Rubrika Farník 2/2006

TŘI KŘÍŽE nad Chudčicemi u hradu Veveří ve farnosti Čebínské

I. Zprávy až do r. 1784

Počátky tohoto místa poutního jsou zahaleny v nejistotu. Nelze určiti, kdy založeno bylo. Pověsti vypravují, že vystavěna byla v těch místech kaple hned tehdy, když se počalo křesťanství v zemi šířiti. Později prý byla od nepřátelských Uhrů zbořena, po delším však čase zase ze dřeva znovuzbudována a od sv. Hyacintha, žáka svatého Dominika, na počátku 13. století vysvěcena. Nejstarší spolehlivá zpráva o místě tom zapsána jest v domácím protokolu fary Veversko-Bytyšské, ku které Chudčice jakož i Sentice od r. 1684-1707 přiděleny byly, nemajíce v Čebíně, kam by byly příslušely, vlastního duchovního správce.

Tehdy byl farářem Veversko Bytyšským výtečný v každém ohledu muž, Valentin Jestřabský, *) pečlivý otec chudých, zbožný a horlivý kněz i pilný spisovatel a od něho pocházejí zprávy, které nám sdělují, že u Třech křížů stávala kaple sv. kříže.

Čtemež jeho zápisky:

"Popis kaple sv. kříže na kopci nad dědinou Chudčicemi na panství Veverském stojící, kdysi poutěmi, zbožností lidu, milostmi zázraků proslulé – jak zřejmo jest ze všeobecné pověsti a ústního předků podání, která z týchže příčin nyní od r. 1686 počíná nového nabývati jména a věhlasu.

O počátku a stáří kaple. Kaple, vůbec sv. kříže zvaná, jest stará, celá dřevěná, stavby jednoduché, na kopci dosti vysokém nad dědinou Chudčicemi na panství Veverském v lesích vystavená. Dřívější obyvatelé Chudčic nechtěli ji na tom, kde stojí, kopci stavěti, nýbrž asi v tom místě, kde nyní obecní pastoušky jsou, a koupili a připravili dřevo a jiné potřebné věci. Avšak ejhle! Když vystavěli nějakou část a na druhý den přišli v díle pokračovat, nenašli ani co bylo hotovo, ani ostatní stavivo. A když byli po delší dobu zmizelé předměty marně hledali, domnívali se, že není vůlí Boží, aby co budovali, a tak ustali od díla a upustili od svého úmyslu. Po několika nedělích jeden z nich vystoupil na kopec, a to dříví a jiné stavivo všechno tam nalezl i poznal a ihned jiným o tom zvěstoval; kteřížto přesvědčivše se o divu, soudili z něho, ze je vůlí Boží, aby stavěli tam, což také učinili, z téhož staviva tam přenešeného. To vypravovali mi staří obyvatelé z Chudčic r. 1682, když jsem po původu kaple pátral, že to slýchali od předků svých. Od toho času posvátné kapli přibývalo pověsti a ozdobnosti.

Stáří jejího dozvěděti jsem se nemohl, avšak starožitnosť dokazují poněkud nemnohé podpisy poutníků, které na bývalém hlavním oltáři, nyní na pravé straně v kapli stojícím, červenou křídou latinskou řečí napsány jsou: „Na tomto místě byl Jan Trnka z Brodu r. 1542.“ a druhý takový podpis: „Zde v nejhlubší úctě prodleli Albert Lobec a Anna, z Bytyšky, r. 1553.“ A také na hlavním oltáři je kámen mramorový bílý, na němž dlátem vytesáno jest ve třech řadách starými písmenami toto:

Anno Domini MCCCCLI (Léta Páně 1451).

Bohuslaus de Lomnitz (Bohuslav z Lomnice.)

Třetí řádek nedovedl jsem přečísti.

Poloha místa, dub.

Na kopci jest poloha příjemná, lesy ze všech stran obklíčená a nikoho není, kdo by si v ní neliboval. Neboť vystupující na horu, jakmile vzhlédnou posvátnou kapli, útěchou jakousi prodchnuti a ku zbožnosti pohnutí bývají. Stojí také dub velmi letitý a objemný před kaplí na straně východní, o němž je zjištěno, že se z něho prýštila šťáva červená, krvi podobná, kterou šťávu jsem já od r. 1664 po několik let vídal. Nyní téci přestala.

Pod dubem bývala zahrádka jednoduchým plotem ohraněná. Měli ji v uctivosti tak, že bylo zakázáno nohami po ní šlapati i dětem, modlívali se však v ní poutníci. Ač docela zanikla, přece slyšel jsem o ní věci podivuhodné. R. 1687 dal jsem ji obnoviti. Proč však dřívější byla ctěna, nemohl jsem se dozvěděti, a tak jsem se domníval, že se tam snad stal nějaký div nebo zjevení.

R. 1764 prohlížela kapli církevní komise, bezpochyby při kanonické visitaci. I shledala, že je kaple prastará, sv. Kříži zasvěcená. V ní pak mimo kazatelnu nalezla čtyry oltáře – sv. kříže, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a Matky Boží.

