Rubrika
HomilieVíra jde ruku v ruce s láskou
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.02.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, my dnes budeme mluvit o druhém čtení, o Velepísni na lásku, kterou napsal sv. apoštol Pavel, ale můžeme se tak nějak odrazit pro tuto naši úvahu od evangelia. Proč Ježíš neudělal v Nazaretě ty zázraky, které udělal v Kafarnau? Myslím, že většina z nás by odpověděla: „Protože ti Nazareťané neměli víru.“ Je to pravda, ale neměli ještě něco. Neměli dost lásky. Tyhle dvě věci totiž jdou spolu, ruku v ruce. Někdy to tak nevypadá. Také sv. Pavel ve svých listech velmi mluví o víře. Mluví o tom, že ospravedlněni budeme pro víru, ne pro skutky zákona. Má na mysli skutky Mojžíšova zákona, ne že by říkal, že nemáme podle víry jednat, to ne. Když spočítali chytří lidé, kteří se tomu věnují, kolikrát apoštol Pavel použil ve svých spisech, ve svých listech slovíčko víra, tak došli k číslu 138. Potom taky vlastně se používá sloveso věřit, a to tam má 54krát. Tedy hodně mluví apoštol Pavel o víře. Ale zrovna tak hodně mluví o lásce, i když to tak na první pohled není zřejmé. Slovíčko láska v jeho listech je 78krát a sloveso milovat 32krát. Tedy hodně. Protože on taky napsal v listě Galaťanům, že víra musí být láskou uvedena do života. Tedy říká: jde to ruku v ruce, nejde to oddělit, nejde to nějakým způsobem rozdělit. Apoštol Pavel taky říká: „Láska, to je hodnota, kterou se musí vyznačovat každý křesťan.“ Jinak nebude křesťanem. Jinak nebude dobrým křesťanem. A to, co apoštol Pavel napsal do Korinta, to byla vlastně původně taková píseň o lásce. Ne píseň ve slova smyslu, jak ji známe my dneska z rádia nebo z televize, ale spíš něco, co se podobalo žalmu. Ale postupně, jak se tato píseň překládala, tak těm překladatelům šlo hlavně o to, aby přeložili dobře slova, smysl slov, a tak se z toho ztratil jednak rým, ale hlavně rytmus. A proto už nám to nějak nezní. Ale stejně, když to slyšíme, tak cítíme z toho takový majestát, cítíme z toho, že to je něco krásného, něco, co se dobře poslouchá, a něco, o čem si říkáme: „Chtěl bych podle toho žít... Chtěla bych to v životě uskutečnit... Sice to nejde, ale bylo by to krásné...“ A tak tahle píseň původně měla tři sloky.
V první sloce se právě mluví o nezbytnosti lásky, o tom, že když ji nebudu mít, nemám vůbec, ale vůbec nic. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov. Kdybych měl dar prorokovat a víru měl v nejvyšší míře, ale neměl lásku, nejsem nic. Kdybych rozdal všechno co mám a pro druhého do ohně skočil a neměl lásku, nic mi to neprospěje.“ Tedy podle apoštola Pavla ta láska je poznávacím znamením křesťana. Musím ji mít. Bratři a sestry, o první křesťanské obci v Jeruzalémě říkali ti, kteří ji viděli (sami byli nevěřící, ale o nich říkali): „Podívejte, jak se mají rádi. Podívejte, jak se milují.“ Co by řekli o nás? Řekli by to taky? Anebo by řekli: „Podívejte, jak se koušou.“ To už si musíme odpovědět každý sám.
