Rubrika
HomilieLukášovo evangelium nás vyzývá k odpovědi
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.01.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní evangelium, jak jsme ho slyšeli, se vlastně skládalo ze dvou částí. Nejdříve jsme četli první čtyři verše, úplně začátek první kapitoly Lukášova evangelia, kde, jak to i říkal komentář, on vysvětluje důvody, proč se do toho pustil. A potom ten zbytek, který byl vlastně takový už dějový, kde to začínalo těmi slovy, že Ježíš se vrátil do Galileje, tak to bylo ze čtvrté kapitoly. Tedy vynechali jsme Vánoce, vynechali jsme všechno to, co jsme postupně četli v uplynulých týdnech.
Ale zastavme se u toho samotného začátku, proč se Lukáš do toho pouští. První myšlenka, která nás vůbec může napadnout, je to, že on sám tady říká: „A tak když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že začnu.“ Tedy rozhodně Lukáš není zbrklý, není to záležitost nějakého jenom, řeklo by se, nadšení, něčeho povrchního, ale má to skutečně rozmyšlené.
Takže první myšlenka, kterou nám předkládají dnešní texty, zvlášť evangelium, je ta, když jde o něco důležitého, měj to, člověče, dobře promyšlené. Napřed to všechno prozkoumej, než se pro něco rozhodneš. Ale když se potom rozhodneš, tak to své dílo dotáhni do konce. Nezastav se někde v půli, aby tě obtíže neodradily. To je první myšlenka.
A další myšlenka je ta, už proč Lukáš píše. Lukáš patří ke třetí generaci křesťanů. Ještě bych měl říct, že patří ke skupině obrácené z pohanství. Většinou to tedy byli Řekové, eventuelně Římané. Ta třetí generace zažívala docela velký problém. První dvě generace křesťanů, jednak mnoho těch lidí se přímo znalo s Pánem Ježíšem, anebo se setkali s apoštoly, tedy přímo s účastníky těch dějů. Ale tato třetí generace jednak neviděla Ježíše, neslyšela Ježíše, a de facto vlastně ani nikdo z nich nemluvil s nikým z apoštolů. Byli odkázání na to, co jim kdo řekl o Ježíšovi.
A zde vznikla další potíž. Ty první dvě generace čekaly, že Ježíš podruhé přijde velmi brzo. Víme, svatý Pavel o tom píše ve svých listech, že tak za těch šest, sedm, maximálně deset let Ježíš přijde podruhé a ten svět bude celý přetvořený. A s tímto vědomím žily ty první dvě křesťanské generace. A teď už vyrůstá, dospívá třetí generace a ukazuje se, že to bude nějak jinak. A tato třetí generace se ptá a říká: „A jak to teda je? Vy jste nám říkali, že přijde brzo a on nejde. A tak náhodou, nevymysleli jste si to celé? Nepletete se i v těch ostatních otázkách? Vždyť se jedná o důležité věci. Jak to tedy skutečně je?“
Ptali se a říkali: „Jaký to má smysl připomínat si to, co bylo? Sice to není tak dávno (oni od toho byli vzdálení nějakých pětatřicet, čtyřicet let, to není tak dlouho, ale pro ně to dlouho bylo), jaký tedy má význam vracet se do té minulosti a připomínat si to, a co bude v té budoucnosti, o které vy jste říkali, že přijde brzo, ale jak se ukazuje, ona přijde za nějaký delší časový úsek? Jaký smysl má připomínat si to, co bylo, a jaký význam připravovat se na to, jestli ten Pán Ježíš vůbec přijde?“ To jsou velmi důležité otázky. V podstatě si je klade každá generace. Ono už je totiž potom jedno, jestli je to třetí, třicátá nebo padesátá generace. Všichni si musíme položit tu otázku, jaký má smysl připomínat si to, co bylo, a obracet se k něčemu, co bude, ale nevíme kdy.
Protože člověk má tendence žít přítomnost. Máme tendence obracet se k tomu, co je dnes, a nechat se zahltit problémy. Těch problémů je celá řada, problémů, starostí. My řešíme to, co bylo, i to, co bude, z hlediska těch svých starostí. A pak se může stát, že pro ty starosti už právě přestaneme vnímat celou tu kontinuitu. Mohlo by se nám stát, že pro ty starosti budeme vidět jenom to trápení, jenom to těžké, a přestaneme vnímat to, k čemu jsme povoláni.
