Rubrika
HomilieTrpělivostí zachráníte svou duši
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme slyšeli, se nazývá Velká apokalypsa. To co jsme četli doteď z pera svatého Lukáše, byla takzvaná malá apokalypsa. Bylo to vlastně jakési napomenutí, aby člověk si byl vědom toho, že jeho život má začátek a bude mít jednou i konec. A tato Velká apokalypsa nám má připomenout, že tento svět, jak ho známe, má taky začátek a bude mít konec.
Co je to apokalypsa? Je americký film, který se jmenuje Apokalypsa, je o válce ve Vietnamu, létají tam vrtulníky, všechno to tam bouchá, hoří, bouchá, hrozná zkáza. Mnoho lidí se domnívá, že apokalypsa znamená zkáza. Ne. Doslova apokalypsa znamená zjevení. Poslední kniha Nového zákona se jmenuje Zjevení svatého apoštola Jana. Zjevení, tedy objevení se něčeho, co doteď nikdo nevěděl. Apokalypsa je tedy informace. Informace o tom, jak vlastně tento svět nějakým způsobem přestane existovat. Ale je to informace, která nás má uklidnit.
Ježíš tuto informaci podává s tím, že říká: „Ne tento svět skončí.“ Když se řekne konec, to je konec něčeho. Tak když končí nějaká soudní pře, tak jsou všichni rádi. Když končí dovolená, tak všichni říkají: „Zase do práce. Zas bude hrozně.“ Těch záležitostí nebo situací, kdy neradi něco končíme, je v našem životě víc. Takže právě když se řekne konec, máme to spojené s tím, že je to špatně. A tak Ježíš, když mluví o jakémsi finále tohoto světa, jak ho známe, tak právě říká: „Tady tento svět, to co je kolem vás, dojde do svého cíle.“ To už je úplně něco jiného. Když se řekne někomu: „Skonči to,“ tak je to takové negativní. Budeme končit, to bere jakoukoliv radost, jakoukoliv chuť. Ale když se řekne: „Jdeme do cíle. Před námi je cíl. Už je ten cíl blízko.“ Tak na to reagujeme, je nám to mnohem bližší a říkáme si: „Proč ne. Proč tedy nenapnout ty síly a proč nedojít do toho cíle.“ Takže Ježíš, když mluví tady o tom finále, tak říká: „Tento svět, jak ho znáte, má dojít do cíle a vy všichni s ním.“
Izraelité to měli spojené tak, že se domnívali, že když skončí existence Chrámu, skončí i svět. Svatý Lukáš tady v tom, co jsme dnes slyšeli, my jsme slyšeli zhruba jednu třetinu té Velké apokalypsy, tak mluví o událostech, které už se staly. Lukášovo evangelium je napsáno vlastně až po zániku Jeruzalémského chrámu, na rozdíl od Markova a Matoušova, kde máme také to Ježíšovo upozornění na to, že věci tak, jak je známe, se rychle mění a často podléhají zkáze. Ale oni Ježíšovi až tak moc nevěřili a nevěděli ani, jak to chápat. Teď Lukáš už říká: „My už to víme, protože se to stalo.“
Tady by asi bylo dobré připomenout, že Jeruzalémský chrám byla stavba velmi impozantní. Měřilo to chrámové prostranství a dodneška měří jeden kilometr čtvereční. Ta zeď v nejvyšších místech měří asi 46 metrů, která to vlastně celé obepíná. Začal tento chrám stavět král Herodes Veliký v roce 20 před Kristem. To je ten, co nechal zabít betlémské děti. Ten chrám byl postavený z bílých vápencových bloků. Postavili ho v té hrubé stavbě asi za deset let. Prameny uvádějí, že na stavbě pracovalo zhruba sto tisíc dělníků a otroků. A ty nejdůležitější stavby jako svatyni, velesvatyni stavěli kněží. Asi tisícovka kněží prodělala zvláštní školení, aby dokázali pracovat tady s maltou a tady s tím různým stavebním materiálem a oni stavěli ty nejposvátnější části chrámu. Od té doby, tedy řekněme asi někdy od narození Ježíše nebo ještě před narozením Ježíše, celou tu dobu ten chrám už zdobili. V době, kdy tam byl Ježíš, tak pořád tam někde bylo lešení, protože pořád někde něco dokončovali a dokončili to v roce 64 po Kristu, a v roce 70 to Římané zbořili.
