Rubrika
HomilieTěšit se na setkání jednoho s druhým
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, vlastně dnes prožíváme první den nového liturgického roku a ne, že bych vás chtěl nějak zkoušet, ale položil bych otázku, kdy jsme naposledy slyšeli evangelium, které jsem teď přečetl? No, bylo to před čtrnácti dny. Sice to bylo z pera svatého Marka a bylo tam navíc ještě to přirovnání o fíkovníku, ale jinak ten úryvek byl vlastně totožný. A někdo by mohl říci, proč, když začínáme něco nového, proč teda ten starý text?
No, je to proto, že kdykoliv začíná něco nového a pokud se to má podařit, tak musíme vyjít z nějakého reálného stavu, z reálné situace, ze skutečnosti, která tu je, v které se nacházíme, protože tím, že se změní nějaká číslovka, že se řekne: „Teď je tady nový začátek,“ tak to je nová myšlenka, ale ta realita toho života je víceméně stejná. Ale ten začátek má pomoci k tomu tu realitu změnit. Samozřejmě vždycky by to mělo být k lepšímu.
Začínáme tedy dobu adventní. Ta doba adventní v sobě skrývá dvě myšlenky. Tou první myšlenkou, kterou nám budou připomínat texty do 16. prosince, je druhý příchod Kristův. Od 17. prosince do 24. prosince texty, které uslyšíme při bohoslužbách, už jsou striktně zaměřeny na příchod Ježíše Krista, na tu jeho oslavu narození v Betlémě. Tedy vlastně ten advent v sobě zahrnuje přípravu na vzpomínku, na to co bylo, co už se stalo, ale přípravu také na to, co přijde, co se má stát, na to další setkání s Kristem. A my se tady pohybujeme tedy v tomto prostoru, který je vymezen těmi dvěma příchody, těmi dvěma setkáními.
A to evangelium, které jsme dnes znovu vyslechli, tak ho dnes můžeme vnímat, řekli bychom, v jiných souvislostech, a to evangelium nám předkládá tři způsoby života, řekli bychom, tři takové koncepce. Každý má nějaký způsob života, i když o tom třeba neví, i když o tom třeba nepřemýšlel a nikdy se to nesnažil nějak pojmenovat.
To první popisuje ten první odstavec: „Budou znamení na slunci, na měsíci, úzkost národů, bezradnost,“ a podobně. Ten první koncept by se dal pojmenovat tím slovem strach. Že se člověk pořád něčeho bojí, že se bojí toho, že skončí jistoty. Ježíš tady na to upozorňuje nebo vlastně opakuji to, co jsem tady říkal před čtrnácti dny. Slunce, měsíc, to je kalendář. Podle toho se mění právě ty datumy a lidé považují toto za jistotu. Kdyby už to slunko nevyšlo, tak už co? Tak zatím vždycky vyšlo ráno. Ale Ježíš upozorňuje a říká: „Jednou to bude tak, že nevyjde, nebo i to co vy považujete za stoprocentní neměnnou jistotu, tak to tak nemusí být a jednou to tak nebude.“
A právě člověk, který se bojí toho, že přijde o ty jistoty, tak prožívá svůj život pořád v nějakých úzkostech, v obavách, co bude. „Abych neztratil práci, abych neonemocněl.“ Teď v souvislosti s těmi desetitisíci, až vlastně jsou to statisíce až milióny lidí, kteří přicházejí do Evropy, jsou to lidé jiné kultury, jiného náboženství, tak s tím přicházejí obavy, jak se tu sžijeme, jak to všechno bude. Je mnoho věcí, které můžeme ovlivnit, ale je mnoho věcí, které ovlivnit nemůžeme. Ty jsou tady přirovnány právě k tomu hukotu, příboji moře. Moře, které nedokázali a nedokážeme nějak spoutat a v době, kdy vznikl tento text, nedokázali ani vysvětlit proč se ty vody pohybují tak, jak se pohybují. A je tady vlastně upozorněno na to, že právě často se stane to, že člověku se to, co považoval za jistotu, že se mu to takzvaně zachvěje pod nohama.
Druhý ten koncept byl vyjádřen těmi slovy: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostmi, opilstvím a pozemskými starostmi.“ Jde o to, aby vaše srdce nebyla zatížena. Je to velmi podobné tomu prvnímu konceptu. Jestliže se někdo bojí, tak v sobě nemá klid. Jestliže někdo se zatíží tady těmito starostmi, tak taky nemá klid. Akorát že tady v tomto druhém konceptu ten člověk, který se cítí nějakým způsobem ohrožený nebo takhle, tak to řeší tím, že otupí svoje smysly. V okamžiku, kdy člověk toho vypije víc, než by měl, tak otupí svoje smysly. A v určitém smyslu to platí i v okamžiku, kdy sní víc, než by sníst měl. A potrava, tedy to, z čeho čerpáme energii, posilu pro naše tělo, alkohol, který pijeme proto, abychom třeba měli radost, tak potom se to stává něčím, co náš život ničí. Ne že by ho to udržovalo nebo nějakým způsobem nám to pomáhalo, ale naopak člověka to ničí.
