Rubrika
HomiliePojďte, kdo jste unaveni, vyčerpáni, kdo už nemůžete
P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
09.07.2017
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;
Slyšeli jsme, bratři a sestry, ta Ježíšova slova hned v úvodě: „Velebím tě, Otče, pane nebe a země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, ale odhalil jsi je maličkým.“ O jakých věcech Ježíš vlastně hovoří, že je chytrým, tedy velkým skryl, a maličkým odhalil? Jde o věci, tedy o smýšlení a jednání, které vede k poznání Boha, anebo které odvádí od Boha, od Božího království.
A kdo jsou ti chytří, a kdo jsou ti maličcí? Chytří a moudří v tom Ježíšově podání, to jsou ti, kteří si vytvořili svůj vlastní myšlenkový systém, do kterého se jim už nic jiného nebo nového nevejde. Takovému chytrému či chytráku se prostě Boží svět do jeho světa nehodí. Boží svět si totiž představuje jinak než Ježíš.
Kdežto takzvaní maličcí jsou ti, kdo jsou ochotni poučit se, jsou ochotni korigovat své názory. Jsou otevřeni pro tajemství, pro Boží překvapení. „Velcí“ jsou tedy lidé uzavření ve svém skutečném či domnělém intelektu, a malí ti, co stále hledají obohacení o to, co je větší. Ti „velcí“ si vlastně sami mohou za to, že nechápou Boží svět, protože se jim zdá nadbytečný a málo atraktivní.
Pak Ježíš také říká: „Pojďte ke mně, kdo jste unavení,“ já doplňuji, zklamáni, deprimováni ze sebe, z druhých lidí, z toho co se děje kolem nás. Tak nás zve Ježíš: „Pojďte ke mně.“ Paradoxně někdy se vymluvíme na to, že jsme unaveni, a tak nejdeme za Ježíšem, nebo třeba na mši svatou. Kvůli únavě. On nám říká: „Pojďte, kdo jste unaveni, vyčerpáni, kdo už nemůžete, tak pojďte. Já vám pomůžu.“
Máme jít k němu. Ale kam? Kde je Bůh? Na otázku, kde je Bůh, se obvykle odpovídá, že všude. Všude je Bůh. Všude se s ním můžeme setkat. Anebo se někdy odpovídá zase: „On je v kostele.“ A jinde není? On je v kostele, a jinde není? Pro mne tou nejlepší odpovědí, kde je Bůh, je odpověď: „Bůh je ve vztazích.“ Bůh je ve vztazích. Kde je opravdová láska mezi lidmi, tam přebývá Bůh. Nebo kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. I Bůh je přece ve vztahu, ve třech osobách.
A tak odpočineme si teď snad o prázdninách a o dovolených a občerstvíme se a načerpáme sil. Jedině v přátelském, laskavém a bezpečném prostředí. Nevěřím, že si odpočineme někde jinde. Jinde, kde není laskavé, přátelské a bezpečné prostředí, kde se cítím bezpečně, pokojně, klidně. Co z toho vyplývá? Že si odpočnu tam, kde je laskavý Bůh a přátelští lidé. A to může být i o samotě – já a Bůh, a pořád je to vztah, laskavý aspoň z Boží strany. Anebo kde jsou přátelští lidé, kde se cítím v bezpečí, kde nic nehrozí. Tam Bůh chce, abychom přišli. Pak v těch vztazích lásky ho nalézáme. Však i v jiných vztazích ho můžeme nalézt.
