Rubrika
HomilieJsme podobní rolníkovi, který zasévá a čeká na úrodu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;
Bratři a sestry, teď se vraťme k dnešnímu druhému čtení, k listu apoštola Jakuba.
První otázka je vlastně, kdo tenhle Jakub byl. Ono to není tak úplně jasné, protože tenhle Jakub byl člověk velmi, velmi vzdělaný. Jednak ten list je napsán velmi dobrou řečtinou v originále, a jednak je to člověk, který velmi dobře zná to, čemu my říkáme Starý zákon. Připomíná proroky, připomíná Joba jako vzor člověka, který umí trpět, zvládá své utrpení, své těžkosti. Jakub vytahuje ze Starého zákona, řekli bychom, takové dobré příklady, dobré postavy, které dává před oči křesťanům, a velmi dobře spojuje křesťanství tady s tím očekáváním, které už dával Starý zákon.
Tenhle list nemá nějakého adresáta, není tam konkrétně, komu byl napsán, a tak ho berou za svůj všichni křesťané.
List byl napsán někdy kolem osmdesátého roku, v osmdesátých letech. To znamená, že už taková ta první doba nadšení je pryč, ale přichází doba jakési práce, v určitém slova smyslu i doba únavy, a zase ten list je napsán hlavně pro povzbuzení.
První myšlenka, na kterou si vzpomeneme, když se řekne „List apoštola Jakuba“, je „víra beze skutků je mrtvá“. Ale je tam vícero takových krásných, ale důležitých myšlenek. Jedna z těch myšlenek je třeba to, že „náš jazyk je jeden z nejmenších údů v našem těle, ale svým jazykem můžeme udělat mnoho dobrého anebo způsobit mnoho zlého“. A tak bych mohl ještě pokračovat.
První myšlenka, kterou nám církev předkládá dnes, je myšlenka trpělivosti: „Vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán.“ Mnoho lidí dneska trpělivost chápe jako rezignaci: „Nedá se nic dělat. Už jsem vyčerpal všechny možnosti, tak teď musím trpět, teď musím čekat.“ Apoštol Jakub říká: „Ne. Vaše čekání, vaše trpělivé čekání nemá být rezignace, ale má to být ovoce vaší víry a vaší naděje, protože setkání s Ježíšem Kristem, to je konečný a poslední cíl vašeho života.“
Bratři a sestry, každý z nás má nějaké cíle ve svém životě, nějaké cíle na této zemi, které můžeme označit za cíle dílčí, etapové. Konečný cíl křesťana je setkání s Ježíšem. A mnoho lidí řekne: „Ale já mám z toho strach, já se bojím. Já se obávám, co mi toto setkání s Ježíšem Kristem přinese.“ A teď apoštol Jakub píše a říká: „Ale z toho byste se měli radovat.“ On z toho nevylučuje ani sebe, takže říká: „Měli bychom se z toho radovat, měli bychom se na to těšit.“ Tato myšlenka je zvlášť živá teď v době adventní, protože každý advent je přípravou na Ježíšův příchod, připomínkou toho příchodu v Betlémě před dvěma tisíci lety, ale je to také připomínka toho, že On přijde znovu, připomínka druhého příchodu, setkání každého z nás s Ježíšem.
A teď Jakub říká, co máme dělat, aby to naše setkání s Ježíšem dopadlo dobře, abychom se toho nemuseli obávat: „Chovejte se jako rolník, jako zemědělec, který zasel a teď čeká - čeká, až vyroste úroda.“
Proč ten zemědělec teď může být klidný? Protože zasel. To je to důležité. Ten příklad může vypadat velmi banálně. Někdo by nad tím mohl mávnout rukou, ale on je ten příklad velmi hluboký. Je to takový, příměr, nad kterým bychom zase měli přemýšlet. Zasel. Udělal to, co se od něj čekalo, a proto teď může být klidný.
Ti první křesťané, oni dávali důraz na ten příchod Ježíše Krista, takže občas opomíjeli udělat to, co se od nich čekalo, a proto jim to Jakub připomíná. My jsme zase na druhé straně – pro samou činnost, pro samou akci zapomínáme čekat na svého Pána.
