Rubrika
HomilieTvůj bratr vstane
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, příběh o vzkříšení Lazara je sám o sobě tak pádný, že se k tomu těžko něco dodává. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale na tento text se velmi těžko káže. Kdybychom ho chtěli rozebírat verš za veršem, tak bychom tady byli velmi dlouho. A z druhé strany právě hrozí to, že ta zvěst bude nějakým způsobem naředěná, že se ztratí ta váha, ta důležitost toho textu, ten zásadní význam. Tak se zkusíme zastavit jenom u několika bodů, které by mohly obohatit duchovní život, věřím tomu, že každého z nás.
Začíná to tím, že evangelista Jan nám řekne jméno toho nemocného. Už to je výjimečné. Ze všech uzdravených nebo i vzkříšených (u Jairovy dcery víme, že známe jméno otce, ale neznáme jméno té dívky), tak víme jenom jméno Lazarovo, a to jméno znamená „Bůh pomůže“.
Lazar bydlí v městečku, které se jmenuje Betánie, česky Dům utiskovaného, toho kdo je utiskovaný. Nemusíme myslet hned na útisk člověka člověkem, ale třeba že je utiskovaný nějakou nemocí, nějakým způsobem něco ho trápí, něco drtí tady tohoto člověka. A oba ty názvy jsou takzvaně vyznavačské. Mluví na jedné straně o té nouzi člověka, na druhé straně o pomoci Boží.
Ale taky ten příběh, a Jan si s tím dává tu práci, vypráví o tom, jak Bůh zasahuje. V tomto na tom začátku to prožíváme každý z nás, troufám si říct, že skoro každý den.
Posílají vzkaz: „Je nemocen ten, kterého miluješ.“ A znovu Jan zdůrazňuje: „Ježíš je měl rád, a proto zůstal ještě dva dny na místě.“ My taky posíláme vzkazy: „Pane Bože, já potřebuji tvoji pomoc. Pane Bože, prosím tě.“ A potom taky posíláme další vzkaz: „A kde jsi? Ty jsi na jiném místě, než já tě potřebuji. Ty jsi v nějakém jiném čase, než který prožívám já.“
Ono to vypadá na první pohled velmi necitelně, ale svatý Jan právě dvakrát zdůrazňuje tu Ježíšovu lásku k Lazarovi a k jeho sestrám, aby vysvětlil, proč Ježíš čeká. Kdyby šel okamžitě, tak podle toho počítání by zřejmě přišel dva dni po Lazarově smrti. Ale i kdyby to stihnul, co by udělal? No, uzdravil by ho. Uzdravil by ho a Lazar by se zařadil do té velké skupiny několika stovek, možná i tisíce uzdravených lidí. A byl by to dar. Ježíš by vrátil Lazarovi zdraví, dar zdraví by dostal. Ale Ježíš mu chce dát ještě větší dar, dar života. Sice bude to zase na této zemi a bude to nějak časově omezeno, ale bude to dar života. A aby Ježíš tento dar mohl dát, musí nastat určité podmínky.
Dárce ví, kdy je dobré dát dar. Rodiče vědí, kdy je dobré dát dar svému dítěti – k narozeninám, k Vánocům, kdykoliv. A takhle to ví Bůh s námi. Akorát my na to zapomínáme.
Ježíš potom, když přijde, tak říká tu větu: „Tvůj bratr vstane.“ A v tu chvíli se Marta domnívá, že Ježíš přichází poskytnout útěchu, kterou poskytli všichni ti ostatní, kteří tam byli. Je to útěcha, která je, co si budeme povídat, slabá, protože ta útěcha toho mnoho nezmění. V té útěše dáme najevo třeba tomu člověku: „Jsem ti nablízku. Můžeš mně zavolat, můžeš přijít.“ Ale nic nezmění s tou skutečností. Tady to vyprávění o vzkříšení Lazara je především vyprávění o moci, kterou má Ježíš, a o tom, proč Ježíš přišel.
„Já jsem vzkříšení a život.“ Takhle začíná vlastně ve Starém zákoně vysvobození z Egypta, kdy Bůh říká Mojžíšovi: „Já jsem. Já jsem, který jsem.“ Ježíš tady v tomto pokračuje, a když se ho velekněz potom na Zelený čtvrtek v noci zeptá: „Jsi-li syn Požehnaného?“ „Já jsem.“ Ještě to zkrátí na to minimum, na to podstatné. Zkrátí to na to nejdůležitější.
