Rubrika Homilie

Boží tvář

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Boží tvář14:41
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.79 MB]

Bratři a sestry, pán Ježíš třikrát položí těm zástupům otázku: „Co jste vyšli vidět? Proč jste přišli? Co očekáváte?“ Je to otázka, kterou bychom si měli čas od času položit. A Ježíš vede posluchače k tomu, aby přes osobu Jana Křtitele se dostali k Bohu. Oni v první řadě chtěli vidět Jana Křtitele. Byl zajímavý. Byl jinak oblečený, jinak se živil, a tak se to rozkřiklo: „Tam je zajímavá postava. Jdeme tam!“ Ale vnější vzhled Jana Křtitele nebyl cíl. To byl prostředek, aby upoutal a potom aby ty lidi zase vedl k Bohu, k pokání. Využil toho, že vypadal zvláštně, aby upoutal jejich pozornost, aby mu naslouchali, aby se od něho nechali vést.

Ježíš říká, Jan Křtitel je na jednu stranu největší, na druhou stranu, říká, to místo té velikosti není zdaleka zaplněné, i vy máte šanci. Někteří lidé se totiž ptají, proč říká, že je veliký na jednu stranu, a na druhou stranu, že všichni ostatní jsou větší než on. Ježíš to říká proto, aby to nevypadalo, že už v nebi je obsazeno, plno. Ale říká: „I vy se tam můžete dostat, i pro vás je to připraveno, i vy můžete být velicí.“

Ale co to znamená, co má člověk udělat? Znovu se vracíme k té otázce, proč jsem přišel, co hledám, co očekávám, od koho. To je taky důležitá otázka. No, asi od Boha. A tady se dostáváme k momentu, jak jsem říkal už na začátku mše svaté, k otázce, kdy lidé říkají: „Jak Bůh vypadá, jakou má tvář?“ To samozřejmě nevíme. Navíc Bůh je duch, takže on nemá tvář tak, jak máme my. Ale přesto se v Písmu mluví často o Boží tváři. Mluví se tam o tom, že Bůh shlédl milostivě na někoho. Ale také se tam mluví o tom, že Bůh a jeho tvář se hněvá. A jak to tedy je?

Všechny ty texty mluví dneska o Boží tváři. Mluví o tom, jak se nám Bůh zjevuje. Mezi lidmi je totiž taková představa, je to správná představa, a sice že určité náladě odpovídá výraz tváře. Když mám dobrou náladu, vypadám rozhodně jinak, než když se hněvám. Když něco slavím, vypadám jinak, než když pracuji. Prostě tomu, co prožívám, tomu co dělám, odpovídá výraz mé tváře. Snažíme se tady aplikovat na Boha naše zkušenosti. Ale Písmo svaté nám tady v tom vychází vstříc, protože to, co víme o Bohu, víme od Pána Ježíše, především od Pána Ježíše. Boží tvář nikdo neviděl. Jediný Mojžíš mluvil s Bohem jako přítel s přítelem, ale jinak jsme odkázáni na různé obrazy, které jsou nápomocny, ale samozřejmě do určitého bodu.

Ježíš, Boží Syn, vypadá na rozdíl od Jana Křtitele úplně obyčejně. Není nijak zvláštně oblečený, nežije zvláštním způsobem života, a tak se mnoha lidem zdá příliš všední, příliš šedivý. Ježíš je ten, který se ztratí v davu. Ježíš je si toho vědom. On volí tento způsob záměrně. Chce do určité míry splynout s davem, chce říct: „Já se od vás nechci oddělovat.“ Na druhou stranu Ježíš ví, že tady tato jeho „obyčejnost“, „všednost“ může být určitou překážkou, a tak sám říká: „Blaze tomu, kdo se nade mnou nepohorší, kdo to přijme, kdo přijme tady tuto moji tvář – tvář, která je tváří obyčejného člověka.“

A tato tvář už se objevuje nebo zjevuje i ve Starém zákoně. Ve Starém zákoně u proroka Izaiáše, v žalmu a i v evangeliu, ta tvář je někoho, kdo se stará, kdo pečuje. Ve Starém zákoně zvlášť často se mluví o Bohu, že je mocný, silný, vševládný, ale prorok Izaiáš říká, on je taky pečující.