A tak svatý Lukáš, aby odpověděl, nebo spíš pomohl najít odpovědi na tyto otázky, začíná psát a říká: „Vznešený, vážený Theofile. Píšu ti to. Píšu ti to uspořádaně.“ Někdy se říká, že svatý Lukáš byl první křesťanský dějepisec. Ano i ne. Snažil se to podat v časové posloupnosti, jak to všechno šlo. Ne vždycky se mu to podařilo, byl odkázaný na to, co mu řekli ti ostatní, ale on se snaží vysvětlit Ježíšova slova, Ježíšovy skutky. On se snaží celé to Ježíšovo působení zasadit do souvislostí. Zdůraznil a říká už na začátku, že ty události se dovršily. On nechce říct jenom, že se něco stalo, že se něco událo, ale říká: „Naplnilo se to. To, na co lidé čekali, že naplnilo v Ježíši Kristu.“ A to je zase myšlenka, která by nás měla provázet. Pořád na něco čekáme, pořád něco očekáváme od života, a často jsme zklamáni. Ale je tu někdo, kdo to naše očekávání může naplnit. Je to Ježíš.
Poslední věta z toho starozákonního čtení byla: „Radost z Hospodina ať je vaše síla.“ V tom je naše síla. Ne v tom, že očekáváme, že nějaký člověk splní naše přání, ale radost z Hospodina.
A vraťme se ještě chvíli k tomu jménu. Kdo je to ten Theofil, česky je to Bohumil, kdo to je? Nad tím si bibličtí badatelé lámali hlavu dost dlouho a došli ke dvěma řešením tohoto problému, této otázky. Buď to byl nějaký konkrétní skutečný člověk, ale spíš ne, protože nikde jinde potom to jméno není zmiňováno, nikde o něm není žádná informace, nic tam není zaznamenáno. Takže spíše je to jméno symbolické. A potom to jméno je možné vyložit slovy. Buď tedy Theofil znamená ten, kdo je milovaný od Boha, anebo ten, kdo Boha miluje. Tedy je to jméno, které je jaksi dvousměrné – milovaný od Boha, anebo milující Boha. A potom tím Theofilem je každý z nás.
V první řadě nám chce Lukáš připomenout svým dílem, říct tomu čtenáři: „Když si to budeš číst, uvědom si, že jsi milovaný Bohem. Často se ti zdá, že na tebe nikdo nemyslí, že nikdo o tebe nemá zájem. Bůh ano. Čti si tyto řádky a ujišťuj se, utvrzuj se v tomto přesvědčení. Bůh na tebe myslí, myslí na tebe s láskou.“ A z druhé strany zase pořád jakési ponaučení pro toho čtenáře: „Když budeš číst tyto řádky, uč se, jak ty máš milovat Boha, jak mu máš odpovídat.“
Celé Lukášovo evangelium je totiž o komunikaci. Komunikace, to je pojem, který je vyloženě, jak se říká, „in“ dneska. Kdo nekomunikuje, kdo nepíše, kdo nevolá, jakoby dnes nežil. Konec dvacátého a začátek jednadvacátého století je ve znamení komunikace. A už před dvěma tisíci lety Lukáš říká: „Bůh s námi komunikuje, Bůh se snaží navázat s námi dialog, ale u každé té komunikace, u každého dialogu to znamená, že taky musí být nějaká odpověď. Lukášovo evangelium je vyloženě stavěno tak, aby člověk dal odpověď.
Všimněme si, že v tom evangeliu jsou spousty dialogů. Anděl je poslán k Zachariášovi. Anděl je poslán k Marii. Andělé jsou posláni k pastýřům. To jsou jenom první dvě kapitoly. Někdy člověk odpovídá záporně, někdy souhlasí, někdy jako pastýři neodpovídá slovy, ale odpovídá činy, ale vždycky je tam očekávána odpověď.
A když teď přeskočíme jenom kratince do toho textu, do té části dějové: Ježíš se vrátil v síle Ducha do Galileje a pověst se o něm roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách.
