Sobota 21.05.2022, sv. Ondřej Bobola, Monika
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Cílem je setkání se Synem člověka

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;

Cílem je setkání se Synem člověka13:09
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.82 MB]

Začínáme prožívat advent. Jak všichni víme, advent je přípravou na Vánoce a Vánoce často označujeme jako nejmilejší nebo nejkrásnější svátky v roce. A je to pravda, protože o Vánocích si připomínáme narození dítěte. A tak by leckdo mohl čekat, že ty texty, které budou na začátku adventu, budou víc takové potěšující, a ty texty byly spíš burcující, hlavně tedy evangelium. Proč?

Doba adventní v církvi je rozdělena na dvě části. Ta první část trvá od první neděle adventní vlastně do 16. prosince a druhá část od 17. prosince do 24. prosince. Ta první delší část je zaměřena na to, co bychom mohli nazvat jako náš životní advent. Naše životní cesta někam jde, někam směřuje a my si máme uvědomit a oprášit v sobě víc než kdy jindy myšlenku, že je to cesta k Bohu, k Otci, k Ježíšovi. Každá cesta má nějaká úskalí, o tom ještě budeme mluvit, a ta druhá část adventu od 17. do 24. prosince, je to vlastně týden před Vánocemi, který už je zaměřen na ten historický advent – Ježíšovo narození v Betlémě před dvěma tisíci lety.

A nyní se tedy nacházíme v té první delší části, kde si máme před oči postavit svůj život a zamyslet se nad tím, kam jdeme. Každý člověk totiž někam jde. Ježíš o tom taky mluví a říká (Ježíš mění trošku to těžiště života): „Člověk není jenom to, co je teď, ale jde o to, čím nebo kým se stane na věčnosti, na kterou stranu se člověk přiřadí, a přiřadí se tam, kam jde. A kam člověk jde? Každý člověk jde k tomu, co má rád, k tomu, co se nám líbí. Jsme rádi, když se splňují naše přání, a naopak jsme nešťastní, když naše přání naplněna nejsou.

Svatý Lukáš nám tady postavil před oči takový obraz. Je velmi zajímavý. Každý obraz mívá rám. Rám je důležitý, ale obraz je obraz. Obraz může být i bez rámu. A tím rámem byla první věta dnešního evangelia: Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, a na zemi úzkost národů. Ale tady ta první věta, ta nebeská tělesa, jejich pohyb, to co se s nimi děje. Musíme si uvědomit, že v době Pána Ježíše většina národů měřila kalendář podle měsíce, tedy sledovali, kdy bude úplněk, kdy bude nov a další měsíční fáze. Toto je ten rám, to jsou ty události, které se děly, dějí a budou dít. Někteří lidé však považují tyto události za to hlavní. Považovali je taky apoštolové. Ježíš ta slova, která jsme teď slyšeli, řekl apoštolům před Velikonocemi.

Řekl jim to, když je upozorňoval na to, že jdou do Jeruzaléma, že bude ukřižován, zabit, ale že vstane z mrtvých. A oni se mezi sebou doslova dohadovali, kdo z nich je největší, kdo bude sedět po Ježíšově levé straně, kdo bude sedět po Ježíšově pravé straně a Ježíš, aby je trošičku usadil, aby je vrátil do reality, tak jim říká právě toto – říká: „Ne ty události, ale ti lidé, to je to hlavní. Ti lidé jsou tím obrazem, tím plátnem. Ty události to plátno, ten obraz jenom rámují.“

A jak to s námi je? „Úzkost národů bezradných nad hukotem a příbojem moře. Lidé budou zmírat strachy a očekáváním toho, co přijde na celý svět.“ Když stojí dva nebo i vícero lidí na mořském břehu, kdy opravdu to moře je rozbouřené, tak se neslyší. Můžou stát i blízko sebe, ale neslyší se. Ten hukot je překážkou – překážkou, která znemožňuje komunikaci. Ale stačí poodejít třeba několik desítek metrů a už ti lidé jsou schopni naslouchat jeden druhému, jsou schopni slyšet jeden druhého.