Po proroku Izaiášovi to opakuje veden Duchem svatým žalmista. Žalm, který jsme dnes slyšeli, má číslo 146, a žaltář, jak víte, má 150 žalmů. Tedy tento žalm sto čtyřicátý šestý je jeden z nejmladších žalmů a patří do skupiny, které se říká chvalozpěvy, písně, ve kterých ten autor Bohu děkuje, oslavuje ho, chválí ho. A Izraelité tento žalm po svém návratu z babylonského zajetí zařadili mezi ranní modlitby. Ráno se těch žalmů modlili více. My jsme ten žalm už letos slyšeli, ale slyšeli jsme zase jiné verše než dneska. A tady ve verších toho žalmu se ukazuje, zjevuje tvář Boha pečujícího, starajícího se. Když jenom nastíním vlastně, tak úvodní verše, které jsme dnes neslyšeli, varují člověka, aby příliš nespoléhal na druhého člověka. Ten žalm říká: Síly každého člověka jsou omezené, možnosti jsou omezené. Nepřeceňuj, člověče, toho druhého. Každý je chybující.

A teď vlastně ta druhá část začíná slovy: „Hospodin zachovává věrnost na věky.“ Tady je ten obrat a říká: „Je tu někdo, na koho se můžeš spolehnout.“ Samozřejmě člověk, když vidí, že všichni jsme chybující, tak si říká: „A je tu vůbec teda na někoho spolehnutí? Dá se vůbec s někým počítat? Mohu se o někoho takzvaně opřít?“ A teď od tohoto místa se vlastně mluví o projevech, tvářích Božích, jakými způsoby on pečuje. A je to posbíráno ze všech možných oborů a platilo to tenkrát, když to žalmista složil, platí to dnes a v určité obměně to bude platit určitě i v budoucnu.

„Zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným, vysvobozuje vězně.“ Tak ten první obrat, ta první tvář, první a třetí z toho, co jsem teď řekl, tak jsou vzaty z práva. Ten první, to je advokát – advokát, který se ujímá někoho, kdo byl nespravedlivě obviněn z něčeho, a on mu chce pomoci k tomu, aby jeho jméno bylo očištěno.

A ten třetí (myslí se nespravedlivě uvězněné) je spravedlivý soudce, který ty, kteří se dostali neprávem do vězení, tak jim pomůže na svobodu.

Ten, kdo dává chléb lačným, to jsme úplně teď někde jinde, to je hospodář. To je ten, kdo plánuje, kdo nemyslí jenom na sebe, abych já sebe uživil, ale jsou tu i další. Je to takový obraz ze všedního, každodenního života, ale musíme si uvědomit, že v tehdejší době jim zajistit každodenní existenci dalo mnohem víc práce než nám.

„Hospodin otvírá oči slepým, napřimuje sklíčené.“ A tady se dostáváme zase úplně do jiného oboru. My bychom dnes řekli, je to medicína, lékařství. To první, „otvírá oči slepým“, to je lékař, který léčí tělo, pomáhá od těch tělesných neduhů. „Hospodin napřimuje sklíčené“, no to je zase ten lékař, který pomáhá, jak my říkáme, od těch nemocí duševních. Dneska bychom asi řekli třeba psycholog nebo psychiatr, někdo kdo se stará o to, aby i tato stránka, tato existence člověka byla v pořádku a fungovala.

„Miluje spravedlivé, chrání přistěhovalce, podporuje sirotka a vdovu.“ Tady se dostáváme do oblasti sociální, hlavně teda ti přistěhovalci, sirotek, vdova. Ale co je tam ještě krásné, tak je taky to, že říká: „Miluje spravedlivého. Ukazuje na toho, kdo jedná dobře.“ Říká: „Z toho si berte příklad.“ Tady, když řeknu pravdu, ani dost dobře nevím, jak bych to pojmenoval. V podstatě toto může dělat každý člověk – zastávat se dobra, říct: „Toto je v pořádku, toto dělejme, toto následujme.“ Je to něco, co není moc populární a je to něco, co chybí.

Nakonec se tady říká: „Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.“ Sión je místo v Jeruzalémě, je to vlastně kopec, vrchol kopce. Je to něco, co patří k Jeruzalému naprosto podstatně, svou podstatou. A tady na tomto místě si král David postavil svůj palác a po něm tam sídlili další králové. A tady vlastně žalmista říká: „Bůh je s vámi. Je tam, kde jste vy.“ Je to takové, řekli bychom, píchnutí do vosího hnízda. Je to určitá snad polemika, provokace vůči tehdejším pohanským a římským náboženstvím, protože to hlavně třeba řecké náboženství říkalo, že ti bohové jsou někde, na hoře Olympu, daleko, vysoko, že se k nim nedá dostat. A dlouho to trvalo, než se tam lidé vyškrábali. Až se tam jeden pastýř dostal a zjistil, že je tam nějaké kamení a trochu sněhu, tak byl velmi zklamaný. A žalmista zase říká veden Duchem svatým: „Ne. Váš Bůh je mezi vámi.“ A tomu přesně odpovídá tvář Ježíše Krista.

