Naše víra

Naše víra je vírou křesťanskou.

Milí čtenáři,

s velkou radostí vás vítáme v rubrice „Naše víra“. Dovolte nám, abychom vás seznámili s jejím obsahem, strukturou a především hlavní myšlenkou.

Každý člověk se rozhlíží kolem sebe, objevuje nové věci, získává různé zážitky, hodnotí poznané a utváří si vlastní názory. A každému člověku je také vlastní, že tyto zážitky, poznatky, svá hodnocení a názory chce s někým sdílet, s někým se o ně podělit. Nejinak je tomu i v naší farnosti. Každý člen farního společenství učinil nějakou zkušenost s vírou, setkal se s křesťanskou (katolickou) naukou a podílí se svým způsobem na společném náboženském životě. Je zřejmé, že tyto zkušenosti, setkání a postřehy z podílení se na náboženském životě mají význam a nesmírnou cenu nejen pro ty, kteří je přímo prožívají a vytvářejí, ale také pro ty, jimž o tom může být podáno osobní svědectví. A to by mělo být smyslem této části webových stránek naší farnosti - prezentace našeho chápání všeho, co je nějakým způsobem spjato s prožíváním naší víry, našeho života z ní a z toho vyplývající nabídnutí autentického svědectví o víře, o prožívání svátostí, liturgie, modlitby atd.

Ostatně tak k tomu vybízí i Druhý vatikánský koncil, když hovoří o konání apoštolátu evangelizace a posvěcování. Koncil v tomto smyslu hovoří ve dvou rovinách. V té první se jedná o svědectví křesťanského života, které je doprovázeno dobrými skutky. Koncil tím chce naznačit, že způsob jednání, jakým se křesťané projevují, se stává prostředkem a způsobem, jímž se dostává základního poznání o Kristu těm, kteří jej doposud nepoznali. A budeme-li ještě odvážnější, můžeme říci, že takovéto svědectví může být příkladem či dokonce motivačním momentem, který o Kristu nejen vypovídá, ale také k němu lidi přivádí. Svědectví křesťanského života je však ještě obohaceno o druhou rovinu. Nemůžeme se totiž spokojit pouze s nahodilým svědectvím osobního života, kdy budeme čekat, až si ostatní našeho jednání všimnou, ale naopak, „Pravý apoštol hledá příležitost hlásat Krista slovy buď nevěřícím, aby je přivedl k víře, nebo věřícím, aby je poučil, utvrdil a povzbudil k horlivějšímu životu“ (AA 6).

A takovouto příležitostí se mohou stát i webové stránky naší farnosti, proto bychom na nich rádi poskytli osobnímu zvěstování radostné evangelijní zvěsti půdu a prostor.

Tomuto účelu by měl odpovídat i obsah a struktura rubriky „Naše víra". Na jedné straně se budeme snažit poskytovat jakési teoretické základy, na nichž naše víra stojí, a na druhé straně se pokusíme tyto základy naplňovat a obohacovat o konkrétní formy křesťanského prožívání. Budeme-li tedy například hovořit o svátostech, nabídneme nějaké vysvětlení toho, co která svátost znamená, v čem spočívá její podstata, ale také zmíníme, jakým způsobem se ke svátostem v naší farnosti připravujeme, uvedeme statistiky, kolik věřících a jak často k nim přistupuje, a v neposlední řadě, jak jejich přijetí prožíváme. Anebo, budeme-li hovořit o Druhém vatikánském koncilu, prezentujeme nějakou jeho nauku či myšlenku a zamyslíme se nad tím, jak ovlivnila život v naší farnosti, případně jak jej ovlivnit ještě může, co nám zmíněná nauka přinesla, co jsme si z ní vzali a co si z ní třeba ještě vzít můžeme. A můžeme jít třeba i dál a zamyslet se nad tím, co v té nauce postrádáme.

Nechceme vytvořit nový katechismus, který by obsahoval převyprávěnou katolickou nauku, ale rádi bychom vytvořili opravdu živé stránky vypovídající nikoli o tom, jak křesťanskou nauku zvládáme, jak ji umíme nazpaměť, ale o tom, jak ji žijeme, jak ji dokážeme nabízet ostatním, jak se s ní dokážeme sami navzájem povzbuzovat. A aby tyto stránky byly opravdu živé, je zapotřebí, aby je vytvářelo celé farní společenství, jehož život se v nich má zrcadlit. Jedině tak je možné vyplnit nám vymezený prostor v elektronické síti, tvořené neosobními jedničami a nulami, osobním autentickým svědectvím a opravdu živým slovem víry, naděje a lásky.

Doufáme, že takto přispějeme k duchovnímu obohacení nás všech.

František Bublan, 17.8.2003