O obraze Matky Boží z Veveří

	O obraze Matky Boží z Veveří	18:18
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.58 MB]

V tyto dny se hodně mluví zase o obraze Panny Marie z Veveří nebo Matky Boží z Veveří a některé ty dotazy mi připadají přinejmenším zvláštní. Nejčastěji se objevuje dotaz: „A co s tím budete dělat?“ Taková zvláštní souvislost, byl jsem v Brně, potkal jsem jednoho známého a ten říká: „Pane faráři, já jsem byl v hospodě a chlapi se ptali, co s tím budete dělat?“ Dotazy tohoto typu vypovídají o mentalitě naší společnosti. Velká část naší společnosti uvažuje pragmaticky. Ten obraz nevznikl jako výraz „co z toho budu mít“, ale jako výraz, že se chci rozdělit o určitý zážitek.

My nevíme, kdo obraz namaloval. Jedna teorie říká, že Mistr vyšebrodského cyklu, druhá teorie (těch teorií je víc) říká, že to namaloval člověk, který se jmenoval Matias Pictor. Pictor latinsky znamená malíř. To nevíme, to nezjistíme, ale každopádně byl to člověk věřící. To je to důležité. Ten, kdo to financoval (malíř nemohl dílo sám financovat, na obraze je velké množství zlata), byl opět věřící. A tito lidé chtěli obohatit ostatní, chtěli se s nimi rozdělit o to, co zažili, v co věřili.

V obraze je zakomponována celá řada myšlenek. Myslím, že se nám nepodaří dotknout se všech. Madona z Veveří je to, čemu se říká ikona, obraz k meditaci. Člověk se má před obraz posadit a v modlitbě a meditaci nachází odpovědi na otázky svého života a existence.

Originál obrazu je namalovaný na dřevě, na dřevěné desce potažené plátnem. To, co tady vidíme, to dílo namaloval malíř, který se jmenuje pan Terš, a říká se tomu technologická rekonstrukce. Neříká se tomu kopie, protože tady jde o víc. Tato rekonstrukce vznikla v roce 1950.

Když se dobře podíváte, tak zjistíte, že obraz je prostorový. Hrany jsou zkosené, zešikmené. V obraze není perspektiva, ale první, o co šlo umělci, bylo, aby zachytil to, čemu říkáme šířka, výška a hloubka.

Všimněme si, že dnešní stavby jsou postavené hlavně do šířky, občas do výšky, ale většinou se staví do šířky – vlevo, vpravo. Náš pohyb, když se pohybujeme po ulici a podobně, je zase vlevo, vpravo. Vnímáme šířku. A obraz nás vyzývá, abychom viděli výšku a hloubku, abychom viděli všechny rozměry. Aby naše vnímání života, prostoru, času toho, co se tu děje, aby to bylo plastické, celistvější, abychom se nesoustředili jenom na jednu část z celku. Malíři šlo o to vidět souvislosti a to je to, co se snažil do obrazu nějakým způsobem vtělit.

První otázka je, kdo je na obraze? Můžete říct: „Je to jasné. Je to Panna Maria a je to Ježíš, Boží Syn, Ježíšek.“ Ale protože ten obraz je ikonou, tak odpovídá na tyto otázky v duchu malířství ikon. Jsou tam takzvané atributy. Prvním atributem, který je vidět, je to, že Ježíšek má za svou hlavou kříž a v ruce má ptáčka. Začneme od toho ptáčka. Je to stehlík. Stehlík v ruce Ježíškově znamená dvě věci. Jednak je to přímo atribut Jezulátka a symbolizuje prostotu, vlastně Betlém. Stehlík je ptáček, který na jednu stranu je pěkný, zpívá si, projevuje jakousi radost ze života, na druhou stranu se živí pouze semínky z kaktusů a drobným hmyzem. Jeho život je docela obtížný, ale na druhou stranu je tam skromnost a veselost. Takže to vzdáleně připomíná betlémské poměry, to, že Ježíš se opravdu uskromnil, když přišel mezi nás.

Na druhé straně v Ježíškově ruce je to hračka. Každé dítě má nějakou svou oblíbenou hračku, kterou nosí. A ten malíř chce říct: „Při celé vážnosti toho výjevu Boží Syn tady s vámi ztrácel čas. Ztrácel čas, aby rostl jako dítě. Než se stal kazatelem, tak tady jako člověk „ztrácel čas“ nějakých třicet let. Dělal tedy i činnosti, které nelze vysvětlit jenom logicky, ale patří k lidskému životu. Boží Syn si hrál.

Panna Maria má na hlavě korunu, ale Ježíš ne. Ježíš má za hlavou kříž. Kříž je symbol, který je dokonce starší než kruh. V kříži, se protínají dvě přímky, kříž spojuje čtyři body. V ikonografii spojuje nebe a zemi, spojuje čas a prostor. Kříž je symbolem prostředníka, ale také zprostředkování. Ten kříž, který je za Ježíškovou hlavou, je docela komplikovaný. Jednak je to kříž, který je posetý drahokamy, a tomu kříži se říká Gamadium a byl to kříž, který nechal udělat císař Konstantin a vztyčit v Jeruzalémě na znamení toho, že kříž vítězí. Ne jako triumf, ale že skrze kříž Kristus zvítězil nad zlem. Že kříž je cesta, která vede k vítězství. Je to kříž oslavený. To je jedna symbolika.

