Rubrika
HomilieCo mám dělat, abych dobře žil?
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
09.03.2008, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, položíme si otázku, co má člověk dělat, aby dobře žil, jak má dobře vypadat jeho život.
Asi si všichni říkáte: „To jsme zvědaví, co nám na to řekneš.“ Všichni víme, že to není vůbec jednoduché a rozhodně si nemyslím, že bych tady podal nějakou vyčerpávající odpověď, spíš několik takových střípků do mozaiky.
Když to vezmeme od evangelia, tak tady vidíme velikou Boží starost o náš pozemský život. Je dobré si toto uvědomit, když slyšíme různé názory, různě zkomolené názory, které říkají, že církev odkazuje člověka až na věčný život, že tenhle život nic neznamená a podobně. Všichni jsme se učili v náboženství o Božích vlastnostech – že je vševědoucí, všemohoucí, všudypřítomný – a pak tam zazněla jiná věta: že Bůh svět stvořil a že ho udržuje. Dovolil bych si to shrnout a říct, že je to další Boží vlastnost: Bůh dárce života, Bůh jako ten, který rozdává život ve všech jeho podobách a stará se o něj.
Ježíš nebyl lhostejný k zármutku Marie a Marty, Ježíš nebyl lhostejný k tomu, co se stalo s Lazarem – a Ježíš zasahuje. Jistě, Lazar je probuzen a vrácen do pozemského života a za nějakou dobu jeho pozemský život znovu skončil, Lazar znovu zemřel a už tam nebyl Boží Syn, který by ho znovu probudil. Je to náznak toho, že Ježíš chce dát život trvalý, ale je v tom ta hluboká myšlenka: Boží Syn přišel kvůli našemu životu, Boží Syn má starost o náš život, i o ten pozemský, jak ho tady prožíváme, jak to s námi je.
Co říká svatý Pavel? Říká, že nemáme žít svému tělu, ale že máme žít podle Ducha.
Teď taková závorka: říká se, že list Římanům je jeden z nejtěžších spisů celého Písma svatého, nejtěžší, co se týče pochopení, a je to pravda. Svatý Pavel to má tak vypracované, tak vyprecizované, že udržet pozornost, dokázat ho sledovat, je velmi těžké. Tam není jedno jediné slovo navíc, jedno jediné slovo zbytečné. Je vidět, že svatý Pavel o těchto věcech velmi přemýšlel. Je to text, který je inspirovaný Duchem svatým, takže můžeme říct, že svatý Pavel byl otevřený nebo se otvíral Duchu Božímu, aby ten ho vedl.
Svatý Pavel mluví a píše v jiných kategoriích, než jak mluvíme a píšeme my, to je další taková obtíž. On, Pavel, když mluví o lidském těle, používá dvě slova: buď používá slovíčko sarx anebo soma. Nemá na mysli jenom tělo v tom hmotném slova smyslu, ale má na mysli existenci celého člověka. Když použije to slovíčko sarx, tak tím má na mysli existenci člověka, který je, řekli bychom, otočený zády k Bohu, člověka nevykoupeného, člověka, který má rád jenom sám sebe, člověka sobce, který neprožívá žádné vztahy, člověka, který je izolovaný, odstřižený. Naopak, když Pavel použije to slovíčko soma, tak má na mysli existenci člověka, ale už toho člověka, který přijal záchranu, spásu.
V tom dnešním úryvku Pavel vždycky používá to slovíčko sarx, tedy staví do protikladu člověka, který nepřijal spásu, a naproti tomu Boží snažení. Pro tady toho Božího ducha používá termín Pneuma.
Dost dlouho jsem přemýšlel, jak to nějak přiblížit, jak to trošku jinak říct, aby z toho vyplynulo, co Pavel říká Římanům, co říká i nám, a vzpomněl jsem si na jeden výrok svatého Augustýna. Svatý Augustýn říká: „Člověče, Bůh tě stvořil bez tebe, Bůh tě vykoupil bez tebe (tedy tím, co udělal Ježíš Kristus na kříži), ale Bůh tě nespasí bez tebe. To znamená, tady v této poslední třetině toho je potřeba človíčku, abys „přiložil ruku k dílu“, je potřeba, aby ses taky ty o svoji záchranu nějakým způsobem přičinil, abys napnul svoje síly.
A zase je to Pavel. On nevyjmenovává nějaké konkrétní činy, ale nabízí postoj – postoj člověka – a říká: „Nežijte jenom podle těla, protože když se to tak řekne, tak se to často zúží nebo se to vysvětlí, že tito lidé, které Pavel kritizuje, žijí podle hesla „užít si“, „mít se dobře“, „proplouvat za cenu nejmenšího odporu“. A Pavel říká: „To se neshoduje s křesťanstvím.“
Když bychom to vrátili do dnešní situace, tak takzvané celebrity, když mluví o tom, co pro ně znamená život, tak říkají: „No, být vidět, hlavně v televizi. Být třeba i slyšen v rozhlase, ale to není ono. Hlavně být viděn v televizi a ve filmu. A ten, kdo se ztratí z obrazovky na delší dobu jak na měsíc,“ oni říkají, „jako by nežil, ten je mrtvý.“ Čili „být viděn“, to je pro ně život.
Vzpomněl jsem si taky na jednu scénu ze starého českého filmu, bohužel si nepamatuju vůbec, jak se to jmenovalo. Ten film je černobílý, hodně starý. Je to o lidech z takového městečka, tam je jeden člověk a ten všude, kde chodí, tak vykládá a říká jim: „Já žiju proto, abych umřel.“ Každý na něho vyvalí oči a on začne vykládat: „No, můj pohřeb, to bude krása.“ A teď jmenuje, kolik tam bude bílejch koní, kolik tam bude družiček, a jak to bude. A teď všichni na něho opravdu překvapeně hledí.