To první, čím to ničí, je to, že to otupuje smysly, a člověk potom nemá chuť pustit se do něčeho pořádného, nemá chuť budovat nějak vztahy, nemá chuť o cokoliv se v životě pokoušet. Prostě člověk rezignuje. Takže to je druhý způsob života, říká se mu konzumismus. A tady se dostáváme k tomu třetímu. Ten třetí koncept je o tom, že někdo přichází. Přichází zachránce, který vlastně sám sebe označuje velmi civilním titulem, Syn člověka.
Srovnejme to se všemi možnými tituly, které si dávají různá veličenstva a různí hodnostáři. A on říká: „Já jsem vlastně jeden z vás.“ Poprvé to použil prorok Ezechiel, po něm prorok Daniel a Ježíš se tady k tomuto vysloveně hlásí programově a říká: „Ano, to je moje pojmenování, ale je to taky můj program. Já přicházím, abych se setkal.“
Advent je doba, která je vyloženě příhodná pro setkání. Protože je brzo tma, venku se nic moc dělat nedá, a tak se to přímo nabízí, abychom se setkali. Ale mají to být setkání, která nás obohatí. Mají to být setkání, která nás nějakým způsobem upevní v pokoji a v radosti.
Ještě právě tady se dostáváme do momentu, kdy je tady jeden takový koncept života, který tady není tak nějak vysloveně zmíněný, a to je takový zmatek. Protože jak jsem teď zas jezdil autem, tak jsem poslouchal rádio, a tak jsem slyšel, jak v mnoha městech, protože začíná doba adventní, tak se rozsvítí vánoční strom. Jo? Protože začíná doba adventní, tak začnou vánoční trhy. A jsou tací kabrňáci, kteří budou mít dneska živý betlém, jo? A to je takový koncept, že se to všechno smíchá, semele, a řekne se: „Vždyť je to stejně všechno jedno.“
Ne, je to škoda. Mnoho lidí totiž neví, co s tou dobou adventní, co si s tím mají počít, co s tím mají udělat, čím ji mají naplnit. Když bychom hledali slovo, které vystihuje naše adventní snažení nebo o co tady v adventu jde, tak advent nás vybízí k tomu, abychom se těšili. Těšit se na setkání, na setkání jednoho s druhým. Jak jsem říkal, to jsou ta setkání, která teď můžeme prožívat. Na setkání s Ježíšem. Těšit se na oslavu Vánoc. Těšit se na všechno pěkné, na všechno příjemné, na to, čím můžeme jeden druhého obohatit.
Advent tady není proto, abychom se báli. Advent tady není proto, abychom byli zatíženi nějakými starostmi. Advent tu není proto, abychom to všechno smíchali dohromady a vznikl z toho jakýsi slepenec. Ale advent je tady proto, abychom se těšili. Přijměme tuto nabídku a prožijme tento advent v tom radostném očekávání Vánoc, svátků narození našeho Pána, a posilujme všechno v sobě při těch našich setkáních, všechno dobré a krásné.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, začínáme nový liturgický rok. Začínáme ho tradičně dobou adventní. Prožívat dobu adventní není vůbec jednoduché, protože v adventu je spojeno vícero myšlenek a mnoha lidem se to potom plete a my máme rádi, když je to jednoduché, jasné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Začínáme prožívat advent. Jak všichni víme, advent je přípravou na Vánoce a Vánoce často označujeme jako nejmilejší nebo nejkrásnější svátky v roce. A je to pravda, protože o Vánocích si připomínáme narození dítěte. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, jenom několik málo myšlenek k dnešní první adventní neděli. Úryvek z knihy proroka Jeremiáše, který jsme slyšeli, ten výrok samotný byl pronesen někdy kolem roku 535 před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.12.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, vždycky vlastně, když stojíme na začátku něčeho nového, tak si říkáme, jak to prožít, jak se mám k té situaci postavit. Doba adventní se přímo nabízí, jako takový nový začátek, takže dnes se pokusím předestřít několik myšlenek, z kterých si můžete vybrat, jak tu dobu adventní prožít. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, dnešní Lukášovo evangelium bylo takové docela hrozivé, až nás možná zamrazilo v zádech při všech těch slovech, kdy se tam mluvilo o všech možných úkazech, katastrofách, a je tam taková velice naléhavá výzva, co máme dělat, abychom obstáli před Synem člověka. Více...