Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Blahoslavený je ten, kdo se nade mnou nepohorší

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Blahoslavený je ten, kdo se nade mnou nepohorší13:22
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 2.93 MB]

Každý z nás, když jsme chodili do školy, tak jsme psali v jazyce českém nebo i nějakém jiném jazyce slohové práce. A zpravidla to bylo tak, že když jsme tu práci napsali, tak nám paní učitelka nebo soudružka učitelka řekla: „A na konec napište osnovu, pro jistotu až na konec.“ Až podle té práce jsme vyrobili osnovu. Pamatuji si, že jednou byla nějaká jiná paní učitelka a ta rozhodla, že osnovu máme napsat na začátku, aby se vědělo, o čem budeme psát. No a pak jsme se všichni divili. My jsme sice tu osnovu napsali, ale ta práce byla úplně jiná, úplně o něčem jiném. Takže se to zase potom vrátilo k tomu, že se napřed napsala práce a podle toho, co bylo v té práci, se napsala osnova.

Proč o tom takhle zeširoka mluvím? Každý evangelista si napsal napřed osnovu, řekl si, proč to píše, komu píše svoje dílo, komu chce adresovat toto evangelium, a evangelisté se na rozdíl od nás školáků té své osnovy potom drželi. Takže svatý Matouš si řekl: „Já budu psát pro křesťany ze židovství. Pro křesťany ze židovství byla hlavní odpověď na otázku, kterou jsme dnes slyšeli: „Je Ježíš z Nazareta ten, o kterém mluví proroci? Je on očekávaný mesiáš anebo máme čekat na někoho jiného?“ A této osnově, této myšlence, podřídil celé své dílo.

Takže když přicházejí učedníci Jana Křtitele, tak to se skutečně stalo, oni se přišli zeptat. A ten svatý Matouš píše, jak odpověděl Ježíš. A Ježíš jim odpovídá obrazně i skutečně. Obrazně v tom slova smyslu, že Ježíš cituje proroka Izarijáše, jak jsme to slyšeli v prvním čtení: „Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých, tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého.“ To je obrazně. Ale Ježíš na tuto otázku odpovídá i svým působením. Když budeme listovat Matoušovým evangeliem od okamžiku Ježíšova veřejného vystoupení, tak zjistíme, že napřed jsou tam takzvané „výroky“ o všem možném a potom začíná uzdravování. Uzdravil Petrovu tchýni, mnoho chromých, hluchých, slepých, ochrnulých a nakonec vzkřísil z mrtvých Jairovu dceru. A to je ta odpověď praktická, kdy Ježíš říká: „Ano, já jsem ten, na kterého čekáte, a není to jenom podle slov, ale já taky podle toho jednám, já se podle toho chovám.“

Možná, že nás překvapí vůbec ta otázka, proč se ti „učedníci Jana Křtitele“ takhle ptali, protože těsně před tímto, než oni se ptají, je „rozeslání učedníků“. Když někdo dneska posílá svoje příznivce, tak ti jeho příznivci kudy chodí, tudy o tom mluví, jak ten člověk je úžasný, jak je bezvadný a jak ho mají všichni následovat, jak ho mají volit, jak mu mají dát své hlasy a svou důvěru a já nevím co. Mluví o tom člověku. Apoštolové, když byli rozesláni, tak nehlásali Ježíše, ale říkali: „Boží království je vám blízko.“ Dokonce Ježíš je vůbec neposlal a nepoužil k tomu, aby oni zvětšili jeho popularitu, aby byl známější. Vůbec. Ale říká: „Boží království je obsahem tady té zvěsti, toho, co máte říkat, a ne to, abyste sháněli Ježíšovi příznivce.

