Čtvrtek 18.07.2024, sv. Emilián, Drahomíra
Hledat: Vyhledat
Rubrika Homilie

Kříž kvete, protože přináší odpuštění

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,4-7; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Mt 26,14-27,66;

Kříž kvete, protože přináší odpuštění6:51
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.50 MB]

Bratři a sestry, o letošních Velikonocích budeme rozjímat nad tím, čemu se říká „posledních sedm Kristových slov“. Jsou to výroky Ježíše Krista sebrané ze čtyř evangelií, které on pronesl na kříži. Někdy je to skutečně jenom slovo, ale někdy je to třeba celá věta: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

Takový úvod o tom, jak to vlastně vzniklo, jak vznikla úcta k těmto posledním slovům, která vyřkl Ježíš Kristus před svou smrtí, jsem napsal do farníku. U toho bych teď nechtěl zůstat, ale chtěl bych už se obrátit k tomu prvnímu slovu. A sice to první slovo, nebo spíš věta, je: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí!“ (Ona je v Lukášově evangeliu, my jsme teď slyšeli pašije podle Matouše.) Všechno, co Ježíš dělal na této zemi, všechno to, o co se snažil ve svých kázáních, bylo právě zaměřeno na odpuštění, na to, abychom my dosáhli odpuštění u Otce, a to odpuštění bezvýhradné.

Když si přečteme tady tu větu: „Otče, opusť jim, nevědí, co činí,“ tak si říkáme: „Ježíš tuhle větu adresuje svým odpůrcům.“ Ono to tak vypadá, jako že by ji adresoval jenom jim. Uvažme i to, dobře, je to adresováno odpůrcům. Ale pak je to něco krásného, protože kdybychom na tom kříži byli přibití my, jak by to asi vypadalo? Jak by to asi bylo? Většina z nás by křičela o pomoc, většina z nás by nějakým způsobem proklínala ty, kteří nás na ten kříž dostali, většina z nás by asi slibovala pomstu. A on říká: „Otče, odpusť jim!“ To je další známka toho, že na tom kříži nevisel obyčejný člověk, ale někdo mnohem víc – Boží Syn.

Ano, Ježíš to v první řadě adresuje svým odpůrcům. Uvědomme si, že ti, kteří chtěli, aby Ježíš nějakým způsobem zmizel, všichni neměli stejný názor. Někteří ho brali jako nepřítele, jako toho, který nám dává před oči naše chyby a je potřeba se ho zbavit, ale byla tam taky velká skupina těch, kteří se domnívali, že tím prospějí židovskému náboženství, že tím prospějí chrámu, Jeruzalému, když Ježíš zmizí, že bude dobře, když nebude žádná změna v náboženských poměrech, když nebude žádná revolta, revoluce a všechno to v klidu poběží dál.

Oni skutečně nevěděli, co dělají, ale toto Ježíšovo slovo: „Otče odpusť jim,“ je adresováno taky jeho přátelům, příznivcům, učedníkům – těm, kteří jsou někde schovaní, kteří opravdu nevědí, co mají udělat, protože se tak třesou o svůj vlastní život, že snad neuvažují ani o tom, co bude zítra, ale říkají si: „Přežít dnešek. Nějak to doklepat do dnešního večera a hlavně, aby nás nechytili.“

Tohle slovo je adresováno těm, kteří nějakým způsobem přežívají – nežijí, neprožívají, ale přežívají. A Ježíš za ně prosí, aby jim Otec ukázal jak žít, nejenom jak přežít. To slovo je adresováno i nám – pro každý den. My často něco podnikáme a říkáme si: „Co z toho bude? K čemu to bude? Chtěl bych, aby to přineslo nějaké ovoce, ale nevím, jak to bude.“ Musíme často si přiznat, že nevíme, co děláme, a musíme si taky často přiznat, že k určitým věcem přistupujeme právě s tím vědomím: „Hlavně to mít za sebou,“ a nepřemýšlíme o tom, že všechny naše skutky přinesou ovoce – některé dnes, některé zítra, některé za rok a některé třeba i za deset, dvacet let, ale nějaké ovoce tam bude. Prosme za to, abychom věděli, co činíme, prosme za to, aby nás Bůh provázel tímto svým světem.

