Rubrika
HomilieVždycky máme více možností, koho požádat o pomoc
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2010, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Já řeknu nejprve několik slov k betlémskému světlu. Už na začátku mše jsem zmínil motto letošního roku: Vy jste světlo světa! Když se vrátíme do historie, tak zjistíme, že tato akce, rozvoz betlémského světla, vznikla v Rakousku v roce 1986. Je to světlo, které je odpálené od takzvané věčné lampy, která hoří na místě, kde se podle tradice v jeskyni narodil Pán Ježíš. Že to bylo v těch jeskyních, to víme. Nevíme, jestli to bylo úplně přesně na tom místě, ale to je celkem jedno, jestli to bylo o metr doleva nebo o metr doprava.
Takže na tom místě hoří takzvaný věčný plamen a v tom roce 1986 nadace, která se jmenuje Světlo ve tmě (je to nadace, která pomáhá zrakově postiženým) chtěla odměnit dárce, ty, kteří pomáhali po celý rok, a tak vymysleli tady toto víceméně symbolické gesto – gesto velmi krásné a přátelské. Světlo dovezli do Lince, tam ta nadace také sídlí. Jak se to začalo rozšiřovat, tato akce, tak byly k tomu rozvážení a rozdávání přizváni skauti, a jak se ta akce rozrostla po celé Evropě, tak bylo její centrum přesunuto do Vídně. K nám se betlémské světlo dostalo poprvé v roce 1989, a sice na náměstí v Českých Budějovicích je v tom roce přivítalo deset tisíc lidí.
Každý rok hledají ve spolkové zemi Horní Rakousko takzvané dítě světla. Je to dítě, které svým chováním, ochotou pomoci druhým si zaslouží připálit ten plamínek z věčného plamene v bazilice Narození Páně. Letos se tady tímto dítětem světla stal Stefan Ivatovic. Je to desetiletý chlapec, který chodí do školy františkánských sester. To město se jmenuje Vöckelabruck.
Světlo bylo zapáleno letos 23. listopadu v jeskyni Narození, a potom za pomoci letadla bylo převezeno do Rakouska. V sobotu 11. prosince ve Vídni právě bylo to dovezené světlo předáno skautským delegacím jednotlivých zemí. Mezi těmi skauty byli také skauti z Veverské Bítýšky.
Betlémské světlo letos bude svítit v třiceti evropských zemích a nejdál, kde bude, tak bude v Jižní Americe v Argentině.
Tady to betlémské světlo u nás není spojeno s žádnou sbírkou ani nějakou charitativní akcí. Je to akce, která má přinést radost a právě tady má navodit tu myšlenku, tu atmosféru toho spojení – že jsme spojení s místem, kde přišel na svět Zachránce, Boží Syn. Máme si uvědomit, že jsme spojeni s Ježíšem vždycky, ať prožíváme radosti nebo bolesti.
Víte, taková silná myšlenka, na kterou by se nemělo o Vánocích zapomínat, je to, že Ježíš Kristus přišel, aby nám pomohl v našich těžkých chvílích. Obecně platí, že Bůh pomáhá člověku, když je člověk, jak se říká, v úzkých. O tom mluvilo první čtení a evangelium, jak anděl zjednal jasno Josefovi (o tom ještě budeme víc mluvit o vánočních svátcích), a já bych se chtěl zastavit u toho prvního čtení, kdy je prorok Izaiáš poslán ke králi Achazovi, aby mu dodal útěchu.
Víme celkem přesně, kdy se to stalo a co se stalo. Bylo to v roce 733 před narozením Pána Ježíše, kdy vlastně mladý král Achaz, který nastoupil v roce 734 před Kristem, tak už po roce své vlády se dostal do velkých potíží. Mezi sousedními králi začala vznikat koalice, taková úmluva, proti Asýrii, proti asyrskému králi. A tři okolní králové kolem Judska říkají Achazovi: „Přidej se k nám. Budeme bojovat proti Asýrii,“ a on nemá odvahu a říká: „To nedopadne dobře. To není dobrý nápad.“ A tak oni, protože se k nim nechtěl přidat, tak řekli: „Dobře, my ale tě svrhneme. Oblehneme Jeruzalém, zničíme tvé království. Když nechceš jít po dobrém, půjdeš po zlém.“
Achaz dostává velký strach a vydává se na obhlídku opevnění Jeruzaléma. A v tu chvíli mu přichází naproti Izaiáš a říká veden Duchem svatým: „Neboj se! Neboj se, oni se sem nedostanou. Oni to město nezískají. Oni tě nesvrhnou.“ Ale on nevěří, a tak mu Izaiáš říká: „Žádej znamení od Hospodina.“ A on odpovídá slovy, která najdeme v páté knize Mojžíšově, kde je Izraelitům zakázáno pokoušet Boha.
