Rubrika
HomilieV zápase se zlem nejsme sami
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.02.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;
Bratři a sestry, co nám chtějí připomenout dnešní texty? Chtějí nám na jedné straně připomenout to, že se setkáváme se zlem. Můžeme říct, že to zlo nás vlastně i vyhledává. Na druhé straně nám dnešní texty chtějí připomenout, že tady v tomto setkání se zlem, v tom zápase se zlem, nejsme sami. Už První kniha Mojžíšova, vlastně hned v úvodu Bible, říká, že Bůh věnuje člověku zvláštní péči, pouze o člověku se říká, že dostal dech života.
Na jedné straně se tam říká, že Bůh stvořil člověka z prachu hlíny. Tím se nechce říct, že by ho nějak skutečně plácal z hlíny, že by Bůh vzal hlínu a udělal si hliněného panáčka, kterého by oživil. To by bylo chybou se tohle myslet, ale chce se tím říct to, že člověk nebyl nic a jestli je člověk něco, tak je to darem Božím. To je to. Hlína neznamená nic, hlína je k ničemu, ale může se z ní něco vytvořit a to něco z nás, z lidí, udělal Bůh, čili to jeho dar. My mu za to máme být vděčni. Ale tady ta Boží ochrana člověka, ten zájem Boha, který má o nás lidi, neskončil tím, že nás stvořil, že nám dal zvláštní důstojnost, důstojnost, kterou nemá žádné zvíře, žádná rostlina, tu má pouze člověk. Pouze člověk má v sobě „dech života“. Tak tady ten Boží zájem, Boží ochrana, Boží pomoc člověku pokračuje. Bůh usadil člověka v zahradě, které se říká Eden, my jí říkáme ráj. Ráj není ani tak místo na světe, jako stav. Stav, kdy nikdo nikomu neškodí, stav, kdy nikdo nežije s nikým v nepřátelství, naopak kdy jsou všichni přátelé. V první řadě je přátelství mezi Bohem a člověkem a potom i mezi lidmi vzájemně. Víte, není možné si myslet, že lidé se budou k sobě chovat přátelsky, když z toho vynecháme Boha, když zapomeneme na Boha. Mnoho lidí chtělo vybudovat nějaké přátelské a slušné vztahy mezi lidmi bez Boha. To nejde, protože člověku pak chybí důvod, motiv, proč by měl být hodný, proč by měl být dobrý, protože koneckonců my pořád a pořád jenom napodobujeme Boha.
A teď se tam dál vypráví o tom, jak se první lidé setkali se zlem. Zase nesmíme si myslet, že to proběhlo fyzicky takhle, ale musíme si myslet a musíme vědět, že se to týká každého z nás, protože každý z nás se takhle se zlem setkáváme a je to často velký problém a my sami jsme často z toho bezradní a nevíme jak to řešit. Všechno jsou to obrazy, které ale velmi přiléhavě popisují, co se děje kolem nás a hlavně co se děje v každém z nás při tom setkání se zlem.
Proč má zlý duch, který je osobou, nesmírně inteligentní bytostí, tady podobu hada, nějakého ještěra, ještěrky? Jednak proto, že Izraelitům všechna zvířata, která nemají nohy, byla velmi odporná a jednak právě pro tu svoji nevyzpytatelnost. U nějakého hada nebo ještěra nikdy nepoznáte jestli, řečeno obrazně, půjde doleva nebo doprava, jestli zaútočí nebo jestli uteče. Když se podíváte do očí jakéhokoliv domácího zvířete, tak ten, kdo těm zvířatům jen trošku rozumí, pozná, jakou to zvíře má náladu. U hada, u ještěra, to podle očí nikdy nepoznáte, ty oči jsou pořád stejně studené a nevyzpytatelné a pro tuto nevyzpytatelnost dostal ten „zlý“ v Písmu svatém podobu hada. Ten zlý je skutečně nevyzpytatelný. Přichází a používá různé lstivé metody. Někdy lže doslova a to se pozná, ale někdy, a to často, používá metodu polopravdy, kdy je tam zrnko pravdivé a potom zbytek je nabalený, už samé lži, ale poznat to, to bývá velmi těžké. „Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů?“ Přehání, on dobře ví, že to není pravda. On předstírá, že má zájem o člověka.
Bratři a sestry, zlo předstírá, že má zájem o nás o lidi, snaží se nám vlichotit, snaží se nás přetáhnout na svoji stranu. Toto je další taková myšlenka, která by nás měla zaujmout, to je další moment, který je velmi důležitý v našem životě, zvlášť v životě našich dětí. Známe obraz, kdy se říká: „On se chytl špatné party, špatných kamarádů.“ Ano, zlo hledá kamarády, zlo se snaží do svých sítí vtáhnout druhé, další lidi. A co teď s tím? A my si říkáme: „No, tak já jsem ty svoje děti dobře vychoval, dal jsem jim dobrý základ, a to musí stačit.“ Bohužel nestačí, musíme nabídnout „dobrou partu“, dobrou společnost, protože jedinec tady v tom nic nezmůže, jedinec je slabý.