Když se podíváte dobře, tak vidíte, že ten kříž na konci má ramena rozšířená do písmena T. Říká se tomu kříž antonínský. Myslí se Antonín Veliký, poustevník, který měl shodou okolností svátek v pátek, a poustevníci nosili hole v tomto tvaru. Je to tedy kříž, který znamená odříkání, znamená bolest, sebezapření. V antonínském kříži je symbolika, která je převzata ze starých pohanských národů, a sice, že v průsečíku kříže je střed světa. Tam se setkává slunce, tam se setkává voda, tam se setkává to, co člověk potřebuje k životu. A tady je to umístěno za Kristovou hlavou. Tedy v Kristu je střed života a střed vesmíru, v duchovním slova smyslu. Toto všechno nám chce říci autor obrazu.

Ježíš se dívá na Marii, na matku, na člověka. Maria se dívá na nás. Ona se nedívá na něho. Ježíšek má výraz spíš něžný, kdežto Maria má výraz velmi vážný. Česky se tady tomu typu vyobrazení říká „Maria, milující Matka Boží“. Je to vyobrazení, které vzniklo v prvních křesťanských stoletích v Egyptě. Poprvé byl tento druh vyobrazení použit mezi koptskými křesťany a řecky se říká tomu typu zobrazení Panaghia Glykopilousa. Chce se tím říct, že při celé něžnosti scény Maria už vnímá právě kříž, vnímá to, proč Boží Syn přišel.

Ježíš se dívá na Marii a dotýká se jejích prsou. Toto gesto má vyjádřit skutečnost, že Ježíš se dotýká člověka v jeho nejvnitřnějších místech, dotýká se jeho života, dotýká se místa jeho citu, ve středověku je srdce chápáno jako místo citu, místo lásky, a chce člověka proměnit.

Potom, co je tam další, podle čeho se pozná, že je to Maria, Matka Boží, je koruna. Koruna je kulatá, kruh je symbolem dokonalosti, a je dvojitá. Vlastně jedno je koruna a jedno je spíš taková čelenka. A to má vyjádřit, že Maria přijala úkol být matkou Božího Syna, toto její působení se dotýká nebe i země. To je skryto v symbolice dvou korun. Ty koruny jsou zhotoveny ze zlata. Zlato je chápáno jako symbol ryzosti, stálosti, trvalosti.

Další gesto, Maria jednou rukou Ježíška podpírá, drží ho a druhou rukou ona se drží Ježíška. Je to zvláštní situace, ale my jsme v této situaci. Máme přijmout Ježíše, na druhou stranu se ho potřebujeme držet jako průvodce našeho života. Je tam vyjádřena určitá jemnost, ale na druhou stranu i pevnost.

Není náhodou, že Ježíš se dívá na tu stranu, na kterou se dívá. V ikonografickém chápání se dívá k východu a dívá se nahoru, k nebi. Maria se dívá k západu a dolů, k zemi. Oba dva ty pohledy mají svou hlubokou symboliku a nabízejí myšlenky pro náš život, proměnit to, co prožíváme na této zemi, neztratit pohled na nebe, na věčný cíl, a přitom být ztotožněn s tím, co dělám. Prožívat život, ne jenom přežívat, ale skutečně ho žít.

Další hlubokou symboliku mají šaty. Když se díváme pozorně, tak vidíme, že Ježíšek má na sobě jakousi průsvitnou roušku. Šaty v biblickém chápání jsou chápány jako přikrývka, aby něco zakryly. Adam a Eva, když zhřešili, tak si zhotovují šaty, aby zakryli svoji nahotu, aby zakryli chyby, hřích, zlo. Ježíš nemá co skrývat, proto rouška, která je na něm, je průsvitná, je průhledná.

Naopak šaty, které má Maria odpovídají našim zvyklostem, tam jsou v něčem zvláštní. Z jedné strany jsou červené, z druhé strany jsou modré. Červené jsou nahoru, modré jsou dovnitř. V ikonografii šaty, jejich barva, jejich střih, vyjadřují nějaké postavení. Chce se tím říct, jaké místo určitý člověk zaujímá. Obě barvy jsou Mariiných šatů jsou královské – červená pro krále, modrá pro královnu. Vidíme na obraze, že Maria má obě barvy.

Ty šaty mají tvar pláště. Když se dobře podíváme, tak mají jakousi kapuci, kterou má Maria vzadu na hlavě. Plášť je symbolem ochrany. Plášť byl často jediné oblečení, takové jako festovní oblečení, nejchudších lidí v Izraeli. Byla to často i jejich pokrývka na noc. Měli plášť, ve kterém ve dne chodili a v noci se do něho zabalili. A tady je plášť vnímán jako prostředek toho, že někdo může do toho pláště zabalit i druhého člověka, někdo může někoho schovat, ukrýt, postarat se o něj.

