Rubrika
HomilieZkusme projevit svou lásku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.11.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, dnešní Lukášovo evangelium bylo takové docela hrozivé, až nás možná zamrazilo v zádech při všech těch slovech, kdy se tam mluvilo o všech možných úkazech, katastrofách, a je tam taková velice naléhavá výzva, co máme dělat, abychom obstáli před Synem člověka. A tímto evangeliem začínáme advent? Nějak nám to možná nejde dohromady, ale ono to tam patří a je to naprosto v pořádku. My všichni víme – advent znamená příchod, přicházet. Mluvíme o tom, že se máme připravit na příchod Božího Syna. Když se někdo na něco připravuje, tak to něco je vždycky v budoucnosti, nikdy ne v minulosti. Nedá se připravit na něco, co už tu bylo, ale mnoho lidí to tak dělá. Mnoho lidí to tak bere, že před dvěma tisíci lety se něco někde kdesi v Betlémě daleko stalo, něco, co je takového milého, romantického, sentimentálního, a tak na to vzpomínáme. Na narození Ježíška. Jenže když to budeme brát takhle, tak je to málo. My si máme uvědomit, že ten Boží Syn, který se narodil před dvěma tisíci lety v Betlémě a vstoupil do našich lidských dějin, chce vstoupit do života každého z nás. Tedy Ježíšův příchod ke každému z nás nejenom, jak říká Písmo, „za onoho času“, ale do života každého jednotlivce. A tak advent má dva takové myšlenkové okruhy. Až do 17.prosince budeme číst o tom, čemu se říká „druhý příchod Ježíše Krista“ nebo ho také někdy označujeme jako „příchod ve slávě a moci“ a od 17.prosince do Vánoc budeme číst o tom, co se dělo těsně před tím, než se Boží Syn narodil jako člověk v Betlémě.
Bratři a sestry, tedy připravit se na setkání se Synem člověka. Ta tvář soudce, toho, který přijde označit ty, kteří mají být zachráněni a ty, kteří mají být potrestáni, v sobě nutně nese něco, čeho se bojíme, a proto on se narodil jako dítě, abychom pochopili, že se ho bát nemusíme, protože dítěte se přede nikdo nebojí. Naopak, na narození dítěte se všichni těší. My totiž žijeme v době, kdy mnoho lidí neví, co s tím adventem mají dělat, a tak se to často vyřeší tím, že se advent jednak vyplní nákupy a jednak se zkrátí na co nejmenší dobu. V mnoha městech dneska rozsvítí vánoční strom, ale strom je skutečně symbolem Vánoc, ne adventu. To je jakési zmatení a předběhnutí myšlenky. Symbolem adventu je věnec s tím, jak se postupně zapalují na něm svíce, a myšlenka postupného sbližování toho, že Bůh se blíží k nám a my se blížíme k Bohu. Anebo taky je to o tom, že se máme víc blížit jeden k druhému.
Dnešní evangelium mluvilo o katastrofách. My se bojíme, když slyšíme o různých zemětřeseních a takových přírodních úkazech a říkáme si: „To je hrozné.“ Ale ony tady jsou ještě jiné katastrofy a to je naše chování. Bratři a sestry, naše chování je často takovou obrovskou katastrofou. Proč? Protože k sobě nejsme vůbec shovívaví. Naopak vyhledáváme chyby jeden druhého, rádi na ně ukazujeme, často nejsme vůbec tolerantní a často se radujeme z toho, když ten druhý nějak klopýtne, selže. Nedržíme slovo, něco slíbíme a pak to klidně porušíme a řekneme: „No, to se tak nedá brát.“ Slíbíme někomu, že s ním budeme a pak ho třeba i opustíme. A to jsou bratři a setry katastrofy.
V dnešním druhém čtení jsme slyšeli od apoštola Pavla výzvu Soluňanům: „Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a víc lásku jednoho k druhému i ke všem lidem.“ To je takové motto, taková výzva, kterou bychom mohli naplnit letošní advent. Skutečně, zkusme si představit každý jednoho konkrétního člověka, někoho z rodiny nebo klidně i někoho cizího a tomuhle člověku zkusme ukazovat, projevovat, lásku víc než jindy. Doma to bývá těžké, ale je to velice potřebné. U cizích lidí zase může hrozit to, že ten člověk si toho třeba ani nevšimne, že mi to neoplatí. Naopak, že on se ke mně třeba nebude chovat vůbec pěkně. Ale to je jedno. O tohle tady nejde, v tuhle chvíli nejde o to, jestli nám to někdo oplatí, jestli si toho někdo všimne, ale zkusme to. Zkusme projevit svou lásku. Když se dva mladí lidé mají rádi, nestačí, že k sobě něco cítí, že k sobě cítí náklonnost. Jeden druhému to musí říct, musí to projevit, že se mají rádi, a potom ten vztah roste. A zrovna tak je to i na té rovině k Bohu, ale i k ostatním lidem. Nebojme se projevit svou lásku jeden druhému. Nebojme se, že ten druhý si řekne: „O co mu jde? On je nějaký divný, on to nějak přehání.“ Zkusme toho druhého překvapit. Skutečně, vyberme si konkrétního člověka a tohohle člověka zkusme překvapit svou láskou, svou dobrotou, svou náklonností. To bude potom ten pravý advent, to bude taková skutečná příprava na narození Božího Syna. On se potom nenarodí jenom za onoho času, ale narodí se v srdci každého z nás. On chce vstoupit do našeho života. On tam nechce vstoupit jako soudce, který nás bude trestat a odsuzovat, ale chce tam vstoupit jako náš spasitel, jako náš pomocník. Ukažme mu o tomto adventu, že o jeho pomoc a záchranu moc a moc stojíme a že ho takhle chceme přijmout, že mu chceme udělat ve svém životě místo a že těm, kteří jsou kolem nás, chceme ukázat svou lásku. Zkusme to, stojí to za to a Bůh nám v tom určitě pomůže.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, začínáme nový liturgický rok. Začínáme ho tradičně dobou adventní. Prožívat dobu adventní není vůbec jednoduché, protože v adventu je spojeno vícero myšlenek a mnoha lidem se to potom plete a my máme rádi, když je to jednoduché, jasné. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, vlastně dnes prožíváme první den nového liturgického roku a ne, že bych vás chtěl nějak zkoušet, ale položil bych otázku, kdy jsme naposledy slyšeli evangelium, které jsem teď přečetl? No, bylo to před čtrnácti dny. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.12.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Začínáme prožívat advent. Jak všichni víme, advent je přípravou na Vánoce a Vánoce často označujeme jako nejmilejší nebo nejkrásnější svátky v roce. A je to pravda, protože o Vánocích si připomínáme narození dítěte. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.11.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, jenom několik málo myšlenek k dnešní první adventní neděli. Úryvek z knihy proroka Jeremiáše, který jsme slyšeli, ten výrok samotný byl pronesen někdy kolem roku 535 před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.12.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Jer 33,14-16; 2. čtení 1 Sol 3,12-4,2; evangelium Lk 21,25-28.34-36;
Bratři a sestry, vždycky vlastně, když stojíme na začátku něčeho nového, tak si říkáme, jak to prožít, jak se mám k té situaci postavit. Doba adventní se přímo nabízí, jako takový nový začátek, takže dnes se pokusím předestřít několik myšlenek, z kterých si můžete vybrat, jak tu dobu adventní prožít. Více...