Rubrika
HomilieSvětlo a sůl
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
10.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Sestry a bratři, Boží přátelé. Pán Ježíš nás vyzývá, že máme být světlem a solí. Ale jakým tím světlem vlastně máme být, jakou solí? Může být světlo, které k sobě lidi vábí, které k sobě lidi přitahuje, které svítí třeba na bezpečnou plavbu lodi na moři – takový maják, a nebo doma, rozžaté světlo svíce, třeba na nedělním stole, které dodává atmosféru té události, nebo světlo, které se schová pod kbelík, takže to světlo není vůbec vidět, jak říká Pán Ježíš v evangeliu, a nebo světlo nějakého reflektoru, které osvětluje, oslepuje ty ostatní, a to světlo je nepříjemné. Zrovna tak je tomu se solí. Sůl dodává chuť pokrmům, dělá je poživatelnými, konzervuje také pokrmy. Ale když ta sůl by pozbyla slanosti, tak už není k ničemu, než aby se vyhodila. Sůl je zapotřebí používat s mírou, znáte to dobře, hospodyňky, když přesolíte nějaký ten pokrm, tak je také třeba jenom k vyhození. Sůl se musí dodávat po špetkách jako koření, aby se jídlo nepřesolilo. A lehce se může stát, že ten pokrm přesolíme, a nebo když se sůl nasype do rány, tak štípe a pálí. My křesťané bysme neměli být tím reflektorem, který osvětluje ty ostatní, oslepuje je, ani tou solí nasypanou do rány, která štípe a pálí, ale tím světlem, které k sobě ty ostatní přitahuje, vábí, které svítí na jejich bezpečnou třeba chůzi životem, a tou solí, která dodává chuti celé společnosti.
Abysme dobře pochopili to evangelium, tak nám církev dává na pomoc to starozákonní čtení z knihy proroka Izajáše. A tam je ten konkrétní návod, co máme dělat, abysme byli tím slovem, tím světlem, a tou solí: „Lámej chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím, když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svým bližním. Když přestaneš utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a tvůj soumrak se stane poledním jasem.“ Ne posledním jasem, jak to četl ministrant – v Lažánkách to přečetl právě tak. Máme se stát tím poledním jasem a svítit těm ostatním. A určitě Pán Bůh, když se takhle budeme chovat ke svým bližním, tak odpustí i ty naše nedostatky a dluhy. Jak máme v praxi žít to evangelium, být světlem a být solí? Lidský život se skládá ze spousty malých úkonů. A možná, že ty nejdrobnější věci jsou právě nejdůležitější. A je zapotřebí, abysme opravdu se kriticky podívali na svůj život, na svoje vydávání svědectví, protože konfrontace s tou skutečností, že větší část Evropy dneska je nevěřící, že Evropa už dávno není křesťanská, a že třeba naše děti a vnoučata se vzdálili od víry, to je důkazem toho, že já, ty prostě nedostatečně svítíme, nebo špatně svítíme, a že jsme třeba pozbyli slanosti a nebo že tu sůl sypeme někam do rány. Prostě nestávat se tím reflektorem a nebo tou solí nasypanou do rány. To se týká toho, že často máme hned zdvižený varovně prst, když máme co odsoudit ve společnosti a na co poukázat, na co posvítit tím reflektorem, píšeme kdovíjaké petice a já nevím co všechno ostatního, a asi to není to správné vydávání svědectví.
Máme být tím světlem, které k sobě ty ostatní vábí, které je pro ně lákavé. Tou solí, která dodává chuti celé společnosti, té naší společně uvařené polívce, na které my máme také podíl. Nemáme být také příliš kritičtí k těm ostatním, a možná že daleko víc svůj život postavit na pravdě, poctivosti. Dokázat přiznat nedostatky. To se týká nás jedinců, kteří církev vytváříme, to se týká církve také jako celku. Dokázat poctivě přiznat, co se nám nepodařilo, mně, v mém životě, aby třeba ty děti a vnoučata se vyvarovali špatných kroků. Co se nám nepodařilo třeba v dějinách církve, za co se právem stydíme. Poctivost, která skutečně ozdraví nás samotné i ty ostatní. Určitě v životě křesťana by neměla mít místo lež. Prostě nějaká ta výmluva, lež jako taková. Báje a pověsti. Hned najdete nějakou výmluvu a řeknete.. a co třeba v případě, když je vedle mě nemocný člověk a já mu nechci říct, abych ho nezranil a já nevím, co všechno ostatního... Ale myslím si, že ani v těch případech by křesťan si neměl vymýšlet, neměl hovořit nepravdu. Určitě nepravda nepatří ani do výchovy dětí. Takové ty naše zdánlivě maličké lži o tom, že dárky nosí Ježíšek a že děti přináší čáp, tak můžou způsobit daleko větší zlo, protože ty děti potom, když poznají, že to není pravda, tak začnou uvažovat: „A ta maminka a tatínek, nelhali nám také v podstatnějších, zásadnějších věcech? Nelhali nám třeba o své víře, o tom, jestli Ježíš skutečně žije?“ Neuchýlit se k žádné lži ve svém životě. Dokázat žít poctivě. Možná, že to je něco o tom, abysme byli světlem těm ostatním. Protože lží, tou zhazujeme člověka, který stojí vedle, a tou také diskreditujeme sami sebe. Dokázat být poctivý, pravdivý. Neznamená to, že musím vždycky každému všechno říct do tváře. Každý člověk má právo na svoje soukromí a já můžu říct, že o tomto nechci hovořit. Nebo že to neřeknu. A mám právo stát na svém a myslím si, že dotyčný, pokud je trochu taktní, tak se dále neptá. Ale neuchylovat se k žádným lžím. Zrovna tak se to týká přílišného hospodaření, které se může nazvat skrblictvím nebo lakomstvím.
