Neděle 21.07.2024, sv. Vavřinec z Brindisi, Vítězslav
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Na počátku stojí víra

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Na počátku stojí víra10:31
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.91 MB]

Bratři a sestry, slavíme svátky, kterým se hebrejsky říká Pascha. Většinou se to překládá jako přejití. Slyšeli jsme v evangeliu že, jak píše svatý Jan, Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto svět k Otci. Ale je možné to přeložit také jako „přeskočení“ v tom smyslu, jak jsme slyšeli v prvním čtení, že egyptskou zemí bude procházet anděl, který pobije všechno prvorozené, ale domy, které budou označeny krví beránka, přeskočí, vynechá. V těch domech, které budou označeny krví beránka, i jejich obyvatelé, především ti prvorození, ale všichni, budou v bezpečí.

Jsou to svátky, které můžeme označit jako svátky víry. Na samém začátku těch svátků stojí víra, kdy Mojžíš říká: „Pomažte krví beránka veřeje i příčný trám.“ Začíná to už tím „opatřte si beránka“, ale pak se to stupňuje. Když si někdo opatří beránka, to ještě tak není nápadné, ale natřít krví veřeje, futra, to je nápadné a všichni se budou ptát: „Proč to děláš?“ a ten člověk to bude muset nějak zdůvodnit. A co řeknu? Mně to přikázal Bůh? Nebudou se mi smát? Nebudu vypadat zvláštně, hloupě? A co když to nebude fungovat, co když se tu noc nic nestane? Pokud nepřijde ten anděl a nevykoná to, co bylo slíbeno, tak druhý den určitě přijdou faraónovi vojáci.

Na počátku stojí víra – víra v to, že Bůh vstupuje do našich dějin, že vstupuje do našich životů. Snad nejpůsobivěji to vylíčil, pokud jde o Nový zákon, svatý Lukáš, kdy na začátku pašijí Ježíš říká (je to jenom v Lukášově evangeliu): „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka dřív, než budu trpět.“ Ke komu to říká Pán Ježíš? Má jich tam dvanáct, jednoho velmi mladého, který má hlavu plnou ideálů, je velmi nadšený – Jan. Druhého, který je naopak skoro nejstarší z nich, je v podstatě cholerik, je velmi zbrklý, ale velmi upřímný – Petr. Potom jsou tam lidé, které bychom označili za radikální, především z nich je ten Šimon horlivec, Šimon Zélota. De facto je to jakýsi zbojník proti Římanům. Potom jsou tam lidé, kteří pracují svýma rukama – Ondřej, Šimon, Jakub, lidé kteří už znají, co přináší život, zažili určitá zklamání. A pak jsou tam lidé, řekli bychom, z druhého spektra, spíš takoví usedlí jako Matouš celník, ten nepracoval rukama. A u každého z těch apoštolů bychom našli zase chyby. Nejvíc je to vidět u Jidáše, který je označen jako člověk, který měl příliš rád peníze. S takovýmito lidmi Ježíš toužil jíst velikonočního beránka dříve, než se všechno to stane.

Když se na to podíváme z této strany, tak si můžeme říci s vírou a důvěrou: „Pane, věřím, že i pro mě tam bude místo. Věřím, že i já se podobám některému z těch apoštolů a že i se mnou počítáš ve večeřadle.“

Dům pomazaný krví beránka, jeho veřeje, večeřadlo, to jsou místa bezpečí. Na rozdíl od toho, co označujeme jako „venku“, kde probíhá nějaký chaos, kde se věci mění, kde je člověk vystaven různým pokušením, ale i nepřátelství, různým nástrahám. Člověk se nemůže zavřít v tom domě bezpečí, ale musí jít ven. Ale do toho místa bezpečí se máme vracet, právě proto, abychom načerpali. Dnes jsme tady z tohoto důvodu, abychom zde našli sílu, jak jít dál.

Často si připadáme unavení, říkáme si, že to co děláme je třeba zbytečné, že to stejně nikdo neocení, nechápe to někdo, někdo se staví vůči nám nepřátelsky, někdo je lhostejný a my si říkáme: „Co? Co s tím?“ A tak se to mění kolem nás hrozně rychle, dny utíkají. Je to všechno, říkáme, relativní. Co včera bylo, dneska není, zítra pomine. A právě do tohoto střídání všeho možného vstupuje Ježíš s tím, čemu říkáme eucharistie, díkůvzdání, se svým darem a říká: „A to je napořád.“

Totiž člověk, když se cítí ohrožený, když se mu to „drobí pod rukama“, tak se taky ptá a říká si: „O co se opřu, kde je nějaká jistota, na co bych se postavil?“ A Ježíš říká: „Já jsem ta jistota.“

Přicházíme každou neděli na mši svatou a mění se písničky, mění se i ty texty, mění se liturgická barva, ale to co se nemění, to podstatné, jsou Kristova slova. V každé mši svaté vlastně je neměnná část od „Svatý, svatý“ do otčenáše. Někteří lidé říkají: „V kostele je to pořád stejné. Proč se to pořád opakuje?“ Právě proto, abychom si uvědomili, na čem postavit svůj život. Abychom si uvědomili, že při tom střídání, při tom relativismu, ve kterém žijeme, potřebujeme mít někde ten pevný bod. A ne jenom někde, ale v někom. Protože nejde o to, že jdu do kostela, ale jde o to, že jdu na mši, že se chci setkat – já s Bohem a jeden člověk s druhým člověkem. To je to podstatné.