Tady ten příběh vypráví o tom, že Ježíš nepřišel, aby nás vysvobodil od smrti. Ta sem přišla následkem dědičného hříchu. Ale Ježíš přišel, aby se nás ujal ve smrti. Aby ta smrt nebyla zánikem, ale aby byla přechodem do života věčného. On přišel, aby nám řekl: „Já tě budu čekat.“ Toto Ježíš vysvětluje nejdříve apoštolům, a potom i oběma sestrám jednotlivě. Proč třikrát? Exegeté říkají: „No, protože Ježíš má čas pro každého.“ On není takový, že by řekl: „Já už jsem to říkal. Někde si to najdi, nastuduj si to.“ Ale má pro ně čas. Pro Ježíše je každý důležitý a Ježíš se necítí být zdržován, ale naopak je rád, když ho bereme vážně a když ho posloucháme. Když Ježíš tedy přichází a říká: „Dávám ti tuto nabídku, aby ses se mnou setkal ve smrti,“ tak to taky musí dokázat.
Ještě bych se kousíček vrátil. Tomáš říká: „Pojďme, ať zemřeme s ním.“ Je to v protikladu k tomu, co uslyšíme příští neděli, kdy Petr říká: „Kdyby všichni, já vytrvám, kdyby všichni, já za tebe zemřu.“ Za Ježíše nikdo umírat nemusí, on to nepotřebuje. My potřebujeme, aby on umřel za nás, ale to: pojďme, ať zemřeme s ním. On tady Tomáš myslí na mučednickou smrt. Ale zase nejde jenom o mučednickou smrt. Jde o to, abychom my žili a umírali s Ježíšem. To je i výzva pro nás, protože potom smrt přestává být trestem, ale je tím přechodem.
Když tedy Ježíš toto vysvětlí, tak to pak musí dokázat, a proto tedy nechává odstranit kámen. To, co se tam stalo, dalo Ježíšovi velkou námahu. Porazit Zlo, porazit smrt není vůbec jednoduché. Ten český překlad říká, že byl hluboce dojat a že se zachvěl. Originál říká, že z Ježíše vyšel takový jako úpěnlivý sten. Ono se to těžko překládá, ale svatému Janovi šlo o to právě, aby ukázal, že Ježíš nebyl někdo, kdo se pohyboval deset centimetrů nad zemí a všechno řešil elegantně a s takovou nějakou jako grácií a že se ho to netýkalo. Ježíš je Boží Syn, pravý Bůh, ale taky pravý člověk. To znamená, že tady ta naše nouze, to zlo, které nás tak drtí, i jeho se dotýkalo, a on s tím zápasil. Ale on je ten, který má sílu k tomu, aby ho přemohl.
Ježíš vyzývá k tomu, aby odstranili kámen. Je tam ta zmínka o tom čtvrtém dnu. Čtverka je číslo pozemské dokonalosti, ale také dokončenosti. Tedy když už něco trvá čtvrtý den a déle, tak už to není možné změnit. A Ježíš tady tím svým jednáním říká: „Já jsem přišel, abych změnil to, co vy změnit nemůžete. Abych vám pomohl změnit to, na co vy netlačíte.“ Ale samozřejmě se jedná o změnu k lepšímu.
Je tam zmíněno, když mu vlastně říká Marta: „Už zapáchá.“ Na začátku toho vyprávění svatý Jan mluvil o tom, jak Marie pomazala Ježíšovi nohy vonnou mastí. Tady teď musíme udělat závorku. Těch pomazání bylo vícero. Jméno Marie je u Izraelitů velmi oblíbené, protože se tak jmenovala Mojžíšova sestra, která dávala pozor, co se stane s tím košíkem a co bude s jejím mladším bratrem. A právě pro tuto péči, pro tuto starostlivost to jméno je velmi oblíbené dodneška, a proto těch Marií v Písmu svatém je celá řada. Ne všechny dokážeme zařadit úplně přesně, kdo je s kým příbuzný a takhle, ale dokážeme rozlišit jednotlivé události.
Pro nás nejznámější je pomazání, které se stalo v domě farizeje Šimona, kde přišla žena, která byla veřejnou hříšnicí, a pomazala Ježíšovi nohy proto, aby prosila za odpuštění svým hříchů. Jméno té ženy neznáme, ale víme určitě, že to nebyla Marie z Magdaly.