Tím hukotem moře jsou míněny překážky, které se nám staví do cesty v naší komunikaci, ať už mezi námi, anebo mezi námi a Bohem, ale jsou to překážky, které většinou lze odstranit. Jsou to překážky, kterým se lze vyhnout nebo je lze nějakým způsobem obejít. A právě doba adventní nás vybízí k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaké jsou mezi námi ty překážky, a abychom se snažili je odstranit, odejít od nich, nechat je tam někde být, přesunout sami sebe někam do klidu.

V době Pána Ježíše a v době, kdy vznikalo Lukášovo evangelium, tak byla takovou módní filozofií filozofie stoická. Znáte obraz Stoický klid. Byla to filozofie spíš pasivní, která říkala: Člověk musí všechno to, co přichází, přijímat tak, jak to je. Nemá cenu se nad tím nějak moc rozčilovat, nějak moc se nad tím zalamovat, prostě vzít to tak, jak to je. Stejně se to nedá změnit. Byla to filozofie, která vedla k určité pasivitě. Naopak evangelium právě vede k aktivitě.

Každý člověk má z něčeho strach, každý z nás někdy zažívá pocity úzkosti, každý z nás se něčeho bojí, a teď záleží na tom, jakého průvodce na té své životní cestě si vybereme. V podstatě máme dvě možnosti. Možná je jich víc, ale ty hlavní jsou dvě. Mnoho lidí si za svého průvodce vybralo strach ze smrti. „Zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět.“ Mnoho lidí žije s tou myšlenkou: „Chci se vyhnout smrti, chci ji oddálit, chci proti tomu bojovat. Chci, chci, chci.“ Ale to je špatně. My jsme povoláni k životu a nabízí se nám tady úplně jiný průvodce – je to Syn člověka.

Ale ještě než budeme mluvit o tom Synu člověka, člověk, každý z nás, má ve svém životě ještě jednu možnost. Mimo toho, že se něčeho bojíme, tak taky o něčem sníme, máme přání. Už jsem říkal, že máme radost, když se naše přání naplňují, splňují. Máme touhy, máme sny, máme plány. Člověk je jediný tvor, který dokáže mít ty plány, který dokáže toužit po něčem. Zvířata taky touží. Naši domácí mazlíčci touží po tom, aby našli plnou misku a aby je někdo podrbal za ušima. Ale člověk má úplně jiné touhy a často ty touhy, plány a přání pomáhají překonat právě ty strachy a ty svízele. Ale navíc ještě můžeme mít pomocníka, Syna člověka, který přichází v oblaku s velikou mocí a slávou.

Ježíš se tady přímo odvolává na úryvek z knihy proroka Daniela. Četli jsme ho minule, už i předminule jsme se o něm bavili. Oblak je místo, znamení, kterým provázel Bůh Izraelity. Když Izraelité putovali po poušti, poušť je místo, kde se nedá žít, kde se nedá bydlet, místo člověku nepřátelské, tak tam s nimi byl Bůh v oblaku a říkal: „Já jdu s vámi. Já jdu s vámi, celou tu dobu vás budu provázet. Neopustím vás.“ A tady Ježíš říká: „Já vás taky neopustím.“ Ježíš tady nemá na mysli nějakou konkrétní chvíli, ale má zase na mysli tu konkrétní pomoc, přicházení, Boží podporu zjevnou nebo méně zjevnou, hlasitou nebo tichou, podporu každému z nás pro náš každodenní život.

