Rubrika
HomilieČlověče, co obdivuješ?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, budeme se věnovat čtením, kterým se říká apokalyptická. Všechna ta čtení, která jsme slyšeli včetně žalmu, mají tady toto označení, tento přídomek. Co to znamená? Když se řekne apokalypsa, tak mnoho lidí se domnívá, že se toto slovo překládá jako zkáza, pohroma, neštěstí. Ale to není pravda. Apokalypsa v překladu znamená zjevení a zjevení zase znamená, že něco nebylo známo, že něco někdo neznal, ale bylo mu to oznámeno, bylo mu to vysvětleno.
A co je obsahem této apokalypsy? Hlavně se tento termín vztahuje na dnešní evangelium a dělí se ta apokalypsa na malou a velkou. Malá se týká každého člověka, osudu jedince, jednotlivce, a velká apokalypsa mluví o osudu, o tom, co čeká celý svět. A je zde několik takových myšlenek, na co to můžeme rozdělit.
Tak ta první myšlenka, kde se tady mluvilo o těch katastrofách, pohromách, o všem zlém, tak to je velmi důležité upozornění, zjevení, které říká: „To zlo jednou skončí, to zlo má omezenou životnost. To tady nebude napořád, ale jeho čas je přesně vymezený.“ Protože my se často ptáme: „A skončí to někdy?“ A rádi bychom věděli, kdy už to skončí, ale toto zatím nevíme. Ale že to skončí, o tom nás Ježíš ujišťuje.
A potom je zde myšlenka ta, že až toto skončí, tady toto zlo, tak Bůh má pro nás připravenou další existenci, že chce obnovit svět a člověku, každému jednotlivému, nabízí věčný život.
A tím už se dostáváme k té třetí myšlence. Když něco skončí, zároveň něco nového začne. Církev nám předkládá tyto texty v momentě, kdy se chýlí ke konci církevní rok a začne nový, bude tu advent. A vždycky, když něco končíme, tak to máme zhodnotit, ale zároveň také máme plánovat to, co bude dál, a máme si uvědomit, že ten náš život postupuje kontinuálně. Ti Ježíšovi učedníci, když se dívali právě na Jeruzalémský chrám, tak se domnívali, že ten chrám tady bude do konce světa, do konce té doby, jak my známe svět. Domnívali se, že v okamžiku, kdy bude chrám rozbořen, tak skončí také existence tohoto světa tak, jak ho známe. A Ježíš jim říká: „Ale to tak není.“
Oni byli fascinováni tou stavbou, tím co viděli. Ta plocha toho chrámu byla jeden kilometr čtvereční, obrovská plocha, obrovské nádvoří. To je tam dodneška, mimochodem. Nejvyšší zdi dosahovaly v té době padesát metrů, dneska je to nějak ke čtyřiceti. A ten chrám nechal postavit král, který se jmenuje Herodes Veliký. To je ten král, který nechal zabít betlémské děti, to je ten král, který nechal zabít spoustu lidí, o kterých se domníval, že ho chtějí připravit o trůn. Mimo jiné také dva své syny, naprosto nevinné lidi. A tento člověk, který byl nevyzpytatelný, krutý, tak aby se zavděčil, nechal postavit obrovský chrám. Začali ten chrám stavět dvacet let před narozením Pána Ježíše a v té hrubé stavbě ho postavili za deset let. Od té doby ho zdobili a dokončovali. A dokončovali ho až do roku 64 po Kristu.
Prameny uvádějí, že když ho stavěli, tak že na té stavbě pracovalo sto tisíc dělníků. Je to jistě údaj nadnesený, zaokrouhlený nahoru, ale každopádně teda těch lidí, kteří tam pracovali, bylo veliké množství. Prameny dále uvádějí, že tam pracovalo tisíc kněží. Zase musíme to brát s rezervou, ale že těchto tisíc kněží dělalo zedníky, tesaře, a že stavěli ty části, které bychom označili za nejdůležitější, nejsvětější – právě svatyni a vele svatyni.