A tady se jedná o jiné pomazání, právě v té Betánii, které uskuteční jiná Marie, ne proto, aby žádala odpuštění, ale aby tím vyznala to, že věří v to, že Ježíš je Boží Syn. Protože v té době už farizejové vypsali odměnu na dopadení Ježíše a zdůvodnili to tím, že se vydává za Božího Syna, že předstírá, že je Boží Syn. A tato Marie, sestra Lazarova, vyznává to, že ona věří, vyznává svoji osobní víru a dává najevo veřejně, co si myslí o tom, co ti farizejové pořádají a na koho vypisují tu odměnu.
Takže dobro je srovnáno nebo symbolizováno tou vůní, zlo, smrt je symbolizováno tím zápachem nebo nějakou nelibou vůní. A ten zápach je uzavřený za tím kamenem. Co je za tím kamenem? Marta se bojí, co je za tím kamenem: „Neotvírejme ho.“ I my se bojíme a nechceme spoustu věcí takzvaně otvírat. Co je za zavřenými dveřmi? Vždycky se bojíme, vždycky je v nás ta nejistota.
Izraelité dávali kameny na hroby, ale dávali je třeba taky na studny. O tom jsme se už bavili, aby do té studny nespadlo zvíře, aby tu vodu nějakým způsobem neznečistilo, nepokazilo a tak. Čili ten kámen je primárně ochrana, ochrana života. A toto Ježíš chce. Aby ten kámen, který je na hrobu Lazarově a v tuto chvíli zatím ještě symbolizuje strach, obavy, aby se stal dveřmi, bránou k životu, jako třeba k té vodě, a vůbec k životu v plnosti.
A oni tedy nakonec poslechnou a Ježíš zavolá Lazara ven. Lazar vyjde omotán. Podobá se takové housence nebo kukle. Spíš housence, která se zakuklí. Když bude vzkříšen Ježíš, plátna, rouška už zůstanou v hrobě, protože Ježíš je nepotřebuje. Už je nebude potřebovat. Lazar se vrací do své pozemské existence, a tak toto potřebuje. Lazar je ale předobrazem Ježíše Krista, to co se stalo tady v Betánii, je předobrazem toho, co se za nějakou dobu stane o Velikonocích přímo v Jeruzalémě.
Bratři a sestry, je to příběh o Ježíši Kristu a o Lazarovi, ale je to příběh o Ježíši Kristu a o nás. O tom, že Bůh i nám chce dát dary daleko větší, než my prosíme, než žádáme, ale že on ví, kdy je ta správná doba, ten správný okamžik. I nám chce Ježíš, Boží Syn, dát život. Nechce obnovit náš život na této zemi, ale chce nám dát život věčný. Chce, aby ten kámen nebo ty dveře, aby nás neděsilo to, co je za nimi, ale abychom věděli, že On tam na nás čeká.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, prožíváme 5. neděli postní a církev nám předkládá zase jeden z důležitých textů z Janova evangelia. Je to z 11. kapitoly a text je o trošku ještě delší než minulou neděli. Tématem, nadpisem tohoto textu je vzkříšení Lazara.
Je to text velmi důležitý. Teolog svatý Jan Chryzolog nazývá tento text znamením znamení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, slyšeli jsme jeden z takových zásadních textů evangelia svatého Jana a Jan tady staví před nás takovou velice působivou mozaiku, ale člověk tu mozaiku musí objevit, musí se do toho textu ponořit a teprve když uvidí souvislosti, tak pochopí, co všechno svatý Jan tady zaznamenal, co všechno chce nám předat. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, položíme si otázku, co má člověk dělat, aby dobře žil, jak má dobře vypadat jeho život.
Asi si všichni říkáte: „To jsme zvědaví, co nám na to řekneš.“ Všichni víme, že to není vůbec jednoduché a rozhodně si nemyslím, že bych tady podal nějakou vyčerpávající odpověď, spíš několik takových střípků do mozaiky. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
17.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Dnes je pátá neděle postní a je poslední postní kázání. Tentokrát má téma: Vzdělávání ve víře. Se vzděláváním je to kolikrát potíž. Člověku se nechce číst, a když tak se dívá na takové ty biblické příběhy pro děti v televizi apod. Číst Písmo svaté nebo nějakou náboženskou knihu je něco, do čeho se musí člověk nutit, ale přesto je to důležitá věc. Jsou lidé, kteří mají schopnost něco se naučit, přijmout rozumem, velkou. Jsou lidé, kteří tuto schopnost tak velkou nemají. Každý by měl načerpat tolik vědomostí, co mu umožňuje jeho kapacita mozku. Více...