Druhá sloka této písně mluví o tom, jaká ta láska je. Jak je krásná, jak je skutečně i vznešená a zaslouží si naši úctu. „Je shovívavá, dobrosrdečná, nevychloubá se, nenadýmá, nerozčiluje se. Má zármutek, když se dělá něco špatného.“ Co my? My se tomu smějeme, když slyšíme, že někdo někde něco zkazil, a často si říkáme: „Dobře mu tak.“ A vůbec nemáme zármutek z toho, že se dělá někde něco špatného. „Všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všechno vydrží.“ My kolikrát říkáme: „Já už to nevydržím.“
A třetí sloka? Třetí sloka mluví o tom, že ta láska je něco, co je trvalé. Žijeme ve světě, kde se většina věcí mění velice rychle, a často si říkáme: „Tak, je tady něco trvalýho? Něco, o co by se to dalo opřít? Něco, na čem by se dalo stavět?“ A upostřed těchhle změn apoštol Pavel říká: „Ano. Na lásce.“ A teď se dostáváme k tomu, co to vlastně ta láska je. To je velice důležité. Apoštol Pavel byl velice vzdělaný člověk. On znal řecké spisy, které my vůbec neznáme. Znal Platóna, znal řecké bájesloví. A tady v tom, co on napsal do Korinta (protože ti Korinťané to znali taky), tak on jim vlastně říká, že se mají zase posunout o trošku výš. On tam říká: „Ta láska, to není jen tak něco.“ On pro to používá slůvko agapé, které oni zase znali, ale pro ně to bylo v té obecné řečtině označení pro takovou nějakou nezávaznou lásku. Ale apoštol Pavel to tak nějak zužuje a říká: „To je láska zadarmo daná. Láska, která dává vždycky víc.“ My známe z Písma svatého obrat, kde se říká, že: „Hospodin mě sytí a můj kalich přetéká.“ Prostě, že je tam něco navíc. Víc, než ten člověk potřebuje. Nedávno jsme četli o zázraku v Káni galilejské, kde Ježíš dal víc vína než potřebovali. A to je ono. Apoštol Pavel taky říká: „Ta láska, to znamená, že já mám otevřené oči a dívám se, abych viděl, kdy ten druhý potřebuje pomoct, kdy tomu druhému něco chybí.“ A ne, že já se zrovna vzbudím a řeknu si: „Tak dneska mám náladu a já budu dělat dobré skutky.“ A zase druhý den si řeknu: „Tak dneska náladu nemám, tak to nechám plavat.“ Ne, já se mám dívat, kdy ten druhý to potřebuje a dát tomu druhému, co on potřebuje. Ne to, co dělá mně dobře nebo co mně uklidňuje svědomí nebo mně je příjemné, ale dát to, co ten druhý potřebuje. To je ono!
Bratři a sestry, apoštol Pavel dál vlastně říká: „Dospělý člověk se pozná podle toho, že je schopen mít rád druhého nezištně, že je schopen darovat se. Je to vlastně, jako když na zahradě dozraje ovoce. Někdo přijde, tohle zralé ovoce si utrhne a raduje se z jeho krásy a z jeho dobré chuti. Naopak člověk, který není schopen mít rád druhého, člověk, který zůstává u toho, že „já mám rád sebe“, takový člověk je nezralý, nedospělý, a může mu být klidně 120 let.