Co je zajímavé, tak ten chrám byl nazýván Herodův. Herodes tam určitě nic nedělal, tam nedal ani cihlu ani kámen, maximálně to chodil kontrolovat. Ti dělníci dostali něco zaplaceno, ale Herodes zase ty peníze na druhé straně z nich dostal v podobě daní a podobně. Prostě nebyl to dobrý král, ale když se všichni dívali na ten chrám, tak říkali: „To je teda něco. To nechal postavit Herodes.“ Jak jsem říkal, ten chrám byl dokončen kompletně v roce 64 po Kristu, a v roce 72 po Kristu ho Římané rozbořili. V celé té své kráse tedy fungoval pouhých šest let.
V té době, kdy se na to dívá Ježíš a hlavně jeho učedníci, tak když by jim to Ježíš takhle řekl, tak by mu nikdo z nich nevěřil. Ale Ježíš je tím chce přivést k otázce a zamyšlení: „Člověče, co obdivuješ? Čím se necháváš fascinovat, čím se necháváš unést? Co chceš v životě napodobit?“ Já jsem tady právě udělal to srovnání mezi skutky toho Heroda, kdy je tam spousta těch mrtvých, a na druhé straně obrovské dílo. Dneska by se rozhodně řeklo, že ten člověk byl kontroverzní. On byl zlý, nevypočitatelný, a když něco dělal, tak z toho chtěl mít nějaký prospěch a měl to takzvaně prokalkulováno.
Ale když se vrátíme k tomu chrámu. Ti obyčejní prostí lidé, kteří tam stáli, zřejmě někde v údolí potoku Cedron, tam odtud je hezky vidět na ten chrám, tak byli tím unešení, obdivovali to. A Ježíš nesdílí tento jejich obdiv. Ježíš, když mluví o tomto chrámu, tak říká: „Je to stavba. Je to stavba a já vám nabízím něco víc.“ Říká: „Zbořte ten chrám, já ho ve třech dnech postavím.“ A mluví o sobě, o svém utrpení a o svém vítězství nad hříchem, nad zlem.
Když se Ježíš se svými učedníky posadí na chrámovém nádvoří a zase je tam řeč o těch, kteří dávají velké peníze, velké dary právě na výzdobu chrámu, tak Ježíš ocení dar vdovy, protože ti všichni dali z toho přebytku, ani to nepocítili, ale ona dala ty dvě mince, za které si mohla koupit večeři. Ona je dala, ona dala ze sebe. A Ježíš říká: „Toto je to záslužné. Tato činnost nebo tato práce, kdy člověk se nasadí, věnuje svůj čas, svou energii, něco z toho co umí, to má potom význam. To se buduje úplně jiný chrám.“
Bratři a sestry, vždycky když něco končí, něco začíná. Bůh je ten, který nám dává možnost nového začátku, a takový nový začátek se právě odráží i v dnešním žalmu. Je to žalm, který má číslo 98 a je ze čtvrté knihy žalmů. Ta kniha žalmů není nijak moc obšírná, těch žalmů je tam opravdu několik, ale všechny ty žalmy jsou inspirovány slovy proroka druhého Izaiáše, a všechny ty žalmy vznikly v okamžiku, kdy se Izraelité vrátili z Babylonského zajetí a postavili druhý chrám, tomu se říkalo Zorobábelův. Byl mnohem menší, mnohem skromnější než ten Herodův. A pro bohoslužbu v tomto chrámu vznikly žalmy, které mluví o možnosti nového začátku, který jim Bůh dává.
