Rubrika
HomilieBůh nám nabízí ukazatele cesty
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní první čtení nám vypráví o tom, jak Izraelité slavili při bohoslužbě Nový rok. Je to popis oslavy, která proběhla, když se vrátili z babylónského zajetí, a podle této oslavy potom vlastně se začla utvářet bohoslužba v synagóze, kde každou sobotu Izraelité předčítají z Písma, z těch knih, kterým my vlastně říkáme Starý zákon.
Takovou hlavní částí slavení této bohoslužby bylo opakování textu Smlouvy, a do toho patří především Desatero. A také do té novoroční bohoslužby patřil žalm. Žalm, který má v našem číslování číslo 19, a my jsme z něho zpívali druhou polovinu. V té první polovině tady tohoto žalmu ten žalmista říká, že když se člověk podívá kolem sebe, tak všechna ta stvořená díla, ty stvořené věci, že umožňují člověku, aby za nimi viděl tvůrce, aby se ptal, kdo to udělal, odkud se to vzalo a takhle.
Taky zdůrazňuje a říká, že žádná z těch stvořených věcí není Bohem. On tam totiž vypichuje z těch všech věcí Slunce, a jak víme, v té době Starého zákona mnoho národů Slunce uctívalo jako boha. Žalmista říká: „Ne. Je to stvořená věc, stvořené těleso, které dostalo tu zvláštní výsadu, že umožňuje vlastně člověku, aby tady žil na této zemi, dává světlo, dává teplo.“ A k tomu Slunci přirovnává žalmista Boží předpisy. Říká: „Není to nic, co by člověka svazovalo, není to nic, co by člověku bralo svobodu, ale spíše jsou to takové ukazatele na životní cestě člověka.“ Tak by to samozřejmě mělo být, ale bohužel taky víme, že se to může stát, když lidé k tomu začnou přidávat svoje nějaké výklady, názory a takhle. Stalo se to vlastně později v té rabínské tradici, že z těch předpisů, které měly být pomocníky, tak se z toho stala taková vlastně, řekli bychom, těsná soustava nařízení, příkazů, zákazů, v které už se málokdo vyznal, a lidé to začali brát jako něco, čeho je potřeba se zbavit.
Nedávno jsem četl takovou anekdotu, že v jedné zemi v současné době proběhlo referendum o tom, jestli Desatero ještě platí a jestli tedy nějak to neodložit. A tak přicházely různé názory, návrhy, které přikázání vyřadit a takhle. Že třeba to třetí, že v neděli ráno je potřeba se vyspat, tak zrušit ty bohoslužby. Potom zas je potřeba taky něco udělat, tak že bychom odstranili ten sváteční klid. A tak ke každému přikázání bylo něco a v podstatě všechny postupně vypadly a zůstalo čtvrté, že jo, cti svého otce i svou matku. A nakonec někdo říká: „Ale ona by stačila ta druhá půlka: Aby nám bylo dobře na zemi.“
Bratři a sestry, všechny ty texty, které jsme dnes slyšeli, nám chtějí říct: „Aby nám bylo dobře na zemi, tak je potřeba pro to něco udělat. A to co nám nabízí Bůh, jsou právě ukazatele cesty.“ A Izraelité si to připomínali každý Nový rok. Ještě bych možná měl říct, kdy slavili Nový rok. Bylo to z našeho pohledu na podzim při podzimní rovnodennosti. A tady při té podzimní rovnodennosti oni to prožívali, řekli bychom, viditelně. Jeruzalémský chrám byl postavený tak, že o té rovnodennosti Slunce vycházelo opravdu na východě, a když otevřeli dveře do svatyně, tak to vycházející Slunce, jeho paprsky se dostaly až dovnitř. Prožívali to tedy i tady tímto vjemem zrakovým, aby si uvědomili: „Ano, Bože, to co ty pro nás děláš, to co nám říkáš, je něco, co je pomocníkem pro náš život. A my si to teď tady v tom novém začátku chceme připomínat.“ A o tomto právě mluví ta druhá polovina žalmu 19, kterou už jsme zpívali. Ale posuňme se k evangeliu.
Svatý Lukáš je učedníkem a už je ale učedníkem třetí generace. První generace, to jsou apoštolové, druhá generace, třeba bude v příštím týdnu památka biskupů Timoteje a Tita, a potom je třetí generace, kterou vlastně my už víceméně neznáme. Tito lidé, kteří se přidali, kteří přijali křesťanskou víru, z nich nikdo neznal Ježíše, a málokdo z nich měl třeba i tu možnost setkat se s někým z apoštolů, tedy s těmi očitými svědky. A tito lidé byli docela unavení. Oni zažili už taky několik pronásledování a tito lidé se ptají a říkají: „To, čemu věříme, to co jsme přijali, je to skutečně tak pevné? Je to tak pravdivé, že za to třeba máme při tom pronásledování položit život? Zaslouží si to naši takovouto plnou důvěru a plné nasazení?“
A svatý Lukáš celým tím evangeliem, celým tím dílem chce říct: „Ano.“ A tak Lukáš začíná to svoje vyprávění o Ježíšovi tím, že vysvětluje motivy, důvody, proč to sepsal, a chce říct, že víra, naše víra, není nějaká povídačka, ale je to příběh, který lze zasadit do konkrétních míst, lze k tomu přiřadit nějaké konkrétní datum, a jsou to události, které se staly. Není to, jak se říká, žádná báje nebo něco takového. To jsou konkrétní události, kterým můžeme říkat i události historické.
