Rubrika
HomilieJeremiáš je povolán napravovat mezilidské vztahy
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.01.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, povolání člověka. Slyšeli jsme o tom, jak byl povolán Jeremiáš, v jaké to bylo době, kdy se to stalo. Víme to celkem přesně. Bylo to v roce 628 před narozením Pána Ježíše. Bylo to v době, kdy vládl král Jošijách, někdy je to jméno překládáno také Josiáš. Bylo to ve dvanáctém roce vlády tohoto krále. Byl to král, který se řadí mezi úspěšné panovníky.
V té době už slábla moc Asyrské říše a Izraelité více méně měli svobodu. Projevilo se to tím, že král Josiáš rozšířil území, nad kterým vládnul, ale začal také provádět reformu, obnovu. Obnovu státu, obnovu náboženství, obnovu, my bychom dnes řekli, Jeruzalémského chrámu a všeho, co s tím souvisí. Opravdu ten chrám začali přestavovat, rozšiřovat, dělat ho hezčí. Ale Josiášovi šlo také o, my bychom řekli dnes, obnovu vnitřní, morální, mravní. Celý národ byl nadšený a líbilo se jim to. Měli pochopení pro to, co Josiáš dělal, měli jeho podporu a on měl podporu jejich.
Při té opravě Jeruzalémského chrámu došlo k tomu, že byly nalezeny svitky Zákona, to, čemu my říkáme dnes Pět knih Mojžíšových, hlavně kniha Deuteronomium. Může nám to připadat, co je na tom tak zvláštního. Tak i dnes, když se najde nějaká starožitnost, něco hodně starého, tak lidé se kolem toho seběhnou, píše se o tom v novinách, mluví se o tom v televizi. Ale tenkrát to bylo ještě významnější, a to proto, že Izraelité vždycky v chrámě, a později potom v synagóze, měli jenom jednu sadu svitků. A bylo to tak, že tady tuto jednu sadu svitků používali, a když už ty svitky začínaly být potrhané, opotřebované, nechali zhotovit novou sadu, nové svitky, ale ty staré neodnesli někde na půdu, do sakristie, ale spálili je. Brali to tak, že je to Boží slovo a toto Boží slovo nemá přijít do rukou nikomu, kdo k němu nebude mít náležitou úctu a kdo mu nebude rozumět. A proto ty staré nepoužívané svitky ničili. Svitků, na kterých je Starý zákon, je skutečně velmi málo. Badatelé jsou dnes smutní z toho. Stačily by nám prsty na rukou, abychom spočítali skutečně velké svitky, které se zachovaly. O to větší byla radost tady za krále Josiáše, když našli nějakou místnost, kde byly zazděné svitky. Znamenalo to, že je tam dali a řekli si: „Spálíme je později,“ a nějak na to zapomněli nebo to nebylo možné.
Izraelité, když našli tyto svitky, tak to brali jako takové znamení, že Bůh jim žehná, že je s nimi, že i Bůh podporuje tady tuto jejich reformu. Když to srovnáme s tím, co jsme slyšeli, jak Jeremiáš protestuje, že by se měl stát prorokem, tak nám to může připadat divné. Byla to doba úspěchu, doba prosperity, doba, ve které ti lidé čekali příchod Mesiáše, protože si říkali, a opravdu poslouchejte dobře: „Nám se žije tak dobře, že už se nám nemůže lépe žít. Máme pokoj v tom smyslu, že není válka, probíhá obnova našeho národa. Lepší už to být nemůže.“
Srovnejme to s tím, co my říkáme na naši dobu, a s tím, co prožíváme, jak si často stěžujeme a stýskáme a říkáme si možná i opak. Říkáme si: „Už snad ani hůř být nemůže.“
Ale Jeremiáš viděl trošku dál a věděl, že v lidských dějinách se střídají různá období a že tohle období prosperity nebude trvat dlouho. Mnozí se tedy divili a říkali mu: „Ty budeš prorokem, to budeš mít dobrý. Teď jsou dobrý časy, všichni tě budou poslouchat, budou tě chválit. To fakt budeš mít dobrý.“ Ale on věděl svoje a proto se brání. Proto se brání, jednak se na to necítí.
Jeremiáš je člověk pokorný. Jeremiáš je člověk, který pocházel z kněžské rodiny, bydlel ve vesnici, která se nachází dnes asi osm kilometrů od Jeruzaléma a byl z kmene Benjamín. To je zajímavé, protože kmen Benjamín nebyl příliš pobožný. Kmen Benjamín měl pořád takové, jak bychom dnes řekli, separatistické tendence oddělit se. Ale Jeremiáš a jeho rodina byli velmi zbožní a velmi podporovali chrám v Jeruzalémě a všechno, co s tím souviselo.
Ale co je zajímavé, tak je zajímavé i to jméno. Jak to tak v hebrejštině bývá, je možné vyložit toto jméno několika způsoby. Jeden způsob je „Hospodin vyvýší“, ale druhá možnost, jak toto jméno přeložit, je „Hospodin odejme“, „Hospodin vydá do moci nepřítele“. Čili toto jméno je takové, řekli bychom, plné paradoxů. A takový byl i Jeremiášův život. Na jedné straně prožíval blízkost Boží, na druhé straně byl pronásledován od lidí.
