Rubrika
HomilieObraz nebeské liturgie
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.04.2007, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, a co nám říká dnešní druhé čtení? Je to zase z knihy Zjevení svatého Jana. Je to obraz, my bychom řekli, nebeské liturgie. Nechci teď se dostávat do nějakých vzletných frází nebo do něčeho podobného. Je to skutečně obraz, který vypovídá o tom, co se děje v nebi, a tady s tím jsou vždycky problémy, abychom my to pochopili, přetlumočit to do nějakého způsobu, který je pro nás srozumitelný, aspoň trošku pochopitelný.
Celý ten úryvek je vzatý z kapitoly, která se nazývá Otevření sedmi pečetí. Když je něco zapečetěné, tak je to zavřené, nikdo k tomu nemůže. A teď se hledá někdo, kdo má právo tu pečeť rozlomit, kdo má právo to otevřít. A tady ten úryvek říká, že to právo získal Beránek. Beránkem je myšlený Ježíš a získal to právo proto, že umřel a vstal z mrtvých. Tady ten úryvek taky chce říct, že před Ježíšem není nic skryté.
Před námi lidmi je skrytých mnoho věcí. Často můžeme slyšet třeba v rádiu nebo v televizi, když udělají nějaký objev, třeba v přírodních vědách, tak řeknou: „Ano, byl to velký úspěch, my jsme něco vybádali, zjistili, odpověděli jsme na otázku, ale další dvě nebo tři otázky se objevily.“ A tak je to pořád dokola v našem životě. Na jednu otázku odpovíme, další dvě tři otázky se objeví. Ale Ježíš je ten, který zná odpověď na všechny otázky, Ježíš je ten, který odpovídá na naše otázky, jde o to, abychom my se ho ptali.
A teď to pokračuje. Vlastně Beránek je přivedený před Boha Nejvyššího a je mu postaven na stejnou úroveň. Nejvyšší sedí na trůnu. Neříká se tam jeho jméno, ale říká se, že sedí na trůnu. Trůn je místo, odkud vladaři dávaly pokyny, kde udíleli rozkazy, odkud nařizovali. Často ten trůn byl na nějakých stupních, aby ten vladař byl skutečně odlišen od lidí, protože ti vladaři často ze sebe dělali něco víc. Ale tady čteme o tom, že kolem toho trůnu byly bytosti, starci a bylo jich na miliony a stamiliony. Jinými slovy, Bůh je sice ten nejvyšší, ale není oddělený. Není někde daleko vysoko, Bůh si nebuduje žádnou přehradu, žádnou zeď mezi námi a sebou. Není to tak, že by Bůh se oddělil od nás, od lidí. Je to člověk, který se odděluje od Boha. Říkáme: „Já to nepotřebuju, mně to nic neříká. Až budu starší, možná.“ Je to člověk, který posílá Boha pryč a odděluje se, vyděluje se.
A teď je tam vlastně jakýsi chvalozpěv: Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu. Co to je? To je přání. To je přání, které si přáli ti lidé. To jsou vlastně samé hodnoty, které znamenají úspěch, které vždycky byly vážené mezi lidmi. My si dnes často přejeme zdraví: „Hlavně to zdravíčko!“ Ano, zdraví je velmi důležité, ale jsou ještě i další věci, které jsou důležité, které potřebujeme pro svůj život, a neměli bychom na to zapomínat. Beránek si zaslouží, aby toto všechno získal.
Když mluvíme o naší spáse, tak říkáme, že spásu si nemůžeme zasloužit, že ji nemůžeme odpracovat, že ji můžeme přijmout jako dar, protože ji zasloužil, odpracoval Pán Ježíš. Připomínali jsme si to o Velikonocích a můžeme říct, tvrdě nám tu spásu odpracoval, stálo ho to velikou námahu, obrovské úsilí, obrovské utrpení.
Takže on je ten, který nám tu spásu zasloužil. Jinými slovy, na světě je mnoho lidí, kteří říkají: „Mám tě rád, mám tě ráda,“ a zůstane to u těch slov. U Ježíše to nezůstalo u těch slov ale šlo to k činům, pokračovalo to skutky, a proto je Beránek ten, který si to skutečně zaslouží.
A teď oni se mu všichni poklonili. Latina má pro to výraz adorovat, adorace. Zase, když se vrátím k obrazu těch různých králů a mocipánů, tak víme, že ve starověku se před těmi králi klekalo a mnohdy i lehalo na zem. Dokonce, někde to bylo tak, že ti obyčejní lidé se na toho svého vladaře ani nesměli podívat, dokud on je nevyzval.