Takže ta otázka byla naprosto logická: „Jsi ten, na kterého čekáme? Jsi ten slíbený mesiáš? Ježíš odpovídá a nakonec dodává překvapivou větu: „Blahoslavený je ten, kdo se nade mnou nepohorší.“ Možná jste přemýšleli o tom, co to znamená, proč tam ta věta je. Ježíš uzdravil mnoho ochrnulých, mnoho hluchých, slepých, mnoho nemocných. Ale i v jeho době zůstalo mnoho lidí dál nemocných. Ty, které on uzdravil, to byla menší část. K větší části se Ježíš vůbec nedostal. A to je problém. My, když čteme o uzdravení těch nemocných, tak si říkáme: „No to je krásné. To Bůh se opravdu o ty lidi stará, Bohu na těch lidech záleží.“ Ale my všichni jsme zažili okamžik, kdy onemocněl někdo v naší rodině. Třeba i těžce, velmi těžce. A my jsme v tu chvíli začali prosit: „Pane Ježíši, udělej zázrak. Vždyť Ty to můžeš. Tys jich tolik uzdravil, Tys tolika pomohl. Prosím Tě, udělej to teď pro mě, pro naši rodinu.“ A nic se nestalo a my si říkáme: „Proč?“ To je ono. Blahoslavený, šťastný, je ten člověk, který pochopil, že Bůh se o nás stará vždycky a že Bůh, když jde o naše dobro, tak nám dá zdraví a když jde o naše dobro, tak přijde i ta nemoc a Bůh ji nechá proběhnout. Prostě že jsme v Boží ruce a že skutečně co Bůh dělá, dobře dělá. Ale tohle pochopit a tohle přijmout, to není vůbec jednoduché a vůbec to není samozřejmé dokázat se takhle svěřit do Božích rukou a kývnout na to. Mnoho lidí to nedokáže, mnoho lidí se horší, mnoho lidí dokonce zlořečí Bohu, mnoho lidí dokonce řekne: „A já teda v Tebe Bože nevěřím.“ Je to proto, že tomu nerozumíme. A Ježíš říká: „Blahoslavení, šťastní, jsou ti, kteří toto dokázali, kteří takhle dokázali uvěřit, že Bůh člověka nikdy neopouští a že Bůh není ten, který by člověku škodil. Tím toto končí. Učedníci Jana Křtitele se otáčejí a jdou pryč.

Ježíš se teď obrací ke svým učedníkům a říká jim: „Vy jste před tím, než jste přišli za mnou, byli učedníci Jana Křtitele. Proč jste na ním šli?“ Je to otázka více méně řečnická, ale potom Ježíš chce, aby oni na tuhle otázku každý sám u sebe odpověděl. „Proč jsem se zvedl a šel jsem hledat Jana Křtitele?“ Ježíš to stupňuje a napotřetí odpovídá: „Přišli jste hledat proroka a to bylo dobře. Nehledali jste žádnou senzaci, nehledali jste řečníka. Ale nehledali jste taky nikoho, kdo vám bude kývat, kdo bude schvalovat to, co děláte. Hledali jste člověka, který mluví ve jménu Božím. Doteď to bylo dobře, ale pak jste na něho brzo zapomněli. Jan Křtitel se za to, co říkal, dostal do vězení. Dostal se tam taky proto, že ho jeho učedníci svým způsobem opustili. Platí tady přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“. Je to Ježíš, který mluví o Janu Křtiteli, ne jeho bývalí učedníci. Pro ně Jan přestal existovat. Oni šli za ním, nadchli se pro něho, ale brzo to splasklo. A to je to, co jim svým způsobem Ježíš vyčítá – tady tu přelétavost, to, že jsou nestálí, že nevytrvali, že nezůstali.

Bratři a sestry, ta otázka „co jste přišli hledat“ platí každému z nás. Co jsme sem dnes přišli hledat? Přišli jsme sem, protože nás sem někdo poslal, protože sem chodím celý život, protože si neděli bez návštěvy kostela neumím představit nebo proto, že to je společenská událost?

