Rubrika
HomiliePravý advent je v naší upřímnosti
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, první čtení bylo plné obrazů. Asi nejpůsobivější obraz, který nás zaujme hned při prvním poslechu, je to, když se tam mluví právě o zvířatech. Jednou jeden malý kluk říkal: „Tam je celá zoologická zahrada.“ Tam je lev, pardál, medvědice, beránek, kůzlátko, myslím, že ještě kráva. Ale je to o zvířatech? Ne, je to o nás lidech a je to o tom, jak se k sobě chováme, protože i my k sobě umíme být zlí, umíme být draví jako ti lvi, kteří se rvou o kus masa. Umíme být jako hadi, kteří dokážou uštknout zlým uštěpačným slovem anebo umíme být jako beránci, kteří se snaží o pokoj, o porozumění, o pochopení.
Židé v době proroka Izariáše byli ve velkém nebezpečí a měli hodně strach. Měli hlavně strach z války - z toho, že bude válka a bude všechno to, co vybudovali, zničeno. Znovu zničeno, protože už se to několikrát stalo. Byl to takový permanentní strach a prorok jim říká: „Nebojte se, až přijde Boží království v plnosti, tak tam nebude místo pro strach, tam nebude žádné nebezpečí, tam se nebude čeho bát. A my můžeme říct: „No dobře, ale to Boží království tady ještě není ve své plnosti, a tak se máme bát?“ Ne. Bratři a sestry, je potřeba se zamyslet nad tím, jak se jeden k druhému chováme a že by ubylo mnoho našich starostí a mnoho našich obav, kdybychom dokázali jednat podle návodu, podle vize, kterou nám předložil prorok Izariáš, kdybychom dokázali být tvůrci pokoje, jak to říká Ježíš v Blahoslavenstvích.
V dnešní době je mnoho různých mentorů, kazatelů a těch, kteří zdvíhají varovně prst a říkají: „Vy, vy, vy …“ Ale prorok říká: „Podívejme se každý dovnitř, do sebe. Nezačněme s tím, že budeme kritizovat okolí, ale podívejme se do sebe, jaký já mám postoj.
Už jsem vám tady myslím jednou říkal, jak jeden kněz stopoval. Ujel mu autobus a prostě někam jel. A svezl ho člověk, který se s ním začal bavit a bavili se o psychologii. Tady ten člověk tu psychologii studoval a měl takovou teorii, že každý člověk je podobný nějakému zvířeti, že se dá přirovnat k nějakému zvířeti. Jak tak jeli, tak za nějaký čas ještě nabral nějaké dva mladé. No a ti mladí si tam vzadu spolu špitali a tak. A ten psycholog se otočil k tomu knězi a říká: „No vždyť jsem vám to říkal – štěňata. Ti dva, to jsou štěňata.“ Potom ti dva vystoupili a kněz ještě jel dál a říká: „No a co byste řekl o mně?“ On se na něho podíval a říká: „Vy jste buď doktor nebo farář, u vás to nemůžu poznat.“ Takže my to bratři a sestry umíme třeba dobře maskovat, ale advent je dobou, kdy se máme sami na sebe podívat upřímně.
