Středa 21.02.2024, sv. Petr Damiani, Lenka
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Květná neděle v Jeruzalémě

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.04.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;

Květná neděle v Jeruzalémě7:29
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.67 MB]

V těch textech, které jsme slyšeli na začátku dnešní liturgie, se mluvilo o tom, že se máme připojit k zástupu, který oslavoval Krista. A vlastně já nás všechny chci také vyzvat k takové vnitřní cestě. V roce 1884 v italském městě Aretzu v knihovně u kostela Panny Marie našli několik pergamenových listů a mezi nimi byl zachycen jeden cestopis, řekli bychom křesťanský cestopis, někdy z konce čtvrtého století (je datován asi do roku 393 po Kristu) a napsala ho nějaká řádová sestra, která se jmenovala Eterie, pocházela zřejmě z dnešní Francie, z Galie, a vydala se do Jeruzaléma, do Palestiny, aby viděla všechna ta místa, kde žil Pán Ježíš. A tady z té cesty, z jejích zápisků vzniklo velmi zajímavé dílo, které vypráví o tom, jak se křesťané scházeli na těchto místech a jak oslavovali Pána Ježíše.

Dneska takový úvod pro pochopení: v té době, na konci čtvrtého století, tam stály na místě ukřižování a pohřbení Pána Ježíše kostely dva. Dneska tam stojí jeden takový velký komplex. Ten kostel, který stál poblíž Kalvárie, byl právě zasvěcen památce umučení a taky se mu říkalo kostel Umučení. Samotná kalvárie stála v jeho blízkosti nebo, řekli bychom, na nádvoří. Kolem byly sloupy, chodby, ale ta kalvárie byla venku.

Za kalvárií stál druhý kostel, pod jehož kopulí bylo místo, kde byl Pán Ježíš pohřben. A to je velmi zvláštní, dnes se nazývá kostel Božího hrobu, ale oni tomu říkali Anastasis, což znamená Vzkříšení. Už tady s tím místem pohřbu Pána Ježíše spojovali taky jeho vítězství. Věděli, že ty Velikonoce nekončí na Velký pátek, ale až v neděli.

A teď Eterie líčí ty jednotlivé dny. Květnou neděli začínali slavit velmi brzo, už po půlnoci. Po půlnoci se sešli tady v této Bazilice vzkříšení, poslouchali zpěvy žalmů, hymny, modlitby. Potom slavili mši svatou – slavili ji na několikrát. Přesunuli se z té baziliky Vzkříšení do baziliky Umučení a tam probíhalo to, čemu se u nás říká bohoslužba slova. Potom biskup požehnal katechumenům, tedy těm, kteří se připravovali na křest, a ti odešli, protože dokud nebyli pokřtěni, nemohli být účastni toho, čemu se říká eucharistická modlitba. Potom se přesunuli zpět do té baziliky Vzkříšení a tam slavili tu druhou část. Když to končilo, tak než je jáhen propustil, tak jim připomněl, že v jednu hodinu odpoledne mají všichni být na Olivetské hoře.

Tam se sešli v kostele, kde se připomínal výrok Pána Ježíše, kdy zaplakal nad Jeruzalémem, a tam se konalo vyučování lidí. To vyučování bylo velmi dlouhé, protože jednak mluvil biskup, ale potom mluvili i všichni kněží, kteří chtěli. Byla to taková jeruzalémská specialita, že mohl vystoupit kdokoliv a říct, co pokládal za užitečné pro věřící, takže se vlastně nikdy nevědělo dopředu, za jak dlouho to skončí, bylo to dlouhé.

A potom se přesunuli do kostela, který je postaven na místě, kde Pán Ježíš vstoupil na nebe. A z tohoto kostela kolem páté hodiny odpolední se vydali průvodem zpět do Jeruzaléma. Všichni šli pěšky, všechny děti měly nějaké větvičky, buď palmové nebo olivové. Eterie píše, že ten průvod byl velmi radostný, že rodiče s sebou měli i svoje malé děti, které nesli na ramenou, na zádech, a biskup jel na oslíku tak, jako Pán Ježíš před těmi čtyřmi sty lety. Celý ten průvod byl velmi radostný, velmi spontánní. A potom vlastně celá bohoslužba končila zase v té bazilice Vzkříšení. Čili oni prožili v tom kostele celý den.

