Rubrika
HomilieKe mně přichází Pán na místě, kde já pracuji
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, když mluvíme o Janově evangeliu, které bylo napsáno jako poslední z těch čtyřech, tak si asi většina lidí zná to, čemu se říká prolog, tedy úvod. Začíná velmi vzletně, na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Tady v tomto úvodu Jan líčí, odkud Ježíš přišel, odkud přichází Vykupitel, co s ním bylo, než vstoupil do našich dějin a do našeho času.
Na konci dvacáté kapitoly Janova evangelia se Ježíš loučí s učedníky. Říká jim: „Přijměte Ducha svatého.“ Ježíšovým úkolem bylo smrtí a zmrtvýchvstáním nás zachránit a připravit učedníky na příchod Ducha svatého, a Ježíš odchází. Ale tím Janovo evangelium nekončí. Končí jednadvacátou kapitolou, kterou biblisté označují jako závěr, to čemu my říkáme v knize doslov. Tedy to, jak to potom pokračovalo, jak Ježíšovi učedníci dál žijí z toho setkání s Ježíšem a jak Ježíš neopouští své učedníky.
Ta jednadvacátá kapitola Janova evangelia je naprosto úžasná. Do této kapitoly zasáhli potom i žáci apoštola Jana a připsali tam několik větiček na vysvětlení, abychom to my, kteří jsme u toho nebyli, lépe pochopili. A to, o čem jsme četli v dnešním evangeliu, se připomíná na břehu Genezaretského jezera na místě, kde stojí kostelík, který se nazývá Mensa Christi. Je to naprosto úžasné místo, které je krásné svou prostotou. A my si máme uvědomit, že Ježíš přichází ke svým učedníkům ne v chrámu, ne na nějakém místě, které je, řekli bychom, promodlené, které je nějak nábožensky významné. Ne. On přichází k učedníkům tam, kde oni pracují, a přichází k nim v momentě, kdy se jim jejich každodenní práce nedaří.
Nám připadá samozřejmé, že těch dvanáct apoštolů bylo pořád s Ježíšem. Ale oni mimo toho, že byli s Ježíšem, dobře polovička z nich měla rodiny, a oni pořád museli nějakým způsobem myslet na obživu těchto rodin. A tak i po Ježíšově zmrtvýchvstání se věnují tomu, co umí – lovení ryb. Ale tuto noc se to nedaří, takže oni jsou mokří, je jim zima a navíc nejsou úspěšní. A v této situaci, kdy na člověka zpravidla padá deprese, přichází Ježíš.
Ještě bychom si měli uvědomit nebo ujasnit, za kým Ježíš přichází. Tady už nefiguruje dvanáct apoštolů, ale je tady sedm lidí. Těch dvanáct apoštolů symbolizuje dvanáct kmenů Izraele. Ale sedmička je číslo plnosti, tedy těchto sedm symbolizuje úplně všechny lidi. Navíc dva z nich nejsou jmenováni. Vůbec netušíme zase, o koho jde. Jsou anonymní. Je to proto, aby každý z nás tam opět mohl dosadit svoje jméno: „Ke mně přichází Pán, na místě, kde já pracuji, kde já se namáhám, kde mi to často nejde, a zažívám neúspěchy.“ V okamžiku neúspěchu se lidé často odvracejí, ale Pán přichází. Přichází a dělá to, co je v tu chvíli potřebné.
Pro apoštoly nebo pro těchto sedm učedníků je připravený oheň a snídaně. Potřebovali se zahřát, potřebovali se najíst. Ježíš k nim přichází a zdraví je velmi srdečně: „Dítky!“ Je to takové familiární oslovení, něco jako drazí. „Nemáte něco k jídlu?“ V tom je cítit téměř až prosba: „Prosím vás, neměli byste něco?“ Už to je úžasné, že zmrtvýchvstalý Pán prosí. A oni, jak jsou v té depresi a ponořeni do toho neúspěchu, tak doslova tak jako odbrknou: „Nemáme.“ Jo? To je jako v tom smyslu ještě: „Nic jsme nechytili, přijdeme domů s prázdnou, máme starosti a ještě ty na nás něco chceš.“ Je to nepochopení, protože ho nepoznali.
