Rubrika
HomilieZvedněte hlavu a podívejte se na dárce
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek začíná slovy: „V té době vystoupil…“ Ne že by Matouš nevěděl, kdy vystoupil Jan Křtitel, ale dává jako časový údaj, řekli bychom, jenom určité obrazné označení. To není konkrétní údaj. On říká o nějaké době, že ta doba je příhodná pro něco. A právě toto máme mít na paměti i my, že každá doba je příhodná pro něco. V každé době se něco hodí a něco se nehodí, a každá doba má pro nás nějaký užitek. Záleží, jak my se k tomu právě postavíme.
Vystoupil a kázal. Mluvil. Slyšeli jsme v prvním čtení vlastně taky kázání proroka Izaiáše. Svatý Pavel, sice to byl list, napsal to, ale je to kázání. Kázání je spojeno se sluchem, s tím, co slyšíme, a v tom je určitá potíž. Protože my máme rádi, když to, co vnímáme, je spojeno s obrazem. Většina lidí má raději televizi než rozhlas. Máme rádi, když k nějakému popisu nějaké události vidíme ještě obrázek. Většina informací k nám přichází přes obraz. Doba adventní je dobou, ve které k nám přicházejí informace přes slovo. Naše náboženství je založeno na slově. To že je to ochuzeno o ten obraz, nás má vést k tomu, abychom o tom slově přemýšleli.
Nemají se stát dvě věci, takové krajnosti. Jedna z těch krajností je to, že si člověk řekne: „Já nevím, co s tím slovem mám dělat, tak to vypnu.“ V rádiu, televizi, když nás to slovo unavuje, tak to vypneme. Mnoho lidí neví, co s dobou adventní a s tím slovem, a tak tak to vypne. Vypne to v tom smyslu, že to přeskočí.
Nemáme ale také udělat druhou krajnost, protože mnoho lidí, když se dívá na nějaké slovo v nějaké knize, kterou někdo označí jako posvátnou, tak řekne: „A tam je to takhle, a doslova! A to se musí takto do písmene…“ Tomu se říká právě ten fundamentalismus nebo radikalismus. Ne. Jsme vyzváni, abychom Boží slovo přijali, abychom hledali jeho smysl. Protože většinou to slovo má několik rovin a od té roviny, která je nejvíc povrchní, to potom jde do hloubky. A k tomu člověk potřebuje čas. A potřebuje k tomu i určité omezení těch vnějších vlivů, aby byl vnímavý.
Jan Křtitel se postavil na cestu, na obchodní cestu, která vedla z Jeruzaléma přes Jericho, a potom dál na východ. Postavil se kousek od řeky Jordánu v místě, kde byl brod. A všichni ti lidé, kteří tam přicházeli a měli přebrodit řeku, tak na chvíli se museli zastavit. Ti dospělí, aby si vykasali šaty, aby upevnili náklad, by dali pozor, jestli je to dobře uvázané na voze, na oslech, na velbloudech, nevíme na čem. A v tu chvíli vlastně se zastavili. Ať chtěli nebo nechtěli, tak poslouchali Jana Křtitele určitou dobu. Jejich život byl v tu chvíli také omezen na to, že oni dělali na jednu stranu mechanickou činnost. Kontrolovali, jestli je to dobře uvázané, uchycené, a byli schopni přijmout to slovo.
Na těch svých vozech, oslech a takhle, ten náklad tvořily různé věci. Na těch vozech vezli věci, věci důležité pro jejich život. Někdy to byli obchodníci, někdy to byli lidé, kteří se stěhovali se svými věcmi nebo to šli prodat a nakoupit zase něco dalšího, co potřebovali. Ale vždycky to bylo pro jejich život důležité. A vlastně Jan Křtitel tím kázáním, tím co říká, tak říká: „Přestaňte se dívat na ty věci a zvedněte hlavu a podívejte se na toho dárce, na toho, kdo vám to dává.“ To byl smysl Janova kázání.
Vlastně Jan je vybízí a říká: „Nebuďte jako zvířata.“ Je známo, že když se třeba sype zrní kuřatům nebo slepicím, ty se nikdy nepodívají na toho, kdo sype, ale dívají se dolů a dívají se maximálně, jestli je nasypáno dost. A Jan Křtitel říká: „A vy tu hlavu zvedněte. Podívejte se k rukám a hlavně obličeji, do tváře toho, kdo vám to dává, kdo je dárce.“
No, a vlastně Jan Křtitel si v tu chvíli taky vypomáhá obrazy. Vypomáhá si obrazy o tom, že už je ten nejvyšší čas, že je potřeba to dělat opravdově, nejenom to nějakým způsobem předstírat, hrát. On ty saduceje a farizeje neodhání, ale vybízí je a říká: „Nebuďte tady jenom naoko před lidmi, ale buďte tady z přesvědčení, že chcete, že to myslíte vážně a upřímně.“
A takto se vracíme k tomu kázání proroka Izaiáše, který si taky vypomáhal obrazy, aby nezůstal jenom u toho slova. Velmi měl rád dva obrazy – město na hoře, tedy místo, odkud je dobře vidět, kde je vlastně bezpečí, anebo přímo město opevněné, kde je možné žít beze strachu. A líčí potom dál život v harmonii, bez nepřátelství. A toto všechno připomíná Jan Křtitel a říká: „Přijde Zachránce a vy na to máte být připraveni. On vás uvede do bezpečí, on váš život uvede do harmonie. To je to, jak ten Jan říká: „Já vás křtím vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. On vám dá daleko víc.“
Jan měl důležitý úkol, ale na nic si tam nehrál, nic nepředstíral. Nepřeceňoval sám sebe. Nesnažil se utrhnout si z toho, aby aspoň kousek té slávy padl na něho.
