Rubrika
HomilieSetkání s Bohem a s člověkem v almužně, v modlitbě a v půstu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, začnu možná trošku netradičně, ale položím vám hádanku. Doufám, že tím nikoho nepohorším, pak se dostaneme k tomu, k čemu to chci přivést.
V jedné televizní soutěži kdysi byla otázka: Co udělá švec, když zjistí, že se mu kýve verpánek? Dokonce byly dané možnosti, jednu nohu podloží, jednu uřízne, anebo třetí možnost nic. Co udělá švec, když zjistí, že se mu kýve verpánek? No, správná odpověď je, že nic. Protože verpánek má tři nohy, a tak se nemůže kývat.
Ježíš tady předkládá, řekli bychom, právě tři takové pilíře. Předkládá je svým posluchačům a církev je předkládá, tyto pilíře našeho života, nám na začátku doby postní. To evangelium se čte častěji během liturgického roku, ale hlavně teda na začátku doby postní. A je to proto, že si máme nějakým způsobem znovu promyslet to, co děláme. Že věci, které nás obklopují, nás vedou k jakémusi stereotypu. Prostě to běží. Běží to a my o těch věcech příliš nepřemýšlíme a bereme je automaticky. Ježíš chce, aby jeho posluchači přestali být nějakými automatickými přijímateli toho, co každý den přináší, a církev to od nás očekává především tady v té době postní.
Prorok Joel vlastně vyjmenovává, řekli bychom, věci, které jsou zvláštní. Nařiďte půst, svolejte shromáždění, shromážděte děti i kojence, ženich ať vyjde ze svého pokoje, nevěsta ze své ložnice, kněží a Hospodinovi učedníci ať pláčou mezi předsíní a oltářem. To všechno jsou činnosti, které jsou v tu chvíli nějak zvláštní. Ženich a nevěsta se mají především radovat, kněží mají Hospodina chválit, děkovat mu. Je to tedy jakési vykolejení.
Ježíš žádá po svých posluchačích i po nás, abychom sami sebe nějakým způsobem trošku vykolejili v této době, v té době postní a abychom právě víc nějakým způsobem dělali věci, které neděláme, nebo abychom o nich uvažovali.
„Almužna spojená s modlitbou a půstem.“ Tady tato trojice, kdy vprostřed je Bůh. Modlitba, vztah k Bohu. Ježíš ještě u všech těch tří činností říká: „Nezapomeňte také na to, jak to děláte. Ty činnosti jsou samy o sobě dobré, ale nezapomeňte je dělat dobře.“ Protože člověk je v jakémsi pokušení, pak tu myšlenku rozvíjí svatý Pavel v listu Efezanům, on to nazývá otroctví očí. A sice když se nikdo nedívá, tak věci dělám nějak, ale když vím, že se dívá nějaký člověk, tak že je často dělám lépe, anebo dokonce že toužíme po tom, aby to někdo viděl, aby si toho někdo všimnul. A potom už ty věci mohou být nějakým způsobem pokroucené. A Ježíš říká: „Právě dejte si na toto pozor, aby to bylo skutečně ryzí. To dobré, co chcete vykonat, vykonejte dobrým způsobem, od začátku až do konce.“
A teď se vraťme k těm třem jednotlivým věcem, nebo řekli bychom, činnostem nebo postojům. Dá se to vyjádřit poměrně širokou škálou pojmů.
Modlitba. Je asi z tohoto nejtěžší. Nejde o odříkávání něčeho, ale jde o to, že člověk věnuje svůj čas vztahu k Bohu. Ježíš o tom nemluví jako o nějaké volitelné věci. Nemluví o tom jako že je to pro někoho, ale říká: „Potřebujete to všichni.“ Protože jenom člověk si položí tu otázku: „Proč? Proč jsem tady?“ A jenom ve vztahu k Bohu může najít odpověď. Proč jsem tady, když můj život je konečný, když já jsem tak slabý, když tady jednou z této země odejdu, když se mi tolik věcí nedaří? V modlitbě se člověk, tvor, který je veskrze právě konečný, staví před někoho nekonečného. V té modlitbě se člověk otvírá, protože když je něco takhle konečného, tak je to taky uzavřené a bylo by ochotné to propadat depresi. Ale jestliže se člověk postaví před Boha, tak se to otvírá a všechno to, i ty neúspěchy, všechny ty slabosti, všechno to dostává nějaký smysl.
Almužna. Je tam schválně jmenována „almužna spojená s …“ Almužna reprezentuje vztah k druhému člověku, ochotu rozdělit se. Ale právě je to spojeno s tou modlitbou a tady s tím, protože tím se to dostává do vztahu k Stvořiteli.