Tedy rolník zasel, udělal to, co od něho bylo žádáno, a teď může čekat. Svatý Jakub, protože zná poměry v Palestině, tak vychází z té situace, která tam je, a připomíná vlastně to, co všem je známo. Tam celé léto neprší. Maximálně přijde jedna, dvě bouřky, ale jinak za celé léto nezaprší. A potom až v listopadu přijde jakési období dešťů, kdy přijde první déšť, který opravdu zavlaží tu zemi, které je vyprahlá, spálená. A potom ty deště s většími či menšími přestávkami pokračují až do jara, a končí v březnu, v dubnu, kdy vlastně je to taková poslední závlaha před tím, než úroda dozraje, než zemědělci vyrazí, aby úrodu sklidili, a celé léto zase nezaprší.
Ale tady ten obraz o tom zasévání, nebo o tom rolníkovi, má ještě jednu rovinu velmi důležitou i pro nás. Zaset znamená udělat něco pro ty, kteří přijdou po mně. Zasít znamená udělat něco do budoucnosti. Mnoho lidí v dnešním světě nezasévá, ale chce sklízet jenom plody: „Teď hned! Já to chci, okamžitě, bez ohledu na to, jaké to bude mít následky, jaké to bude mít důsledky.“ Říkáme tomu, že tito lidé „drancují“. Drancují životní prostředí, drancují společnost, drancují mezilidské vztahy, protože chtějí jenom brát.
Doba adventní nám taky připomíná, že sklízíme to, co zaseli ti před námi. Navazujeme na to, čerpáme z toho, co oni nám tady zanechali. Ale my taky máme zasít, aby ti, kdo přijdou po nás, mohli zase sklízet, aby naše společnost, naše farnost nebyla vydrancovaná, ale aby tady byla zásoba, z které je možné brát.
Bratři a sestry, obraťme svoje adventní zamyšlení i tímto směrem: „Chci být podobný rolníkovi, který zasévá, který dává semeno do země, a chci mu být podobný také v tom čekání na Pána.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;
Bratři a sestry, dnešní evangelium je opravdu evangelium adventní a myšlenkově navazuje na to, co jsme slyšeli minulou neděli, i když minulou neděli jsme četli z třetí kapitoly Matušova evangelia a dneska jsme četli z jedenácté. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;
 |
Boží tvář | 14:41 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.79 MB] |
Bratři a sestry, pán Ježíš třikrát položí těm zástupům otázku: „Co jste vyšli vidět? Proč jste přišli? Co očekáváte?“ Je to otázka, kterou bychom si měli čas od času položit. A Ježíš vede posluchače k tomu, aby přes osobu Jana Křtitele se dostali k Bohu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;
Bratři a sestry, příklad, který předložil Izaiáš svým současníkům v dnešním prvním čtení, je celkem jasný. Je takový snadno pochopitelný, účinný. Možná bude dobré ještě připomenout, že už to není ten první Izaiáš, ale takzvaný druhý Izaiáš, zřejmě žák toho hlavního proroka. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;
Každý z nás, když jsme chodili do školy, tak jsme psali v jazyce českém nebo i nějakém jiném jazyce slohové práce. A zpravidla to bylo tak, že když jsme tu práci napsali, tak nám paní učitelka nebo soudružka učitelka řekla: „A na konec napište osnovu, pro jistotu až na konec. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
16.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;
„Radujte se, opět pravím, radujte se, vaše vlídnost ať je známa všem lidem, Pán je blízko.“ Těmi slovy začínala dnešní vstupní antifona, výzvou svatého apoštola Pavla k takové křesťanské radosti. Máme se radovat z toho, že advent už bude končit, že se blíží svátky radosti, svátky vánoční. Máme se na ně tak dobře připravit, aby se radovalo naše srdce. Překážkou radosti jsou v lidském srdci hříchy, vědomí, že jsme nějak urazili Pána Boha, že jsme nechodili v jeho přikázáních, že jsme třeba urazili a zarmoutili své bližní, že jsme si způsobili snad nějakou vlastní zkázu. Více...