Často je to tak, že když my zažíváme nějaký problém, tak jsme do toho ponořeni, obrazně doslova máme klapky na očích, vidíme ten jeden směr, vidíme ten svůj neúspěch, nevidíme nic jiného a to nám zužuje pohled, bere nám to radost ze života a ztrácíme. A to nepochopení se neustále zvětšuje.
Ježíš by měl plné právo v tuto chvíli to ukončit: „Nemáte, nemáte, tak já jdu dál. Nebudu obtěžovat.“ Ale Ježíš je ten, který dává radu: „Hoďte síť na druhou stranu.“ Ježíš je ten, který přichází k nám, a když my to setkání přijmeme, tak on je ten, kdo nám ukáže jinou cestu, jiný pohled, jiné možnosti. On je ten, který nás chce vyvést z těch problémů, z těch těžkostí, chce nám ukázat cestu, ale my mu to musíme dovolit, my s tím musíme souhlasit.
Svatý Jan v této kapitole si totiž trošku hraje i se slovy. On tam používá několik termínů, které zazněly při Poslední večeři. Když chtěl Ježíš umýt nohy Petrovi a Petr mu to nechtěl dovolit, a Ježíš mu na to říká: „Teď to nechápeš, ale potom to pochopíš. A toto zjevení je uvozeno tím slovem „potom“. Já chci říct, už se stala změna. Už začínají chápat, ale jsou na začátku, a Ježíš přichází, aby pomohl pochopit.
Zjevit se znamená jasně se ukázat. My když mluvíme o zjevení, tak máme na mysli nějaké úkazy, právě něco, co se nedá vysvětlit, co je pořád tajemství. Ale právě tajemství a zjevení jsou dva protiklady. Svatý Jan říká: „Ježíš se ukázal jasně, je ho jasně vidět. Ježíš přichází, aby věci vyjasnil, ne zatemnil“ A Ježíš vyzývá k následování.
V okamžiku, kdy ho poznali, tak Petr skáče do té vody. Předtím Jan říká: „Přepásal se.“ Je to stejné slovo, které použil právě při Poslední večeři, kdy mluví o tom, že Ježíš se přepásal a šel jim umývat nohy. A Jan tím chce říct: „U Petra už dochází ke změně.“ A ono to ještě není úplný konec. Ještě než to evangelium skončí, tak Ježíš řekne Petrovi: „Až zestárneš, jiný tě přepáše a povede, kam ty nechceš.“ Tady za pomoci tohoto jednoho slova chce Jan vysvětlit pochody, které se dějí v mysli člověka. Od odmítání, od velké hrdosti „já ne“ po přijetí a po to, že člověk se do toho aktivně zapojí.
Nám to připadá zvláštní, že tedy Petr skáče do moře a předtím se obleče. On měl na sobě takovou halenu, kterou si dávali právě na noc a přes den ji odkládali. Ta halena byla teplá a měla je chránit před nočním chladem při tom rybolovu. A Petr v tuto chvíli spěchá, protože je to další setkání s Ježíšem po Ježíšově zmrtvýchvstání. Petr naposledy mluvil s Ježíšem ve Večeřadle a pak se viděli v domě velekněze, kdy Ježíše vyváděli a kohout předtím zakokrhal a Petr si vzpomněl na to, co Ježíš předpověděl, že ho Petr zapře. V tuto chvíli Petr cítí, že má možnost se setkat s tím, kterému sliboval věrnost a kterého zapřel. A Petr ví, že to je možná jediná možnost, kdy to bude moct nějak odčinit. Samozřejmě Petr v tuto chvíli neví, jestli s ním Ježíš ještě počítá, jestli má Petr u Ježíše místo. Ale neutíká od Ježíše, ale utíká k Ježíšovi. To je velmi krásná myšlenka a měla by být inspirací i pro nás Zpravidla když má člověk problémy, utíká „od“. Ale máme utíkat „k“, k Ježíšovi, k tomu, který nás toho může zbavit, který to může vyjasnit.