Almužna a půst, to jsou nějaké činnosti. Při té almužně člověk dává. Dává něco mimo sebe. Kdežto při té modlitbě dává ze sebe. A to je mnohem těžší. Dát mimo sebe, to je jednodušší.
Půst. Ježíš tady, řekli bychom, jakýmsi způsobem kritizuje směr řecké filozofie, kterému se říkalo hédonismus, tedy to právě „užít si“. A Ježíš říká, jestliže je člověk přesycený, tak jeho smysly jsou otupené. Naopak v okamžiku, kdy člověk vnímá nebo prožívá, že mu něco chybí, tak jeho smysly jsou zbystřené a vnímá jinak. Ten půst je otázka toho, jak se stavím k věcem. Nejde jenom o jídlo. V době Pána Ježíše šlo o jídlo, především. Protože pro mnoho lidí to vlastně bylo i často těžko dosažitelné. Pro nás, kdy žijeme v době, kdy je všeho dost, tak ten půst od jídla není až tak třeba těžký. Ale může být mnohem těžší třeba půst od jiných vymožeností, které nám poskytuje naše civilizace. Půst od různých, jak se říká, komunikačních technologií, od různých sítí, které berou člověku kontakt člověka s člověkem. Od toho, že člověk stráví svůj čas u nějaké obrazovky, protože potom zapomene, že by ten čas mohl věnovat někomu jinému. Každá doba má své formy půstu a od nás Ježíš očekává, že do toho, jak se říká, půjdeme ne proto, že nám to někdo nařídil nebo že nás někdo nutí, ale protože chceme. Že nám to dává možnost podívat se na náš život jinak. Trochu se „vykolejit“ a člověk si potom víc váží těch věcí, které má, váží si víc lidí, kteří jsou kolem mě, a získám jiný postoj k modlitbě.
Ježíš tady na konec, když mluví právě o tom, půstu, tak se dostává do právě kontroverze s předpisem, se starozákonním předpisem, který říkal, když na den smíření, na Yom Kipur, se měli postit, tak se neměli také umývat, neměli se vonět, neměli se jakkoliv zkrášlovat, a u mnoha lidí se stalo to, že to dávali právě najevo tou vnější formou a u toho jenom zůstalo. A Ježíš říká: „Ne. Nejde o to, kolik se toho zvládne do šířky, ale jde už o ten úmysl jít do hloubky.“
A tak, bratři a sestry, zkusme prožívat dobu postní tak, jako že každý den je naprosto originální, každý den nám byl dán jako velký dar a my máme každý den zažít tady tyto tři, řekli bychom, setkání, s Bohem a s člověkem, v almužně, v modlitbě, v půstu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, většina prorockých knih bývá uvozena nebo začíná nějakým časovým údajem. Že třeba za vlády toho nebo onoho krále vystoupil ten nebo onen prorok. Kniha proroka Joela je tady v tomto výjimkou. Vůbec vlastně se tam nedá poznat, kdy prorok Joel vystoupil, v jaké době žil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď právě vyslechli, se krásně doplňují. Asi největší takovou syntézu tvoří zase žalm. Má číslo 51 a už jsme o něm rozjímali. Je to takzvaný kající žalm. Ze všech kajících žalmů je nejoblíbenější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, prorok Joel napsal začátek svého spisu, první dvě kapitoly (celý ten text má čtyři kapitoly, takže první polovinu toho spisu), napsal asi 400 let před narozením Pán Ježíše a impulsem k tomu byla taková konkrétní událost, nepříjemná událost. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, apoštol Pavel byl velmi dobrým žákem Pána Ježíše, a jedna z těch zásad, které se naučil od Pána Ježíše (i když se to naučil zprostředkovaně), bylo to, že se snažil vysvětlovat třeba i důležité věci na příkladech, na příkladech z života, na příkladech, kterým rozumělo co nejvíc lidí, nejlépe všichni. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
13.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Sestry a bratři, Boží přátelé, dnešním dnem vstupujeme do doby svatopostní, do doby, která je přípravou na Velikonoce, ale nejenom na ty Velikonoce za 7 týdnů, ale na ty Velikonoce, které jednou budeme slavit u Pána. Aby ty Velikonoce pro mě, pro tebe byly šťastné. Proto každý rok se opakuje ta doba postní a je to skutečně doba milosti a doba příhodná, ve které já mohu napřímit ty svoje životní kroky, cesty k Pánu. Kdy se víc dívám do sebe, do svého zrcadla, ne na ten svět kolem, jak je hříšnej nebo jak jsou lidi kolem mě špatní, ale kdy já se podívám do sebe, do svýho nitra a zjistím, že já jsem ten hříšník, že já potřebuji pokání, že potřebuji nápravu. Více...