Rubrika
HomilieVy jste světlo světa
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, co chce Ježíš říct těmi dvěma výroky o soli a o světle? Dalo by se to říct asi takhle: nikdo, kdo věří v Pána Ježíše, kdo chce být jeho učedníkem, nemůže počítat s tím, že bude takovou šedivou myškou, které si nikdo nevšimne. Není možné, aby si křesťan řekl: „Budu žít tak, abych na sebe neupozorňoval, budu žít tak, aby si mě nikdo nevšimnul, nebudu nikomu ubližovat, ale nebudu taky na sebe vůbec upozorňovat a budu se snažit projít cestou nejmenšího odporu bez povšimnutí.“ Nejde to. Všimněme si také, že vlastně při každém pronásledování v církevních dějinách vždycky křesťany našli, protože když je někdo křesťanem, opravdovým učedníkem Ježíše Krista, tak se na to vždycky přijde. Nejde to totiž od sebe oddělit, nelze být Ježíšovým učedníkem, který by byl naprosto utajený. Proč to nejde? Právě proto, že Ježíš říká: „Vaše víra musí být vidět navenek ve vašich postojích, nejenom ve vašich slovech, ale ve vašich postojích, v tom jak reagujete, co děláte anebo co neděláte.
Aby to Ježíš víc vysvětlil, použil dva příklady. Ty dva příklady spolu nemají až tak mnoho společného, ale oba dva ty příklady svým způsobem šokovaly Ježíšovy posluchače, hlavně ten první o soli. Sůl byla na jedné straně vzácná hodnota. Obchod se solí vždycky podléhal zvláštním pravidlům, ze soli se vždycky odváděla daň, a to přímo panovníkovi. A ta sůl měla velkou hodnotu. Největší hodnotu měla voda a potom hned sůl. My sůl používáme v kuchyni, vlastně trošku na ochucení pokrmů. Ale oni ji používali daleko víc. Překvapí nás to, ale používali sůl k čištění, protože neměli vodu. To, co my umýváme, oni skutečně drhli solí. A potom sůl používali ke konzervaci potravin, hlavně masa. My dáme maso do ledničky nebo do mrazáku, ale oni ho nasolili. A to je právě to, co šokovalo, protože všichni z nich věděli, jaký je to zápach, když se zkazí maso. A Ježíš říká: moji učedníci jsou tady k tomu, aby pomohli, aby se tato společnost nezkazila, aby to zůstalo zdravé. Jinými slovy, kde nebudou moji učedníci, je to zkažené. A teď oni se hned samozřejmě chytli a řekli: „Cože? My jsme zkažení?“ A Ježíš jim říkal: „Ano.“
Potom, pokud jde o to světlo, tak oni si svítili olejovými lampami, v té lampě byl knot, lampa se postavila na podstavec a když přišlo na to a bylo potřeba lampu zhasnout, tak se vzal takový specielní malý kbelík o objemu asi pěti litrů a tím se všechny lampy v domě zhasly. Co bylo zvláštní, ten stejný kbelík sloužil jako míra na obilí. Taková zajímavá kombinace – na jedné straně se s tím zhasíná lampa, na druhou stranu se s tím měří obilí. Ale to už je jejich věc, to s evangeliem a s tím, co chce Ježíš říct, nemá vlastně nic společného.
Ježíš chce tedy říct: „Moji učedníci budou vždycky vidět.“ Ale dává jim také návod, jak mají být vidět: „Vy jste sůl země, vy jste světlo světa.“ To znamená pro všechny, musíte být dobří pro všechny, ne jenom pro některé. Židé měli zvláštní předpisy, jak se má chovat žid k židovi a jak se má nebo může chovat žid k nežidovi. Žid židovi nesměl půjčit peníze na úrok, ale nežidovi, pohanovi, ano. A Ježíš říká: „Ne, tohle nerozdělujte, kdo má s vámi stejnou víru a kdo má jinou víru, kdo je stejné národnosti a jiné národnosti. Ne, takhle to nerozdělujte.“
To označení „země“ a „svět“ znamená „úplně pro všechny bez vyjímky“. A my když slyšíme to, že máme být světlem světa a solí země, tak trošku nás to zahřeje u srdce a řekneme si: „Tak to nám Ježíš dal takové pěkné poslání, pěkný úkol, a tak já se teda o to budu snažit.“ A co děláme nebo co dělá velká část lidí? Velká část lidí začne být to, čemu se dneska říká fundamentalisté nebo dřív se tomu říkalo fanatici. Začneme všude, do všech sfér, do všech okolností svého života, skutečně na sílu tlačit náboženství.