Takže právě Ježíš když říká, že ty věci, jak je vidíme, rychle podléhají zkáze, ví, o čem mluví. Dalo to tolik práce, a přesto to bylo zničeno, v podstatě během jedno dne. To shořelo, a pak to zbořili.
Proč ten chrám tak rychle zmizel? Proč to, co tak dlouho oni budovali, proč už to tu není? Protože už to není potřeba. Protože Ježíš je oběť místo všech těch beránků, které tam každý den obětovali. Je tak dokonalá oběť, že už to není potřeba opakovat a ten chrám už není potřeba. Místo něho to vykonal Ježíš o Velikonocích jednou provždy. A tak tedy ten chrám ztratil svůj význam a už není potřeba se na něho vázat. A Ježíš zdůrazňuje právě tuto myšlenku: V těch věcech, které nás obklopují, ty věci nám mají sloužit, mají nás posouvat kupředu. Ne abychom my na ně byli navázáni tak, že nám budou bránit.
Svatý Lukáš dál líčí různé situace, které známe. Začíná přírodními pohromami, které byly, jsou a budou. Mluví potom o válkách, které by být nemusely, ale to je na rozhodnutí lidí, na tom, jestli zvítězí sobectví, nebo jestli člověk dokáže toto potlačit. A zase říká Lukáš: „To bylo, je a bude.“ A toto by člověka nemělo nějakým způsobem zneklidnit.
Připomíná Lukáš ty, kteří vydali svědectví. Tam se mluví: „To vám dá příležitost ke svědectví,“ v originále je slovo martyrium. Martyr, mučedník, je člověk, který říká: „To, co já tady tvrdím, je pravda a já jsem ochoten kvůli tomu, co říkám, i zemřít. Za to tvrzení jsem ochoten položit svůj život. Tak moc to myslím vážně.“ A Lukáš tady má na mysli především Štěpána, jáhna, a svatého Jakuba, prvního jeruzalémského biskupa. Říká: „Tyto vlastně si ta obec má připomínat, že oni vydali svědectví dokonale.“
No, a potom nakonec úplně se objevuje překvapivý závěr: „Trpělivostí zachráníte svou duši.“ Než se tady k tomu dostaneme, tak bych chtěl teď odbočit do starozákonního čtení, které bylo z knihy proroka Malachiáše. Ten kratičký úryvek v mnoha myšlenkách se shodoval s tím, co jsme slyšeli v evangeliu. Knížečka proroka Malachiáše vznikla zhruba 500 let před narozením Pána Ježíše. Je adresována lidem, kteří se pohybovali v Jeruzalémském chrámu, kteří tam přicházeli. Jednak ta kniha kritizuje takové povrchní provádění těch obřadů. Ale kritizuje také právě to, čemu se říká ten náboženský konzumismus, někdy tomu říkáme obřadnictví: „Tak nějak to uděláme, ať to máme z krku,“ nebo: „Teď máme čas, tak to tam jdeme udělat.“ Ale spíš teda: „Aby se nám nic nestalo, tak jdeme vykonat tyto obřady.“ Trošku taková pověra.
Kritizuje tady tento polovičatý, nebo řekli bychom takový napůl magický přistup u těch kněží, ale i u těch lidí, kteří tam přicházeli, a vyzývá je k opravdovosti. Vyzývá k tomu, aby když tedy jdete vykonat i nějaký obřad, tak ať tomu skutečně věříte, ať si za tím stojíte, ať je to výrazem vaší víry, vašeho přesvědčení.
A to, co jsme dnes my slyšeli, tak se tam mluví o slunci. Slunce je na jedné straně dárcem života, protože to tu zahřívá, na druhé straně může spálit Je v něm jakási obojetnost. Člověk na jedné straně potřebuje to teplo a světlo, na druhé straně nesmí toho být moc. Kdyby toho bylo málo, je to špatně, když toho bude moc, je to taky špatně. A o tomto právě mluví i Pán Ježíš, že my v životě se musíme rozhodovat. Musíme dávat, řekli bychom, pozor. Musíme si říct: „A toto stačí,“ anebo: „Toto už je moc.“ Anebo naopak: „Tady mi něco schází.“ Musíme být připraveni nějakým způsobem vlastně zaujmout postoj, rozhodnout se.