Potom v dalších řádcích, které jsme dnes nečetli, Lukáš připomíná a říká, že Ježíš učil na cestách a učil po domech. Jednak je to takové symbolické. Ta synagoga znamená Izraele, místo, kde se Izraelité modlili. Domy jsou symbolem církve. První církev se shromažďovala v domech, v místnostech. Bylo jich málo, těch křesťanů. A cesty, ulice, ty jsou symbolem misie, mise, poslání, získávání.
Ale můžeme se na to celé podívat i jinak. Zdržujeme se v nějakých místnostech. Tam pracujeme, ale tam taky odpočíváme, tam se setkáváme s rodinou a přemísťujeme se. A místo takové zvláštní v našem životě má i kostel, setkání s Bohem. To jsou ale místa, kde se vyskytujeme nejvíc. Buď jsme někde v domě, nebo jsme venku na cestě. A Lukáš tady chce říct: „Ježíš, Boží Syn, tě všude doprovází, ať seš, kde seš.“ Lukáš zvlášť zdůrazňuje, že Jan Křtitel byl na jednom místě, a ti lidé, kteří ho chtěli slyšet, museli přijít za ním. Ježíš to mění, Ježíš přichází tam, kde jsme my.
A celé to dnešní evangelium končí tím, jak Ježíš přijde do Nazareta, přečte kus z Izaiášova proroctví a čeká. Čeká odpověď. A tím bych chtěl skončit. Lukášovo evangelium je postaveno tak, že nás vyzývá k odpovědi. Letos budeme z Lukášova evangelia číst téměř všechny neděle, ale vezměme si ho i doma častěji takhle a čtěme si v něm. Uvědomme si, že je to učebnice, která nám sděluje: Bůh na tebe nezapomněl. Učebnice, která nás učí, jak to máme dělat my, abychom nezapomínali na Boha. Bůh nás oslovuje a čeká na naši odpověď.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.01.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, jak jsem zmínil na začátku, slovo tvoří podstatnou část našeho shromáždění. Slovo je něco, co nás spojuje, co umožňuje ten kontakt mezi námi lidmi, a mezi námi a Bohem.
Když začínal svatý Lukáš psát svoje evangelium, tak vlastně zmiňuje a říká, že to tedy prozkoumal a přijal svědectví těch, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.01.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, my si dnes máme znovu uvědomit nebo hlouběji uvědomit, že naše víra je založena na slovu. Slovo má vůbec v našem životě důležité postavení. My máme rádi obrazy. Rádi se třeba bavíme o nějakých, řekněme, ať už třeba zjeveních nebo takhle, ale když zůstaneme u toho, co jsme teď zase slyšeli, tak se nám celkem dobře snadno představí, jak šel Ježíš do Nazareta, jak šel do synagogy, jak mu podali nějak ten svitek a tady to všechno s tím spojené. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní první čtení nám vypráví o tom, jak Izraelité slavili při bohoslužbě Nový rok. Je to popis oslavy, která proběhla, když se vrátili z babylónského zajetí, a podle této oslavy potom vlastně se začla utvářet bohoslužba v synagóze, kde každou sobotu Izraelité předčítají z Písma, z těch knih, kterým my vlastně říkáme Starý zákon. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.01.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, slyšeli jsme o první bohoslužbě slova. Víme přesně, kdy se udála – 445 let před narozením Pána Ježíše. Podle našeho počítání to bylo v květnu (tam bylo asi teplejc). Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
21.01.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Jako Lukáš doprovází toho Teofila a sepisuje mu, co se dozvěděl o Ježíšově narození, působení, ukřižování a zmrtvýchvstání – o dějinách spásy, tak zrovna tak prorok Nehemiáš doprovází izraelský národ z exilu zpátky do vlasti a nacházejí Palestinu v zbědovaném stavu. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
25.01.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
3. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Nech 8,2-4a.5-6.8-10; ž. Žl 19; 2. čt. 1 Kor 12,12-30; evang. Lk 1,1-4; 4,14-21;
Bratři a sestry, dnešní první čtení nás přivádí do Jeruzaléma na podzim roku 445 před Kristem. Bylo to v říjnu. Víme to celkem přesně. Stala se tehdy taková velice zvláštní věc. Obyvatelé Jeuzaléma přišli za Ezdrášem a Nehemiášem, a žádali je, aby svolali shromáždění Izraele. Více...