Pátek 29.03.2024, bl. Ludolf, Taťána
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Bůh je jistota, která má s námi slitování

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.04.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Bůh je jistota, která má s námi slitování9:41
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.11 MB]

Hlavní myšlenkou všech dnešních textů je děkování – děkování v nejrůznějších situacích. Tuto myšlenku lze nalézt v úplně všech textech, které jsme právě vyslechli.

Svatý Pavel, který se vrací ze své misijní cesty, nevzpomíná na útrapy, na příkoří, na nepřátelství, ale děkuje. Děkuje za všechno dobré, co se mu s Boží pomocí podařilo vykonat. Nezapomíná taky na svoje spolupracovníky.

Pán Ježíš v evangeliu, tam je to ještě zřetelnější, ta situace je ještě mnohem víc vypjatá, úryvek začínal slovy: „Když Jidáš odešel,“ to znamenalo, že Jidáš už se rozhodl, že Ježíše zradí, že už se vlastně ty věci daly do pohybu. Dokud byl ještě Jidáš ve večeřadle, tak pořád byla jakási možnost, že si to rozmyslí. Ale tady v okamžiku, kdy odchází, tak už je víceméně jasné, že se nezastaví, že to skutečně vykoná. A v tuto vypjatou situaci, v tuto vypjatou chvíli Ježíš si nestěžuje. Nestěžuje, nevyčítá, neříká: „Jidáš mě zradí, Petr mě zapře, utečete, schováte se,“ nic takového, ale děkuje Otci za to, že ho Otec oslavuje, a připomíná apoštolům to, čemu se říká přikázání lásky k Bohu a k bližnímu. Ono se tomu říká přikázání, ale spíš je to jako nabídka. Je to prezentováno jako cesta – cesta, která vede k cíli. Cesta, na které člověk může zažít určitou vyrovnanost, radost a pokoj.

A všechny tyto myšlenky nacházíme v žalmu. Je to žalm, který má číslo 145. Celý žaltář má 150 žalmů, to znamená, dneska jsme slyšeli žalm téměř ze samotného konce žaltáře. Je to žalm, který vznikl ve 2. století před Kristem v době, která byla zase velmi neklidná. Je to žalm zvláštní hned z několika důvodů. V první řadě je to poskládáno zase podle abecedy, v hebrejštině podle abecedy. První verš začíná prvním písmenem, druhý verš druhým, třetí třetím a takhle. Celkem ten žalm má 21 veršů a vlastně téměř všechna ta slova, která jsou v tom žalmu obsažena, už můžeme najít někde jinde ve Starém zákoně. Tedy ten svatopisec jaksi shrnul, posbíral důležité myšlenky ze Starého zákona a dal je do jednoho textu. A proto tento text byl mezi Izraelity velmi populární. Modlili se ho v synagoze při ranní a večerní modlitbě, hlavně v sobotu, ale zbožní židé se ho modlili třikrát denně. Tak jako my se třeba modlíme modlitbu Otčenáš a Zdrávas Maria, tak oni se třikrát denně modlili tady ten žalm 145. A první křesťané tento žalm používali jako modlitbu před jídlem.

My jsme z toho žalmu dnes slyšeli jenom jednu třetinu, asi tak z prostředka. Ještě bych chtěl možná říct, v jaké situaci byl ten žalmista, který veden Duchem svatým tento text vytvořil, sestavil. Jak už jsem říkal, bylo to v 2. století před Kristem. Předtím Židům vládli řečtí králové, pohané, kteří je pronásledovali pro jejich víru. Potom se Židé vzbouřili a vymohli si samostatnost. Měli svého vlastního krále. Ale to netrvalo nějak dlouho a to území ovládli Římané.

Je tam několik myšlenek v tom textu. První myšlenka je, že Bůh je jakousi jistotou. V té době, kdy se střídaly ty politické režimy, žalmista připomíná a říká: „Bůh je jistota.“ Ale nejenom jistota nějaká jaksi nad námi, morální, nějaká jistota kamenná nebo prostě ztuhlá, ale říká: „Jistota, která má s námi slitování.“ Teď připomíná důležité vlastnosti a říká: „Je milosrdný, milostivý, shovívavý a má soucit.“ Tedy někdo, kdo je nad námi, ale kdo je nám zároveň blízký. On se tam pokouší zdůraznit oba ty momenty. Je to někdo, kdo je nejvyšší, nejvýš postavený, ale zároveň je nám blízký.

Potom tam velmi zdůrazňuje to, že člověk má děkovat: „Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla,“ to je ta příroda, ale: „Tvoji zbožní ať tě taky oslavují, ať mluví o tvé síle.“ Říká, posláním věřících lidí je jednak v modlitbě děkovat Bohu za to, co jsme dostali, co dostáváme, a jednak nebát se o tom také mluvit před druhými lidmi. To je taková základní mise, misie, že svědčíme o tom, jak Bůh je k nám dobrý.