Těch myšlenek, které tam jsou, je ještě celá spousta, ale chtěl bych zmínit už jenom dvě. Už jsem to trošku načal. Ježíš dělá to, co je potřeba – aby se najedli, aby se zahřáli. Když se modlíme, když myslíme na Ježíše, tak často o něm mluvíme jako o dárci věčného života, o dárci pokoje, o dárci velkých věcí. V tuto chvíli si máme uvědomit, že on je taky dárce věcí, které označujeme za každodenní a každý z nás by měl večer poděkovat, trošku v hlavě si vyjmenovat ty každodenní věci, co jsem od Pána dnes dostal a říct: „Já ti za to děkuji, že to bylo nachystané.“ Pán se o nás stará ve velkých věcech, ale stará se o nás i v těch věcech každodenních.
On ještě říká: „Přineste několik z těch ryb, které jste ulovili.“ Tedy zapojuje do té hostiny, kterou nachystal, to co přinesli ti učedníci. Pán nejenže počítá s každým z nás ve svém plánu, ale říká: „Ty do toho můžeš přispět něčím, co umíš, v čem jsi dobrý, co ti jde. Neboj se to do toho zapojit. Je tam pro to dost místa.“
Mnoho těch vykladatelů si klade otázku, proč těch ryb bylo 153 a proč to Jan zmiňuje. Nevíme. Nevíme, různých teorií je celá řada, mně se jich podařilo včera najít asi osm. Ale oslovila mě myšlenka svatého Augustina, který říká, že to na co přišel, že je víceméně asi náhoda, ale pěkná náhoda a inspirující náhoda. V době Pána Ježíše každé písmeno bylo zároveň číslicí. Pro čísla neměli zvláštní značky, a tak každé slovo v hebrejštině má svoji číselnou hodnotu. A slova, která v hebrejštině označují dobro a krásu, mají tu číselnou hodnotu 153. A svatý Augustin říká, že tady těch 153 ryb označuje nebo symbolizuje všechno dobré a krásné, co v životě člověk může udělat. Je to pobídka k tomu, aby to udělal a aby to právě nabídl, přinesl, spojil s tím, co pro nás udělal Pán Ježíš.
Bratři a sestry, vzpomeňme si na tento krásný text v okamžiku, kdy budeme prožívat nějaké těžkosti, deprese, zklamání, neúspěch, ale vzpomeňme na tento text každý den, protože je toho spousty, spousty těch každodenních věcí, které pro nás Pán dělá. Jeho péče nevynechá žádný okamžik našeho života a my za to máme děkovat a máme k tomu přidat to dobré a krásné, čeho jsme schopni, co umíme.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, dnešní texty, mám namysli především první čtení a evangelium, jsou vlastně ve velkém kontrastu. Evangelium líčí, řekli bychom, takovou opravdu téměř domáckou atmosféru. Ano, apoštolové jsou doma, dělají to, na co byli zvyklí, většina z nich měla rodiny, to znamená, ty rodiny bylo potřeba nějak živit, a nedaří se. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.05.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
 |
Hoďte síť | 9:14 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.05 MB] |
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, v tomto zjevení Ježíš přichází do prostředí, ve kterém ti učedníci žili. Jaké je to prostředí? Evangelista říká, u Tiberiatského jezera nebo moře. Je to jezero, jinak se také nazývá Genezaretské jezero. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
14.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Přátelé, vědci 19. století v čele s Darwinem nám museli trošku pootevřít oči, a často to bylo bolestné otevření očí, abysme pochopili, že Písmo svaté není učebnicí dějepisu a přírodopisu. A i když jsme tuto zkušenost udělali a víme, že Písmo svaté je učebnicí víry a taky mravů, chování, tak přesto všechno pořád jsme v takovým pokušení tam hledat nějaký ty přesný faktologický výčty událostí a tak dál. Více...
P. Mgr. Leo Zerhau
18.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Myslím, že jsem zde v poměrně živé farnosti. Ráno jsem byl v Lažánkách, to také vypadalo velmi příznivě, i když všechno je samozřejmě relativní a asi zde není celá Veverská Bítýška, takže ještě pořád je komu zvěstovat evangelium. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2007, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, a co nám říká dnešní druhé čtení? Je to zase z knihy Zjevení svatého Jana. Je to obraz, my bychom řekli, nebeské liturgie. Nechci teď se dostávat do nějakých vzletných frází nebo do něčeho podobného. Více...