Svatý Jan tady zcela programově naráží na to, že Římané uctívali svého císaře jako boha a on říká: „Ne, císař je obyčejný člověk, jako každý druhý, a křesťané ho nikdy jako boha uctívat nebudou.“
Tento úryvek, který mluví o Beránkovi a o tom, že křesťané ho uctívají, na jedné straně připomíná Beránkovu pokoru a kolik toho Ježíš pro nás udělal, tak na druhé straně jak je nám blízko. Ale z jiného pohledu tenhle úryvek nám chce připomenout ještě jinou věc, a sice: každý člověk chce někoho obdivovat, každý člověk někoho nebo něco uctívá (je vždycky lepší, když uctíváme někoho než něco), ale svatý Jan nám chce připomenout a říct: „Člověče, zamysli se nad tím, co ve svém životě uctíváš, čeho si ceníš nejvíc, koho považuješ za nejvyššího. Přemýšlej o tom, jestli ten, koho uctíváš, skutečně je schopen splnit tvoje očekávání, jestli je schopen vyplnit to, co ty od něho žádáš, co od něho čekáš. Dej si pozor, koho uctíváš, abys nebyl zklamán, aby se ti nestalo, že to tvoje uctívání, tvoje snaha vejde v niveč, protože budeš uctívat někoho falešného, někoho, kdo není Bohem, někoho, kdo není tím Nejvyšším. Nejvyšší je ten jeden jediný.“
Bratři a sestry, jsme svědky toho, že lidé uctívají různé věci, různé lidi, ale to vůbec není ono. Svatý Jan nám chce připomenout, že skutečně máme uctívat toho Nejvyššího. Všimněte si, tady se neříká: “... proto, že Bůh je vševědoucí, všudypřítomný, všemohoucí,“ tady se říká, že ho mám uctívat a klanět se mu proto, že nás zachránil, že nás vykoupil, že byly nějaké Velikonoce - pro toto jeho dílo pro nás.
A konečně tady ten dnešní úryvek mluví ještě o jakémsi spojení nás a těch, kteří jsou v nebi. To spojení, to klanění prožíváme při mši svaté. Při mši svaté si jednak připomínáme, co Ježíš udělal na Zelený čtvrtek, tedy je to jakýsi pohled do minulosti, do toho, co bylo. Na druhou stranu zase ve mši svaté několikrát si připomínáme Beránka. To je vzato tady z tohoto. I dnešní velikonoční preface mluví o Beránkovi (vybral jsem ji schválně kvůli tomuto čtení) a připomíná nám, že kolem toho Beránka jsou všichni naši drazí, kteří už zemřeli, které jsme měli a máme rádi. Oni už ho vidí tváří v tvář a tady ta mše svatá je jakési spojení s těmi, kteří už jsou na věčnosti. Je to tedy propojení toho, co bylo, toho, co prožíváme, a toho, k čemu směřujeme, protože i my věříme a doufáme, že jednou budeme stát před Bohem tváří v tvář, budeme Ho vidět, naše víra se naplní v té jistotě, že Ho uvidíme, že se s Ním setkáme a že se tam setkáme se všemi těmi našimi drahými.
Bratři a sestry, toto je podstata klanění. Ne nějaké ohýbání zad nebo něco takového, ale klanění, úcta, to je postoj. To je náš životní postoj, který jakýmsi způsobem upevňujeme a korigujeme při mši svaté, když se díváme dozadu, co Ježíš pro nás udělal, a obracíme se taky dopředu k cíli všeho toho našeho putování a tady toho našeho pozemského snažení.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.05.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, dnešní texty, mám namysli především první čtení a evangelium, jsou vlastně ve velkém kontrastu. Evangelium líčí, řekli bychom, takovou opravdu téměř domáckou atmosféru. Ano, apoštolové jsou doma, dělají to, na co byli zvyklí, většina z nich měla rodiny, to znamená, ty rodiny bylo potřeba nějak živit, a nedaří se. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.05.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
 |
Hoďte síť | 9:14 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.05 MB] |
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, v tomto zjevení Ježíš přichází do prostředí, ve kterém ti učedníci žili. Jaké je to prostředí? Evangelista říká, u Tiberiatského jezera nebo moře. Je to jezero, jinak se také nazývá Genezaretské jezero. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.04.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Bratři a sestry, když mluvíme o Janově evangeliu, které bylo napsáno jako poslední z těch čtyřech, tak si asi většina lidí zná to, čemu se říká prolog, tedy úvod. Začíná velmi vzletně, na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
14.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Přátelé, vědci 19. století v čele s Darwinem nám museli trošku pootevřít oči, a často to bylo bolestné otevření očí, abysme pochopili, že Písmo svaté není učebnicí dějepisu a přírodopisu. A i když jsme tuto zkušenost udělali a víme, že Písmo svaté je učebnicí víry a taky mravů, chování, tak přesto všechno pořád jsme v takovým pokušení tam hledat nějaký ty přesný faktologický výčty událostí a tak dál. Více...
P. Mgr. Leo Zerhau
18.04.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 5,27b-32.40b-41; ž. Žl 30; 2. čt. Zj 5,11-14; evang. Jan 21,1-19;
Myslím, že jsem zde v poměrně živé farnosti. Ráno jsem byl v Lažánkách, to také vypadalo velmi příznivě, i když všechno je samozřejmě relativní a asi zde není celá Veverská Bítýška, takže ještě pořád je komu zvěstovat evangelium. Více...