Jednak je tam v tom žalmu, který jsme dnes slyšeli, taková radost. Radost, kdy je tam vylíčen obřad korunovace nového krále. V té době Izraelité krále neměli. Král seděl v Persii, byl to perský král, seděl v Babylóně a oni byli jeho poddaní. Ale ten žalmista říká: „My přesto máme někoho, podle koho se řídíme. A je to náš Bůh.“
Ten žalm je krásný v tom, že Izraelité nevzpomínají jenom na to, co bylo, ale dívají se kupředu. A tuto myšlenku nám církev chce dnes zdůraznit. Ano, samozřejmě díváme se dozadu, děkujeme, vzpomínáme na to, co bylo, co udělal Ježíš, ale díváme se dopředu na to, jak budeme žít my, jak podle toho upravíme svůj život tak, aby to vyústilo v setkání. To je to hlavní.
Ten žalm mluvil o tom, že nejdříve mají chválit Hospodina Izraelité, potom že ho má chválit ta jejich země, kterou dostali, země zaslíbená, a nakonec že ho má chválit celý vesmír, celé stvoření.
Téměř ke konci jsme slyšeli znovu tu odpověď: Hospodin přišel, aby spravoval národy podle práva. Je to takový povzdech, protože i ten žalmista zažíval to, že bylo mnoho mocipánů, kteří nespravovali, nechovali se podle práva. Chovali se k nějakému svému obohacení nebo podobně. A on říká: „Člověče, buď si vědom toho, že i to jsou lidé, to jsou všechno chybující lidé a nepřeceňuj člověka.“ Ten, kdo je absolutně spravedlivý, ten od koho můžeš čekat skutečnou spravedlnost, je jenom Bůh. Tvoje očekávání ve vztahu k druhým lidem musí být realistické, musí vycházet z toho, čeho ti lidé jsou schopní, jaké mají možnosti, co dokáží.
Ale, bratři a sestry, chtěl bych to zakončit znovu tím pohledem na ten Jeruzalémský chrám a znovu tou otázkou: Co obdivuji v životě, na koho spoléhám, kdo je mým vzorem? Bude končit liturgický rok, začne nový. Bude končit kalendářní rok, začne nový. Zamysleme se tady nad těmito otázkami, co nás fascinuje, podle čeho se chceme řídit, co chceme vybudovat. Jestli ten chrám takový ten honosný, anebo ten chrám té chudé vdovy, která dává ze sebe.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli z evangelia podle svaté Lukáše, je z 21. kapitoly, a tam začíná to, čemu se říká Velká apokalypsa. Je to poměrně rozsáhlý oddíl. My jsme z něho teď vyslechli asi takovou slabou třetinu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme slyšeli, se nazývá Velká apokalypsa. To co jsme četli doteď z pera svatého Lukáše, byla takzvaná malá apokalypsa. Bylo to vlastně jakési napomenutí, aby člověk si byl vědom toho, že jeho život má začátek a bude mít jednou i konec. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, my se zastavíme na chvilečku u prvního čtení z knihy proroka Malachiáše. Tento spis je zase velmi krátký spis a je řazen mezi takzvaných dvanáct malých proroků. Co znamená jméno Malachiáš? Hebrejsky se to řekne Malea ki a není to jméno, ale je to vlastně otázka nebo takové konstatování: „Můj posel. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Dnešní evangelium, jak jsem říkal, není příběh. Není to podobenství, je to událost, která se stala, kterou, můžeme říci, nikdo dopředu nepřipravoval, jenom Duch svatý. Dalo by se to říct taky jinak. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Drazí v Kristu, snad se také vám někdy stalo, v práci nebo v kanceláři, že přišel někdo a říká: „Šéf chce s tebou mluvit, máš se k němu dostavit.“ Po takovém vzkazu se někdo zatřese a zvedne.
„Copak se stalo? Někdo na mě žaloval? Šéf chce udělat inventuru v mých papírech, v mém účetnictví?“
Anebo: „Chce dělat kontrolu mých výrobků a zjišťovat zmetky?“
Tak se stane potom, že takovéto setkání je provázeno strachem. Jak to dopadne. „Šéf chce s tebou mluvit.“ Tak nám připomíná také to dnešní slovo Boží. Více...