Včera jsem slyšel v rádiu takový program o výstavě betlémů a ten člověk tam říkal, že přece stavění betlémů a Vánoce, to nejsou jenom církevní svátky, to je společenská událost. A musel jsem se smát. To je úplně stejné, jako když někdo bude slavit narozeniny a on na oslavě těch narozenin nebude. To není žádná společenská událost, to je oslava narození Ježíše Krista. Jsme u toho, že mnoho lidí neví, že mnoho lidí tápe. Dneska už nejsou lidé, kteří by chodili do kostela, protože by museli, že by je někdo poslal. Ale prožíváme jiný problém. My jsme zvyklí teď v posledních patnácti letech, hlavně třeba před těmi Vánocemi, že se objeví v supermarketech nový druh zboží, nějaký hit. Jestli si pamatujete, před několika málo lety, mám pocit, že před dvěma, ale to není podstatné, takovým hitem před Vánocemi byla koloběžka, takové ty hliníkové koloběžky. Prodalo se jich strašně moc. Říkali, že loni bude hitem digitální fotoaparát. Pak se to snad nějak nenaplnilo. A pořád se hledá nějaký nový hit, něco nového, a mnoho lidí přichází do kostela a bere náboženství z této strany: „Co mi nabídne nového? Co mi nabídne atraktivního, něco, co tu ještě nebylo?“ A tady už se dva tisíce let říká, že se narodil Boží syn a že za nás umřel a že nás má rád a že mu na nás záleží. Je to to staré. To nové z toho můžeme udělat my, každý z nás, protože to můžeme nově pochopit. Bůh není supermarket, Bůh nenabízí neustále něco nového, On nabízí pořád to staré. Ta krása a ta jistota je v tom, že to nabízí lidem všech generací a pořád dokola, do omrzení. I když ti lidé říkají: „Já o to moc nestojím,“ i když ti lidé říkají: „To já už jsem viděl.“

Bratři a sestry, proč jsme sem přišli, proč jsme dnes tady? Co jsme přišli vidět? Co jsme přišli hledat? Přišli jsme vůbec něco hledat? Mnoho lidí nehledá, nehledá v duchovním slova smyslu. Hledají v tom obchodě, nové zboží, ale nehledají cestu životem. Já si teď půjdu sednout a tu chvíli, kterou prožíváme po každé promluvě v tichu, tak tu chvíli dnes uděláme o trošku delší a zkusme každý alespoň kratince si odpovědět nebo začít hledat odpověď, proč jsme přišli, co hledáme, co čekáme od Boha. Jemu můžeme říct úplně všechno a v tom je ta největší krása a naše štěstí.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Být vnímavý jeden pro druhého

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Být vnímavý jeden pro druhého9:54


Očekávání a pochybnosti Jana Křtitele

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
11.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Očekávání a pochybnosti Jana Křtitele12:55
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.84 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium je opravdu evangelium adventní a myšlenkově navazuje na to, co jsme slyšeli minulou neděli, i když minulou neděli jsme četli z třetí kapitoly Matušova evangelia a dneska jsme četli z jedenácté.    Více...


Boží tvář

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Boží tvář14:41
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.79 MB]

Bratři a sestry, pán Ježíš třikrát položí těm zástupům otázku: „Co jste vyšli vidět? Proč jste přišli? Co očekáváte?“ Je to otázka, kterou bychom si měli čas od času položit. A Ježíš vede posluchače k tomu, aby přes osobu Jana Křtitele se dostali k Bohu.    Více...


Zahrada znamená soulad

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
12.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Zahrada znamená soulad10:48
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.98 MB]

Bratři a sestry, příklad, který předložil Izaiáš svým současníkům v dnešním prvním čtení, je celkem jasný. Je takový snadno pochopitelný, účinný. Možná bude dobré ještě připomenout, že už to není ten první Izaiáš, ale takzvaný druhý Izaiáš, zřejmě žák toho hlavního proroka.    Více...


Jsme podobní rolníkovi, který zasévá a čeká na úrodu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

Jsme podobní rolníkovi, který zasévá a čeká na úrodu12:05
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.35 MB]

Bratři a sestry, teď se vraťme k dnešnímu druhému čtení, k listu apoštola Jakuba.

První otázka je vlastně, kdo tenhle Jakub byl. Ono to není tak úplně jasné, protože tenhle Jakub byl člověk velmi, velmi vzdělaný.    Více...


Zpověď musí být opravdová, upřímná

Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
16.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 35,1-6a.10; ž. Žl 146; 2. čt. Jak 5,7-10; evang. Mt 11,2-11;

„Radujte se, opět pravím, radujte se, vaše vlídnost ať je známa všem lidem, Pán je blízko.“ Těmi slovy začínala dnešní vstupní antifona, výzvou svatého apoštola Pavla k takové křesťanské radosti. Máme se radovat z toho, že advent už bude končit, že se blíží svátky radosti, svátky vánoční. Máme se na ně tak dobře připravit, aby se radovalo naše srdce. Překážkou radosti jsou v lidském srdci hříchy, vědomí, že jsme nějak urazili Pána Boha, že jsme nechodili v jeho přikázáních, že jsme třeba urazili a zarmoutili své bližní, že jsme si způsobili snad nějakou vlastní zkázu.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.