Bratři a sestry, my se připravujeme na Vánoce, abychom přivítali za pár dnů Božího Syna, který přichází s tváří dítěte. Tady tyto, řekli bychom, „obyčejné tváře“ je snadné přehlédnout. Je snadné nechat se zlákat někým, kdo vypadá zvláštně, a ty, kteří působí tím všedním dojmem, těch si nevšímat. Byla by to veliká škoda a byla by to veliká chyba.

Abych myšlenku dokončil. Tady všechny ty texty mluví o Boží péči, o Boží starostlivosti o nás, o lidi. A teď se zase dostaneme k těm Vánocům. Přichází Boží Syn, který se stal závislým na nás, na lidech, a v péči, kterou mu prokazovala Maria, Josef, eventuelně další lidé, se ten kruh uzavírá. Člověk pečuje o Boha. To je jedna z hlubokých myšlenek, kterou v nás mají Vánoce vyvolat, kterou mají znovu oprášit. Bůh pečuje o tebe, člověče, ale ty mu to svým způsobem můžeš vrátit. Ne, že on by něco potřeboval takhle přímo, ale jsou tu druzí, kterým ty můžeš věnovat tu péči, a je to jakoby ses staral o Boha.

Je to vlastně vyjádření té myšlenky, kterou vyslovila Matka Tereza, když se jí ptali: „Matko, jak to všechno dokážete dělat, že se dokážete tak starat o ty nemocné, ubohé?“ A ona říká: „Představuji si, že se dotýkám Krista, že ošetřuji Krista.“

Takže, bratři a sestry, ať v nás tady tyto myšlenky nějakým způsobem ještě setrvají po tu dobu adventní, ale hlavně ať je potom dokážeme o Vánocích a po Vánocích aspoň trošku uskutečnit.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Být vnímavý jeden pro druhého

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Být vnímavý jeden pro druhého9:54


Očekávání a pochybnosti Jana Křtitele

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Očekávání a pochybnosti Jana Křtitele12:55
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.84 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium je opravdu evangelium adventní a myšlenkově navazuje na to, co jsme slyšeli minulou neděli, i když minulou neděli jsme četli z třetí kapitoly Matušova evangelia a dneska jsme četli z jedenácté.    Více...


Zahrada znamená soulad

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Zahrada znamená soulad10:48
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.98 MB]

Bratři a sestry, příklad, který předložil Izaiáš svým současníkům v dnešním prvním čtení, je celkem jasný. Je takový snadno pochopitelný, účinný. Možná bude dobré ještě připomenout, že už to není ten první Izaiáš, ale takzvaný druhý Izaiáš, zřejmě žák toho hlavního proroka.    Více...


Jsme podobní rolníkovi, který zasévá a čeká na úrodu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Jsme podobní rolníkovi, který zasévá a čeká na úrodu12:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.35 MB]

Bratři a sestry, teď se vraťme k dnešnímu druhému čtení, k listu apoštola Jakuba.

První otázka je vlastně, kdo tenhle Jakub byl. Ono to není tak úplně jasné, protože tenhle Jakub byl člověk velmi, velmi vzdělaný.    Více...


Blahoslavený je ten, kdo se nade mnou nepohorší

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Blahoslavený je ten, kdo se nade mnou nepohorší13:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.93 MB]

Každý z nás, když jsme chodili do školy, tak jsme psali v jazyce českém nebo i nějakém jiném jazyce slohové práce. A zpravidla to bylo tak, že když jsme tu práci napsali, tak nám paní učitelka nebo soudružka učitelka řekla: „A na konec napište osnovu, pro jistotu až na konec.    Více...


Zpověď musí být opravdová, upřímná

Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
16.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

„Radujte se, opět pravím, radujte se, vaše vlídnost ať je známa všem lidem, Pán je blízko.“ Těmi slovy začínala dnešní vstupní antifona, výzvou svatého apoštola Pavla k takové křesťanské radosti. Máme se radovat z toho, že advent už bude končit, že se blíží svátky radosti, svátky vánoční. Máme se na ně tak dobře připravit, aby se radovalo naše srdce. Překážkou radosti jsou v lidském srdci hříchy, vědomí, že jsme nějak urazili Pána Boha, že jsme nechodili v jeho přikázáních, že jsme třeba urazili a zarmoutili své bližní, že jsme si způsobili snad nějakou vlastní zkázu.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.