Rubrika
HomilieVelikonoce nás vedou k radosti a k životu
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;
Bratři a sestry, vstupujeme do svatého týdne, do největších svátků křesťanského světa. Vstoupili jsme tím, že jsme vyslechli pašije, a takovými pašijemi ve zkratce je žalm, který jsme slyšeli mezi čteními, žalm dvacátý druhý, který ve druhém verši má známá slova „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“. Svatý evangelista Matouš říká, že Ježíš pronesl tato slova jako poslední, jako takový výkřik na kříži. Svatý Lukáš uvádí jiná slova. Pravda je, že svatý Lukáš tam vůbec nebyl. Matouš byl zřejmě někde poblíž, a měl tedy lepší zprávy.
Ale co to je ten žalm, ve kterém jsou slova „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“? Na první pohled to vypadá jako výkřik bezbožníka, jako výkřik někoho, kdo nemá víru a kdo je zoufalý. Tento žalm je vlastně proroctví. Je to prorocká píseň, která má dvě části. V první delší části jsou vylíčeny útrapy, utrpení tělesné, duchovní, které se velmi, velmi hodí, velmi, řekli bychom, pasuje na Ježíše Krista. A v druhé části je to vlastně chvalozpěv, poděkování za záchranu.
Ten výkřik „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“ je naopak výrazem víry. Když člověk trpí, když se bojí, tak volá toho, kdo mu může pomoci. Když se bojí malé dítě, volá své rodiče, protože od nich očekává záchranu. Tento výkřik je výrazem hluboké, ale skutečně hluboké poníženosti a velikého utrpení jak tělesného, tak duševního, ale není výkřikem zoufalství, protože on volá toho, kdo mu může pomoci. On sám se ptá tak, jako my se ptáme, a klademe často Bohu tyto otázky: „Bože, proč zrovna takto? Proč zrovna já? Proč tímto způsobem?“ Ale on neupadá do zoufalství. To je vidět právě na konci toho žalmu: „Budu chválit Boha, budu mu zpívat, budu vyprávět budoucím pokolením o všech jeho divech, o všech jeho dílech.“
Velikonoce, které budeme slavit, které připadají na příští neděli, tak nám připomínají zmrtvýchvstání. Ta naše oslava se nezastaví ani na Velký pátek, ani na Bílou sobotu, ale máme dojít k té veliké noci Vzkříšení. I my máme jít spolu s Ježíšem. Všechny svoje těžkosti, utrpení, trápení máme přidat ke kříži Ježíšovu, abychom to donesli na Golgotu. Potom máme s Ježíšem odpočinout od svých námah, a potom spolu s ním máme prožít vzkříšení a radost.
Velikonoce nás vedou, bratři a sestry, k radosti a k životu. Je to tak, že na tomto světě v tomto životě zažíváme různá protivenství. Jediná a ta nejlepší cesta, troufám si říct, ta jediná správná cesta je přidat to k tomu, co trpěl Ježíš. Jednak tím získáme jakýsi smysl, jednak to přidáme k někomu, kdo je silnější než my, ale hlavně potom se také budeme moci radovat ze zmrtvýchvstání, z nového života.
Kéž tedy s Boží pomocí takhle opravdově, duchovně a hluboce prožijeme letošní Velikonoce.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;
Slyšeli jsme, že ti učedníci na Květnou neděli, nebo Palmovou, jak se říká, volali: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně. Na nebi pokoj a sláva na výsostech.“ Známe to odněkud, známe to z Vánoc, a je to „na zemi pokoj,“ zpívali andělé. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;
Bratři a sestry, letos nás bude velikonočními svátky provázet svatý Lukáš a on ve svém vyprávění o utrpění a smrti Ježíše Krista zaznamenal některé události, některé příběhy nebo epizody v tom celkovém příběhu, které jinde nejsou. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;
Bratři a sestry, začínáme Svatý týden. Jsou to nejdelší a nejdůležitější svátky v církevním roce. Přestože chceme něco oslavovat, budeme mít svoje každodenní povinnosti. Budeme chodit do práce, děti ještě budou chodit do školy, běh našich domácností se nemůže zastavit. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;
V těch textech, které jsme slyšeli na začátku dnešní liturgie, se mluvilo o tom, že se máme připojit k zástupu, který oslavoval Krista. A vlastně já nás všechny chci také vyzvat k takové vnitřní cestě. V roce 1884 v italském městě Aretzu v knihovně u kostela Panny Marie našli několik pergamenových listů a mezi nimi byl zachycen jeden cestopis, řekli bychom křesťanský cestopis, někdy z konce čtvrtého století (je datován asi do roku 393 po Kristu) a napsala ho nějaká řádová sestra, která se jmenovala Eterie, pocházela zřejmě z dnešní Francie, z Galie, a vydala se do Jeruzaléma, do Palestiny, aby viděla všechna ta místa, kde žil Pán Ježíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;
Bratři a sestry, slavíme Květnou neděli. Vlastně v tomto svátku jsou dvě myšlenky. To, co bylo na začátku, Ježíšův vjezd do Jeruzaléma: všichni se radují, všichni jásají, vítají Ježíše a říkají si: „Tak jsme se konečně dočkali. Více...