Nabízím ti, člověče, svou pomoc, aby tvůj život byl radostný a naplněný

Žalm má číslo 145 a je to modlitba – modlitba před jídlem, a je to taková velmi krásná modlitba, která začíná, řekli bychom, úzkým pohledem na ten stůl. Ten Izraelita děkuje za to, že má co jíst. A potom se ta modlitba rozšiřuje, to je na tom to krásné, a nakonec do té modlitby je zahrnutý celý svět, a řekli bychom vlastně, i problémy celého světa s tím, že je tam nabídnuto i jejich řešení. Krása tady této modlitby spočívá v tom rozšiřování se, že to neskončí jenom tím prvním pohledem na to, co ten modlící se člověk vidí před sebou, ale že to pokračuje i dál a že on do toho svého děkování zahrne prakticky celý svět.

No, a pokud jde o evangelium, tam jsou důležité souvislosti. Předchází tomu Ježíšova kritika, kdy v Kafarnaum nebyl přijat a říká: „Běda ti Korozaime, běda ti Betsaido, běda ti Kafarnaum.“ Přemístí se, je ale pořád v Galileji víceméně vlastně na břehu Genezaretského jezera, a teď jsou kolem něho lidé, kteří v něho uvěřili. A Ježíš tyto lidi vlastně chce povzbudit ve víře a říká de facto dvě myšlenky. První: „Velebím tě, Otče, že jsi odhalil ty důležité věci maličkým.“

Proč to tato říká? Vlastně obě ty myšlenky jsou polemikou se Starým zákonem. Ta první myšlenka, o tom, že se Otec ukázal maličkým, polemizuje s některými židovskými rabíny, kteří říkali, že spásy může dojít jen vzdělaný člověk. Že pokud je někdo nevzdělaný, tak že spásy nemůže dosáhnout, což samozřejmě je svým způsobem nějak traumatizující, někoho to vylučuje: „Ty se tam nedostaneš. Ty nemáš to správné vzdělání, ty správné znalosti.“ A Ježíš vlastně tady říká přesný opak. Říká: „Ale, kdepak. Je to určeno pro všechny, tu možnost mají všichni.“ To znamená, ti lidé z toho měli velikou radost.

Tady v tuto chvíli já jsem si vzpomněl na jeden příběh ze života Jana Maria Vianneye, faráře arského, kdy on, jak chodil do kostela, tak viděl, že tam velmi často sedí jeden sedlák. Skutečně člověk, který měl, jak se říká, pět obecných. A už v té době faráře arského se lidé modlili z knížek a jak to tak bývá, tak i když se modlili sami, tak se jim pohybovala ústa. A tady ten sedlák neměl s sebou žádnou knížku, ústa se mu nepohybovala, byl tam velmi často a dlouho. Jednou si Jan Maria Vianney dodal odvahy, zastavil ho a říká: „Vy se nemodlíte?“ A tady ten sedlák mu říká: „Já vidím jeho, on vidí mě, a to nám stačí.“ A v tu chvíli ten farář arský pochopil, že tento sedlák dostal od Boha veliký dar hluboké modlitby beze slov, říká se tomu kontemplace a nazírání. Že tedy byl obdarován člověk, kde by to nikdo nečekal, kde by to nikdo nepředpokládal. A Jan Maria Vianney začal mít tady k tomuto člověku hlubokou úctu a byl velmi vděčný Bohu za to, že rozdává Bůh tyto své dary takto prostě obyčejným lidem.

A ta druhá myšlenka: „Pojďte ke mně všichni.“ Tato myšlenka je zase v určité opozici vůči Starému zákonu, kdy Izraelité byli vyvoleným lidem, oni, a tady Ježíš říká: „Pojďte všichni.“ Vztahuje se to na všechny národy, úplně na všechny lidi, a vztahuje se to, tam je to myšleno, ještě i na ty, kteří ho odmítli – v Kararnaum, v Nazaretě, v Korozaimu, v Betsaidě, na všechny ty, kteří mu řekli ne. Tak i těmto on říká: „Pojďte ke mně.“

Máme si uvědomit, že toto je zase jedna z velmi důležitých Božích vlastností: Bůh zve. Patří to k jeho jakési podstatě, On nás zve. Zve všechny. Že jo, zpravidla, když my něco pořádáme, tak přemýšlíme, koho pozveme, koho nepozveme, kdo už se tam nevleze z nějakých důvodů, a jsou samozřejmě i takové situace, kdy si řekneme: „A toho nepozvu. Toho tam nechci. S tím se nechci potkat. Toho takzvaně nemusím.“ A Ježíš říká: „Pojďte všichni.“ V tom je právě ta krása a v tom je naše štěstí, že Bůh nás takhle zve všechny k sobě.