Když se potkají dva lidé a baví se spolu, tak se někdy bavíme o něčem, o nějakém problému, o nějaké věci, ale zpravidla se bavíme o někom a jsme v pokušení, že se začneme bavit o tom, co kdo zkazil. Zdá se nám to totiž zajímavé, přitažlivé. A tak množství mezilidských hovorů je na toto téma – co kdo pokazil, co udělal špatně, co kdo takzvaně, lidově řečeno, zvrtal. Ale potom to vypadá, že je na světě všechno špatně, že se věci jenom kazí, že se opravdu ten svět jenom řítí do záhuby. Ale žalmista nám na tomto místě připomíná a říká: „Není to tak. Vy ve svých hovorech byste se také měli bavit o tom, co se podařilo, o tom, co pěkného tady bylo vytvořeno, co se pěkného a dobrého komu podařilo vykonat.“

Ten žalmista to tedy vede a říká: „V první řadě, člověče, každý den bys měl ve své modlitbě si uvědomit, cos dnes dostal, a za to bys měl poděkovat. A měl bys být připravený, když se s někým setkáš, nemluvit o těch zádrhelech, o těch neúspěších, ale také mluvit o úspěších, o tom, co se s Boží pomocí podařilo.

On potom, ten žalmista, tam dál obrací se právě k vládcům a k těm, kteří stojí v čele, a říká a zdůrazňuje, že vláda člověka by měla čerpat inspiraci v té vládě Boží, protože Bůh není uzavřený. Boží království, jakkoliv mluvíme o Božím království, tak to Boží království se realizuje na této zemi. Boží království bylo vytvořeno pro lidi a Bůh to svoje království napřed začal zpřítomňovat na Abrahámovi a jeho potomcích, na vyvoleném lidu, a potom vlastně neustále se to rozšiřuje, až to zasáhlo všechny pokřtěné a celý svět. A to je to, toto si máme uvědomit, že Bůh je nesmírně otevřený a i my máme usilovat o tuto otevřenost.

Bratři a sestry, nenechme se tedy nakazit myšlenkou, že všechno je špatně a že se to řítí do záhuby, ale naopak každý den večer, než jdeme spát, si uvědomme, co dobrého jsme dnes dostali, co krásného jsme od Boha dostali, a děkujme za dobro, které nám se s Boží pomocí podařilo vykonat.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Hle, všechno tvořím nové

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
15.05.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Hle, všechno tvořím nové10:01

Bratři a sestry, takovou hlavní myšlenkou dnešní neděle jsou nová nebesa, nová země a nové přikázání. My, když si kupujeme novou věc, tak si klademe vždycky otázku a doufáme v to, že ta nová věc bude lepší, dokonalejší, že bude lépe fungovat, že lépe odpoví na naše očekávání. A ne vždycky to tak bývá.

Někdy se stane i to, že člověk musí říct: „To staré bylo lepší.    Více...


Pavel a Barnabáš otevřeli bránu pohanům

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.05.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Pavel a Barnabáš otevřeli bránu pohanům11:56
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.64 MB]

Bratři a sestry, slyšeli jsme o tom, jak Pavel a Barnabáš dokončili svoji apoštolskou cestu. Ona byla první. V tu chvíli nevěděli, že třeba budou ještě další.

Tady to vyprávění z té první apoštolské cesty je ve 13.    Více...


Rozlišovací kritérium má být to, že se budete mít rádi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.04.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Rozlišovací kritérium má být to, že se budete mít rádi11:18
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 2.58 MB]

Bratři a sestry, prožíváme dobu velikonoční, dobu radosti, ale přesto jsme realisty a víme, že v našem životě se nám často staví do cesty různé překážky, naše slabosti a vůbec celkově zlo.    Více...


Život jako cesta

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.05.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Život jako cesta13:00
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.85 MB]

Bratři a sestry, když se podíváme na první čtení a na evangelium, tak vidíme, že se tam jedná o cesty. Pavel a Barnabáš se vracejí do Antiochie v Sýrii a Jidáš odchází z večeřadla, aby přivedl vojáky, služebníky velerady, aby zatkli Ježíše.    Více...


Hle, všechno tvořím nové

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.05.2007, kostel Nejsvětější Trojice v Lažánkách
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Hle, všechno tvořím nové11:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.77 MB]

Bratři a sestry, dnešní úryvek z knihy Zjevení svatého Jana mluví o dovršení stvoření. Mluví o tom, že stvoření se vrátí k té podobě, jak si ho Bůh přál mít na začátku. To znamená, že bude dokonalé, že tam nebude žádná chyba, žádná vada.    Více...


Jako já vás

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.05.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 14,21b-27; ž. Žl 145; 2. čt. Zj 21,1-5a; evang. Jan 13,31-33a.34-35;

Jako já vás9:35
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 27 kb/s, 1.83 MB]

Bratři a sestry, dnešní texty, hlavně prvního čtení a evangelia, jsou obtížné. Obtížné hlavně pro kazatele, protože tam není ani tak co vysvětlovat. Je to celkem jasné, a obtížné je to z toho důvodu, že každý z nás, úplně každý, i ten kazatel, musí říct: „To se týká i mě.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.