A to jméno Malachiáš, hebrejsky malea ki, znamená „můj posel“. Takže mnozí badatelé se domnívají, že v tomto případě se nejedná o jméno toho, kdo ten spis sepsal, ale že je to obrazné pojmenování každého člověka, kdo se s tím spisem seznámí, a má předat dál ty myšlenky, tedy ten požadavek té opravdovosti, a ten požadavek toho vlastně najít tu správnou míru v životě, ve všem.
A teď se dostáváme k tomu, co říká Ježíš: „Tímto, tou opravdovostí a tím zachováním té správné míry se zachráníte.“ Jak jedná trpělivý člověk? On je soustředěný. On je soustředěný na to, co dělá, co vykonává. A i když třeba není nějak moc nadšený pro to, co má vykonat, ale je rozhodnutý to dokončit i přes obtíže a nenechává se rozptylovat různými zvěstmi, které ho mohou odvádět tady od toho jeho cíle, které by ho mohly odvádět od směru, které by ho mohli na jeho cestě zastavit.
Bratři a sestry, když potom přijde na záchranu vlastního života, tak každý člověk stojí sám za sebe. Ježíš varuje před těmi, kteří přicházejí a říkají: „Já tě zachráním.“ Často se stane pak to, že lidé těmto podvodníkům naletí, dají spoustu peněz, dají spoustu času, energie a ten člověk, který takhle slibuje: „Já tě zachráním,“ si potom s tím, kdo mu uvěřil, může dělat, co chce. Ježíš nás upozorňuje a říká: „Nenaleťte. Já jsem skutečný Zachránce, který po vás vlastně nechce nic těžkého. Chce po vás dvě věci, abyste svůj život prožívali opravdově, celou váhou, ne naoko, ne polovičatě, a chci po vás, abyste se dokázali rozhodovat tak, abyste zachovali v životě tu správnou míru.“
Kéž se nám to s Boží pomocí podaří.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli z evangelia podle svaté Lukáše, je z 21. kapitoly, a tam začíná to, čemu se říká Velká apokalypsa. Je to poměrně rozsáhlý oddíl. My jsme z něho teď vyslechli asi takovou slabou třetinu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, budeme se věnovat čtením, kterým se říká apokalyptická. Všechna ta čtení, která jsme slyšeli včetně žalmu, mají tady toto označení, tento přídomek. Co to znamená? Když se řekne apokalypsa, tak mnoho lidí se domnívá, že se toto slovo překládá jako zkáza, pohroma, neštěstí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, my se zastavíme na chvilečku u prvního čtení z knihy proroka Malachiáše. Tento spis je zase velmi krátký spis a je řazen mezi takzvaných dvanáct malých proroků. Co znamená jméno Malachiáš? Hebrejsky se to řekne Malea ki a není to jméno, ale je to vlastně otázka nebo takové konstatování: „Můj posel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Dnešní evangelium, jak jsem říkal, není příběh. Není to podobenství, je to událost, která se stala, kterou, můžeme říci, nikdo dopředu nepřipravoval, jenom Duch svatý. Dalo by se to říct taky jinak. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Drazí v Kristu, snad se také vám někdy stalo, v práci nebo v kanceláři, že přišel někdo a říká: „Šéf chce s tebou mluvit, máš se k němu dostavit.“ Po takovém vzkazu se někdo zatřese a zvedne.
„Copak se stalo? Někdo na mě žaloval? Šéf chce udělat inventuru v mých papírech, v mém účetnictví?“
Anebo: „Chce dělat kontrolu mých výrobků a zjišťovat zmetky?“
Tak se stane potom, že takovéto setkání je provázeno strachem. Jak to dopadne. „Šéf chce s tebou mluvit.“ Tak nám připomíná také to dnešní slovo Boží. Více...