Rubrika
HomilieBůh při svém soudu chce odměňovat
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, my se zastavíme na chvilečku u prvního čtení z knihy proroka Malachiáše. Tento spis je zase velmi krátký spis a je řazen mezi takzvaných dvanáct malých proroků. Co znamená jméno Malachiáš? Hebrejsky se to řekne Malea ki a není to jméno, ale je to vlastně otázka nebo takové konstatování: „Můj posel.“ Můžeme to číst ve formě otázky ve smyslu: „Kdo se stane mým poslem?“
Nějaký prorok veden Duchem svatým napsal tento spis a vlastně se ptá, vyzývá všechny Izraelity: „Buďte posly Hospodinovými!“ Napsal ho v době, která byla poznamenána takovou velkou apatií. Ten spis byl napsán někdy kolem roku 450 před narozením Pána Ježíše. To už bylo v době, kdy se Izraelité vrátili z Babylónského zajetí, obnovili město, obnovili chrám. Vždycky, když se něco obnovuje, tak bývá velké nadšení, i v naší zemi bylo po roce osmdesát devět velké nadšení, ale to nadšení po nějaké době vyprchá. Stalo se to i v Izraeli, a teď ti lidé, kteří tam žili, říkali: „Mnoho věcí se nepovedlo, mnoho věcí je pořád špatných a my už nemáme sílu se proti tomu nějak stavět, my už nemáme sílu s tím zápasit. Dejte nám pokoj. Nechte nás v klidu žít, a že se tady něco špatného děje, nám už je to jedno.“ A právě tento spis byl napsán proti této apatii. Bůh skrze proroka zasahuje do tohoto, aby lidi znovu vyburcoval, povzbudil, zkrátka a dobře vytrhl je z té monotónnosti všedního dne a blíž je zase přitáhl k víře.
Celý ten spis kritizuje prožívání života navenek, dělání těch fasád. Ten spis se dá rozdělit na šest částí, je to šest výroků Božích, které pronáší prorok, a potom je k tomu vždycky přidána reakce lidí. A ty myšlenky v těch šesti oddílech jsou dvě. Jednak prorok kritizuje špatnou službu starozákonních kněží, kteří tu svoji službu v Jeruzalémském chrámě, mnozí z nich, dělali také jen tak, aby to bylo, aby se neřeklo a zase: „Nechci si komplikovat život.“
A potom kritizuje manželské poměry. Kritizuje uzavírání manželství kvůli majetku, z vypočítavosti, kvůli prestiži. Kritizuje to, když ti manželé staví manželství na něčem jiném než na vzájemné lásce, na vzájemném vztahu. Zkrátka a dobře ten prorok vybízí k větší opravdovosti – ať už v tom životě rodinném, tak v tom životě náboženském.
Dnes jsme slyšeli takový úryvek, který mluví o soudu. Je to úryvek, který má varovat, ne strašit, a znovu bych tady zdůraznil tu myšlenku, kterou jsem řekl na začátku mše svaté: Bůh při svém soudu chce odměnit, nechce trestat, chce odměňovat, a on sám je z toho nešťastný, když má trestat, a sám říká, že mu to nepůsobí nějaké potěšení.
Ten úryvek začínal slovy: „Hle, přijde den!“ Když se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že velká část různých katastrof přichází v noci, ale také velká část špatného lidského jednání se odehrává v noci – únosy, vraždy, většina válek dvacátého století začla v noci. Noc je spojena s něčím špatným, a proto se noci lidé často bojí. A proto tady Bůh skrze proroka říká: „Já přijdu ve dne.“ To je obrat. Tím se chce říct: „Nesmíte se bát. Nebojte se!“ Dne se nebojíme, nebo rozhodně ne tolik jako noci.