Oči. Oči obou dvou mají tvar mandlí. To zase není náhodou, to je schválně. Mandle je chápána symbolicky už od doby Starého zákona. Je to v první kapitole 11. verš knihy proroka Jeremiáše, kdy Jeremiáš vidí mandlový prut, který vyrůstá. V té mandli uvnitř je schováno jádro, které je pod slupkou, pod povrchem. Vyjadřuje to, že vlastně něco je vidět navenek, ale něco je schováno uvnitř, a člověk má hledat tajemství, které je uvnitř. V Kristu to symbolizuje jeho dvojí přirozenost – božskou a lidskou, a u Marie je to symbolem panenství.

Maria má ještě na sobě závoj, to je ta bílá rouška. Závoj je symbolem skromnosti a ctnosti. Ve Starém zákoně Mojžíš, když sestupoval z hory Sinaj, tak si dával na tvář závoj, roušku, protože jeho tvář zářila. V Jeruzalémském chrámu byla opona, která oddělovala svatyni od velesvatyně. A tady vidíme, jak Kristus závoj z Marie vlastně sundává. On ho odstraňuje. Kdyže je závoj odstraněný, otvírá se možnost setkat se, být spolu.

A nakonec, na konec jsem si nechal to, co je uprostřed obrazu, a to jsou prsty Panny Marie. Ty prsty jsou rozdělené. My vidíme čtyři, nevidíme palec, spodní dva jsou jakoby dané bokem. Je to schválně rozděleno. I když palec nevidíme, tak se počítá dohromady palec, ukazováček, prostředníček a tyto tři prsty symbolizují Boží Trojici. Ty druhé dva prsty, prsteníček a malíček, symbolizují dvě Kristovy přirozenosti. A krásná je ta symbolika v tom, že Maria se dotýká Boží Trojice. Maria v Ježíši Kristu drží celou Boží Trojici. Ale ta Trojice není zjevná, palec je schovaný. Je potřeba ji hledat. Boha je potřeba hledat, ale obraz chce říct hlubokou pravdu, a sice že Bůh se před člověkem neskrývá a že když člověk bude hledat, tak najde.

Bratři a sestry, potom je zde pozadí. Pozadí je vyvedeno ve zlatě do kterého jsou vyryty ornamenty , především ve tvaru dubových listů obojí symbolizuje nebe, věčný a trvalý život. Zlato symbolizuje ryzost dokonalost. Podle přesvědčení lidí ve starověku dubové dřevo netlelo a dub tak byl symbolem věčnosti a trvalosti. Pokud se dobře podíváme tak uvidíme, že motiv dubových listů je také na koruně Panny Marie. Ježíš přichází z věčnosti do času, aby nás něžně postrčil zpět do věčnosti, a jako první to uskutečnil u své matky.

O tomto obraze bychom mohli meditovat ještě hodně, hodně dlouho. Byl vytvořen, aby obohatil naši víru, byl vytvořen, aby odpovídal na naše otázky ve víře, byl vytvořen, aby nás vzájemně posiloval. Když řeknu pravdu, tak děkuji Pánu Bohu, moc a moc za to, že mám možnost se dívat aspoň na kopii a že mám možnost o tom takhle přemýšlet.

Mnozí z vás máte doma reprodukce, kopie, obrázky Madony z Veveří, a považoval jsem za důležité připomenout, (moji předchůdci už o obrazu Madony z Veveří mluvili), připomenout co ten obraz všechno vyjadřuje, co všechno znamená, abychom si uvědomili, že je vyjádřením nějakého prožitku. Nikdo z nás asi nenamaluje nebo nevytvoří tak geniální dílo, ale i my prožíváme naši víru a máme nějakým způsobem o tom vydat svědectví, mezi sebou nebo i venku tam, kde žijeme, kde se pohybujeme.

Kéž tedy dokážeme aspoň trošku načerpat z toho obrazu a kéž myšlenky, které jsou tam ukryté, obohatí a posílí naši víru.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Ježíš přichází, aby napravil příčinu zla, ne důsledky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;

Ježíš přichází, aby napravil příčinu zla, ne důsledky

9:41

---

Dej našim dnům svůj řád a mír

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;

	Dej našim dnům svůj řád a mír	15:16
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.49 MB]

Bratři a sestry, ve vstupní modlitbě jsme prosili Boha, aby dal našim dnům svůj řád a mír. Vrátím se k tomu, s čím jsem mši svatou začal. Skončily svátky a vrátili jsme se ke svým každodenním povinnostem.    Více...

---

Vydávat svědectví o Ježíšovi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.01.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;

	Vydávat svědectví o Ježíšovi	16:45
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 3.48 MB]

Bratři a sestry, hlavní myšlenkou všech dnešních textů je svědectví. Co to je svědectví? Svědectví má v našem životě velké místo. Ani si to moc neuvědomujeme. Všichni známe svědectví někde u soudu, když člověk má dosvědčit, že se nějaká věc stala tak, jak se stala, třeba dopravní nehoda.    Více...