Rubrika
HomilieJidáš a zrada
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.04.2003, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, v centru dnešní liturgie je kříž. Všechno se to obrací ke Kristovu kříži. Ale já bych se teď chtěl vrátit na začátek pašijí podle Jana, jak jsme je teď vyslechli. Tam se mluvilo o tom, že Ježíš byl zrazen. Kým že to byl Ježíš zrazen? Všichni přece řeknou: „No, to je jasné. Jidášem! To všichni víme.“ Když bychom hledali v knihovnách, tak zjistíme, že o tomto člověku toho bylo napsáno spousty, spousty, mnoho papíru, byly napsány na toto téma. A přesto: kolik toho víme o tomto člověku, proč to udělal? Všechny ty spisy, nebo většina z nich, nešetří kritikou nad jeho hlavou, odsuzují ho velice tvrdě. A přitom si ti spisovatelé neuvědomují, že tím odsuzují sami sebe. Zpravidla toho nevíme, nebo lidé to nevědí, mnoho o tomto člověku. Dokonce ani neznají jeho správné jméno. On se jmenoval Juda, Juda z Keriotu. Keriot bylo město. Hebrejsky se to řekne Juda iš Keriot. A z toho bylo zkomoleno to Jidáš Iškariotský. Bratři a sestry, jak už jsem říkal, mnoho lidí ho odsuzuje a dávají mu různé přídomky, různé nelichotivé tituly. Ale co o tomto člověku řekl Ježíš? V okamžiku, kdy ho Jidáš políbil, aby ho zradil, mu Ježíš říká příteli. „Příteli, políbením zrazuješ Syna člověka?“ Byla to hrozná zrada, i ten způsob byl hrozný. Polibkem, který je přece symbolem lásky, něhy, náklonosti, on zrazuje svého Pána. Ale to byla jenom první zrada.
Když bychom hodnotili postavy, které vystupují v pašijích, tak zjistíme, že i ostatní zrazovali. Zradil velekněz. Jeho hlavní úlohou bylo vést vyvolený národ k Bohu, očekávat Mesiáše. On byl první, který to měl poznat, a on měl říct: „Ano, to je on. Na toho čekáme.“ Ale on to nevěděl nebo nechtěl vědět. Zkrátka a dobře, zradil. Zradil svůj úřad, svůj úkol, svoje poslání. Další, kdo zradil, byl Pilát. Pilát tam byl poslán, aby dbal na právo a pořádek. Římané si hrozně zakládali na tom, že oni jsou právní stát a že se tam neděje žádné bezpráví. A proč to Pilát zradil? No protože mu vyhrožovali, že si na něho budou stěžovat. Že si budou stěžovat, že špatně vybírá daně. Tam šlo o peníze. Že si budou stěžovat, že si toho moc nechává a že odvádí císaři málo, že by měl odvádět víc. Ona to asi byla pravda, oni se asi v ten moment trefili a proto se ten Pilát tak zalekl. A tak to zabalil. „O jednoho potulného kazatele víc nebo míň, vždyť je to jedno.“ A tak zradil své poslání, svůj úřad prokurátora, ochránce práv. Ale ještě někdo zradil. Zradili apoštolové. A oni zradili Jidáše. Abychom to dobře pochopili, musíme se vrátit do večeřadla. Pán Ježíš říká Jidášovi: „Co chceš udělat, udělej rychle.“ Jidáš se zvedá a odchází pryč. Oni nevěděli, ti ostatní, kam jde, co jde dělat. Ale nikdo z nich se nezeptal: „Co je? Nemám jít s tebou? Nepotřebuješ nějak pomoct?“ Na Jidášovi to muselo být vidět, že se v něm něco děje, že tady něco není v pořádku, že je ten člověk nějaký nalomený. Ale oni zůstali, obrazně i doslova, v teple a v klidu večeřadla. A Jidáš odchází sám do tmy. Odchází, aby dokonal svou zradu, ale přitom byl zrazen ostatními jedenácti. Apoštol Jan říká, že do Jidášova srdce vstoupil zlý duch. Ale zlo může vstoupit někam jenom tenkrát, když tam není dobro. Zlo nebo nenávist může vstoupit do srdce člověka jenom tenkrát, když tam nebude láska. Čí láska chyběla Jidášovi? Kristova? Ne, Kristus mu říká přítel. Ale chyběla mu láska těch ostatních jedenácti, jeho spolubratrů. Tak jde a dokoná svůj záměr.
