Rubrika
HomilieK adventu patří také postoj děkování
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, v dnešním prvním čtení jsme slyšeli, mohli bychom říci, „typické proroctví“. Prorok veden Duchem Božím vidí, co se stane v budoucnosti, ale nevidí, jak se to stane. V tom, co jsme tady četli, co jsme slyšeli, my vidíme konkrétní události ze života Ježíše Krista. O Ježíši Kristu tam není řečeno ani slovo, není tam nic řečeno o těch okolnostech, ale je tam oznámeno, že se něco stane. To není žádné předpovídání budoucnosti, to je proroctví. Proroctví je něco podstatně jiného.
My, jaký máme zaujmout postoj k tomu, co tady právě jsme slyšeli? Já to ještě vysvětlím, o co tady jde. Je to postoj díků. Víte, z adventu se nám vytratil ten postoj děkování, ale i ten postoj poděkování patří do adventní přípravy. Pokusím se to teď vysvětlit.
První obraz, který nám prorok předkládá, je obraz pařezu: „Vyrazí ratolest z pahýlu (nebo tam je možné to číst ‚z pařezu‘) Jesse.“ Asi každý z nás viděl někde na nějakém hradě obraz, kde byl nakreslený rodokmen nějakého šlechtického rodu, a je to opravdu malováno jako strom. V kořeni jsou ti dva, muž a žena, kteří jsou považováni za zakladatele rodu. Tady je to Jesse, otec krále Davida. Jeho manželka jmenovaná není. Vůbec, celý Starý zákon jmenuje hlavně muže. Tedy Jesse je zakladatel dynastie, královské dynastie. Už jeho syn byl králem, vnuk a potom se ta dynastie držela. Držela se několik staletí, až vlastně zanikla při babylonském zajetí. Potom došlo zase k tomu, že ta rodina se vrátila zpátky tam, kde byla – mezi vážené rody izraelské, ale už neměli tu královskou hodnost. A v tuto chvíli vlastně dochází k tomu, že na jedné straně je ponížení, ale na druhé straně z této rodiny přichází na svět Vykupitel, Zachránce. Je to takový jakýsi paradox, ale je to záměr, který Bůh chtěl. Ježíš se narodí z vážené rodiny, ale ta rodina žije v ponížení, aby nikdo nemohl říct: „No jo, Bože. Ty sis zase vybral ty, co jsou nahoře. Ty straníš, ty fandíš těm, kteří mají moc.“ Ne. Když se narodil Ježíš, vládl Herodes, a ten byl z úplně jiné rodiny, z úplně jiné dynastie.
Ale zůstaňme ještě u toho pařezu. Pařez je něco málo, zbytek. Z pařezu už většinou nic moc nevyroste. Ale pařez je také znamením něčeho starého. My zpravidla, když chceme zasadit nový strom, tak řekneme: „To staré musí pryč. To je potřeba uklidit, odklidit. To staré musí udělat místo novému.“ A tímto způsobem jednají mnozí takzvaní reformátoři, političtí, já nevím, různí, všelijací: „To staré musí pryč. To je všechno špatně.“ Ježíš sám potom o sobě říká: „Nepřišel jsem zrušit zákon, ale naplnit.“ Ježíš na těch starých základech, někdo by řekl na tom starém pařezu, dokáže vybudovat něco krásného. Ježíš není ten, který by to všechno zpřevracel naruby, ale Ježíš je ten, který právě spojuje, který zapojuje, který staví na tom, co už tady bylo. Využívá to.
Ratolest, proutek, taková větvička. Větvička je víceméně náchylná k tomu, aby ji někdo zlomil, aby na ni někdo šlápl, aby ji zničil. A skutečně v Ježíšově životě to tak bylo, skoro. Zachránce světa, Vykupitel přichází na svět jako bezbranné dítě, jako ten, kdo bude potřebovat pomoc, jako ten, kdo bude potřebovat ochranu - Marie, Josefa a dalších lidí. Je to zase myšlenka, u které bychom se měli zastavit, u které bychom se měli zamyslet. Bůh se skutečně vědomě stává zranitelným, bezmocným. Proč? Protože my často si naříkáme na svoji zranitelnost, na to, že nemůžeme ledacos ovlivnit. Říkáme si: „Jak já to mám všechno zvládnout?“ Vzpomeňme na Ježíše. On do toho vstoupil!
„Spočine na něm duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem.“ Sice jsem to teď na vás takhle vychrlil, ale možná si říkáte: „To od někud znám. To jsem někde slyšel, slyšela.“ No, v Novém zákoně. Jsou to dary Ducha svatého. Prorok tady sedm set let dopředu předpovídá vrchol nebo závěr Ježíšovy činnosti. Sesláním Ducha svatého končí Ježíšovo působení a začíná éra církve.