Co je to znamení? To je nějaká událost, nějaký úkaz, který nelze vysvětlit přirozenou cestou, a který ti lidé jaksi považují za znamení Boží přízně, Božího přátelství, Božího požehnání. A Izraelitům bylo zakázáno takhle pokoušet Boha. Ale tady je ta situace jiná, protože Achaza vyzývá prorok, a tedy sám Bůh skrze proroka. Tedy říká mu: „Můžeš žádat.“ A on odpovídá právě: „Nebudu!“
Vypadá to na jednu stranu tak jaksi pokorně, ale na druhou stranu je v tom něco jiného. On si nechává otevřená zadní vrátka. Proč? Protože si říká: „No, já když budu žádat to znamení, a kdybych ho dostal, tak budu Bohu zavázán. Měl bych potom nějak projevit vděčnost.“ A my jsme neradi někomu zavázáni. Když se nám řekne: „Běž někoho poprosit o pomoc,“ říkáme: „No, mně se tam nechce. Já bych mu pak něco dlužil. A radši ne. Radši tam nepůjdu.“ Dobře si to rozmyslíme.
Na jednu stranu se Achazovi nedivíme, ale na druhou stranu (to totiž není konec toho příběhu) Achaz udělá něco, co velmi překvapuje – pošle dopis asyrskému králi. Ten dopis je zachovaný, je v bibli, je knihách Královských, ve druhé knize Královské. A tam píše: „Přijď mi na pomoc. Tvůj otrok tě prosí. Tvůj otrok je v úzkých. Tvůj služebník je na tom zle,“ a prosí ho a obrazně jakoby se před ním plazil na zemi.
To čtení nás chce upozornit na to, že je samozřejmě vždycky více možností, koho požádáme o pomoc, ke komu se obrátíme. Achaz nechtěl být zavázán Bohu a byl nakonec zavázán asyrskému králi. Myslel si, že si pomůže nebo že zvolí tu lepší variantu, tu výhodnější variantu, ale těžce se zmýlil.
Bratři a sestry, on, můžeme říci, počítal, až přepočítal, nebo vybíral, až přebral. Tady toto je asi správný výraz. Uvědomme si to i my často, že Boží pomoc i my odkládáme někde dozadu, až není jiná možnost, až není jiné východisko, a bojíme se být zavázáni Bohu. A potom jsme často zavázáni člověku, který to s námi nemyslí ani moc dobře. Asyřané pomohli, ale z naprosto zištných důvodů. Bůh pomáhá naprosto nezištně a toto bychom si měli vždycky uvědomit a za toto bychom měli dnes a potom hlavně o Vánocích děkovat.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2019, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Bratři a sestry, v době adventní čteme zprávy o tom, jak se anděl zjevuje především Panně Marii, jak se zjevuje Zachariášovi a my to známe ze zprávy o narození Jana Křtitele, a to třetí je zjevení anděla Josefovi. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
18.12.2016, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Bratři a sestry, před námi je poslední adventní týden. Jak jsem říkal na začátku mše svaté, vlastně prožíváme nejdelší možný advent. Příští rok zase bude naopak velmi krátký, neděle bude čtyřiadvacátého, takže oslavíme čtvrtou neděli adventní a vzápětí už budeme slavit Ježíšovo narození. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
22.12.2013, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Bratři a sestry, slovíčko advent, kterým se nazývá tato doba, kterou právě prožíváme, my máme spojenou s tím časem předvánočním a bereme to jako záležitost, řekli bychom, Nového zákona, církve. Ale už ve Starém zákoně existoval advent. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.12.2007, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Blížíme se, bratři a sestry, k době vánoční. Takový návod, jak slavit Vánoce, nám dává právě dnešní druhé čtení z listu Římanům. Je to samotný úvod.
Apoštol Pavel začíná tak, jak začínaly vlastně všechny dopisy v té době – pozdravem. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
19.12.2004, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Bratři a sestry, všechna dnešní čtení nám představují lidi, kteří se setkali s Bohem. Je to úplně taková galerie všech možných typů, všech možných povah, ale ti lidé se taky liší svým postavením a tím, co dělali. Více...
P. Mgr. Karel Orlita, student kanonického práva na Papežské Lateránské univerzitě v Římě
23.12.2001, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
4. neděle adventní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Iz 7,10-14; ž. Žl 24; 2. čt. Řím 1,1-7; evang. Mt 1,18-24;
Moji drazí, bratři a sestry; také milé děti – vás bych chtěl nejprve oslovit. Vy tady stavíte, když jsem přišel do kostela, tak jsem si toho všiml, vy tady stavíte nějaké domy. Copak ty domy znamenají?
Otec Karel zde přistoupil k dětem a povídal si s nimi o adventní hře, kdy děti postavily stylizované domy a rozsvítily v nich svíčky; toto světlo pak symbolizuje Kristovu lásku, které se má rozzářit v každém z nás. Otec Karel zdůraznil dětem význam okamžiku, kdy se svatý Josef postaral o Pannu Marii po snu, ve kterém se mu zjevil anděl. Poté se znovu obrátil ke všem věřícím:
Více...