Rubrika
HomiliePotřebuji tvé odpuštění, Bože
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, prorok Joel napsal začátek svého spisu, první dvě kapitoly (celý ten text má čtyři kapitoly, takže první polovinu toho spisu), napsal asi 400 let před narozením Pán Ježíše a impulsem k tomu byla taková konkrétní událost, nepříjemná událost. Přiletělo obrovské hejno kobylek a spáslo, sežralo, jinak se to říct nedá, velkou část úrody, kterou se Izraelci chystali sklidit. Byla to dost těžká rána a oni se ptali: „Je Bůh? Nezapomněl na nás?“ Řečeno slovy dnešních lidí: „Kdyby byl Bůh, tak by se to nestalo.“ A prorok říká: „Ale kdepak. Je to jinak. Díváte se na tu nepříjemnou věc, na tu nepříjemnou událost ze špatného pohledu, ze špatného úhlu.“
První věc je ta, že, člověče, dostal jsi od Boha svobodnou vůli. Nejsi loutka, za kterou někdo tahá, za provázky, ale máš možnost se rozhodnout: ano / ne. Ale také musíš nést odpovědnost za tuto svoji svobodnou vůli. Musíš si přiznat: „Ledacos se mi s Boží pomocí podařilo, ale také ne vždycky jsem to zvládnul. Ne vždycky jsem udělal dobro, ne vždycky jsem udělal to, co chce Bůh.“
A potom prorok Joel pokračuje. V té době všichni lidé věřili v nějaké Bohy, ale ptali se: „Který Bůh je nejsilnější? Který Bůh je mocnější?“ Jedni říkali: „Náš!“, druzí říkali: „Kdepak, ten náš!“ A prorok Joel říká: „Ano, Hospodin se projevuje jako mocný Bůh, ale projevuje se také jako Bůh milosrdný. Od tebe, člověče, ale očekává, že ty přiznáš: ‚Potřebuji tvé odpuštění, Bože. Potřebuji tvoje milosrdenství, právě pro svoje chyby, pro moje nedostatky.‘“
Ta rána s těmi kobylkami byl velmi nepříjemná. Proč? Když se podíváme hlouběji do Písma svatého, do druhé knihy Mojžíšovy, tak se dočteme to, že kobylky jsou jednou z egyptských ran. Mojžíš jde k faraónovi a říká: „Propusť můj lid.“ Faraón říká: „Kdo je Hospodin? Hospodina neznám. Nikoho nikam nepustím.“ A Hospodin se začíná projevovat právě jako silný Bůh a přicházejí ty rány, ty tresty. A Izraelité to tak brali. Egypťané nevěřili, nechtěli poslechnout, přišla tato rána. Ale teď se ptají a říkají: „Ale proč to přišlo teď na nás?“ A zase prorok říká: „Vidíte to špatně. Musíte si uvědomit, že Bůh čímkoliv, co se kolem vás děje, jakoukoliv situací, těžkou, svízelnou situací, vás chce přitáhnout k sobě. Chce, abyste z této svízelné situace vyšli posilnění. Ne, aby vás to zdeptalo, ale aby vás to přitáhlo k Bohu.“
Bůh dokáže i na křivých linkách psát rovně. Člověk ne, Bůh ano. A to je, bratři a sestry, další věc, další skutečnost, kterou zdůrazňuje Joel. Je možné i z těch těžkých chvil vyjít posílen. Ježíš Kristus, když mluví právě o nějakém pokání, nápravě života, změně života, tak k tomu dodává ještě jiný rozměr. Je zajímavé, že Ježíš říká ten další rozměr hned na prvním místě. Ježíš říká: „Je potřeba do toho vtáhnout také toho bližního, který stojí vedle tebe.“
Když to vezmeme od konce, tak na konci Ježíš jmenoval půst. Předtím jmenoval modlitbu a předtím jako první jmenoval almužnu, tedy něco, co člověk věnuje druhému člověku. Je tady zase ta myšlenka: „Člověče, druhého člověka vidíš, máš ho vedle sebe. Boha nevidíš, ale toho potřebného člověka máš vedle sebe.“ Tedy to naše pokání, svatopostní snažení, to je jedno, jak to nazveme, má dva rozměry: k Bohu a k člověku. Je zajímavé, že Ježíš právě jmenuje toho člověka na prvním místě. Někdo by čekal, že ten člověk tam bude jmenován až úplně na konci. Ne, je to přesně naopak. Bůh se spokojuje s druhým místem, a to první místo dává člověku.
