Rubrika
HomilieŽijte tu realitu, kterou máte, s chutí
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, tedy jednotícím prvkem, jednotící myšlenkou všech textů, které jsme právě vyslechli, je světlo. Světlo, které potřebujeme pro náš každodenní život, ale které potřebujeme i v tom duchovním slova smyslu. Tady v tomto směru bychom mohli říci, že to světlo rovná se pravda, nebo jít za světlem znamená hledat pravdu. Ty pojmy se nějakým způsobem překrývají v Písmu svatém.
Když mluví Písmo svaté o světle, tak o něm mluví hned na prvních stránkách. Když se mluví o stvoření, tak první je tam zpráva o tom, že Bůh stvořil světlo, tedy jako něco základního, jako něco, co opravdu potřebujeme.
A zase ve vyprávění o vysvobození Izraelitů z Egypta slyšíme o tom, že jedna z těch egyptských ran byla tma, tedy opak světla. Dva dni, že se nemohli lidé hnout z místa. Museli zůstat tam, kde byli, a veškerý ten život byl paralyzován.
Pokud jde o to světlo v tom přirozeném slova smyslu, my si to tak neuvědomujeme, protože jakmile se setmí, otočíme vypínačem, svítí veřejné osvětlení, nebo si posvítíme nějakou lucernou. Ale nedochází nám to, že vlastně ještě před nějakými řekněme sto, sto padesáti lety opravdu večer byla tma. A tady ten kontrast světlo – tma byl pro lidi mnohem působivější, mnohem víc si uvědomovali, že toto světlo potřebují a že tedy, když by chtěli někam jít večer (oni pokud možno večer nikam nechodili), tak že si musí obstarat nějakou louč nebo něco, aby nezabloudili.
A takhle to převádí Písmo svaté na ten, řekli bychom, duchovní rozměr. Že i my si musíme tedy obstarat, řekli bychom, nějaký návod, nějaké světlo. A co to může být, co to má být? Nabízí se toho spoustu, nabízí se toho hodně. V takové podobné situaci, jako jsme my, byli Izraelité, když se vrátili z babylónského zajetí. To je to první čtení. To první čtení má velmi zajímavé souvislosti. Je to z takzvaného třetího Izaiáše a ten Hospodinův výrok odpovídá právě na tu otázku, jak máme žít. Jak máme žít v této zemi?
Mluví se tam o ráně, která zatím není zacelená. Tou ranou bylo mimo jiné i to, že lidé, kteří se vrátili z Babylóna, přišli vlastně do cizí země. Ti lidé už se narodili v Babylónii, a teď jim někdo řekl: „Vaše domovina je Izrael. Máte jít tam.“ Tak oni tam tedy šli, ne všichni, ale byla to pro ně cizí země a oni se učili tam žít. Oni se učili ji chápat jako svoji vlast, protože jejich kořeny byly zpřetrhány, byli v té Babylónii. To byla ta rána.
Samozřejmě tito lidé se taky ptali: „No dobře, my jsme četli, známe to z vyprávění, jak se Bůh postaral o ty naše předky právě v Egyptě. Ale funguje to, bude se starat i takhle dál? Nebo to bylo a je to minulost?“
Bratři a sestry, uvědomme si, že když se nás někdo zeptá na nějaké zázraky nebo něco takového, tak řekne: „To bylo. Víš, to už teď není.“ A jsme tady v tom velmi opatrní. A tak oni byli taky takoví opatrní a ptali se: „A funguje to, nebo bude to fungovat? Bude to platit dál? Je ta smlouva ještě pořád platná?“ A právě Bůh říká: „Ano.“
A když to tak celé shrneme, tak to ponaučení, které oni dostávají, můžeme najít v Desateru, anebo můžeme ho najít v tom, co Ježíš označuje jako lásku k Bohu a lásku k bližnímu.
V žalmu jsme zpívali odpověď, že spravedlivý září v temnotách jako světlo. Těmi temnotami Písmo svaté myslí obtížné okamžiky, ať už osobního života, kdy právě člověk nemá jasno, neví, co by měl dělat, anebo i okamžiky, řekli bychom, života celé společnosti, kdy ta společnost neví, kam se má nějakým způsobem posunout.
Spravedlivý je míněn člověk, který se řídí řádem. K tomu řádu se ještě dostaneme. Ale především spravedlivý je Bůh, který to ukazuje. Ten spravedlivý září jako světlo řádným lidem. Nebo se tam taky dá někdy říct lidem řádu. A toto přímo souvisí s tím, co jsme slyšeli v evangeliu, s tou větou: „Vy jste světlo světa.“ Totiž pro svět, pro celý vesmír, používá řečtina označení kosmos. Doslova to znamená uspořádaný, tedy právě řád. Opakem je chaos. Všichni chápeme a dobře vnímáme, jaký je ten kontrast mezi těmi slovy. Lidé řádu, lidé nějakého pořádku.
