Rubrika
Časopis FarníkFarník 2/2006
Září 2006
 |
 |
Zpravodaj farností |
Veverská Bítýška a Lažánky |
Číslo : 2 Ročník 14
|
Září 2006 |
|
|
„Šli jsme cestou, po které kráčel Ježíš a nesl svůj kříž…“
Poutní kniha z roku 1294
Vydává Římskokatolická farnost Veverská Bítýška a Lažánky.
Pro vnitřní potřebu farností.
Redakční rada: Th.Lic. Marek Hlávka. A. Dvořáková, V. Krátký, A. Zavřelová, Ing. L. Králík, P. Plachý
Za obsah příspěvků odpovídají autoři, jejich názory nemusí být shodné se stanoviskem rady.
dostáváte do rukou další číslo farního zpravodaje. Tentokrát má pouze jedno téma, a to: křížová cesta.
Přiblížíme si vznik a vývoj této pobožnosti, zamyslíme se nad jejím významem a přínosem pro duchovní život každého z nás a konečně připomeneme si historii „té naší“ křížové cesty, jejíž 150. výročí postavení a posvěcení slavíme.
Již několikrát jsem přemýšlel o tom, proč naši předkové tuto křížovou cestu vybudovali, vždyť široko daleko nic takového není. Nemyslím si, že by šlo o snahu nějak se zviditelnit nebo odlišit od okolí a postavit za vsí něco výjimečného. Více...
Možná nás to překvapí, ale podstatou křížové cesty je čtrnáct křížů, nikoli obrazy trpícího Krista. Tyto obrazy mají pomoci člověku uvědomit si rozsah Kristova utrpení a velikost jeho oběti.
Při rozjímání jednotlivých zastavení křížové cesty můžeme a máme obnovit a posílit svoji víru v Ježíše Krista. On je Ten, kdo nás svým utrpením vykoupil a usmířil s Otcem.
Máme si také ujasnit pocit hříchu a viny. Ježíš padá na křížové cestě, protože my padáme na své životní cestě. Více...
(text je převzatý z knihy Tomáše Špidlíka: Prameny světla , strana 462-464)
Legendární je vypravování o Panně Marii, která prý chodívala ku konci svého života po jeruzalémské křížové cestě, a tak začala tato pobožnost (sr. syrský apokryf O smrti Mariině, snad z 5. století). Z nejstarších zpráv poutníků do Svaté země je vidět, že navštěvovali posvátná místa v Jeruzalémě, ale o křížové cestě nepíše ani poutník z Bordeaux (r. 333), ani Silviina pouť z konce 4. století.
Přece se však objevuje v této době už jakýsi náznak této pobožnosti. Více...
I. Zprávy až do r. 1784
Počátky tohoto místa poutního jsou zahaleny v nejistotu. Nelze určiti, kdy založeno bylo. Pověsti vypravují, že vystavěna byla v těch místech kaple hned tehdy, když se počalo křesťanství v zemi šířiti. Později prý byla od nepřátelských Uhrů zbořena, po delším však čase zase ze dřeva znovuzbudována a od sv. Hyacintha, žáka svatého Dominika, na počátku 13. století vysvěcena. Nejstarší spolehlivá zpráva o místě tom zapsána jest v domácím protokolu fary Veversko-Bytyšské, ku které Chudčice jakož i Sentice od r. Více...
Chudčice leží v mírné, příčné sníženině, geologicky dobře známé zlomové oblasti – Boskovické brázdě, 20 km severozápadně od města Brna. Katastr má 410 ha a žije zde
765 obyvatel.
S obcí jsou svázány historické poznatky o osídlování jižní Moravy, až již Kelty, Kvády či Slovany. V jejich věku byly Chudčice součástí Velkomoravské říše. V době bronzové vedla Boskovickou brázdou důležitá obchodní cesta z jihu na sever. Více...
V centru vesnice, na návsi v Chudčicích, stávala původní kaple svatého Kříže. Před ní se vztyčoval velký kamenný kříž s letopočtem 1809 a písková socha sv.Jana Nepomuckého s bílou mramorovou deskou s nápisem: „Sochu věnovali manželé Ondrouškovi z č. 18 v r. 1909“ . Věřící lidé se před kapličkou shromažďovali každou první květnovou neděli, aby si připomněli svátek Nalezení sv. Kříže. Více...
Jako na každé stavbě, i na kaplích křížové cesty u Chudčic se podepsal zub času. Musíme připomenout, že o jednotlivé kaple se starají rodiny z Chudčic, a to často pečlivě a s láskou. Přes všechnu jejich snahu bylo nutné přikročit k celkové obnově kaplí. Byly obnoveny omítky a líčky, dále byly zpevněny a naimpregnovány stříšky kaplí, aby nedocházelo k zatékání do nich. Dešťová voda v jejich okolí byla odvedena drenážními hadicemi, aby kaple nezavlhaly. Dále byly pořízeny nové rámy a do nich byly zasazeny nové obrazy s výjevy umučení Krista. Více...