A svatý Lukáš říká, že to chtěl všechno sepsat uspořádaně. Mnozí lidé říkají, že Lukáš je první křesťanský dějepisec. Bere to takto uspořádaně, jak to šlo za sebou. Ano, je pravda, že o toto hledisko Lukáš sleduje. Několikrát se sice spletl, ale to není to podstatné. Pokud jde o to uspořádání, tak Lukáš to chce vysvětlit v souvislostech. On se nezastaví u toho, že by podal třeba jednotlivé Ježíšovy výroky, to dělá Matouš. Ale Lukáš chce podat souvislosti. Chce ukázat, že to do sebe zapadá. Asi tak, jak kdybychom vzali klasické hodinky a otevřeli je, tak bychom viděli, že v nich je spoustu koleček, které do sebe zapadají, a souhrou tady těch koleček ty hodinky fungují.
Ale Lukáš taky ještě říká: „Nejde jenom o to, že Bůh tady něco nabízí. Jde o to, jak ty se, člověče, k tomu postavíš.“ On celé své dílo adresuje člověku, kterému říká Theofil: „Vážený Theofile,“ některé překlady říkají vznešený. Česky se to překládá jako Bohumil. Tady toto řecké jméno Theofil může být jméno konkrétního člověka, anebo to může být jméno symbolické. Toto jméno lze totiž přeložit dvěma způsoby. Theofil totiž může být ten, kterého miluje Bůh, Bůh má rád někoho, anebo Theofil je člověk, který má rád Boha. Oba výklady jsou možné, obě interpretace přicházejí v úvahu, a proto se zdá, že je to jméno symbolické, kterým Lukáš pojmenovává všechny čtenáře svého díla a chce říct: „Každý z vás si má uvědomit, že je Theofilem, že je milovaný od Boha, a má být Theofilem, tím, kdo miluje Boha.“ A s tímto rozpoložením, s tímto vědomím potom není Lukášovo dílo nějaký spis, ale je to evangelium, zvěst o záchraně, zvěst o nabídce Boží pomoci. Je to zase další ukazatel na naší životní cestě.
Ježíš, když přišel do Nazaretu, začíná svoje působení, tak přečte část z knihy proroka Izaiáše, které se říká Vyhlášení milostivého léta. O milostivém létu měly být odpuštěny dluhy, propuštěni otroci, měly být vráceny věci, které byly takzvaně dány do zástavy, a měly se upravit, urovnat vztahy. Tak to být mělo. Mnohdy to tak nebylo. A Izraelité se ptali i v době Ježíšově: „Platí ještě milostivé léto?“ A když tedy Ježíš to přečte, posadí se, tak oni čekají, že to bude nějakým způsobem komentovat, vysvětlovat, a on jediné, co řekne, tak řekne: „Dnes se naplnilo to Písmo.“ Tedy jinými slovy: „Toto slovo pořád platí.“ Bůh si za svým slovem stojí. Jde o to, aby vy jste si stáli za tím svým a abyste to přijali.
Bratři a sestry, prožíváme různé začátky, malé i velké, začátky roku, začátky pracovního týdne, začátky toho, kdy začínáme něco stavět, něco budovat, ale i děláme ty začátky malé. Při všech těch začátcích bychom měli prosit Pána, aby s námi byl a aby to, co začínáme, abychom to dobře dělali a abychom to s jeho pomocí také dovedli do zdárného konce.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku, slovo tvoří podstatnou část našeho shromáždění. Slovo je něco, co nás spojuje, co umožňuje ten kontakt mezi námi lidmi, a mezi námi a Bohem.
Když začínal svatý Lukáš psát svoje evangelium, tak vlastně zmiňuje a říká, že to tedy prozkoumal a přijal svědectví těch, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.01.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, my si dnes máme znovu uvědomit nebo hlouběji uvědomit, že naše víra je založena na slovu. Slovo má vůbec v našem životě důležité postavení. My máme rádi obrazy. Rádi se třeba bavíme o nějakých, řekněme, ať už třeba zjeveních nebo takhle, ale když zůstaneme u toho, co jsme teď zase slyšeli, tak se nám celkem dobře snadno představí, jak šel Ježíš do Nazareta, jak šel do synagogy, jak mu podali nějak ten svitek a tady to všechno s tím spojené. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.01.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium, jak jsme ho slyšeli, se vlastně skládalo ze dvou částí. Nejdříve jsme četli první čtyři verše, úplně začátek první kapitoly Lukášova evangelia, kde, jak to i říkal komentář, on vysvětluje důvody, proč se do toho pustil. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slyšeli jsme o první bohoslužbě slova. Víme přesně, kdy se udála – 445 let před narozením Pána Ježíše. Podle našeho počítání to bylo v květnu (tam bylo asi teplejc). Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
21.01.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Jako Lukáš doprovází toho Teofila a sepisuje mu, co se dozvěděl o Ježíšově narození, působení, ukřižování a zmrtvýchvstání – o dějinách spásy, tak zrovna tak prorok Nehemiáš doprovází izraelský národ z exilu zpátky do vlasti a nacházejí Palestinu v zbědovaném stavu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.01.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní první čtení nás přivádí do Jeruzaléma na podzim roku 445 před Kristem. Bylo to v říjnu. Víme to celkem přesně. Stala se tehdy taková velice zvláštní věc. Obyvatelé Jeuzaléma přišli za Ezdrášem a Nehemiášem, a žádali je, aby svolali shromáždění Izraele. Více...