Bratři a sestry, a teď mi můžete namítnout: „Ale v životě to vypadá jinak. Každý známe realitu a víme, že ta realita dost kulhá za tímhle ideálem.“ Často je to tak, že když manželka čeká na manžela, tak si říká: „No jo, zas přijde z práce, kdoví kdo ho tam naštval, vytočil, to zas bude nabručený, jé to bude zle.“ Anebo zase naoplátku on čeká na ni a říká si: „Tak co, s jakou přijde? Bude příjemná nebo se bude chovat jako princezna a bude chtít, abych já byl jejím šaškem, který ji má rozveselit?“ Bratři a sestry, to vůbec nevadí, že tenhle náš ideál je někde daleko před námi a my za ním tak nějak kulháme. Korinťané za tímhle ideálem právě taky těžce kulhali. Tam pro pochopení je dobré si přečíst kapitoly před tím. K Pavlovi se totiž dostala zpráva, že v Korintě, v církevní obci, vypukl takový jakýsi spor. Můžeme říct docela normálně, že se tam pohádali. O co? Dostali od Pána Boha různé dary, zvláštní, výjimečné dary: někteří měli dar modlitby v jazycích, někteří měli dokonce dar proroctví, jiní měli dar toto proroctví vykládat, vysvětlovat. No, a normálně se tam pohádali o to, kdo z nich je důležitější a koho z nich by si ta obec měla víc vážit. A apoštol Pavel odpovídá tím, co jsme dneska četli, co jsme slyšeli. Říká: „Nejvíc byste si měli vážit těch, kteří mají rádi, kteří jsou schopni nezištně pomáhat druhým, kteří nemají rádi sebe, ale mají rádi ty druhé. Tak těmhle byste měli projevovat nejvyšší úctu a těchhle byste si měli nejvíc vážit.“
Bratři a sestry, zkusme se k tomu postavit taky takhle, nehledejme nic zvláštního, zkusme se vracet častěji k 1. listu Korinťanům, ke 13. kapitole, a vezměme si ji jako takové zpovědní zrcadlo. Zpytujme podle této kapitoly, podle toho, co tady apoštol Pavel píše, svoje svědomí. My často ho zpytujeme podle zrcadel, která jsou negativní, kde se říká: „Tohle nedělej, tohle nesmíš.“ Tady apoštol Pavel říká, co máme dělat: „Láska se nerozčiluje, všechno vydrží, nezoufá. Láska je shovívavá, dobrosrdečná.“ Bratři a sestry, nevadí, že jsme daleko od tohohle ideálu, ale co by vadilo, tak by vadilo to, kdybychom vzdali cestu k němu, vadilo by, kdybychom si řekli: „To stejně nemá cenu.“ Má to cenu. Má to cenu a častěji se vracejme k tomuto textu. Může to být takový náš životní program a je to skutečně návod, jak vnášet víc radosti, pohody, ale především lásky mezi nás křesťany, mezi všechny lidi, aby platilo to, co platilo o prvních křesťanech: „Podívejte, jak se mají rádi.“
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.01.2022, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, chtěl bych se teď společně s vámi zastavit u dnešního druhého čtení z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům. Slyšeli jsme poměrně známý text, který se čte často na svatbách, ale málokdo už zná ty souvislosti a málokdo si je vědom toho, že tady v tom prvním listě Korinťanům je ještě mnoho dalších krásných myšlenek a že je to list, který vlastně by se nám hodil do našeho života. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.02.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, dnešní texty tvoří takovou velmi ucelenou stavbu pomocí tří obrazů ze tří různých dob. Prvně prorok je povolán jako kněz. Byl povolán někdy kolem roku 627 před narozením Pána Ježíše v Jeruzalémském chrámu. Více...
P. ICDr. Mgr. Karel Orlita, soudní vikář
31.01.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Moji drazí bratři a sestry, vidím nedávno narozené děti Boží, odešly do sakristie, a my, co jsme se narodili trošku dřív jako děti Boží, jsme tady zůstali, abychom si poslechli ze stolu slova Božího to, co nám dnes chce říct Ježíš. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.02.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, chtěl bych něco málo říct k dnešnímu druhému čtení, a potom bych se chtěl zastavit u dnešního žalmu.
Druhé čtení je krásný básnický text, a co je na tom právě ještě jakoby paradoxnějšího je to, že když si položíme otázku, komu to svatý Pavel adresuje, kdo jsou ti lidé, pro které to píše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
31.01.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, povolání člověka. Slyšeli jsme o tom, jak byl povolán Jeremiáš, v jaké to bylo době, kdy se to stalo. Víme to celkem přesně. Bylo to v roce 628 před narozením Pána Ježíše. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
28.01.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Jer 1,4-5.17-19; ž. Žl 71; 2. čt. 1 Kor 12,31-13,13; evang. Lk 4,21-30;
Bratři a sestry, my se zamyslíme asi nad nejznámějším textem svatého Pavla – velepísní na lásku. Text se čte velmi často na svatbě. Je to dobře, protože ten text je takový programový, říká, co člověk má dělat, a je to program na hodně dlouho, můžeme říct, na celý život. Více...