Rubrika
HomilieDoba příhodná pro každého z nás
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, evangelista Matouš začíná svoje vyprávění o Janu Křtiteli a o tom, co se stalo potom dál, začíná ten příběh slovy „v té době“. Samozřejmě někoho, kdo se zajímá o historii, tak napadne: „A co to bylo za rok?“ eventuelně co to bylo za den a tak. No, den se rozhodně určit nedá a rok dokážeme určit s přesností plus mínus, ale svatý Matouš schválně tam nedává tady ten číselný údaj.
Je tam údaj „v té době“. V jaké to bylo době? Tato doba byla příhodná pro Jana Křtitele, pro posluchače, pro příchod Zachránce. Je to doba příhodná pro každého z nás, kdo se začte do toho příběhu. Máme do toho příběhu jaksi vstoupit. Matouš nás chce vtáhnout do toho, abychom nebyli jenom pasivní čtenáři, ale abychom přijali tu aktivní roli toho, kdo v tom příběhu hraje. Každý z nás má být tím, kdo si vyslechne kázání Jana Křtitele a kdo se bude ptát, co to znamená pro můj život.
Matouš věnuje vůbec pozornost té postavě Jana Křtitele, protože Jan nejenom kázal slovy, ale kázal také tím, jak vypadal, a způsobem svého života. Slyšíme, že měl oděv z velbloudí srsti. Vlastně něco podobného měl na sobě prorok Eliáš, tedy největší z proroků, a kolem boků kožený pás, který byl znamením vlastně cesty. Protože když někdo se vydával na cestu, tak si podkasal šaty a tím pásem si je upevnil, aby se mu pohodlně šlo.
Takže Jan říkal: „Jsem prorok, hlásím se k Eliášovi a jsem na cestě.“ Což bylo tady v tomto velmi důležité. Jsem na cestě na poušti. On žil na Judské poušti, ale připomínal tím tu poušť Sinajskou, kdy Izraelité šli z Egypta. Živil se jedním druhem jedlých kobylek a medem divokých včel, tedy produkty, které lze najít na té poušti. Jinak ta poušť je prázdná a člověk na ní nemůže trvale být. Ale tou prázdnotou nabízí ta poušť člověku příležitost k zamyšlení, k tomu, aby si uvědomil, co je skutečně důležité. Protože na té poušti, kde jde o přežití, tak jde opravdu o to zajistit si vodu, zajistit si jídlo, eventuelně místo, kde se mohu schovat před tím slunečním žárem.
Jenom pro doplnění, Sinajská poušť a Judská poušť jsou pouště kamenité. Nesmíme si představovat Saharu, která je písečná.
Ale tedy Jan Křtitel svým způsobem života odkazoval na to putování Izraele na poušti, kdy Izraelité získali odchodem z Egypta svobodu a mysleli si, že to zvládnou, že okamžitě budou vědět, jak s ní naložit. Do té doby v Egyptě za ně rozhodovali ti dozorci. Ukázalo se, že to nedokázali hned a trvalo to čtyřicet let, než přijali se svobodou také odpovědnost a než obojí uměli správně vyvážit a správně používat.
Jan Křtitel vybízí a říká vlastně: „Vraťme se k ideálu té pouště, kde se ten Izrael soustředil na to podstatné – voda, jídlo, ale ještě taky smlouva, smlouva s Hospodinem, a znakem té smlouvy je Desatero. Tedy Jan říká: „Vraťme se k těm dobrým kořenům, k tomu, co jsme dostali do vínku.“
Ti lidé, kteří k němu přicházejí, jdou samozřejmě pěšky. Říká se tam, celý kraj kolem Jordánu, protože on stál na břehu Jordánu, ale také Jeruzalém a celé Judsko. A ti už to měli dál. Asi tak 30 možná i 35 kilometrů. A když člověk jde, tak má čas přemýšlet, tak má čas uvažovat právě o tom všem, ať už když šli tam, co asi Jan řekne, a když šli zpátky, přemýšlet o tom, co Jan říká.
Tedy říká: „Vraťme se ke kořenům.“ Ale také varuje. Varuje ty, kteří se nějakým způsobem, řekli bychom, zamotali do toho zástupu těch, kteří to mysleli upřímně. To tak bývá, že se najdou lidé, kteří si řeknou: „Aha, to teď frčí. Tohle je v módě. To se teď takzvaně nosí. I já tedy si půjdu poslechnout Jana Křtitele, i já tam budu, ale je mi v podstatě jedno, co říká. Spíš jde o to, abych tam byl viděn. Aby mě viděli a abych měl před lidmi, před lidmi, to plusové znaménko.“
Ale Jan Křtitel má pro ně poměrně tvrdá slova odsouzení a říká jim vlastně: „Jde o to, abyste měli to plusové znaménko před Bohem, a to získáte tím, že se budete chovat upřímně, že si nebudete na nic hrát. Lidi možná popletete, zmýlíte, ale Boha v žádném případě.“
Tedy je to vlastně jeden z takových návodů, jak prožívat třeba tu dobu adventní. Nemusím dělat veliké věci, ale to, k čemu se rozhodnu, i když to budou třeba maličkosti, tak je dělat pořádně. Abych to dělal, jak se říká, celým srdcem, upřímně.