Svatý Filip Neri říká: „Zachovej řád a řád zachová tebe.“ Ježíš nabízí tady takovýto řád. Ne jako nějaký bič, ale jako pomůcku. Má to být pravidlo, které je pomocníkem.
Žijeme, bratři a sestry, ve velmi zajímavé době. Když historici označují období, která tady už byla, říkají, byla doba kamenná, doba bronzová, doba železná, a svatý otec František v jedné své promluvě položil otázku, jak by se dala označit doba, ve které žijeme my. A došel k zajímavému závěru. Označil ji jako dobu tekutou. Doba tekutá, protože se to mění. Dá se to všelijak nahnout, naklonit, dá se to i vylít, dá se to všelijak zdůvodnit, člověk si to ohne podle toho, jak se mu to hodí. Ovšem je zde velké nebezpečí, že se právě vytratí ten obsah. Protože lidé si dneska omluví a zdůvodní úplně všechno nebo téměř úplně všechno.
Ale o toto tady nejde. Jde tady o něco jiného. Apoštolové, učedníci Ježíše, se ptají: „Jak máme žít náš život, abychom jím právě neproplouvali, abychom to neohýbali?“
A Ježíš jim vlastně říká: „Žijte svůj život s chutí. Vy jste sůl země.“ Země je ta realita, na které žijeme. Možná bychom chtěli, aby ta realita byla jiná. Říkáme si: „Kdybych byl v jiné doby, kdybych byl na jiném místě ...“ Kdyby. Kdyby, chyby. To se nezmění. Ta realita tady je a Ježíš říká: „Žijte tu realitu, kterou máte, s chutí.“ Proto říká, sůl. Vy máte dodat ti chuť.
Všichni víme, jaké to je, když v jídle nebude sůl. Když tam budou všechny suroviny, všechno to, co tam patří, v okamžiku, kdy to nebude osolené, někdo to ochutná, řekne: „Něco tam chybí. Je to mdlé.“ A Ježíš říká: „Žijte tak, aby ve vašem životě nechybělo to dobré, to správné.“ Posunuje to o kousek dál a říká: „Vy jste světlo.“ Je to víceméně to stejné. To světlo je ta pravda. To světlo je to, co bychom označili jako návod k životu. Máme ho. Máme ho v Písmu, máme ho v evangeliu, máme ho v Ježíšově svědectví, církev nám ho pomáhá realizovat ve svátostech. A právě teď jsme u té realizace: „Nemůže se skrýt město postavené na hoře.“ Tím městem se myslí lidé.
Ježíše se ptali ti učedníci, jak máme žít, co máme dělat. A Ježíš říká: „Nestačí, že vy znáte ten návod, nestačí, že vy jste s ním seznámeni, ale je potřeba, abyste s ním seznamovali i ty ostatní.“ To město je společenství.
A nakonec Ježíš vlastně říká, jaká je naše role, jaká je naše úloha. Říká: „Vy jste ta svítilna.“ Vy nejste to světlo, to světlo je totiž On. Ale vy jste ta svítilna, která pomáhá to světlo roznášet.
Bratři a sestry, máme krásný úkol. Krásný, někdy obtížný, ale úkol, který stojí za to. Žít život s chutí a toto oznamovat nebo toto nějakým způsobem dávat najevo i kolem sebe.
Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, když bychom dnes hledali jedno slovo, jednu myšlenku, která spojuje všechny texty, které jsme teď právě vyslechli, tak to všechno můžeme shrnout do slova identita. Jde o to, aby Ježíšův učedník měl svou identitu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, takovým hlavním motivem dnešních textů je světlo. Nejvíc tady tento motiv vystupuje samozřejmě v evangeliu, ale také v žalmu, a sice konkrétně v odpovědi na žalm: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, první čtení z knihy proroka Izaiáše i evangelium mluvily o tom, co bychom mohli nazvat jako životní poslání. U Pána Ježíše to bylo skutečně jasné. Říká svým učedníkům, co od nich čeká. U toho proroka Izaiáše, tam je to trošku složitější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, co chce Ježíš říct těmi dvěma výroky o soli a o světle? Dalo by se to říct asi takhle: nikdo, kdo věří v Pána Ježíše, kdo chce být jeho učedníkem, nemůže počítat s tím, že bude takovou šedivou myškou, které si nikdo nevšimne. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
10.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Sestry a bratři, Boží přátelé. Pán Ježíš nás vyzývá, že máme být světlem a solí. Ale jakým tím světlem vlastně máme být, jakou solí? Může být světlo, které k sobě lidi vábí, které k sobě lidi přitahuje, které svítí třeba na bezpečnou plavbu lodi na moři – takový maják, a nebo doma, rozžaté světlo svíce, třeba na nedělním stole, které dodává atmosféru té události, nebo světlo, které se schová pod kbelík, takže to světlo není vůbec vidět, jak říká Pán Ježíš v evangeliu, a nebo světlo nějakého reflektoru, které osvětluje, oslepuje ty ostatní, a to světlo je nepříjemné. Více...