No, a lidé, kteří tam přicházeli, tak říkali: „A my tedy to zkusíme znovu. My zkusíme nebo chceme začít nějak lépe. Chceme začít novou etapu v našem životě a rádi bychom to měli spojeno s nějakým obřadem, s nějakým obrazem.“ Jsme zase u toho, jak chceme my, ta slova propojená s těmi vjemy, s těmi obrazy.
A Jan Křtitel se přesunul. Přesunul se, postavil se do řeky Jordánu. Ti lidé se sklonili, Jan nabral vodu a lil jim ji na hlavu. Jan nic neříkal, ale oni říkali to, z čeho se chtěli polepšit, to čeho se chtěli zbavit. A tak se slovo spojilo s obrazem.
My v adventě se máme podobat těm lidem, kteří se zastaví, tak jako ti, co upevňovali ten náklad, aby slyšeli. A taky v adventě máme vlastně jedno jediné obrazové gesto, a je to ten věnec se svíčkami. Advent nám připomíná, připomínal nám to taky prorok Izaiáš, že mnohdy veliké věci začínají z malých skromných začátků. Kdyby nebyl David králem, kdo by věděl, že jeho otec se jmenoval Jesse? Ale prorok správně připomíná a říká: „Nezačalo to Davidem, začalo to Jessem, protože ten dal Davidovi život, ten ho vychovával, ten mu dal ten zákon. A v té době o nich nevěděl vlastně nikdo, ale rostlo to. A tak to má růst i v nás.
Adventní věnec je malé gesto, které nám připomíná, že to začíná z mála, třeba jedna ta svíčka. Pak nám to připomíná, že se Pán blíží, jak těch svíček svítí víc. A jak těch svíček svítí víc, tak nám to má taky připomínat, že my sami chceme patřit Pánu víc a víc, že i toto spojení má růst. A nakonec? Na konec z toho má být velké gesto o Vánocích – strom. Ale všechno má svůj čas, všechno má svou chvíli a všechno přinese svůj užitek v tu správnou chvíli. Pokud to člověk nějakým způsobem přeháže, tak to nebude k užitku, nebude to k pokoji a nebude to k radosti.
Ale vraťme se teď k těm lidem, kteří stáli před Janem Křtitelem a kteří začínali tu novou životní etapu. I my třeba si říkáme, jak ten advent prožijeme, co s tím uděláme. Letos vlastně začínáme, znovu se vracíme k jednomu tomu starému zvyku, který byl z těch hygienických a epidemiologických důvodů přerušený, a sice v kropenkách už je zase voda. A to přežehnání se tou svěcenou vodou, když přicházíme do kostela, když odcházíme z kostela, nám má připomenout náš křest. Má nám připomenout ten okamžik, který si vlastně většina z nás nepamatuje, ale máme vzpomenout taky nebo můžeme vzpomenout na všechny ty lidi, kteří stáli před Janem Křtitelem a kteří říkali: „Tak Pane Bože, s tvou pomocí já chci začít znovu.“ A to gesto očištění, lití vody, tím Jan Křtitel vlastně říkal: „Ano, Bůh to přijímá. Bůh tě očišťuje, Bůh ti fandí, Bůh z toho má radost. Neboj se začít znovu, protože Bůh toto tvé úsilí vidí, přijímá a podporuje.“
Kéž tedy to gesto, kdy se žehnáme, děláme kříž svěcenou vodu, když přicházíme nebo odcházíme z kostela, kéž nám toto gesto vždycky připomene tady ty události, které předcházely vlastně Ježíšovu veřejnému působení.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, evangelista Matouš začíná svoje vyprávění o Janu Křtiteli a o tom, co se stalo potom dál, začíná ten příběh slovy „v té době“. Samozřejmě někoho, kdo se zajímá o historii, tak napadne: „A co to bylo za rok?“ eventuelně co to bylo za den a tak. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli, mohli bychom říci, „typické proroctví“. Prorok veden Duchem Božím vidí, co se stane v budoucnosti, ale nevidí, jak se to stane. V tom, co jsme tady četli, co jsme slyšeli, my vidíme konkrétní události ze života Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, exegeté říkají, že list apoštola Pavla Římanům je myšlenkově nejhlubší ze všech Pavlových listů. Já jsem tenhle úryvek, který jsme teď četli, slyšel asi podesáté. Já už si ho čtu někdy od středy a skutečně je pravda, že pokaždé, když ho slyším, tak tam objevím něco dalšího, další myšlenku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, první čtení bylo plné obrazů. Asi nejpůsobivější obraz, který nás zaujme hned při prvním poslechu, je to, když se tam mluví právě o zvířatech. Jednou jeden malý kluk říkal: „Tam je celá zoologická zahrada. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Drazí v Kristu, Pán Ježíš nás vyzývá: spravte cestu Pánu, tu cestu k Bohu. Aby byla přímá, bez překážek, abychom odstranili z té cesty k Bohu každou pohodlnost, bezbožnost, nelásku ke svým bližním tak, abychom mohli k Bohu předstoupit s takovou duší připravenou, a tak se připravili na svátky vánoční. Abychom je prožili v míru Božím. A dnes nám také ještě i zaznívá výzva Svatého Otce. Také on nám dává důležité napomenutí. Abychom je vám také přečetli při této dnešní mši svaté. Zní takto:
Následují slova Svatého Otce k situaci ve světě a výzva k postu a modlitbě v pátek 14. prosince za trvalý mír.
Více...