Rubrika
HomilieVám, kteří jste tady skleslí, přináším dary
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
23.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, svatý Jan nám podává zprávu o dvou setkáních zmrtvýchvstalého Pána s jeho učedníky. Říkal, to první se odehrálo v tu neděli velikonoční, v tu neděli zmrtvýchvstání. To druhé se odehrálo o týden později, tedy řekli bychom v tom harmonogramu, jak to sledujeme my, jaksi dnes.
Svatý Jan nemluví o apoštolech, ale mluví o učednících, tedy o větší skupině lidí. Je to proto, že do této skupiny Jan chce zařadit i nás. Jde o to, jestli my se tam zařadit necháme.
„Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřené.“ On neříká, že byli společně, pohromadě. To uslyšíme od svatého Lukáše, až se bude mluvit o seslání Ducha svatého. Slyšeli jsme to také v tom prvním čtení právě, v bratrském společenství. Drželi pevně pohromadě. Ale to je ta změna, která nastala až po seslání Ducha svatého.
Tam, kde byli. Byli tam v jedné místnosti, ale nebyli spolu. Byli tam každý se svými obavami, se svým strachem. Někteří se báli, že se bude dál zatýkat, někteří se báli, protože nevěděli, co bude dál. Měli obavy, že to krásné, co zažili s Ježíšem, že skončilo, a nevěděli třeba, i co budou dělat. Měli dveře zavřené. Tím se to místo podobá hrobu. Hrobu, ve kterém ležel Ježíš. S těmito Ježíšovými učedníky nepohnula ani zpráva, kterou přinesla, když to převedeme na náš čas, během dopoledne, v dopoledních hodinách, ji přinesla Marie z Magdaly a některé další ženy, že Ježíš žije. Pohnulo to jenom s Petrem a s Janem, kteří se tam běželi podívat. Jinak ten zbytek zůstává na tom místě, kde je ta atmosféra velmi tíživá, taková velmi depresivní.
Svatý Jan chce tuto situaci srovnat se situací ze Starého zákona - v momentech, kdy Izraelité vycházejí z Egypta a přicházejí k Rákosovému moři. Z jedné strany voda, z druhé strany faraónovi vojáci, a tak Izraelité křičí k Mojžíšovi, Mojžíš křičí k Bohu. Pak už to známe, četli jsme to na Bílou sobotu. Bůh říká: „Co křičíš ke mně? Oni ať jdou dál a ty vztáhni ruku a tu hůl nad moře.“ Obě ty situace jsou svým způsobem vyhrocené. Na břehu toho Rákosového moře, kde se to projevuje křikem, v tom večeřadle se to projevuje zavřenými dveřmi, a jak říkám, velmi, velmi depresivní atmosférou. A do této situace přichází Ježíš.
Je to rozdílné setkání oproti tomu, jak se ukázal třeba ženám a Marii Magdaléně. Protože Marie z Magdaly ho hledá, hledala, a tak se jí dal nalézt, nechal se najít. Ale tito učedníci nehledají. Oni tam sedí a litují. Litují hlavně sami sebe. Jsou jaksi roztrpčení nad svým vlastním údělem. „Co bude se mnou?“ Tady to jejich „já“ je, řekli bychom, v centru tady toho dění a té deprese. A do toho vstupuje Ježíš: „Pokoj vám.“ Ukázal jim ruce a bok.
On je zdraví obvyklým pozdravem, šalom, který není přáním třeba dobrý den, nebo buď zdráv a podobně, ale je to přání plnosti pokoje, plnosti dobra, plnosti štěstí. Ten kdo pozdravuje, ví, že ten pozdravovaný má třeba nějaké problémy, nějaké starosti, a mu přeje, ať to všechno překoná, anebo ať ten pokoj, který může dát jenom Bůh, ať ti pomůže toto všechno překonat.
Když jim ukázal ruce a bok, tak se zaradovali. Proč? No, protože v rukou má člověk sílu. Rukama zpravidla člověk prosazuje svou vůli. Rukou je možné pohladit, ale je také možné udeřit. A ti apoštolové neví, co bude. Když někdo zvítězí v nějaké válce, tak zpravidla potom přichází zúčtování s těmi poraženými protivníky. Oni neví, jestli nenastane něco takového, a proto když vidí Ježíšovy probité ruce, to je jeho moc, že nechá svoje ruce přibít na kříž. To je nástroj jeho síly. Když uvidí jeho ruce, tak pochopí, že nebude zúčtování, že nebude je volat k odpovědnosti, a proto se radují.
Ježíš znovu opakuje to: „Pokoj vám!“ Je to proto, aby na to nezapomněli, že toto přináší. Ježíš to přinášel vždycky, i za svého života, všem lidem, kteří byli s Ježíšem, bylo vždycky dobře. Nedokázali to třeba popsat, nedokázali říct proč, ale je to Bůh, který je dárcem tohoto pokoje, tohoto vnitřního stavu, který člověk tak těžko hledá a tolik o něj zápasí.
