Rubrika
HomilieÚkon kajícnosti nás směřuje k Bohu
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
20.01.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;
Na začátku roku jsem slíbil farníkům v Lažánkách a v Čebíně, že se budeme tak trošičku věnovat vzdělávání. A tak to můžu slíbit i vám. A jako téma na začátek, do postní doby, jsem vybral liturgii mše svaté. Budeme probírat jednotlivé úseky a dnešní téma, takové to velké, by bylo: Mše svatá jako prostředek mého znovunasměrování k Bohu. A tu část, kterou budeme probírat, je úkon kajícnosti.
Přijde člověk do kostela, je klid, potom zazní hudba, kříž, pozdrav, a potom je úkon kajícnosti. Mnoho lidí říká: „Proč já furt se mám vyznávat ze svých hříchů, vždyť já jsem ani tolik toho zla za ten týden,“ nebo, kdo chodí denně na mši svatou za ten den, „neudělal.“
Je třeba si uvědomit, že hřích nerovná se automaticky zlo, že zlo je hřích. Pro věřícího člověka každý špatný skutek, každé špatné smýšlení, to, kdy neplním to, co bych měl, je něco, co mě vzdaluje od Boha. A to je hřích. Hřích není jenom zlo, hřích je právě přerušením našeho vztahu mezi mnou a Bohem. Ne z Boží strany. Z mé strany. A proto přicházím do Božího domu, abych toto dal znovu do pořádku. Víte, že když člověk několikrát nejde do kostela, tak musí potom v sobě zmobilizovat síly, aby znovu se dal na tuto cestu. Protože návštěva bohoslužby není to maximální, co ve svém duchovním životě můžu udělat, ale je to minimální, co ve svém duchovním životě můžu udělat. Přijít do kostela v neděli, toužit po tom, abych se jednou za týden společně pomodlil spolu s celou církevní obcí k Bohu a abych znovu nasměroval svůj život tím správným směrem. A k tomu slouží úkon kajícnosti. Nejde tedy o to, že bychom byli tak strašně hříšní, abychom museli vyznávat před Bohem zlo, ale to je obrácení se k němu, abychom mohli říct znovu: „Bože, já Ti chci patřit, já chci jít po cestě svatosti.“
To je význam tohoto úkonu kajícnosti. Ten může být konán mnoha způsoby. Jeden jsme třeba dneska, takový zvláštní, měli, příště třeba bychom mohli projít kostelem, pokropit věřící lid svěcenou vodou, aby na znamení křtu a na znamení toho, že chceme smýt vinu. Také, třeba, zpívám-li Gloria, už to je zase úkon kajícnosti. Je to chvalozpěv, ale je to zase něco, co mě znovu nasměrovává na cestu k Bohu, protože jestliže říkám: „Bože, Ty jsi veliký, vznešený, a já Tě chválím a děkuji Ti za všechno, co jsi pro mě udělal,“ tak to znovu nasměrovává moje nitro na tu správnou cestu. Vždycky nebyl úkon kajícnosti v liturgii na začátku, někdy v té německé jazykové oblasti byl až po kázání, protože, říkali, když člověk přijde, tak je takový roztěkaný, ještě se nezabydlel, ale teprve až slyší čtení z Písma svatého, až slyší kázání, tak teprve může říct: „Ano, já chci jít touto cestou.“ Na tomto místě po kázání je dodnes úkon kajícnosti v africkém Zairu. Takže, až pojedete do Afriky, tam někde, bude tam úkon kajícnosti jinde, než jsme my zvyklí. Nebo býval úkon kajícnosti ještě, jak je to „Pozdravte se pozdravením pokoje“, tak před tím taková modlitba za pokoj a mír v místní církvi a ve světě, potom vyznání hříchů, a pak si všichni podali ruce a řekli: „Tak, a teď se všemi smířen můžu přijímat eucharistii.“ To je také jedno z míst, kde podle tradice byl úkon kajícnosti. Můžeme říct, že každé kropení vodou a každé používání kadidla je také úkon kajícnosti, kdy, jak se vznáší ten dým nahoru ke klenbě kostela, k obloze, tak to je výraz toho, že chci, aby můj život směřoval k Bohu a aby všechno to, co dělám, moje modlitba i moje práce byla zaměřena Božím směrem. Kéž tedy pro nás úkon kajícnosti není jenom nějakou rutinní záležitostí, ale kéž je vždycky nasměrováním mého nitra k Bohu. Ať se tak stane. Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.01.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;
Bratři a sestry, ve vstupní modlitbě jsme prosili Boha, aby dal našim dnům svůj řád a mír. Vrátím se k tomu, s čím jsem mši svatou začal. Skončily svátky a vrátili jsme se ke svým každodenním povinnostem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.01.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;
V tyto dny se hodně mluví zase o obraze Panny Marie z Veveří nebo Matky Boží z Veveří a některé ty dotazy mi připadají přinejmenším zvláštní. Nejčastěji se objevuje dotaz: „A co s tím budete dělat?“ Taková zvláštní souvislost, byl jsem v Brně, potkal jsem jednoho známého a ten říká: „Pane faráři, já jsem byl v hospodě a chlapi se ptali, co s tím budete dělat?“ Dotazy tohoto typu vypovídají o mentalitě naší společnosti. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.01.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 49,3.5-6; ž. Žl 40; 2. čt. 1 Kor 1,1-3; evang. Jan 1,29-34;
Bratři a sestry, hlavní myšlenkou všech dnešních textů je svědectví. Co to je svědectví? Svědectví má v našem životě velké místo. Ani si to moc neuvědomujeme. Všichni známe svědectví někde u soudu, když člověk má dosvědčit, že se nějaká věc stala tak, jak se stala, třeba dopravní nehoda. Více...