Víte, Písmo svaté nám říká, že těžko projde ten bohatý do Božího království, že spíš velbloud tím uchem jehly projde než bohatec vejde do Božího království. A já si myslím, že podobnou zátěží pro člověka může být skrblictví, taková ta přílišná opatrnost, šetření. Ono nic nepomůže na tom, když člověk škudlí, škudlí a potom nějakou tu stokorunu pošle třeba na misie nebo dá na kostel, když ti, kteří se s ním setkávají, nejsou z toho šťastni. Ta chudá vdova, která přinesla poslední haléř do chrámové pokladnice, ta asi také neškudlila po drobných, až ten haléř našetřila a dala do pokladnice. Ale ona z toho mála, co měla, z toho nedostatku, dala Pánu. A určitě se jí to vyplatilo. Zrovna tak my v tom našem životě určitě šetřit na každém místě, takové to přehnané šetření, kdy cepujeme všechny kolem sebe jenom aby se zhášelo, a jestli se někde nesvítí zbytečně a já nevím co všechno ostatní – kupujeme nejlevnější salámy a to nejlevnější, co se nám nabízí dneska... Ona ta reklama je velmi rafinovaná, aby oslovila. Myslím si, že to není správné. Dokázat užívat pokojně svého života. Taková maličkost: používání všelijakých těch spořivých žárovek. Úsporná žárovka – něco úžasného. Také jsem podlehl reklamě, nakoupil nějakou tu žárovku, doma jsem to namontoval do takové té stojací lampy, kterou člověk rozžíná, když sedí s ostatními u kávy nebo když se kouká na televizi. A když jsem viděl takové to mihotavé zsinalé světlo, tak jsem ty žárovky zase vyšrouboval, strčil je do krabice a dal jsem tam zpátky normální žárovky. Dokázat domýšlet, co, kdy, kde má svoje místo. Jsou moderní svítidla, která jsou konstruována třeba na spořivé žárovky, ale namontovat na starý křišťálový lustr místo svíčkových žárovek nějaké ty spořivé s adaptérem, tak je to asi jako pěst mezi oči. Zrovna tak si myslím, že do kostelů rozmumě vážit kam dát to úsporné svítidlo a kde třeba nějaká ta koruna nás nezabije. Prostě dokázat být rozumní i v tom šetření. A možná, že takové maličkosti vyjadřují taky vyjadřují o naší víře a důvěře v Pána Boha. Jestli víc věříme Pánu Bohu, Boží prozřetelnosti, že se Pán Bůh postará také o můj zítřek a o moje stáří, a nebo víc věříme všelijakým spořitelnám a penzijním fondům a já nevím, čemu všemu dalšímu, čím se snažíme zajistit – v uvozovkách. I tady v těch maličkostech svědčíme svému okolí, třeba té nevěřící společnosti kolem nás a svým děckám a svým vnoučatům.
Kéž dokážeme být skutečně těmi rozumnými správci Božích tajemství, těmi, kteří jdou za Kristem celým svým životem. Takové to přílišné šetření, jak jsem říkal, bývá vlastní lidem, o kterých říkáme, že jsou taková ta lichva a hamižnost, ale nemělo by to být vlastní nám křesťanům. Kéž dokážeme i v té dnešní době, která není jednoduchá, svítit těm ostatním a přidávat soli do toho pokrmu, který jsme společně, s celou společností, navařili. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, když bychom dnes hledali jedno slovo, jednu myšlenku, která spojuje všechny texty, které jsme teď právě vyslechli, tak to všechno můžeme shrnout do slova identita. Jde o to, aby Ježíšův učedník měl svou identitu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.02.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, tedy jednotícím prvkem, jednotící myšlenkou všech textů, které jsme právě vyslechli, je světlo. Světlo, které potřebujeme pro náš každodenní život, ale které potřebujeme i v tom duchovním slova smyslu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.02.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, takovým hlavním motivem dnešních textů je světlo. Nejvíc tady tento motiv vystupuje samozřejmě v evangeliu, ale také v žalmu, a sice konkrétně v odpovědi na žalm: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, první čtení z knihy proroka Izaiáše i evangelium mluvily o tom, co bychom mohli nazvat jako životní poslání. U Pána Ježíše to bylo skutečně jasné. Říká svým učedníkům, co od nich čeká. U toho proroka Izaiáše, tam je to trošku složitější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 58,7-10; ž. Žl 112; 2. čt. 1 Kor 2,1-5; evang. Mt 5,13-16;
Bratři a sestry, co chce Ježíš říct těmi dvěma výroky o soli a o světle? Dalo by se to říct asi takhle: nikdo, kdo věří v Pána Ježíše, kdo chce být jeho učedníkem, nemůže počítat s tím, že bude takovou šedivou myškou, které si nikdo nevšimne. Více...