„Kdo se lopotíte a jste obtíženi.“ Že se člověk s něčím namáhá, že má nějaký problém, že ho uvnitř něco tíží. To něco uvnitř se těžko vysvětluje, těžko se to popisuje. To nemusí být ani nic hmatatelného nebo takhle. Těžko to druhý člověk pochopí. A Ježíš tady říká: „Nebojte se mi toto svěřit. Já to pochopím. Já vím, co vás může tížit, a já vám z toho pomůžu. Vezměte na sebe mé jho.“ Jho je to dřevo, které spojuje dvě tažná zvířata, a je to něco, čeho se to zvíře snaží zbavit. Ale na druhou stranu to jho umožňuje, aby to zvíře využilo smysluplným způsobem svoji energii, tu sílu, kterou má. Na jednou stranu je to jho omezení, na druhou stranu je to pomůcka, velmi platná k tomu, aby pole bylo zoráno, oseto, uvláčeno, nevím co ještě. A Ježíš říká, přišli totiž mnozí, kteří nabízeli nějaké recepty, nějaké myšlenky, ale vždycky se nakonec ukázalo, že člověk byl víc nějakým způsobem spoután, zotročen, anebo naopak se cítil prázdný, nespokojený. Ale Ježíš říká: „To, co nabízím já, na první pohled může vypadat, a často to tak vypadá, že je to něco, co svazuje, co nějak brání. Ale na druhou stranu, když se člověk podívá na konec, do důsledku, tak vidí, že je to pomoc. Že ty jeho zásady člověku pomáhají k tomu, aby jeho život byl naplněný. To je to, po čem všichni toužíme, aby náš život byl naplněný. Abychom mohli nějakým způsobem večer usínat šťastní, spokojení, ráno se probouzet a říct: „Pane, je tu nový den. Děkuji ti za něho, beru ho, chci ho naplnit s tvou pomocí něčím pěkným.

Bratři a sestry, občas si vzpomeňme na tyto dvě zásady. Ježíš říká: „Každý z vás je pozván, každý může přijít, a nabízím ti, člověče, svou pomoc, aby tvůj život byl radostný a naplněný.“

Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku

---

Bůh má svůj plán záchrany a počítá s námi

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.07.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

Bůh má svůj plán záchrany a počítá s námi

9:04

---

Pojďte, kdo jste unaveni, vyčerpáni, kdo už nemůžete

P. Mgr. Miroslav Dibelka, SDB
09.07.2017
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

	Pojďte, kdo jste unaveni, vyčerpáni, kdo už nemůžete	9:33
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.79 MB]

Slyšeli jsme, bratři a sestry, ta Ježíšova slova hned v úvodě: „Velebím tě, Otče, pane nebe a země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, ale odhalil jsi je maličkým.“ O jakých věcech Ježíš vlastně hovoří, že je chytrým, tedy velkým skryl, a maličkým odhalil? Jde o věci, tedy o smýšlení a jednání, které vede k poznání Boha, anebo které odvádí od Boha, od Božího království.    Více...

---

Pokora jako protiklad pýchy

P. Ing. Mgr. Dr. Pavel Konzbul
03.07.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

	Pokora jako protiklad pýchy	5:27
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.17 MB]

Ve hře Karla Čapka s názvem Matka na otázku, co je to udělat pořádek, říká konzervativec Kornel: „Dát věci tam, kde byly.“ Jeho mírně socialisticky laděný bratr tvrdí: „Dát věci tam, kde mají být.“ Jejich matka má ale jiné pojetí pořádku a říká: „Pořádek znamená dát věci tam, kde je jim dobře.    Více...

---

Máme usilovat o Ježíšova Ducha

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.07.2008
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

	Máme usilovat o Ježíšova Ducha	11:08
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 21 kb/s, 1.99 MB]

Bratři a sestry, my se zase po třech nedělích setkáváme se svatým Pavlem a se čtením z listu Římanům. Minulou neděli byla slavnost svatých Petra a Pavla a předtím jsme měli 1. svaté přijímání, a to se tedy četly vždycky jiné texty.    Více...

---

Odevzdejte svoje těžkosti Bohu

P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.07.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
14. neděle mezidobí
příslušné slovo Boží: 1. čt. Zach 9,9-10; ž. Žl 145; 2. čt. Řím 8,9.11-13; evang. Mt 11,25-30;

	Odevzdejte svoje těžkosti Bohu	12:13
	[MP3, mono, 16 kHz, VBR 28 kb/s, 2.49 MB]

Bratři a sestry, dnešní evangelium je pro nás dost těžko pochopitelné a, co si budeme povídat, dost těžko se na to i káže, pokud nechceme sklouznout do nějakých frází. Můžeme tam najít dvě myšlenky. První: „velebím tě Otče, Pane nebe a země,“ a ta druhá myšlenka začíná tím pozváním „pojďte ke mně všichni.    Více...