Vydávat svědectví o Ježíšovi

	Vydávat svědectví o Ježíšovi	16:45
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 3.48 MB]

Bratři a sestry, hlavní myšlenkou všech dnešních textů je svědectví. Co to je svědectví? Svědectví má v našem životě velké místo. Ani si to moc neuvědomujeme. Všichni známe svědectví někde u soudu, když člověk má dosvědčit, že se nějaká věc stala tak, jak se stala, třeba dopravní nehoda. Ale už méně si uvědomujeme to, že většina informací, které se k nám dostaly, tak se k nám dostaly skrze svědectví někoho, nějakého člověka, který to buď řekl nebo třeba napsal knihu nebo natočil film nebo podobně. Začíná to třeba i tím, když se děti ve škole v zeměpise učí, že někde v rovníkové Africe je velké vedro a v Antarktidě je led a zima. Nikdo z nás tam nebyl, ale my ty informace přijímáme, bereme je a říká se tomu, že jim věříme pro autoritu toho, kdo nám to říká, kdo to sděluje. Věříme tomu, že tam byl nějaký badatel, který to prozkoumal, který to viděl, eventuelně odsud přinesl nějaké rostliny, potom o tom napsal knihu, článek, natočil film. Věříme tomu pro autoritu toho člověka, protože se mu dá věřit. A úplně stejně to bylo, když apoštolové začali hlásat evangelium, mluvit o Ježíšovi. Tak ti, kteří je slyšeli, se jich ptali: „Dobře, a odkud to víte, co nám tu povídáte? Kde jste to slyšeli nebo jak to víte? Vy jste toho Ježíše znali?“ A oni mohli říct: „Ano, my jsme ho znali.“ A potom následovala druhá otázka: „A kdo vás s ním seznámil, kdo vás k němu přivedl?“ A tady se dostáváme právě k Janu Křtiteli, protože první apoštolové slyšeli toto Janovo svědectví a pro toto Janovo svědectví šli za Ježíšem. Ondřej a Jan slyšeli to, kdy Jan ukázal na Ježíše a řekl tu větu: „Hle, Beránek Boží.“ Šli tam. Ze začátku z pouhé zvědavosti, ale taky pro autoritu Jana Křtitele, protože Jan Křtitel byl jejich učitel, ten kterého oni poslouchali, a jestliže on na někoho ukázal a o někom se takto pochvalně vyjádřil, oni se šli na toho člověka podívat a už tam zůstali.

Bratři a sestry, svědectví je něco, co v našem životě má velké místo. Svědectví je takový proces, který má dvě strany, jedna mince, která má dvě strany. My jednak svědectví přijímáme a jednak svědectví vydáváme. Nelze to od sebe oddělit a v životě to není nějak uměle rozdělené na tyto dvě strany té jedné mince, jde to ruku v ruce. Co tedy řekl Jan Křtitel o Ježíšovi? Co to znamená ta věta: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“? Je to obrazné vyjádření, ale je to vyjádření, kterému Židé velmi dobře rozuměli. Jednak to byl národ, který byl spojen s přírodou. Uvědomme si, že i my jsme takto spojeni s přírodou a i my používáme různé obrazy, že je někdo třeba silný nebo odvážný jako lev, ale taky třeba používáme obrat, že je někdo nemotorný jak slon. Ale tady jde o něco daleko víc, tady je naznačen Ježíšův úkol, co on bude dělat, jaké je jeho poslání. Beránek mimo toho, že je symbolem pokory, tichosti a jakési odevzdanosti, tak to bylo zcela zvláštní zvíře, které mělo zvláštní místo v životě Izraelitů. Jednak oni je všichni chovali a byli z nich živi po stránce fyzické – jedli jejich maso, z jejich vlny měli oděv a prostě byli na nich závislí. Ale beránek byl také každý den obětován v jeruzalémském chrámu jako oběť na odpuštění hříchů. Bylo to odpoledne kolem třetí hodiny. To není náhodou, že Ježíš umřel ve tři hodiny, v době, kdy se přináší tato odpolední oběť. Beránek byl také obětován jednou za rok na Velikonoce a mimo té velikonoční oběti v chrámu každá rodina jedla doma beránka na památku toho, kdy vycházeli z Egypta, na památku toho, že egyptští prvorozenci zahynuli, ale jejich prvorozenci byli zachráněni.