Víte, prorok tady nám předkládá obraz. My, tady v Evropě, jsme lidé většinou zaměření na techniku, myslíme technicky, a tak jsou lidé, kteří mají tendenci představit si tu pec, tady tyto věci. Ne, o to tady nejde. To je obraz, který je plný symbolů a takto my to musíme chápat. Když bych to vztáhnul k evangeliu, tak jsme slyšeli, kdy Ježíš říká: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude rozbořeno.“ Ježíš mluví o Jeruzalémském chrámu a my, lidé technického věku, bychom byli ochotní Ježíše chytnout za slovo a říct: „Nemáš pravdu, protože tys říkal, že to bude rozbořeno celé, všechno, ale tam jedna zeď zůstala stát. To, čemu se říká zeď nářků. Ta tam stojí.“
Ježíš dobře zná mentalitu svých posluchačů a používá ty stejné obrazy, to stejné obrazné vyjadřování, jaké nacházíme tady v prvním čtení, a my se musíme snažit ty obrazy pochopit. Takže tedy když se mluví o dni, tak se tím jednak myslí okamžik opravdu, kdy Bůh přijde, ale myslí se tím také moment, ze kterého by se všichni měli radovat.
Když čteme o Hospodinově dni, který přijde, tak také už můžeme myslet na jeden konkrétní okamžik, který už se udál, a sice na nedělní ráno o Velikonocích, kdy Ježíš vstal z mrtvých. A tady z toho zase vidíme, ty obrazy prostupují čas. Něco z toho už se stalo, něco z toho se stane a takhle. Je to mnohem složitější, než my si myslíme.
Dál je tady obraz té pece. Začne zima, teď tady prožíváme podzim, a už máme rádi, když si můžeme zatopit doma v kamnech, v nějakém kotli. Ale představme si taková kamna, teplá kamna, která dokážou proměnit atmosféru v místnosti. Všichni rádi přijímají teplo tady z těch kamen a všichni jsou dobře naladěni, potěšeni. Když je člověk v zimě, je mu zima, je mrzutý, nemá dobrou náladu, naopak, když je někde v teple, je mu dobře. Ale tato pec, o které se tady mluví, tak to nejsou taková domácká kamna, která dělají tu dobrou atmosféru. Je to pec, která je potřeba, kterou potřebuje, člověk, který zpracovává kovy. Potřebuje tu pec proto, aby z rudy, z horniny oddělil ryzí kov. Je to tedy pec, kolem které je velké teplo až vedro, a to vedro ten člověk, ten hutník musí snášet proto, aby dosáhl toho, aby ten kov začal téct. Tedy není to teplo příjemné, ale je to teplo, které odděluje. Odděluje ryzí kov (můžeme myslet na železo, ale můžeme myslet klidně i na zlato), a potom odděluje to, co se tam přimíchalo, to, co tam nepatří. Ten kov vyteče do formy, to ostatní, co tam nepatří, shoří.
Tedy je ten obraz namířen na to, abychom se ptali každý sám sebe: „Co v mém životě vydrží? Co je takové ryzí? Co neshoří?“ a naopak, co tedy spláchne jako ta sláma, která shoří velmi rychle, ale nevydá žádné teplo, a rozhodně nepomůže k tomu, aby se kov začal tavit. Máme se každý sám sebe ptát, co je v mém životě tou slámou, tím pomíjejícím, a co je v mém životě tím kovem. Máme hledat, máme o tom přemýšlet.
Tento obraz chce říct ještě jednu věc. My, když něco zkazíme, když se nám něco nepovede, tak říkáme: „Příště budu chytřejší, příště to udělám lépe,“ a je to pravda, ale tento obraz chce říct: „Jsou okamžiky v tvém životě, člověče, kdy je ten proces nezvratný. To, co se stane, už nejde napravit, už to nelze změnit. A ty musíš být připravený na tyto okamžiky, abys je nepropásl.“
Já teď nemám na mysli nic hrozného. Vysvětlím vám to na příkladu, který se stal, a já, když si na to vzpomenu, tak mě to velmi, velmi varuje. Znal jsem jednoho italského kněze, byl to výborný kazatel, opravdu výborný člověk. Jednou měl přijet sem do republiky, on se hodně věnoval rodinám, a tak jsme se snažili, já ještě s několika kolegy kněžími, shromáždit takovou skupinku rodin, aby si ho poslechli, protože to bylo velmi přínosné slyšet tohoto člověka. A byla to opravdu jedinečná příležitost, protože on přijel sem. Já jsem taky mluvil s jednou rodinou, zval jsem je, a oni mně říkali: „Ne, my až příště.“ To setkání proběhlo, bylo opravdu velmi krásné, proběhlo to v srpnu, a v září toho kněze v Itálii srazilo auto a on zemřel a žádné příště už nebylo.