Naše cesta, naše životní cesta má mít v sobě zahrnut právě tady ten moment setkání. Cílem je setkání se Synem člověka. Kdo je to Syn člověka, jakou má tvář? Letos budeme číst z evangelia svatého Lukáše a Lukáš si dal právě tu práci, aby vykreslil tvář Syna člověka. Je to syn Boží a je to syn Marie. Je to vykupitel, zachránce, který se narodil za městem ve chlévě mezi zvířaty. Je to rabi, který svůj první zázrak vykonal na svatbě v Káni Galilejské, aby zachránil radost. A než začal vůbec někomu něco říkat, než začal učit, tak se postavil u Jana Křtitele do fronty s hříšníky a přijal křest na odpuštění hříchů, křest pokání. Je to zachránce, ke kterému se do slova a do písmene sbíhali ti, kteří cítili, že v jejich životě je něco špatně. Je to Boží Syn, který vypráví svoje podobenství o ztracené ovci, o ztraceném penízi, o ztracených synech. A nakonec? Nakonec tento Syn člověka do svého království jako prvního přijímá lotra, který je s ním ukřižován na kříži, a říká mu: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“

Toto je Syn člověka, který přichází ke každému z nás a nabízí nám svoji pomoc a podporu na naší životní cestě. Od nás se čeká, že budeme připravení na to setkání s ním. Od nás se čeká, že budeme čekat. Ne pasivně, ale aktivně. Ne s odevzdaností, ale s radostí. Třeba to naše čekání v letošní době adventní by mohlo být vyjádřeno modlitbou, koneckonců jsme to slyšeli na konci dnešního evangelia: Proto bděte a modlete se v každé době. A já bych vás všechny moc a moc chtěl poprosit, abychom my všichni věnovali letos každý den v této adventní době pět minut – pět minut modlitbě za nás, jeden za druhého a za naši farnost. Aby naše farnost skutečně směřovala k Synu člověka a byla připravena na setkání s ním. Tak, abychom o Vánocích se skutečně z čistého srdce mohli radovat z toho, že přišel a nám, nám narodil se Spasitel.

Děkuji Vám za těch pět minut, které každý den každý z nás věnuje. Díky vám.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Tři rozměry adventu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;

Tři rozměry adventu9:29
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.13 MB]

Bratři a sestry, začínáme nový liturgický rok. Začínáme ho tradičně dobou adventní. Prožívat dobu adventní není vůbec jednoduché, protože v adventu je spojeno vícero myšlenek a mnoha lidem se to potom plete a my máme rádi, když je to jednoduché, jasné.    Více...


Těšit se na setkání jednoho s druhým

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;

Těšit se na setkání jednoho s druhým10:31
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.38 MB]

Bratři a sestry, vlastně dnes prožíváme první den nového liturgického roku a ne, že bych vás chtěl nějak zkoušet, ale položil bych otázku, kdy jsme naposledy slyšeli evangelium, které jsem teď přečetl? No, bylo to před čtrnácti dny.    Více...


Usilovat o spravedlnost v každodenním životě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;

Usilovat o spravedlnost v každodenním životě7:58
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.19 MB]

Bratři a sestry, jenom několik málo myšlenek k dnešní první adventní neděli. Úryvek z knihy proroka Jeremiáše, který jsme slyšeli, ten výrok samotný byl pronesen někdy kolem roku 535 před narozením Pána Ježíše.    Více...


Doba adventní nabízí nový začátek

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.12.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;

Doba adventní nabízí nový začátek7:04
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.51 MB]

Bratři a sestry, vždycky vlastně, když stojíme na začátku něčeho nového, tak si říkáme, jak to prožít, jak se mám k té situaci postavit. Doba adventní se přímo nabízí, jako takový nový začátek, takže dnes se pokusím předestřít několik myšlenek, z kterých si můžete vybrat, jak tu dobu adventní prožít.    Více...


Zkusme projevit svou lásku

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;

Zkusme projevit svou lásku8:15
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.58 MB]

Bratři a sestry, dnešní Lukášovo evangelium bylo takové docela hrozivé, až nás možná zamrazilo v zádech při všech těch slovech, kdy se tam mluvilo o všech možných úkazech, katastrofách, a je tam taková velice naléhavá výzva, co máme dělat, abychom obstáli před Synem člověka.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.