Odpustky, kterými kdysi byla obdařena, již zanikly (byly bezmála jen na čas povoleny). Každoročně voděn tam býval na sv. Václava průvod z farního kostela v Čebíně a odbývány v kapli slavné služby Boží.

Rozkaz císaře Josefa II. z r. 1784, aby polní kaple byly zavřeny a zbourány, zastihl i kapli sv. kříže. Stavivo z ní rozprodáno nejvíce Chudčickým. Jmění kaple v obnosu 1395 zl.(?) bylo prostavěno ve věži farního kostela Veversko-Bytyšského.

Sochu P. Marie bolestné z jednoho oltáře koupil prý jakýsi Slezák z Čebína a daroval ji později do farního kostela, kde posud se nachází. Kam se dostaly oltáře, není známo; zvonek je v kapli Sentické (přelitý).

Ač kaple byla zbořena a dnes nikdo se na ni nepamatuje, zachoval se přece obraz její. Dal jej vymalovat bezpochyby hrabě Sinzendorf před zrušením.

Na rámci obrazu je znak barona Mundyho. Nachází se nyní ve farním chrámu Páně Vev. Bytyšském a byl kostelu ku prosbě tamějšího váženého kupce Dominika Kováře darován od barona Mundyho, majitele panství Račického, před tím hradu Veveří. Baron V. Mundy myslím obraz našel na hradě Veveří, když jej od hr. Sinzendorfa r. 1802 koupil a jeho syn Jan vzal si ho do Račic, když se tam r. 1830 stěhoval.

Po zboření kaple označeno jest místo posvátné třemi kříži.

II. Zprávy z našeho (19) století.

Ze století našeho sdělujeme tyto zprávy, jichž se nám částečně dostalo od správce Veverského Fr. Stefana, Jana Matouška, učitele Chudčického, a Edvarda Műhlbachra, občana tamějšího.

Když kříže na kopci setlely, dal baron Jan Fr. Mundy, majitel Veveří, 18. srpna 1825 farnímu úřadu v Čebíně revers, že dva z těch křížů na vlastní útraty zbuduje a že je i nadále v pořádku udržovati bude.

Dne 16. května 1827 dala obec Chudčická revers, že „onen (třetí) na cestě stežné k Veverskému zámku před les (to jest na onom místě, kde před časy ona kaple sv. kříže stála) postavený velký kříž dřevěný s plechovou figurou (a sice napravo podle oněch dvou od barona Mundyho reversem ujištěných) vždy zachovají a kdyby časem zajíti nebo nějakou zkázu utrpěti měl, zase na to místo ku všeobecné pobožnosti nový na obecní útraty postaviti dají.“

Od té doby zůstalo vše při starém, jen že se poutě, které od zákazu císaře Josefa II. ochably, zase rozmnožovaly. Hojná ta návštěva a zbožnosť poutníků, z nichž mnozí po kolenou lezli okolo křížů, vzbudily v manželích Josefovi a Kateřině Stoupencových z Chudčic č. 17 dosud žijících záslužnou myšlénku, aby dali na své útraty od Hráze (u bývalého rybníka), kde několik domků k Chudčicím příslušících stojí, až na horu ke třem křížům poříditi křížovou cestu.

Když se s úmyslem svým pronesli, zalíbil se i jiným občanům Chudčickým, takže se o 14 zastavení 14 majitelů gruntů rozdělilo a každý jedno postaviti chtěl. Tím bylo umožněno, že místo zamýšlených pouhých dubových sloupů s obrázky, mohla vyvedena býti křížová cesta o zděných kapličkách. Veversko-Bytyšský stavitel, Eduard Svoboda, rodák Chudčický (týž, jenž později přesídliv se do Brna, stavěl Besední dům, a r. 1886 v Brně zemřel) udělal nákres k štacím a r. 1856 z jara s prací počato; obrázky vymaloval Jos. Pallas z Vev. Bytyšky. Když pak bylo vše hotovo, vysvěcena po žních Křížová cesta od Čebínského faráře, Ježovského, za ohromného návalu okolního i vzdáleného lidu.

Ač vše děláno spojenými silami, přece hlavní zásluha zůstala manželům Stoupencovým jak pojatím plánu tak největšími peněžitými oběťmi.

Domovní čísla v Chudčicích, jichž majitelé převzali vystavění a vydržování křížové cesty, jsou počínaje od prvního zastavení do 14. následující: č. 56, 9, 15, 16, 21, 20, 24, 30, 25, 8, 7, 17, 10, 18. Každé číslo tedy stará se o svou jednu kapličku.

III. Studánka

Týž rok 1856, kdy křížová cesta byla vyvedena, vystavěl majitel „dolního mlýna“ Veversko-Bytyšského, Josef Kotovic, kapličku nad pramenem výborné vody, ve žlebě, jenž táhne se skoro souběžně s křížovou cestou. Do kapličky dal obraz P. Marie Pomocnice; pod ní je vyzděna studně. Kotovic tak učinil z vděčnosti k Bohu za tak vzácnou vodu, neboť on sám jiné nepil až do své smrti. Zemřel dne 14. dubna 1862 v stáří 79 let zachladiv se při jarní povodni. Také se vypravuje, že prý se tam zjevila P. Maria.