Bratři a sestry, můžeme se nechat unést svými city a říkat, jak ten Jidáš byl špatný, jak byl zlý. „Co to provedl?“ Ale uvědomme si, že pak odsuzujeme sami sebe. Jsme to my, kteří zrazujeme, ať už svého Pána, anebo své spolubratry a spolusestry. Kolikrát bylo jednodušší zůstat sedět, nic neříkat. Kolikrát bylo potřeba, abych se zeptal a řekl: „Co je ti? Nepotřebuješ mou pomoc? Nemám jít s tebou?“ Ale nějak se mi nechtělo a tak jsem zůstal sedět. A potom už třeba bylo pozdě. Bratři a sestry, i dnes náš Pán čeká, jestli budeme ochotni jít z tepla, bezpečí, do zimy, do tmy. Jestli budeme ochotni se zvednout a říct tomu druhému, který je na nějaké šikmé ploše: „Počkej, já půjdu s tebou.“ Náš Pán čeká, jestli budeme ochotni jednat jinak, jestli budeme ochotni napodobit jeho, toho, který hledá každou ztracenou ovci. Toho, který i tenkrát, když my ho zapřeme a zradíme, nám řekne: „Příteli.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2021, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnešní první čtení, které bylo poměrně dlouhé, je z 52. kapitoly Knihy proroka Izaiáše. Když se to takhle řekne, tak to nikomu celkem nic dál nenapoví, ale tato 52. kapitola začíná slovy: „Jak je krásné vidět na horách nohy posla – posla, který přináší radostnou zprávu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2018, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, v prvním čtení jsme slyšeli text, který (zaznělo to i v komentáři) vzniknul asi 550 let před narozením Pána Ježíše. Napsal ho v babylónském zajetí prorok, kterému říkáme Druhý Izaiáš, a je to píseň o Božím služebníkovi, v pořadí už čtvrtá, poslední. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2015, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Dřív než budeme pokračovat, než uslyšíme antifonu, a potom pašije, tak bych chtěl něco říct k tomu čtení, které jsme teď slyšeli, k listu Židům. Tento spis Nového zákona je v mnohém ohledu obestřen takovým tajemstvím, kdo to napsal, pro koho to napsal, kde to napsal. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2012, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli pokračování příběhu o Ježíši Kristu, zase z pera svatého Jana tak, jako včera. Mezitím byly události v Getsemanech a Ježíšova velekněžská modlitba. Ale jinak jsme vlastně slyšeli z pera jednoho autora celý příběh od toho, kdy Ježíš ví, že přišla jeho hodina, až po to, kdy on může říct: „Dokonáno je!“ Nejenom v tom smyslu, že splnil všechno, co bylo předpověděno v Písmech, ale v tom smyslu, že dokázal svým učedníkům ukázat lásku do krajnosti. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2009, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, to, co jsme včera slavili svátostí, dnes si připomínáme jako událost. Včera při mši svaté při poslední večeři Ježíš o tom mluvil, naznačoval to a na Velký pátek to uskutečnil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2006, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
VELKÝ PÁTEK
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 52,13-53,12; 2. čtení Žid 4,14-16; 5,7-9; evangelium Jan 18,1-19,42;
Bratři a sestry, Velký pátek je v liturgickém roce naprosto významný den. Zase to tady v kostele vypadá úplně jinak než včera. Zmizel ten velký kříž, který jsme měli před očima po celou dobu postní. Zmizely postavy, sochy svatého Jana a Panny Marie. Více...