Takže opravdu, bratři a sestry, jsou v našem životě okamžiky, které, když je propásneme, když o ně přijdeme, bude k naší škodě, jenom a jenom k naší škodě. Jak říkám, nemám na mysli nějaké zlo, to ne, tady nešlo o nějaké zlo, ale šlo o to, že jsme mohli zažít něco hezkého, něco krásného, něco poučného, ale i příjemného, a my jsme se o to ochudili. V tomto smyslu.
A potom, už budu končit, se tam mluví o slunci, které má na svých křídlech uzdravení. Tím sluncem je Ježíš Kristus, jeho zmrtvýchvstání. A to uzdravení? To je právě ta nabídka, kdy Ježíš nabízí člověku možnost, aby poznal, oddělil dobro od zla, aby se orientoval v těchto věcech. A když člověk zjistí, že udělal něco špatného, aby přišel a řekl: „Je mi to líto. Prosím tě, odpusť mi to. Uzdrav mě.“
Bratři a sestry, chtěl bych se teď, na konci té promluvy, vrátit se na začátek. Malachiáš nebo Malea ki znamená Boží posel s tou otázkou: „Kdo půjde? Kdo se stane mým poslem?“ Buďme ochotní každý z nás stát se tímto poslem a zvěstovat to, že Bůh přijde. Bůh přijde, aby soudil. Je to důrazné poselství, ale Bůh chce v první řadě odměňovat. A na nás tedy je, aby Bůh měl co a koho odměňovat.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, úryvek, který jsme vyslechli z evangelia podle svaté Lukáše, je z 21. kapitoly, a tam začíná to, čemu se říká Velká apokalypsa. Je to poměrně rozsáhlý oddíl. My jsme z něho teď vyslechli asi takovou slabou třetinu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.11.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, evangelní úryvek, který jsme slyšeli, se nazývá Velká apokalypsa. To co jsme četli doteď z pera svatého Lukáše, byla takzvaná malá apokalypsa. Bylo to vlastně jakési napomenutí, aby člověk si byl vědom toho, že jeho život má začátek a bude mít jednou i konec. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.11.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Bratři a sestry, budeme se věnovat čtením, kterým se říká apokalyptická. Všechna ta čtení, která jsme slyšeli včetně žalmu, mají tady toto označení, tento přídomek. Co to znamená? Když se řekne apokalypsa, tak mnoho lidí se domnívá, že se toto slovo překládá jako zkáza, pohroma, neštěstí. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.11.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Dnešní evangelium, jak jsem říkal, není příběh. Není to podobenství, je to událost, která se stala, kterou, můžeme říci, nikdo dopředu nepřipravoval, jenom Duch svatý. Dalo by se to říct taky jinak. Více...
Mons. Stanislav Vídenský, farář ve Veverské Bítýšce
18.11.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
33. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Mal 3,19-20a; ž. Žl 98; 2. čt. 2 Sol 3,7-12; evang. Lk 21,5-19;
Drazí v Kristu, snad se také vám někdy stalo, v práci nebo v kanceláři, že přišel někdo a říká: „Šéf chce s tebou mluvit, máš se k němu dostavit.“ Po takovém vzkazu se někdo zatřese a zvedne.
„Copak se stalo? Někdo na mě žaloval? Šéf chce udělat inventuru v mých papírech, v mém účetnictví?“
Anebo: „Chce dělat kontrolu mých výrobků a zjišťovat zmetky?“
Tak se stane potom, že takovéto setkání je provázeno strachem. Jak to dopadne. „Šéf chce s tebou mluvit.“ Tak nám připomíná také to dnešní slovo Boží. Více...