Jan Křtitel potom vlastně dál varuje, na co se nespoléhat. Na příbuzenské vztahy - „my jsme z rodu Abrahámova“ a takhle, a říká. „Ale jde o to osobní rozhodnutí každého člověka.“ A celé vlastně to jeho kázání je dotaženo do konce, kdy jsou připomínány výroky proroka Izaiáše o návratu z Babylónského zajetí. Tedy to je druhá cesta. To je druhá cesta, při které šli do stejného cíle, do Zaslíbené země, ale ta cesta nebyla provázena žádnými divy. Kýros podepsal výnos, že se mohou vrátit. Mnohým se nechtělo. Kýros tedy dal peníze a odpustil daně. A takhle to vidí dějepisci z profánních dějin. Ale svatopisec to vidí tak, že řekne: „Ale za tím stojí Bůh. To je Boží dar, možnost toho nového začátku. Možnost vrátit se tam, kde jste doma, a tam začít znovu. Bez podmínek. Bůh odpouští bezpodmínečně.“
Dějepisec to vidí tak, že za tím stojí Bůh, protože je to jeho rozhodnutí a je to jeho lid. Kýros ani nevěděl, že tam má nějaké Izraelity. Tak málo jich bylo. A už vůbec, vůbec ho nezajímali. Pro něho to byla naprosto okrajová záležitost a z toho pohledu lidského to udělal proto, aby měl v říši klid. Aby se zbavil jednoho z možných ohnisek nepokojů. Ale v té řeči Písma svatého je to řeč odpuštění. Bůh odpouští. „Můžete se vrátit a začít znovu, protože Bůh vám odpouští a chce ty vztahy s vámi narovnat. Ale očekává i vaši dobrou vůli.“
Bratři a sestry, Jan Křtitel je takovou syntézou těch dějin spásy. Připomínal se ten odchod z Egypta s těmi divy, putování pouští s tím, jak je potřeba se učit svobodě a odpovědnosti, ale vlastně končí to celé tím konstatováním: „Ano, Bůh je připraven s tebou začínat stále a stále znovu.“
Bratři a sestry, slova, která adresoval Jan Křtitel tehdejším posluchačům, platí i pro nás, protože je to slovo Boží. Kéž tedy tomu slovu nasloucháme, kéž podle něho jednáme a ať se z toho dokážeme opravdu radovat, protože je to slovo odpuštění a záchrany.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek začíná slovy: „V té době vystoupil…“ Ne že by Matouš nevěděl, kdy vystoupil Jan Křtitel, ale dává jako časový údaj, řekli bychom, jenom určité obrazné označení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli, mohli bychom říci, „typické proroctví“. Prorok veden Duchem Božím vidí, co se stane v budoucnosti, ale nevidí, jak se to stane. V tom, co jsme tady četli, co jsme slyšeli, my vidíme konkrétní události ze života Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, exegeté říkají, že list apoštola Pavla Římanům je myšlenkově nejhlubší ze všech Pavlových listů. Já jsem tenhle úryvek, který jsme teď četli, slyšel asi podesáté. Já už si ho čtu někdy od středy a skutečně je pravda, že pokaždé, když ho slyším, tak tam objevím něco dalšího, další myšlenku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, první čtení bylo plné obrazů. Asi nejpůsobivější obraz, který nás zaujme hned při prvním poslechu, je to, když se tam mluví právě o zvířatech. Jednou jeden malý kluk říkal: „Tam je celá zoologická zahrada. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Drazí v Kristu, Pán Ježíš nás vyzývá: spravte cestu Pánu, tu cestu k Bohu. Aby byla přímá, bez překážek, abychom odstranili z té cesty k Bohu každou pohodlnost, bezbožnost, nelásku ke svým bližním tak, abychom mohli k Bohu předstoupit s takovou duší připravenou, a tak se připravili na svátky vánoční. Abychom je prožili v míru Božím. A dnes nám také ještě i zaznívá výzva Svatého Otce. Také on nám dává důležité napomenutí. Abychom je vám také přečetli při této dnešní mši svaté. Zní takto:
Následují slova Svatého Otce k situaci ve světě a výzva k postu a modlitbě v pátek 14. prosince za trvalý mír.
Více...