Když jsem to potom pročítal dál, tak mi z toho vyplývalo, že hodně času prožili v těch kostelích. Člověk si říká až: „Je to vůbec možné? Dělali něco jiného?“ Asi ne, věnovali celý ten čas. Pro nás to není možné takhle. Máme své povinnosti, máme svou práci, máme jiné věci, ale v tom týdnu, který teď začínáme, bychom si měli udělat víc času, hlavně vnitřně bychom měli věnovat ve svých myšlenkách víc času své víře a tomu všemu, co si budeme připomínat. Oni to dokázali prožít tak hluboce a s takovou radostí a spontaneitou právě proto, že tomu věnovali ten čas, že to neošidili.

A ještě jedna myšlenka, jedna taková zajímavost. Každý den, ať ve svátek nebo ve všední den, když začínala bohoslužba v bazilice Vzkříšení, tak napřed biskup a potom i jáhen jmenoval lidi, za které se modlí. Byly to vlastně takové přímluvy. Oni tam jmenovali všechny ty vladaře, jmenovali tam biskupa, kněze, ale jmenovali tam taky všechny nemocné, všechny, na kterých jim nějak záleželo, všechny ty, kteří měli nějakou těžkost, nějakou svízel. Všichni ti byli zahrnuti do těchto modliteb.

Zkusme během tohoto svatého týdne začít den vždycky tak, že vzpomeneme na ty, kteří jsou kolem nás. Že nebudeme hned prosit za sebe a myslet na své potřeby, ale že budeme prosit za ně. Že vzpomeneme na ty, kteří jsou kolem nás, na jejich potřeby, na to, co oni potřebují, a že jim dáme přednost, že je odporučíme Boží pomoci a Boží ochraně.

Takže tolik pro začátek a ve čtvrtek vám zase povím o tom, jak slavili památku první mše svaté, památku poslední večeře a toho všeho dalšího.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Ježíš přišel, aby mně pomohl být vyzrálou osobností

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
14.04.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;

Ježíš přišel, aby mně pomohl být vyzrálou osobností3:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.75 MB]

Slyšeli jsme, že ti učedníci na Květnou neděli, nebo Palmovou, jak se říká, volali: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně. Na nebi pokoj a sláva na výsostech.“ Známe to odněkud, známe to z Vánoc, a je to „na zemi pokoj,“ zpívali andělé.    Více...


To konejte na mou památku

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;

To konejte na mou památku3:56
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.92 MB]

Bratři a sestry, letos nás bude velikonočními svátky provázet svatý Lukáš a on ve svém vyprávění o utrpění a smrti Ježíše Krista zaznamenal některé události, některé příběhy nebo epizody v tom celkovém příběhu, které jinde nejsou.    Více...


Velikonoce nás vedou k radosti a k životu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
24.03.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;

Velikonoce nás vedou k radosti a k životu4:26
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.9 MB]

Bratři a sestry, vstupujeme do svatého týdne, do největších svátků křesťanského světa. Vstoupili jsme tím, že jsme vyslechli pašije, a takovými pašijemi ve zkratce je žalm, který jsme slyšeli mezi čteními, žalm dvacátý druhý, který ve druhém verši má známá slova „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“.    Více...


Člověče, jsi povolán k životu věčnému

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.03.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;

Člověče, jsi povolán k životu věčnému2:11
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.36 MB]

Bratři a sestry, začínáme Svatý týden. Jsou to nejdelší a nejdůležitější svátky v církevním roce. Přestože chceme něco oslavovat, budeme mít svoje každodenní povinnosti. Budeme chodit do práce, děti ještě budou chodit do školy, běh našich domácností se nemůže zastavit.    Více...


Radost a bolest

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
04.04.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 50,4-7; ž. Žl 116; 2. čt. Flp 2,6-11; evang. Lk 22,14-23,56;

Radost a bolest4:09
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 0.82 MB]

Bratři a sestry, slavíme Květnou neděli. Vlastně v tomto svátku jsou dvě myšlenky. To, co bylo na začátku, Ježíšův vjezd do Jeruzaléma: všichni se radují, všichni jásají, vítají Ježíše a říkají si: „Tak jsme se konečně dočkali.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.