Bratři a sestry, tady v této větě „Hle, Beránek Boží“ je naznačeno to, že Ježíš převezme úlohu všech těchto zvířat, je tady naznačeno to, že on bude oběť. Oběť, to je něco, do čeho nikdo z nás nemá moc chuť, do čeho se nám nechce. Něco obětovat, ztratit něco bez náhrady, bez toho, že by to někdo ocenil, bez toho, že bych za to dostal zaplaceno, bez toho, že já bych z toho něco měl, tohle bude úkol Božího Syna.

A potom to Janovo svědectví pokračuje, že na Ježíše sestoupil Duch svatý a zůstal s ním, na něm. Toto je takové vyjádření svatého Pavla. Svatý Pavel o tom píše v mnoha svých listech na mnohých místech, nazývá se to pavlovské téma – přebývání Ducha svatého. Jinými slovy Ježíš je ten, který nám otvírá oči, abychom viděli dál, než jenom k potřebám našeho fyzického života, abychom byli vnímaví pro to, čemu se říká „věci a hodnoty Ducha“, abychom viděli druhé lidi, nejenom sebe, abychom byli ochotni pro ty druhé lidi i pracovat.

Bratři a sestry, svědectví, které vydal Jan Křtitel, je potřeba, aby zaznívalo i v dnešní době. Samozřejmě to budou jiná slova. Když by někdo řekl, že Ježíš je Beránek Boží a ten, na kterém přebývá Duch svatý, tak nevěřící člověk zakroutí hlavou a řekne: „Tomu nerozumím, to nebude pro mě. To se mě netýká.“ Totiž ta základní otázka zní: „Co z toho budu mít já, že on je Beránek Boží? Jaký to má přínos a význam pro mě, že on je ten, ve kterém přebývá Duch svatý?“ To vyjádření, že Ježíš je Beránek Boží, k Izraelitům mluvilo, věděli, že to je oběť za jejich chyby, že to je oběť, která jim otvírá cestu k Bohu. Dnešní svět potřebuje slyšet to stejné poselství, ale potřebuje ho slyšet slovy, která jsou přijatelná pro dnešní svět. I ti naši vrstevníci se ptají: „Proč bych měl věřit v Boha, co z toho budu mít? Jaký to bude mít pro mě význam, jaký to bude mít pro můj život užitek?“ A tady už je to na nás, abychom se zamýšleli nad tím, jaké svědectví vydám nebo jaké svědectví vydávám, protože ho vydáváme. Oni se na nás dívají, pozorují nás, často kriticky, příliš kriticky, a neodpustí nám vůbec nic. Ale my si musím uvědomit, že jsme k tomuto svědectví povoláni, že i to je náš úkol a že to naše svědectví nezačíná slovy, ale činy. Začíná to třeba tím, jestli není rozpor mezi naším chováním tady v kostele a mimo kostel, nakolik bereme vážně svoji účast na bohoslužbách. I to je svědectví, jestli dokážeme přijít včas. I to je svědectví, že ve všední den tady je dvacet lidí – v Maršově pětatřicet a budete se divit, v Lažánkách padesát. To je svědectví. Já to neříkám, abych někoho naštval, ale říkám to proto, abychom si uvědomili, že se sami ochuzujeme o hodnoty. My pořád říkáme, že dnešní doba je založená na osobní odpovědnosti člověka, že už tady díky Bohu je za námi ta doba, kdy nás někdo honil na různé průvody, na různé akce, kdy se dělaly čárky, kdy se to odškrtávalo, a běda ti, když’s tam nebyl. A já jsem si myslel, že i my jsme tady trošku dál. A teď jsem se dozvěděl minulý týden takovou větu, když se právě pár lidí pozastavilo nad tím, když byl svátek Zjevení Páně, slavnost Tří králů: „Však neříkal farář, že to je povinné.“ Nezlobte se, já jsem tu za faráře, ne za drába. Já nebudu říkat, že je něco povinné nebo takhle. To je na každém z nás. V době, kdy v tomhle farním kostele byla mše svatá každý den, bylo jasné, že třeba zvlášť pracující lidé tady nemohou být každý den, ale teďka, když jsme už na tom, že máme dvě mše svaté ve všední den během týdne – ve středu a v pátek – tak si myslím já osobně, že by každému člověku prospělo a že je fajn se zastavit. Zastavit a podívat se třeba na tu část týdne, která je za mnou, za to poděkovat a naplánovat to, co je přede mnou. To není o tom, že něco musím, to je o tom, že můžu. Takhle je potřeba si to postavit bratři a sestry.