Takže ten zlý přichází a začíná se šmajchlovat, lichotit: „Bůh to s váma nemyslí dobře, víte, on vás vlastně nemá rád, on je vaším protihráčem, on ve vás vidí takovou konkurenci, on to s vama nemyslí na rovinu. Ale naštěstí jsem tady já, naštěstí máte mě a já vám pomůžu, já vám ukážu jak z toho, abyste na Bohu nebyli závislí.“ Navíc dává první ženě pocit jakési převahy a ona dělá první chybu – začíná se s ním bavit a říká si: „Mám to v rukou, já to zvládnu, já mám navrch, vždyť on ani neví, že my nesmíme jíst jenom z jednoho stromu, on si to plete.“ Neplete si to, vůbec si to neplete, a ta žena to nemá ve svých rukou, je to v režii toho zlého, ale ona to ještě neví.
Bratři a sestry, je mnoho věcí, o kterých my si myslíme, že je držíme pevně v rukou a není to pravda. Myslíme si, že to je v naší režii, že to jde podle nás, a není to tak. Postní doba nás má vybídnout k tomu, abychom o tom přemýšleli. A co máme udělat? Máme si uvědomit, že je tu cesta a je možnost zvládnout pokušení, protože ho zvládl Ježíš, jak jsme to slyšeli v evangeliu, ale i on prosil Otce, i on byl pevně spojený se svým Otcem, a proto to zvládl, ne pro svou sílu.
A tak by to zvládli i první lidé, kdyby pokorně sklopili hlavu, sklopili uši a řekli: „Pane Bože, my Tě potřebujeme.“ Jenže je to plné ješitnosti a plné pýchy: ne, já to zvládnu sám, sama v tohle případě. A už se to veze: „Takže on vám zakázal jíst ze všech stromů?“ A ona: „Ne, jenom z toho jednoho.“ Ten zlý, aby získal někoho dalšího, aby získal člověka, je ochotný ze sebe udělat i hlupáka, nezapomínejme na to. My nejsme ochotní ze sebe udělat hlupáky. Když někdo z nás chce udělat hloupého, tak se bouříme, ale ten zlý to snese, on to vydrží.
Takže on se nechá poučit, že jenom ze stromu poznání dobra a zla. Ne. A teď říká: „Bůh lže. Bůh lže a nechce vám povolit (my bychom dnes řekli) přístup k informacím, zakazuje vám něco, protože když z toho stromu budete jíst, budete jako Bůh.“ Tam nejde jenom o to poznání dobra a zla, tam jde o to určování co je dobrého a co je zlého: „Budete jako Bůh.“ Bůh stvořil lidem celou zemi a řekl: „Starejte se o to a mějte se z toho dobře, ať vám to slouží, ať z toho máte výnos, užitek, výtěžek, ať se vám daří dobře nebo ať se vám daří čím dál lépe, ale jednu věc musíte zachovat – bude to Bůh, kdo bude určovat, co je dobré a co je zlé.“ A my to máme přijmout. V podstatě tohle je jedna jediná věc, kterou máme zachovat. Ani tohle se nám nechce, i my chceme určovat co je dobré a co je zlé. Teď se možná v někom z vás bouří svědomí a říká: „Ale já to nedělám.“ Bohužel děláme, děláme to všichni. A jak to děláme? Když uděláme něco zlého my, já, každý z nás, tak si to omlouváme, a když to stejné udělá někdo druhý, tak zase naopak hledáme přitěžující okolnosti.
Napadl mě takový vyloženě banální příklad. Když někdo vezme v práci deset šroubečků, tak si řekne: „No to jsou šroubečky, o to ta fabrika nezchudne, tady to nikdo nepozná, tady se vyhazujou miliony a koneckonců já je potřebuju doma a mě ty šroubečky budou užitečné.“ Ale když zjistím, že to dělá můj kolega: „Na co on si to bere? Kdoví, k čemu to bude? On to do něčeho dá a on s tím bude určitě kšeftovat.“
Nejde mi o šroubky, jde mi o to srovnání. Když to udělám já, hledám důvody, jak si to omluvit. Když to udělá ten druhý, hledám důvody, jak to přitížit. Tohle bohužel děláme, děláme to všichni.