A nebojme se, že nejsme žádní nějací velikáni. Že patříme k těm maličkým, k těm malým, kteří ve svém životě nějak zvlášť moc toho nedosáhli. Můžeme si říci: „No, co vlastně znamenám pro lidi.“ Jednou se ptali jednoho vynikajícího světoznámého, nemůžu si vzpomenout na jeho jméno, dirigenta, světoznámého: „Jakého hráče nebo hráčky v tom symfonickém orchestru, který diriguje, si nejvíce váží. Kterého si váží, toho z orchestru. A nechtěli nějaké jména, ale prostě basu, bubny, housle. Všichni čekali asi, že řekne první housle. On říkal: „Já nejvíce oceňuji toho, kdo hraje druhé housle v tom orchestru.“ Proč? Protože všichni chtějí hrát první housle, všichni by nejraději první housle. Ale bez těch druhých houslí by se ten orchestr neobešel. Ty druhé housle tam dají ten základ. Ty první housle tam už mají jenom takové ty vychytávky a to efektní, z čeho jsou lidé paf. Ale bez toho základu, bez té podpory druhých houslí, bez té pokory toho, kdo na ně hraje... Že to jsou jenom druhé housle, že nejsou první. Bez té pokory, ochoty hrát druhé housle ten orchestr není schopen hrát. Říká: „Toho, kdo hraje druhé housle.“
I my někdy si můžeme připadat, že spíš hrajeme ty druhé housle, že se o nás nepíše a nejsme v televizi a podobně. Ale jsou naštěstí lidé, kteří ocení i ty, kteří nehrají prim, ale kteří dělají ten základ vztahů, vytváří základy těch vztahů, na kterých se potom může stavět.
Pane Ježíši, pomáhej nám, ať dokážeme oceňovat to, žes nás povolal k poznání tebe a toho, co činíš v církvi skrze nás. A dej, ať si odpočineme i o těchto prázdninách a dovolených. Prosíme tě o to.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.07.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.07.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;
Žalm má číslo 145 a je to modlitba – modlitba před jídlem, a je to taková velmi krásná modlitba, která začíná, řekli bychom, úzkým pohledem na ten stůl. Ten Izraelita děkuje za to, že má co jíst. A potom se ta modlitba rozšiřuje, to je na tom to krásné, a nakonec do té modlitby je zahrnutý celý svět, a řekli bychom vlastně, i problémy celého světa s tím, že je tam nabídnuto i jejich řešení. Krása tady této modlitby spočívá v tom rozšiřování se, že to neskončí jenom tím prvním pohledem na to, co ten modlící se člověk vidí před sebou, ale že to pokračuje i dál a že on do toho svého děkování zahrne prakticky celý svět. Více...
P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
03.07.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;
Ve hře Karla Čapka s názvem Matka na otázku, co je to udělat pořádek, říká konzervativec Kornel: „Dát věci tam, kde byly.“ Jeho mírně socialisticky laděný bratr tvrdí: „Dát věci tam, kde mají být.“ Jejich matka má ale jiné pojetí pořádku a říká: „Pořádek znamená dát věci tam, kde je jim dobře. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.07.2008
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;
Bratři a sestry, my se zase po třech nedělích setkáváme se svatým Pavlem a se čtením z listu Římanům. Minulou neděli byla slavnost svatých Petra a Pavla a předtím jsme měli 1. svaté přijímání, a to se tedy četly vždycky jiné texty. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.07.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;
Bratři a sestry, dnešní evangelium je pro nás dost těžko pochopitelné a, co si budeme povídat, dost těžko se na to i káže, pokud nechceme sklouznout do nějakých frází. Můžeme tam najít dvě myšlenky. První: „velebím tě Otče, Pane nebe a země,“ a ta druhá myšlenka začíná tím pozváním „pojďte ke mně všichni. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
07.07.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;
Sestry a bratři, první čtení, které jsme vyslechli, bylo z knihy proroka Zachariáše. Prorok Zachariáš žil v takové přelomové době, asi 500 let před Kristem, v době, ve které část izraelského národa byla ještě v exilu, ve vyhnanství v Babylónské říši, ale část už se vracela zpátky. Moc babylónského krále byla zlomena Peršany, Peršané dobyli Babylónskou říši, podmanili si ji, a perský král dal svobodu izraelským otrokům; dostali svobodu a část se jich vrací zpátky. Dokonce dostal nápad perský král: obnovit jeruzalémský chrám, vrátit jim zpátky samostatnost. Více...