Když se ještě vrátím k tomu povolání. Pravé povolání se pozná podle toho, že jednak je ten člověk pokorný, nevěří sám sobě a jednak, že se do toho ten člověk nehrne. Jestliže se někdo takhle do něčeho hrne, a tak to bývalo v lidských dějinách, přišli různí lidé, kteří říkali: „Já jsem poslán od Boha, od bohů, od Prozřetelnosti, já tady mám úkol na tomto světě,“ tak to vždycky bylo tak, že si to ti lidé vymysleli. Nebyli povoláni od Boha.
Jeremiášovi je slíbena blízkost Boží, Boží pomoc, ale jenom tady v tom slova smyslu: Já ti budu na blízku, budu vedle tebe. Nejsou mu slíbeny žádné zázraky, nic takového. Jeremiáš a jeho prorokování se obešlo bez zázraků. Nebylo tam něco takového jako za dnů Mojžíše, kdy Mojžíš přijde k faraónovi a řekne: „Propusť můj lid,“ faraón řekne: ‚Nepropustím,“ a Mojžíš řekne třeba: „Přijde tma nebo nějaká jiná rána či znamení, abys poznal, že Hospodin je pravý Bůh.“ V Jeremiášově životě nejsou žádné zázraky. Jeremiáš ohlašuje, můžeme říci, Boží rady. Jeremiáš je povolán k tomu, aby upravoval a napravoval mezilidské vztahy, tedy něco, co není nikdy hotové. Naše vztahy, to je něco, co začínáme budovat každé ráno znovu, každý den v tom pokračujeme. Tedy, je to práce, můžeme říci, celoživotní.
Bůh skrze Jeremiáše mluví a dává rady, jak ty vztahy upravit, ale co bylo pro Jeremiáše hodně těžké, bylo to, že ho neposlouchali. Nebrali vážně to, co on říkal, a to ho bolelo nejvíc. Jeremiáš je člověk, který zápasí o to své povolání, o svoji víru. Několikrát vyčítá Hospodinu, že ho povolal. Má mu to dokonce za zlé. Bůh totiž tady při tom povolání říká Jeremiášovi: „Jsi povolán ke dvěma věcem - k práci: Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu, a právě k tomu zápasu: Nelekej se jich. Já totiž dnes z tebe udělám opevněné město, železný sloup a bronzovou zeď.“ To jsou tři výrazy pro obranu. Třikrát je to řečeno proto, aby bylo jasné, že Bůh to myslí vážně. Ale zase Jeremiáš nemohl počítat, že by v jeho životě se děly zázraky. Jeremiášovi zakazovali mluvit, zavírali ho do vězení, hodili ho do cisterny, kde bylo bláto. Hrozilo mu několikrát, že zahyne.
Bratři a sestry, Jeremiáš je postava, která je nám velmi blízká. I my prožíváme různé zkoušky, různá těžká období a i my máme to jediné, o co se máme a můžeme opřít – to je blízkost Boží. Udělejme si v tyto dny čas a začneme si listovat a číst knihu proroka Jeremiáše. Některé výroky budou pro nás třeba hůře pochopitelné, ty přeskočme, a dívejme se na to, co prorok prožívá, jak on zápasí o svůj vztah k Bohu, o svůj vztah k lidem. Tím se nechme inspirovat.
Prorok mnohokrát, jak říkám, měl nějaké připomínky k tomu, co mu říkal Bůh, ale Jeremiáš se nikdy nevzdal. V tom ať je nám jeho životní příklad pomocí a posilou.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.01.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, chtěl bych se teď společně s vámi zastavit u dnešního druhého čtení z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům. Slyšeli jsme poměrně známý text, který se čte často na svatbách, ale málokdo už zná ty souvislosti a málokdo si je vědom toho, že tady v tom prvním listě Korinťanům je ještě mnoho dalších krásných myšlenek a že je to list, který vlastně by se nám hodil do našeho života. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, dnešní texty tvoří takovou velmi ucelenou stavbu pomocí tří obrazů ze tří různých dob. Prvně prorok je povolán jako kněz. Byl povolán někdy kolem roku 627 před narozením Pána Ježíše v Jeruzalémském chrámu. Více...
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
31.01.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Moji drazí bratři a sestry, vidím nedávno narozené děti Boží, odešly do sakristie, a my, co jsme se narodili trošku dřív jako děti Boží, jsme tady zůstali, abychom si poslechli ze stolu slova Božího to, co nám dnes chce říct Ježíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.02.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, chtěl bych něco málo říct k dnešnímu druhému čtení, a potom bych se chtěl zastavit u dnešního žalmu.
Druhé čtení je krásný básnický text, a co je na tom právě ještě jakoby paradoxnějšího je to, že když si položíme otázku, komu to svatý Pavel adresuje, kdo jsou ti lidé, pro které to píše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, my se zamyslíme asi nad nejznámějším textem svatého Pavla – velepísní na lásku. Text se čte velmi často na svatbě. Je to dobře, protože ten text je takový programový, říká, co člověk má dělat, a je to program na hodně dlouho, můžeme říct, na celý život. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, my dnes budeme mluvit o druhém čtení, o Velepísni na lásku, kterou napsal sv. apoštol Pavel, ale můžeme se tak nějak odrazit pro tuto naši úvahu od evangelia. Proč Ježíš neudělal v Nazaretě ty zázraky, které udělal v Kafarnau? Myslím, že většina z nás by odpověděla: „Protože ti Nazareťané neměli víru. Více...