Je to výrazem Boží pokory, a to je další hluboká myšlenka, která by nás v postě mohla provázet, protože žijeme v době, kdy se moc a moc projevuje pýcha a pokora je považována za slabost, nedokonalost, za jakousi vadu, za jakousi chybu. Ale Ježíš nás přesvědčuje o opaku. Ježíš, když mluví o celém tom snažení, o celém tom úsilí, tak zdůrazňuje a říká: „Nejde o nějaké cvičení. Nejde o to, kolik hodin se vydržíš modlit, nejde o to, kolik hodin se vydržíš postit, nejde o nějaké finanční sumy, které věnuješ na něco, ale to hlavní, o co tam jde, ten hlavní zápas, to hlavní úsilí se odehrává v tvém nitru, člověče. To je taky často to nejtěžší, nejsložitější a to, do čeho nám se nechce. My rádi někomu něco dáme „ať mám pokoj“, ale něco změnit na sobě, to dá nejvíc práce. A Ježíš říká: „O toto tady jde, o to rozhodnutí tvé: ‚Tak já udělám něco se sebou. Já se pohnu nějak blíž k tobě, Bože, blíž k tomu druhému člověku.‘“
Jak jsem říkal na začátku mše svaté, tady má na konci být radost a pokoj. K tomu chtěl Joel dovést své posluchače a chtěl říct: „I když vám kobylky tady spořádaly většinu úrody, nebojte se. S Boží pomocí tu situaci zvládnete.“ A to stejné říká Pán Ježíš těm, kteří jsou kolem něho. Na konci, až to bude končit, má mít člověk v sobě pokoj a radost.
Bratři a sestry, znamením toho, že chceme o toto usilovat, je to, že si necháme čela označit popelem. V té modlitbě se dokonce říká, že si necháváme sypat na hlavu popel. Jsou země, třeba Itálie, kde opravdu si ten popel sypou na hlavu. Nám je to nepříjemné, je to nepříjemné gesto a my se tím ošíváme a hned si to čistíme a takhle, ale máme si uvědomit, že zlo je takto nepříjemné, že zlo vede ke zničení, ke zkáze, a my se máme jaksi rozhodnout a říci: „Tak to nechci! Ale chci jít k té radosti a k tomu pokoji.“
Nakonec bych chtěli říct jednu takovou slovní hříčku. Nechci nijak to zlehčovat, ale vždycky, když se čte tady ten evangelní text o tom půstu, almužně, modlitbě, tak si vzpomenu na léta v semináři na fakultě, kdy jsme to v latině překládali – z latiny do češtiny – a pro to slovíčko „odměna“ je tam použito slovo „mercedes“. Samozřejmě si vzpomeneme na to auto, vždycky se nám vybaví, jak je to skvělé auto, jak je to skvělá značka, něco krásného, pro mnoho lidí nedostupného. A právě ta slovní hříčka je v tom, nebo na co já si vzpomenu: „Bůh má pro tebe připravenou takovouto skvělou odplatu – něco krásného, něco, co tě příjemně překvapí, z čeho budeš mít opravdu radost.“ Takže nenechme se nikým a ničím připravit o tuto skvělou odměnu.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, většina prorockých knih bývá uvozena nebo začíná nějakým časovým údajem. Že třeba za vlády toho nebo onoho krále vystoupil ten nebo onen prorok. Kniha proroka Joela je tady v tomto výjimkou. Vůbec vlastně se tam nedá poznat, kdy prorok Joel vystoupil, v jaké době žil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, začnu možná trošku netradičně, ale položím vám hádanku. Doufám, že tím nikoho nepohorším, pak se dostaneme k tomu, k čemu to chci přivést.
V jedné televizní soutěži kdysi byla otázka: Co udělá švec, když zjistí, že se mu kýve verpánek? Dokonce byly dané možnosti, jednu nohu podloží, jednu uřízne, anebo třetí možnost nic. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, texty, které jsme teď právě vyslechli, se krásně doplňují. Asi největší takovou syntézu tvoří zase žalm. Má číslo 51 a už jsme o něm rozjímali. Je to takzvaný kající žalm. Ze všech kajících žalmů je nejoblíbenější. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.02.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Bratři a sestry, apoštol Pavel byl velmi dobrým žákem Pána Ježíše, a jedna z těch zásad, které se naučil od Pána Ježíše (i když se to naučil zprostředkovaně), bylo to, že se snažil vysvětlovat třeba i důležité věci na příkladech, na příkladech z života, na příkladech, kterým rozumělo co nejvíc lidí, nejlépe všichni. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
13.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
POPELEČNÍ STŘEDA
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jl 2,12-18; 2. čt. Žalm 51; 3. čt. 2 Kor 5,20-6,2 ; evang. Mt 6,1-6.16-18;
Sestry a bratři, Boží přátelé, dnešním dnem vstupujeme do doby svatopostní, do doby, která je přípravou na Velikonoce, ale nejenom na ty Velikonoce za 7 týdnů, ale na ty Velikonoce, které jednou budeme slavit u Pána. Aby ty Velikonoce pro mě, pro tebe byly šťastné. Proto každý rok se opakuje ta doba postní a je to skutečně doba milosti a doba příhodná, ve které já mohu napřímit ty svoje životní kroky, cesty k Pánu. Kdy se víc dívám do sebe, do svého zrcadla, ne na ten svět kolem, jak je hříšnej nebo jak jsou lidi kolem mě špatní, ale kdy já se podívám do sebe, do svýho nitra a zjistím, že já jsem ten hříšník, že já potřebuji pokání, že potřebuji nápravu. Více...