Bratři a sestry v tyto dny bychom to měli prožívat víc než kdy jindy. Církev nám k tomu chce pomoci tím, že ta liturgie bude jiná. Vlastně všechny ty dny, které teď budeme prožívat, jsou doslova nabity různými liturgickými obrazy. Dnes umývání nohou, zítra tím, že nebudeme slavit mši svatou, ale budeme adorovat před křížem. Na Bílou sobotu, že se sejdeme v noci a budeme v ruce držet hořící svíce. A tak bych ještě mohl pokračovat. Zítra budou prázdné kropenky a naplní se zase až v sobotu z nově posvěcené křestní vody. Je to všechno proto, abychom si uvědomili, co máme. Zpravidla si to člověk uvědomí v okamžiku, kdy je to nedostupné, tak ocení, že něco měl. A tak nám církev na chvíli, na pár hodin odebírá některá ta gesta, některá ta znamení, ale je to proto, abychom je hlouběji prožili, abychom je hlouběji pochopili a víc přijali.

Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku, pascha, to jsou svátky víry. Izraelité měli věřit. Učedníci měli věřit, že Ježíš to má všechno pevně ve svých rukou. I my máme věřit, že ten dar eucharistie je adresován každému z nás osobně, pro náš život, pro to co my prožíváme, abychom v eucharistii nacházeli tu sílu. Nemůžeme tady být pořád, musíme jít ven, ale máme se sem rádi a často vracet, abychom našeho Pána chválili, děkovali a prosili ho.

Jak jsem říkal na začátku mše svaté, dnes je velký důvod k děkování. Teď bude následovat obřad umývání nohou, ale potom bude mše svatá pokračovat tím obvyklým pořádkem a v obětování budu pozdvihovat chléb a víno, kalich s vínem připravený k té proměně, a tady v tom okamžiku každý z nás by tam měl přidat něco svého. Navrhl bych, abychom dnes děkovali. Každý určitě máme za co.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Proč a za kým chodíme do kostela?

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Proč a za kým chodíme do kostela?10:50


Přiblížit k ústům

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.04.2017
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Přiblížit k ústům10:01
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.11 MB]

Bratři a sestry, v okamžiku, kdy něco slavíme, tak máme tendenci dívat se dozadu, vzpomínat na něco, co se stalo. Ale Velikonoce ve Starém zákoně i v Novém zákoně, to jsou svátky, kdy se sice díváme dozadu, ale především jsou to svátky, které nás mají nasměrovat dopředu.    Více...


Petr je daleko od svého Mistra, ale jeho Mistr je mu velmi blízko

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
21.04.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Petr je daleko od svého Mistra, ale jeho Mistr je mu velmi blízko15:23
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, dovolím si jednu takovou poznámku vůbec k tomu, jak slavíme Velikonoce a jak je slavili první křesťané. My během každého roku prožíváme několikatery svátky.    Více...


Dnes budeš se mnou v ráji

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Dnes budeš se mnou v ráji7:16
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.09 MB]

Bratři a sestry, dostáváme se dnes ke druhému slovu Ježíše Krista na kříži, spíš k druhé větě: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Je to výrok, který je doslova vyprovokován prosbou člověka.

„Vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království,“ tak prosí jeden ze zločinců.    Více...


To konejte na mou památku

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

To konejte na mou památku13:11
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.72 MB]

Bratři a sestry, vždycky je dobré stanovit si na každé svátky nějakou takovou hlavní myšlenku, něco, co by mělo být před našima očima po všechny ty dny svátků. A já jsem pro letošek vybral, jestli dovolíte, Ježíšovu větu „To konejte na mou památku“.    Více...


Srdcem eucharistie je láska

P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
28.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
ZELENÝ ČTVRTEK
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ex 12,1-8.11-14; ž. Žl 116; 2. čt. 1 Kor 11,23-26; evang. Jan 13,1-15;

Pochválen buď Ježíš Kristus! Téměř poslední slova, která jsme slyšeli, bylo, že Ježíš řekl: „Já jsem vám dal příklad, dal jsem vám příklad,“ doslova „jak máte i vy dělat.“ Jaký nám dal Ježíš příklad? Co to znamená, tento příklad? Jsme v Janově evangeliu, a víme, že Janovo evangelium je evangelium mystické. Jsou tam mnohé věci znázorněny, které znamenají daleko hlubší skutečnost. Když se díváme na kříž v Janově evangeliu, tak čteme ta slova, že byl Ježíš proboden kopím v srdci, a že vyšla krev a voda.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.