Je tam vyzdvižen ten duch poznání a bázně před Hospodinem. Co to je ten duch poznání? Když mluví Písmo svaté o tom, že někdo někoho poznal nebo že někdo někoho zná, tak se tím myslí, že se znají velmi důvěrně ti dva. Může to být muž a žena, tedy dva lidé, ale může to být třeba taky člověk a Bůh. Mluví se často o tom, že Bůh nás zná, že ví, jací jsme. Tedy důvěrně. V té době, kdy žil prorok Izaiáš, lidé měli vztah k Bohu takový trošku „raději dál“. Raději dál, raději se nepřibližovat, protože je to Bůh velký, Bůh mocný, Bůh hrozný. Tak se raděj budeme držet dál. A prorok říká: „Ale změní se to. Změní se to k tomu, že ten vztah bude daleko důvěrnější, daleko bližší.“ To se zase naplnilo v Pánu Ježíši, kdy Ježíš naučil svoje učedníky modlitbu Otčenáš a řekl: „Bůh je váš otec.“
Bratři a sestry, a proč to děkování nebo takhle? Ti lidé, kteří to slyšeli od Izaiáše, tak tomu mnohdy nevěřili. Uvědomme si, že v té době tam byla válka. A oni se ptali: „Kdy se to stane? Kdy se to naplní?“ A prorok jim musel říct: „To já nevím. To není můj úkol. Já nejsem věštec, který bude říkat, co se stane zítra, za týden.“ Ale v té době války prorok byl poslán, aby jim řekl: „Bůh to má v rukou a den za dnem se přibližuje ten okamžik, kdy přijde Zachránce. I když teď prožíváte něco těžkého, nezapomeňte na to. Ať vás to posiluje, že ten den se přibližuje.“
My, kteří žijeme, řekli bychom, na druhé straně už dva tisíce let po tom dnu, kdy Ježíš přišel, tak máme děkovat. Děkovat za to, že toto všechno víme, že už ten Zachránce přišel, že jsme schopní si to poskládat a že můžeme říct: „Bože, vidíme, že co jsi řekl, co jsi slíbil, že jsi taky splnil, že ty přísliby se naplnily. A naplnily se ty přísliby, které byly řečené o Ježíšovi, a proč by se teda nenaplnily také ty přísliby, které Bůh dává každému z nás?
Jak půjde advent blíž a blíž k Vánocům, tak se na scéně objeví dvě ženy – Maria a Alžběta. Maria, když jde k Alžbětě do Aim Karim, když se setkají ty dvě ženy, tak se začnou spontánně modlit. Ale je to modlitba zaměřená jedním směrem, a sice ty ženy děkují. Děkují Bohu za všechny ty velké věci, které jim Bůh učinil. Jsou si vědomy toho, že toho mnoho dostaly.
Bratři a sestry, my v adventě se máme taky ztišit, máme si udělat čas na modlitbu, ale neprosme jenom. Často se tam totiž mluví o tom, ať dobře prožijeme Vánoce, ať se dobře připravíme a takhle. Ale podívejme se taky dozadu a děkujme, protože myslím, že když si dáme tu práci, tak každý z nás objeví mnoho a mnoho věcí, za které můžeme a máme děkovat.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
08.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, evangelista Matouš začíná svoje vyprávění o Janu Křtiteli a o tom, co se stalo potom dál, začíná ten příběh slovy „v té době“. Samozřejmě někoho, kdo se zajímá o historii, tak napadne: „A co to bylo za rok?“ eventuelně co to bylo za den a tak. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, dnešní evangelní úryvek začíná slovy: „V té době vystoupil…“ Ne že by Matouš nevěděl, kdy vystoupil Jan Křtitel, ale dává jako časový údaj, řekli bychom, jenom určité obrazné označení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, exegeté říkají, že list apoštola Pavla Římanům je myšlenkově nejhlubší ze všech Pavlových listů. Já jsem tenhle úryvek, který jsme teď četli, slyšel asi podesáté. Já už si ho čtu někdy od středy a skutečně je pravda, že pokaždé, když ho slyším, tak tam objevím něco dalšího, další myšlenku. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Bratři a sestry, první čtení bylo plné obrazů. Asi nejpůsobivější obraz, který nás zaujme hned při prvním poslechu, je to, když se tam mluví právě o zvířatech. Jednou jeden malý kluk říkal: „Tam je celá zoologická zahrada. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
09.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 11,1-10; 2. čtení Řím 15,4-9; evangelium Mt 3,1-12;
Drazí v Kristu, Pán Ježíš nás vyzývá: spravte cestu Pánu, tu cestu k Bohu. Aby byla přímá, bez překážek, abychom odstranili z té cesty k Bohu každou pohodlnost, bezbožnost, nelásku ke svým bližním tak, abychom mohli k Bohu předstoupit s takovou duší připravenou, a tak se připravili na svátky vánoční. Abychom je prožili v míru Božím. A dnes nám také ještě i zaznívá výzva Svatého Otce. Také on nám dává důležité napomenutí. Abychom je vám také přečetli při této dnešní mši svaté. Zní takto:
Následují slova Svatého Otce k situaci ve světě a výzva k postu a modlitbě v pátek 14. prosince za trvalý mír.
Více...