Ježíš přišel, aby nám bylo odpuštěno. Někteří umělci chtěli vyjádřit tuto myšlenku do scény ukřižování a asi nejlépe se to povedlo tomu, kdo zobrazil kříž na mozaice v bazilice svatého Klimenta v Římě. Je tam kříž, na něm Ježíš, vedle kříže stojí Jan a Marie. Ale ten kříž – ten kříž kvete! Z toho kříže vyrážejí takové úzké šlahouny a ty jsou rozkvetlé. Kříž kvete, protože přináší odpuštění. To je ten paradox, to je ta změna, kterou umí udělat jenom Bůh, že to, co bylo mrtvé, tomu On dá život. A Bůh nám říká: „Člověče, napodob mě. Neboj se odpouštět. Neboj se odpustit v prvé řadě sám sobě, já jsem ti odpustil. Neboj se poprosit o odpuštění ty druhé. Neboj se odpustit, protože tam, kde člověk dokáže odpustit, tak to vykvete.“

Bratři a sestry, opakem odpuštění je nepřátelství. Nepřátelství přináší zánik, záhubu. Odpuštění přináší život. Kde člověk jeden druhému odpouští, tam to kvete. Mysleme na to.



Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku


Pán přichází, ať jsme nebo nejsme připraveni

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,4-7; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Mt 26,14-27,66;

Pán přichází, ať jsme nebo nejsme připraveni1:36


Zapojit se do Velikonoc i přes různé překážky

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.04.2020, Veverská Bítýška
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,4-7; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Mt 26,14-27,66;

Zapojit se do Velikonoc i přes různé překážky7:25
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.65 MB]

Bratři a sestry, drazí farníci, vy, kteří budete poslouchat toto kázání ať už ze zvukové nahrávky na farních stránkách nebo si ho budete číst na internetu. Květnou nedělí vstupujeme do velikonočních svátků.    Více...


Dej mi to, já to ponesu s tebou

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
17.04.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,4-7; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Mt 26,14-27,66;

Promluva k evangeliu čtenému venku u bočního oltáře

Dej mi to, já to ponesu s tebou2:47
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 0.55 MB]

Bratři a sestry, já chci promluvit teď, protože chci mluvit o tom evangeliu, které, aspoň doufám, že jste ho slyšeli, které jsme četli venku o tom, jak Ježíš začíná slavit svoje svátky.    Více...


Nejsi v tom sám

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
20.03.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,4-7; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Mt 26,14-27,66;

Nejsi v tom sám3:32
[MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 0.77 MB]

Bratři a sestry, často se setkáváme s tím, že lidé mají rádi jasná řešení, jasné situace – ten je dobrý, ten je zlý. Všichni víme, že existuje taková literatura, většinou jsou to nějaké životopisy, bohužel často i životopisy světců, anebo i lidí, kteří pracovali kdekoliv jinde.    Více...


Kristus se vydává

P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
24.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
KVĚTNÁ NEDĚLE
příslušné slovo Boží: 1. čtení Iz 50,4-7; 2. čtení Flp 2,6-11; evangelium Mt 26,14-27,66;

Drazí bratři a sestry. Slyšeli jsme pašije, které hovoří o utrpení Pána a o jeho smrti. A začali jsme tuto Květnou neděli tím vstupem Ježíše do Jeruzaléma. Oslavovali jsme našeho Krále. A jsou to takové tři momenty, tři symboly Květné neděle. První je cesta Ježíše do Jeruzaléma, kde ho čeká smrt, odsouzení. Druhým symbolem je vítání tohoto krále, to je to Hosana, to jsou ratolesti, to jsou prostřené šaty na té cestě do Jeruzaléma. A třetím tím momentem, tím obrazem této Květné neděle je Ježíš, Král, Boží Syn, Syn poslušný nebeskému Otci, který jede jako pokorný služebník na oslátku.    Více...


Všechna práva vyhrazena římskokatolické farnosti a autorům příspěvků.