Bratři a sestry, nechceme vůbec uznat, že by někdo jiný určoval, co je dobré a co je zlé. Ten zlý se nám snaží namluvit, že Bůh nám něco bere, že Bůh nás o něco ochuzuje a že ten zlý nám dá svobodu. Naopak, je to přesně naopak. Jestliže poslechneme toho zlého, přijdeme o všechno, přijdeme o svobodu. Na začátku Písmo říkalo, že Bůh usadil člověka v zahradě Edenu a jak jsem říkal, byl to stav přátelství, harmonie, spolupráce. A na konci ten příběh končí tím, že ti lidé zpozorovali, že jsou nazí a že si udělali suknice z fíkových listů. I to je obraz, to je obraz právě pádu těchto lidí. Zpozorovali že jsou nazí. Ta nahota je sociální stav, kdy Písmo a celý Orient to chápe tak, že bohatý člověk je víc člověkem než chudý člověk, zdravý člověk je víc člověkem než nemocný člověk. Ono to pokračovalo, že muž je víc člověk než žena a svobodný člověk je víc člověk než služebník A otrok, ten už nebyl vůbec člověk. Otrok nebyl „někdo“, ale „něco“. Otrok stál na tržišti nahý, otrok se kupoval jako zvíře, doslova jako zvíře. Ten, kdo si ho chtěl koupit, se mu podíval na ruce, na nohy, na zuby, kupoval ho jako kus dobytčete. A tohle, tohle je hřích. Ten pád je tak strašný, že Písmo pro to používá tenhle hrubý obraz, aby si to ten, kdo to uslyší, uvědomil.
Fíkovník? Fíkovník je v chápání Bible sídlo zlého ducha. Proč? Protože fíkovník je taková zvláštní rostlina. Na keř je to velké a na strom je to malé. Je to něco jak náš akát, takový trošku přerostlejší akát. Klátí se to, nemá to pořádný kmen, nedá se na to vylézt. Když člověk po tom leze, hrozí to, že se to pod ním zlomí. Ani keř, ani strom, něco mezi, něco co se nedá nikam zařadit. Takže tady tento popis je zase popis toho, co se stalo těm lidem vevnitř, kdy oni si uvědomili, jak padli, co ztratili.
Bratři a sestry, proč nám to předkládá církev v postní době? Nedává nám to proto, aby nás strašila, to ne. Předkládá nám to proto, že si máme uvědomit, že se setkáváme se zlem, každý den se setkáváme se zlem, a máme dopředu se snažit rozmyslet, co uděláme, až to přijde, máme si uvědomit v čem jsme silní, když budeme spojeni s Bohem, máme si uvědomit v čem jsme slabí, když na to půjdeme vlastní pýchou a ješitností, máme si uvědomit, co máme, když žijeme v přátelství s Bohem a máme si uvědomit, o co přijdeme, když Bohu řekneme ne.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.02.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
01.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;
Bratři a sestry, texty, které uslyšíme letos v době postní v nedělních čteních, tak byly určeny k výuce katechumenů, tedy těch, kdo se připravovali na křest. A jednak tam jde o to, aby ti katechumeni poznali, co v jejich životě bylo špatně, aby to dokázali změnit, ale také vlastně aby se připravili na to, že ta změna nebude snadná. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
05.03.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;
Bratři a sestry, dnes jsme slyšeli dva příběhy, které jsou myšlenkově, nebo řekli bychom opravdu i ideově naprosto protichůdné. V prvním čtení je to vyprávění o tom, jak se člověk pokusil, řečeno dnešní terminologií, ukrást Bohu jeho autorská práva. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
13.03.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;
Bratři a sestry, a nás čeká úkol zamyslet se nad otázkami, které už si kladli lidé odedávna: odkud jsme přišli na tenhle svět, jaký je náš úkol na tomto světě, jaké je naše poslání a co s námi bude, až z tohoto světa odejdeme. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
10.02.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;
Bratři a sestry, jak jsem říkal na začátku mše svaté, vlastně všechny dnešní texty mluví o hříchu, o vině, o následcích. To je první myšlenka, kterou bychom si z dnešní neděle měli odnést: naše jednání nikdy není izolované, naše jednání má vždycky nějaké důsledky a je jedno, jestli je to jednání dobré nebo špatné – vždycky tam budou nějaké následky. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
17.02.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
1. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čtení Gn 2,7-9; 3,1-7; 2. čtení Řím 5,12-19; evangelium Mt 4,1-11;
Bratři a sestry, milé děti, církev je často přirovnávána nebo označována jako tělo Kristovo. Kristus je hlava a my jsme části. A jsme svědky toho, že každé tělo bývá během svého života nemocné. Asi nikdo z nás tady nebyl celý život zdravý, určitě aspoň jednou nás schvátila nějaká ta choroba. Některé nemoci – s těmi si poradí tělo samo, některé je třeba intenzivně léčit. Jak však léčit slabou víru, jak léčit to, že jsem se odklonil od cesty pravdy, od cesty svatosti, od cesty vedoucí k Bohu? Církev odedávna hlásá pět takových prostředků: půst, modlitba, almužna, pouť a vzdělávání ve víře. Více...