„Po těch slovech na ně vdechl a řekl jim.“ Tady toto gesto vdechnutí se v Písmu svatém objevuje pouze třikrát – v první knize Mojžíšově, kdy Bůh vdechl do člověka, do prvního člověka dech života. V knize proroka Ezechiela oživuje Bůh suché kosti tím, že jim vdechne zase život, a tady potřetí, když se Ježíš setkává s učedníky ve večeřadle po svém zmrtvýchvstání. Je to gesto, které je právě vyhrazeno Bohu, protože Bůh je dárce života. Ježíš tady vším tím, co dělá, ukazuje a říká: „Já jsem vám přinesl dary, vám, kteří mě nehledáte, vám, kteří jste tady skleslí, přináším dary.“
První je dar toho pokoje. Druhý dar je dar Ducha. Každý člověk má nějakého ducha, žijeme v nějakém duchu, máme to, čemu se říká životní krédo. Někdy právě žijeme hodně rychle, někdy zase naopak věci, do kterých bychom se měli angažovat, necháváme být, a tak. Každý máme nějakého ducha. A zde je nám nabídnut duch s velkým D, Dárce darů, a jsme vyzváni, abychom objevili ty dary.
Tady v tuto chvíli svatý Jan začíná mluvit o další etapě v životě učedníků. Ta etapa skončí za padesát dnů. Ne ten den, ale až za dalších čtyřicet devět dnů oni se posunou dál a budou schopni přijmout to, čemu se říká ta mise. Ale potom dostávají ještě třetí dar, dar odpuštění. Potom dostávají také úkol, pověření pokračovat v té misi. Ale dnes zůstaneme u těch darů. Tedy ještě jednou, dar pokoje, dar Ducha, dar odpuštění.
Když se rozhodneme, že někomu koupíme dar, dárek k narozeninám, tak z toho máme radost. Přemýšlíme, co to bude, čím ho překvapíme. Máme radost třeba z toho, když to dostaneme, v tom obchodě to mají, máme radost z toho, když to balíme, ale pořád tu radost máme jenom my nebo jenom já, protože jenom já vím, čím toho oslavence překvapím. Dar se projeví naplno v okamžiku, kdy dárce ho předá obdarovanému, a ten obdarovaný to rozbalí, rozsvítí se mu oči a on je šťastný.
Bratři a sestry, toto si přeje Ježíš. Proto přichází mezi ty pasivní apoštoly, mezi ty apoštoly, kteří jsou v depresi, aby jim dal svoje dary. Přichází, aby dal svoje dary i nám. Jan, jak jsem už říkal, nemluví o apoštolech, ale o učednících, aby dal jasně najevo: „Je tam místo pro každého.“ Každý z nás prožíváme svoje starosti, svoje bolesti, ale uvědomme si, že Ježíš přichází. Tam kde my jsme pasivní, on je aktivní. On přichází, aby nabídl svoje dary, a touží po tom, abychom my tyto dary přijali a používali ve svém životě.
Kéž se tak stane.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
16.04.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
27.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, my jsme dnes v evangeliu slyšeli o dvou setkáních. O tom, jak Ježíš přichází mezi své učedníky hned v tu neděli, kdy vstal z mrtvých. Řekli bychom, že toto první setkání se odehrálo před týdnem, to jsme slavili velikonoční neděli. Více...
P. Mgr. Václav Rychlý, OPraem
01.05.2011, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Když pozorně čteme nebo slyšíme ty texty o Ježíšově zmrtvýchvstání a o jeho působení po jeho zmrtvýchvstání, tak tam můžeme vidět takovou zlatou nit, jednak že Ježíš utvrzuje víru svých učedníků, že opravdu vstal z mrtvých. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
30.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, naším průvodcem v letošní době velikonoční bude apoštol Petr. Po celou dobu velikonoční o nedělích budeme druhé čtení číst vždycky z prvního listu apoštola Petra.
Říká se list. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
03.04.2005, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
 |
Pokoj vám | 8:11 |
| [MP3, mono, 16 kHz, VBR 30 kb/s, 1.78 MB] |
Bratři a sestry, chtěl bych dnes říct pár slov k tomu, co všichni nějakým způsobem prožíváme, k odchodu papeže Jana Pavla II. Souvisí to vlastně i s dnešním evangeliem, Ježíš přichází a zdraví učedníky: „Pokoj vám“. Je to pozdrav, který na památku tady tohoto Ježíšova pozdravu apoštolům používají všichni biskupové. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
07.04.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
2. neděle velikonoční
příslušné slovo Boží: 1. čt. Sk 2,42-47; ž. Žl 118; 2. čt. 1 Petr 1,3-9; evang. Jan 20,19-31;
Bratři a sestry, všichni známe ten pojem „nevěřící Tomáš“. Co bylo na jeho víře či nevěře podstatné? On chtěl se přesvědčit na vlastní oči, že Ježíš skutečně vstal. On nevěřil svým nejbližším, když mu tuto skutečnost sdělovali. Je to asi tak, jako kdyby někdo řekl: „Víš, existuje delfín. To je taková ryba, která pluje ve vodě a vždycky vyskočí na tu hladinu, a někde ji chovají ve velkém akváriu a dělají s ní různé atrakce.“ A někdo by řekl: „Ne, taková ryba nemůže existovat.“ Protože zná jenom kapra nebo štiku apod. Více...