V evangeliu jsme slyšeli dva návody, jak prožít advent. Ten první, můžeme říct, to je správný návod, ale to druhé, to je takový antiadvent. Mám na mysli to, kdy evangelista mluví o tom, jak Jan Křtitel napomíná farizeje a saduceje, protože oni tam nepřišli, že by něco chtěli změnit, že by hledali lepší cestu. Oni tam přišli, že k tomu byli donuceni okolnostmi. Celý Jeruzalém, celé Judsko, vycházeli k Janu Křtiteli a byli z něho nadšení. Všude se o tom bavilo, všude o tom mluvili, jak je Jan úžasný, jak ukazuje jak dál, jak prošlapává cestu celému tomu národu. A oni z něho vůbec nebyli nadšeni. Oni vůbec nesdíleli tuhle radost, ale všichni tam chodili, i sousedi šli a tam ten od vedle taky. „A já když tam nepůjdu, to zas bude v hospodě řečí, kde jsem byl a proč jsem tam taky nešel s nima a budou se mi smát. A oni se budou bavit o tom, co Jan říkal a já nebudu vědět, o čem mluví.“ Tak si řekli: „No tak půjdeme taky. Konec konců to tam přetrpíme, nějak to tam přežijeme.“
Asi před třemi týdny proběhl v náboženství takový rozhovor mezi dvouma klukama. Oni dostávají takové samolepky za to, když jsou na mši, tak si to podávali a ten jeden říká druhýmu (skoro na něj zakřičel): „Byls na mši?“ „Tam já nechodím, tam to trvá dlouho a je tam zima.“
Tak ti farizejové to udělali přesně naopak. Sice s odporem, ale řekli si: „Tak tam půjdem a nějak to tam přežijem. Nějak to dopadne a aspoň teda budeme vědět, co ten Jan říkal.“
Teď bude asi potřeba, abych připomněl, jak probíhal Janův křest. Víme, kde Jan stál, víme, kde Jan křtil, kde to je na řece Jordánu. Jan stál asi po kolena ve vodě, ti lidé k němu přicházeli, nějak si klekli nebo se sklonili a Jan jim lil vodu na hlavu. Jan přitom nic neříkal, ale mluvili ti lidé a vyznávali svoje hříchy jak kdo chtěl. Ten křest nebyl svátostný, ale i tento křest odpouštěl hříchy - natolik, nakolik lítost toho člověka byla upřímná. Jenže ti farizejové neměli žádnou lítost. Oni tam přišli, možná tam i něco řekli, ale byla to hra. Byla to hra a bylo to divadýlko. Mnoho lidí v dnešní době u nás vyvěsí adventní věnce, dá si třeba i do oken fialové stužky a já nevím co, ale stačí to? No nestačí, to musí jít dál, to musí jít do hloubky, to se nás musí dotknout a to je to, co chtěl Jan Křtitel po svých posluchačích. To se nezměnilo, to je pořád stejné. Ten pravý advent je uvnitř každého z nás a je v naší upřímnosti, v našem upřímném pohledu, jak se podíváme sami na sebe.
Bratři a sestry, buďme tedy těmi, kteří přicházejí za Ježíšem upřímně, hlavně upřímně. Ta přetvářka, to divadýlko, to je to nejhorší, co může být. Rozhodně to nikam nevede a ubíjí to. Ubíjí to a je to na překážku i ostatním, protože když to někdo vidí, tak si řekne: „On to hraje. On je dobrý herec a tak to já nemám zapotřebí.“ Zařaďme se mezi ty stovky lidí, které vycházeli k Jordánu za Janem Křtitelem, aby ho slyšeli, zařaďme se mezi ty stovky, možná tisíce lidí, kteří hledali cestu jak dál, protože to potřebujeme my, to potřebuje i naše doba a buďme si jisti, že nám Bůh v našem hledání pomůže.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, evangelista Matouš začíná svoje vyprávění o Janu Křtiteli a o tom, co se stalo potom dál, začíná ten příběh slovy „v té době“. Samozřejmě někoho, kdo se zajímá o historii, tak napadne: „A co to bylo za rok?“ eventuelně co to bylo za den a tak. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek začíná slovy: „V té době vystoupil…“ Ne že by Matouš nevěděl, kdy vystoupil Jan Křtitel, ale dává jako časový údaj, řekli bychom, jenom určité obrazné označení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli, mohli bychom říci, „typické proroctví“. Prorok veden Duchem Božím vidí, co se stane v budoucnosti, ale nevidí, jak se to stane. V tom, co jsme tady četli, co jsme slyšeli, my vidíme konkrétní události ze života Ježíše Krista. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, exegeté říkají, že list apoštola Pavla Římanům je myšlenkově nejhlubší ze všech Pavlových listů. Já jsem tenhle úryvek, který jsme teď četli, slyšel asi podesáté. Já už si ho čtu někdy od středy a skutečně je pravda, že pokaždé, když ho slyším, tak tam objevím něco dalšího, další myšlenku. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Drazí v Kristu, Pán Ježíš nás vyzývá: spravte cestu Pánu, tu cestu k Bohu. Aby byla přímá, bez překážek, abychom odstranili z té cesty k Bohu každou pohodlnost, bezbožnost, nelásku ke svým bližním tak, abychom mohli k Bohu předstoupit s takovou duší připravenou, a tak se připravili na svátky vánoční. Abychom je prožili v míru Božím. A dnes nám také ještě i zaznívá výzva Svatého Otce. Také on nám dává důležité napomenutí. Abychom je vám také přečetli při této dnešní mši svaté. Zní takto:
Následují slova Svatého Otce k situaci ve světě a výzva k postu a modlitbě v pátek 14. prosince za trvalý mír.
Více...