Příklad? Slyšel jsem shodou okolností včera, stalo se to v Brně. Jeden tatínek koupil svým dětem k Vánocům Spejbla a Hurvínka a před tím, než jim to dal, protože to byl „správný katolický rodič“, tak si to poslechnul. A teď tam byla povídka o tom, kdy Spejbl vysvětluje Hurvínkovi proč jsou Vánoce a nakonec tam řekne, že Vánoce jsou proto, aby si lidé mohli dávat dárky. Tak tatínek se rozhodl: „Tohle svým dětem nedám, protože tam se nemluví o Pánu Ježíši.“ Co udělal? Dal to druhé rodině. Nevydržel to a pochlubil se, proč to nedal svým dětem, ale jim to dal. Chápeme, jak je to úplně scestné?
Ježíš, když říká o tom, že máme být světlem světa a solí země, tak se tam vůbec nemyslí na to, jak často ti lidé chodili do chrámu, kolik poutí za rok vykonali, jak často chodili do synagogy, jak často se modlí. Ale Ježíš tam mluví v pojmech, my bychom dnes řekli, sociálních. Krásně to vystihlo první čtení: lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům, když vidíš nahého, obleč ho. Neodmítej pomoc svému bližnímu, to je ten klíč.
Bratři a sestry, abychom někoho získali, abychom někoho oslovili, musíme k němu v první řadě přistoupit jako k člověku, musíme ho přijmout jako člověka, s jeho radostmi, ale i s jeho bolestmi. Teprve až ten člověk pochopí nebo si uvědomí, že my jsme ho takhle přijali, tak je možné časem mu třeba říct, proč to dělám – protože věřím v Boha. Ale zase není možné k tomu přistupovat jaksi naplánovaně a říci: „Tak já teď napřed to půl roku vydržím, nebudu o Pánu Bohu říkat vůbec nic, a až ho budu mít, tak ho dostanu kam chci, já ho do toho kostela dotlačím.“ Ne, takhle to nejde.
Bratři a sestry, Pán Ježíš chce, abychom měli otevřené oči a otevřené srdce pro to, co se děje kolem nás, abychom byli světlem světa a solí země. Typicky české přísloví říká, že je někdo někomu solí v očích. To je vlastně protiklad toho, co říká Ježíš, přesný opak. A my se máme ptát: „Jsem solí země anebo jsem solí v očích někomu. Jsem světlem anebo naopak to světlo nějakým způsobem zastiňuji. Jsem ten, který pomáhá tu cestu urovnávat anebo jsem ten šťoural, který to rozvrtává.
Bratři a sestry, dnešní evangelium nám připomíná náš úkol, každodenní celoživotní úkol. Máme být tím světlem a tou solí ve svých domovech, ve svých rodinách, na svém pracovišti, ve vztahu ke svým sousedům, ke svým spolupracovníkům, k těm, se kterými se setkáváme. Máme je v první řadě přijmout jako lidi. Je jasné, že abychom toto dokázali, my sami se musíme modlit, my sami musíme být v kontaktu s Bohem, protože jinak k tomu nenajdeme sílu. Ale nesmíme těm druhým nic vnucovat. Máme si totiž uvědomit, jak to napsal svatý Pavel, že jestliže někoho získáme pro Boha, tak to nebude proto, že jsme dobře mluvili, ale bude to právě pro přesvědčivost a stálost našich postojů. Bratři a sestry, je to úkol těžký, dlouhodobý. Ale když Ježíš to po nás chce, On nám k tomu určitě dá sílu, abychom to s Jeho pomocí zvládli.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, když bychom dnes hledali jedno slovo, jednu myšlenku, která spojuje všechny texty, které jsme teď právě vyslechli, tak to všechno můžeme shrnout do slova identita. Jde o to, aby Ježíšův učedník měl svou identitu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, tedy jednotícím prvkem, jednotící myšlenkou všech textů, které jsme právě vyslechli, je světlo. Světlo, které potřebujeme pro náš každodenní život, ale které potřebujeme i v tom duchovním slova smyslu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, takovým hlavním motivem dnešních textů je světlo. Nejvíc tady tento motiv vystupuje samozřejmě v evangeliu, ale také v žalmu, a sice konkrétně v odpovědi na žalm: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, první čtení z knihy proroka Izaiáše i evangelium mluvily o tom, co bychom mohli nazvat jako životní poslání. U Pána Ježíše to bylo skutečně jasné. Říká svým učedníkům, co od nich čeká. U toho proroka Izaiáše, tam je to trošku složitější. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
10.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Sestry a bratři, Boží přátelé. Pán Ježíš nás vyzývá, že máme být světlem a solí. Ale jakým tím světlem vlastně máme být, jakou solí? Může být světlo, které k sobě lidi vábí, které k sobě lidi přitahuje, které svítí třeba na bezpečnou plavbu lodi na moři – takový maják, a nebo doma, rozžaté světlo svíce, třeba na nedělním stole, které dodává atmosféru té události, nebo světlo, které se schová pod kbelík, takže to světlo není vůbec vidět, jak říká Pán Ježíš v evangeliu, a nebo světlo nějakého reflektoru, které osvětluje, oslepuje ty ostatní, a to světlo je nepříjemné. Více...