Rubrika
HomilieMá zrak zaostřený láskou
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
14.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Přátelé, vědci 19. století v čele s Darwinem nám museli trošku pootevřít oči, a často to bylo bolestné otevření očí, abysme pochopili, že Písmo svaté není učebnicí dějepisu a přírodopisu. A i když jsme tuto zkušenost udělali a víme, že Písmo svaté je učebnicí víry a taky mravů, chování, tak přesto všechno pořád jsme v takovým pokušení tam hledat nějaký ty přesný faktologický výčty událostí a tak dál. Že tomu tak není, tak to je přesně důkazem ten dnešní úryvek Janova evangelia. To není přesnej patologickej popis událostí u Genezaretskýho jezera, ale je to teologický zpracování těch událostí. Je to prostě zkušenost víry.
A když se na to podíváme tímto vnitřním pohledem, nejenom tím vnějším, že kolik těch ryb chytili a kdo tam všechno byl a že Petr si oblíkl šaty dřív, než skočil do tý vody a tak dál, tak můžeme vidět dál, hloub.
Ježíš se zjevuje svým učedníkům. A nejenom v těch prvních chvílích u hrobu a v prvních dnech na cestě do Emaus anebo za těmi zavřenými dveřmi, ale taky u toho Genezaretskýho jezera učedníci mají problém s tím poznat svého Mistra a Pána.
Chodili s ním tři roky, byli v jeho těsné blízkosti a mají problém ho poznat. Je to jiný Ježíš, než byl tam někde mezi nimi. Na první pohled jakoby jim něco zadržovalo oči. A teprve ve skutcích poznávají.
Ze začátku s nimi vždycky vede nějaký dialog. Nějaký rádce přichází ke zkušeným rybářům jim poradit, jak mají chytat ryby. Ale za normálních okolností by se asi vzpírali: „Co nám tady ten neznámý člověk může radit? Copak on zná naše jezero? My víme, že ryby berou nejlíp právě v noci, a teďka ráno už není žádná šance. Proč máme házet síť po pravé straně lodi a ne po levé a tak dál? Vždyť je to úplně jedno.“ Mohli by ještě dodat: „Co nám nějakej tesař, nám zkušenejm rybářům, bude radit?“
A přesto všechno jakoby nějakej vzdor v nich, kterej je v každým člověku, se tlumí a prostě tu síť hodí a najednou ta síť je plná. A ta zkušenost s tím zázračným naplněním sítě jim otvírá oči a první, kdo prohlédne, je ten, co byl nejblíž, Jan. Není to ani proto, že by díky svýmu mladýmu věku měl nejlepší zrak, ale on má trochu jinej zrak, než třeba Petr a další. Má zrak zaostřený láskou.
Vzpomeňte si na poslední večeři Krista Pána. Tam v tom večeřadle se apoštolové dohadují, jak si rozdělí místa v tom království, kdo bude na prvním místě, kdo bude nejdůležitější a tak dál. Jakousi vinu svalují na Jidáše: „Ty zradíš Krista a my všichni vytrváme a budem hrdinové.“ Nejbližší zkušenosti ukáží něco jiného.
A jedinej Jan nediskutuje a prostě nepře se a nevyptává se, ale leží na Ježíšových prsou. A to jeho srdce nejlíp poznává Kristovo srdce. A možná že právě skrze tuto zkušenost a skrze to jeho celkový zaměření, tak poznává svého Mistra a Pána.
On byl opravdu Jan takovej zvláštní. Vemte si, to jeho evangelium je mimořádně odlišné od těch tří synoptických evangelií. Zatímco synoptikové prostě se zaobírají těmi vnějšími událostmi, třeba narození Krista Pána, pastýři, Betlém, poezie Vánoc, tak Jan, ten zajíždí přímo na tu hlubinu a „na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh,“ a „do vlastního přišel a vlastní ho nepřijali“. Úplně odezírá ty vnější události.
Podobně Jan popisuje tyto události u toho Genezaretskýho jezera. Musíme pochopit tu vnitřní souvislost, kterou on nám chce sdělit. Ježíš nabízí jídlo, ale na začátku, než ho poznají, tak říká: „Nemáte něco k jídlu?“ A oni sprásknou ruce a říkají: „No, nic jsme nechytili. Nemáme nic.“ A sotva přistanou na tom břehu, tak tam je pro ně připravená snídaně.
Něco, co vypovídá o Božích vlastnostech. My taky přicházíme se svejma nedokonalejma darama do kostela. Za chvilečku přinesou k oltáři chleba a víno a vy budete dávat do nějaký ošatky nějakou tu korunu. Ale přinášíme dary mnohem nedokonalejší – sami sebe. A přicházíme v naději a víře, že Ježíš ty naše dary promění, zúročí, zhodnotí ty naše vklady daleko líp než nějaký banky, který nabízejí já nevím co, a potom zkrachují.
Jako se promění ten chleba a víno v tělo a krev Kristovu, tak promění tu naši korunu, dvacetikorunu v něco mnohem většího. A je taky šance, že promění i ten můj nedokonalý dar, mě samotnýho. Je to on sám, který nám dává pokrm, který nám dává sílu, který nám dává sám sebe, abysme vítězili v boji se zlem, abysme měli účast na jeho vzkříšení, zmrtvýchvstání. Toto všechno je obsažený v takovým tom zdánlivým popisu událostí u toho Genezaretskýho jezera.
Apoštolové, když si toto uvědomují a když mají připravenou snídani, tak ztichnou. A možná že je to taky výzva pro nás. Nikdo se už neodvážil na nic zeptat.
My se kolikrát příliš ptáme, mnoho mluvíme a málo nasloucháme. Ať třeba i ten příklad apoštola Jana a jeho svědectví nám dává sílu k tomu, abychom dokázali svůj život vsadit na Krista, poslechnout jeho výzvu a ztišit svoje nitro.
Amen.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, dnešní texty, mám namysli především první čtení a evangelium, jsou vlastně ve velkém kontrastu. Evangelium líčí, řekli bychom, takovou opravdu téměř domáckou atmosféru. Ano, apoštolové jsou doma, dělají to, na co byli zvyklí, většina z nich měla rodiny, to znamená, ty rodiny bylo potřeba nějak živit, a nedaří se. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.05.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
 |
Hoďte síť | 9:14 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.05 MB] |
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, v tomto zjevení Ježíš přichází do prostředí, ve kterém ti učedníci žili. Jaké je to prostředí? Evangelista říká, u Tiberiatského jezera nebo moře. Je to jezero, jinak se také nazývá Genezaretské jezero. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, když mluvíme o Janově evangeliu, které bylo napsáno jako poslední z těch čtyřech, tak si asi většina lidí zná to, čemu se říká prolog, tedy úvod. Začíná velmi vzletně, na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Více...
P. Mgr. Leo Zerhau
18.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Myslím, že jsem zde v poměrně živé farnosti. Ráno jsem byl v Lažánkách, to také vypadalo velmi příznivě, i když všechno je samozřejmě relativní a asi zde není celá Veverská Bítýška, takže ještě pořád je komu zvěstovat evangelium. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2007, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, a co nám říká dnešní druhé čtení? Je to zase z knihy Zjevení svatého Jana. Je to obraz, my bychom řekli, nebeské liturgie. Nechci teď se dostávat do nějakých vzletných frází nebo do něčeho podobného. Více...