svět k Otci.    Více...


Dnes budeš se mnou v ráji

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Dnes budeš se mnou v ráji7:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.09 MB]

Bratři a sestry, dostáváme se dnes ke druhému slovu Ježíše Krista na kříži, spíš k druhé větě: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Je to výrok, který je doslova vyprovokován prosbou člověka.

„Vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království,“ tak prosí jeden ze zločinců.    Více...


To konejte na mou památku

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

To konejte na mou památku13:11
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, vždycky je dobré stanovit si na každé svátky nějakou takovou hlavní myšlenku, něco, co by mělo být před našima očima po všechny ty dny svátků. A já jsem pro letošek vybral, jestli dovolíte, Ježíšovu větu „To konejte na mou památku“.    Více...


Srdcem eucharistie je láska

P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
28.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Pochválen buď Ježíš Kristus! Téměř poslední slova, která jsme slyšeli, bylo, že Ježíš řekl: „Já jsem vám dal příklad, dal jsem vám příklad,“ doslova „jak máte i vy dělat.“ Jaký nám dal Ježíš příklad? Co to znamená, tento příklad? Jsme v Janově evangeliu, a víme, že Janovo evangelium je evangelium mystické. Jsou tam mnohé věci znázorněny, které znamenají daleko hlubší skutečnost. Když se díváme na kříž v Janově evangeliu, tak čteme ta slova, že byl Ježíš proboden kopím v srdci, a že vyšla krev a voda.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.