A když budeme pokračovat dál tady v tom svědectví, tak potom si uvědomíme, že to naše svědectví právě začíná tady tímto naším postojem a teprve až v druhé a třetí rovině jsou naše slova. Slovo, to je v dnešní době problém. Mnoho lidí pronáší unáhlené soudy, hlavně takové ty odsudky, unáhlená rozhodnutí, která ty druhé zraňují. Bratři a sestry, zkusme si to tohle dát pozor – nepronášet unáhlené soudy, přemýšlet o tom, než něco řeknu. My často, když slyšíme nějaký názor, nebo i nějaký návrh, tak hledáme důvody, proč by to nešlo, co řeknu proti. Zkusme hledat důvody, proč by to šlo. Nebojme se třeba i říct: „Máš pravdu, souhlasím s tebou“ anebo nebojme se zůstat zticha a nemít k tomu žádnou poznámku, i to je svědectví, v dnešní době velké, protože mnoho lidí má poznámky ke všemu možnému.

Bratři a sestry, hledejme vždycky cestu, jak se tomu druhému přiblížit, jak mu vyjít vstříc a ne jak mu hodit klacek pod nohy. Že je to těžké? Je, hrozně. My nevíme, kolik lidí stálo kolem Jana Křtitele. Ale víme, že z toho celého množství dva šli za Ježíšem – Ondřej a Jan. Takže i my musíme počítat s tím, že to naše svědectví nebude přijímáno, že bude mnoho těch, kteří zakroutí hlavou a řeknou: „To není pro mě.“ Ale to by nás nemělo odradit. Nemělo by nás to odradit, protože víme, že to svědectví je důležité.

A nakonec bych ještě řekl– zkusme si udělat takový malý test, co o Ježíšovi vím, co bych těm druhým o Ježíšovi řekl. Je možné to udělat dvěma způsoby. Postavme se, vezměme si hodinky, podívejme se, kolik je hodin a začněme mluvit, třeba před zrcadlem nebo sami na nečisto. Nebo druhý způsob, vezměme tužku a papír a začněme si to psát. Tady ten druhý způsob je asi lepší, protože potom se k tomu mohu vrátit. Možná budeme překvapeni, jak rychle budeme s tímhle hotovi. Uvědomme si, co Jan říká o Ježíšovi: „Beránek Boží.“ Jan neříká „já jsem s ním příbuzný“, Jan neříká „naše matky se znaly“, Jan neříká „on se narodil v Betlémě“, ale Jan říká jaký je jeho úkol, co je důležité pro ty ostatní lidi.

A úplně poslední myšlenka. My někdy žijeme v takové falešné iluzi a falešné představě, že ti kteří byli kolem Ježíše, apoštolové, Jan Křtitel, že jim to bylo všem všechno hned jasné. Jan říká: „Ani já jsem ho neznal,“ i když spolu byli příbuzní, i když se vídali jako děti. „Já jsem ho neznal,“ v tom je skryto to, že nevěděl jsem jak vypadá, nevěděl jsem, kdo přijde, ale nevěděl jsem taky jaký je jeho úkol, ale Bůh mi to řekl. Bůh mi to řekl, protože já jsem se snažil naslouchat, protože já jsem to chtěl slyšet.

Bratři a sestry, toto je velká věc a pro nás důležitá – ani těm, kteří byli kolem Ježíše to nebylo všechno hned jasné, i oni se museli tady v tom směru namáhat, hodně namáhat a hodně se museli snažit. Ať je to i pro nás povzbuzením v té naší snaze vydávat svědectví o Ježíšovi.

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Ježíš přichází, aby napravil příčinu zla, ne důsledky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;

Ježíš přichází, aby napravil příčinu zla, ne důsledky

9:41

---

Dej našim dnům svůj řád a mír

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;

	Dej našim dnům svůj řád a mír	15:16
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.49 MB]

Bratři a sestry, ve vstupní modlitbě jsme prosili Boha, aby dal našim dnům svůj řád a mír. Vrátím se k tomu, s čím jsem mši svatou začal. Skončily svátky a vrátili jsme se ke svým každodenním povinnostem.    Více...

---

O obraze Matky Boží z Veveří

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.01.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;

	O obraze Matky Boží z Veveří	18:18
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 3.58 MB]

V tyto dny se hodně mluví zase o obraze Panny Marie z Veveří nebo Matky Boží z Veveří a některé ty dotazy mi připadají přinejmenším zvláštní. Nejčastěji se objevuje dotaz: „A co s tím budete dělat?“ Taková zvláštní souvislost, byl jsem v Brně, potkal jsem jednoho známého a ten říká: „Pane faráři, já jsem byl v hospodě a chlapi se ptali, co s tím budete dělat?“ Dotazy tohoto typu vypovídají o mentalitě naší společnosti.    Více...