Bratři a sestry, svatý Pavel nás chce rozhodně přivést k tomu, že si máme uvědomit, že nežijeme proto, že jednou umřeme, ale žijeme proto, abychom se setkali s Bohem, abychom se setkali mezi sebou.
Apoštol Pavel to vidí dost radikálně, z několika důvodů. Říká: „Křesťan má radikálně změnit svůj život oproti tomu, jak žil před křtem.“ Jednak proto, že těch křesťanů tenkrát byla hrstka, byli obklopeni nevěřícími lidmi. Dost často na ně přišlo nějaké pronásledování, a tam se potom teda ukázalo. No, a poslední důvod byl ten, že jejich život byl o mnoho kratší než život náš.
Můžeme říct, že toto byly jakési obtíže, jakési kříže prvních křesťanů. Jaké kříže máme my? Tak, je nás taky menšina. Už teď netrpíme žádné pronásledování, žijeme život delší než oni, a v tomto bych řekl, že je náš problém, protože když něco trvá dlouho, tak člověk pomalu ale jistě slevuje. Na začátku velké nadšení, ale jak jde čas, tak pomalu ale jistě člověk vyklízí pozice. A tady se dostáváme k prvnímu čtení z knihy proroka Ezechiela.
Ezechiel mluví k vyhnancům, kteří byli v Babylóně. Podotkl bych: mluví k živým lidem. Tam nikdo není mrtvý, to není řeč na hřbitově nebo takhle, ale je to řeč k živým, a já bych řekl, úspěšným lidem. Víme všichni, že Izraelité byli a jsou vlastně pořád často pronásledováni. A víme, že Židé, že to je takový houževnatý národ, který se dokáže adaptovat, který se dokáže prosadit i v nepříznivých podmínkách. Oni byli odvedeni do Babylóna jako zajatci, jako válečná kořist, ale velmi rychle se tam právě zadaptovali a prosadili. Jednak co se týkalo obchodu, řemesel, výroby, ale také hodně z nich dosáhlo vysokého postavení v tom, čemu my bychom dnes řekli státní správa, tedy tenkrát to byla královská správa. A prorok? Prorok je začíná varovat. Říká jim: „Ale vy jste v cizině a vy jste se tady příliš zabydleli.“
V tehdejším chápání vlast, zaslíbená země, to se rovnalo Božímu přátelství. Naopak cizina, vyhnanství, to se rovnalo zase ztrátě Božího přátelství, štěstí. A prorok jim říká: „Vy jste se tady příliš zabydleli.“ Oni, když dostali za sedmdesát let potom možnost od krále Kýra vrátit se zpátky domů, většině z nich se nechtělo, protože už byli zvyklí v tom Babylóně a dařilo se jim dobře. A prorok vlastně už dopředu je varoval a říká jim: „Uvědomte si, vždyť vy začínáte být mrtví. Přestože se vám daří dobře, nebo právě proto, že se vám daří dobře, vy jste se soustředili na toto, abyste vybudovali kariéru, abyste zařídili živnosti, abyste prosperovali. A zapomněli jste na to další, na to, co je kolem, co je za tím. Zapomněli jste na toho, kdo vám ten život dal. Zapomněli jste na Hospodina.“
Bratři a sestry, prosme za to, abychom dokázali život, který jsme dostali, brát od Boha v plné šíři, abychom viděli to, kam nás Bůh volá, abychom viděli Jeho starost, abychom viděli Jeho péči a abychom byli otevřeni Duchu Božímu tak, jako svatý Pavel. Abychom o těchto věcech života přemýšleli a potom, abychom také dokázali z toho pro svůj život vyvodit následky, ty další kroky.
Výběr homilií ke stejnému liturgickému svátku
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
26.03.2023, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
29.03.2020, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, prožíváme 5. neděli postní a církev nám předkládá zase jeden z důležitých textů z Janova evangelia. Je to z 11. kapitoly a text je o trošku ještě delší než minulou neděli. Tématem, nadpisem tohoto textu je vzkříšení Lazara.
Je to text velmi důležitý. Teolog svatý Jan Chryzolog nazývá tento text znamením znamení. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
02.04.2017, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, příběh o vzkříšení Lazara je sám o sobě tak pádný, že se k tomu těžko něco dodává. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale na tento text se velmi těžko káže. Kdybychom ho chtěli rozebírat verš za veršem, tak bychom tady byli velmi dlouho. Více...
P. ThLic. Marek Hlávka, farář ve Veverské Bítýšce
06.04.2014, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Bratři a sestry, slyšeli jsme jeden z takových zásadních textů evangelia svatého Jana a Jan tady staví před nás takovou velice působivou mozaiku, ale člověk tu mozaiku musí objevit, musí se do toho textu ponořit a teprve když uvidí souvislosti, tak pochopí, co všechno svatý Jan tady zaznamenal, co všechno chce nám předat. Více...
P. Mgr. Vladimír Langer, farář v Čebíně
17.03.2002, kostel sv. Jakuba ve Veverské Bítýšce
5. neděle postní
příslušné slovo Boží: 1. čt. Ez 37,12-14; ž. Žl 130; 2. čt. Řím 8,8-11; evang. Jan 11,1-45;
Dnes je pátá neděle postní a je poslední postní kázání. Tentokrát má téma: Vzdělávání ve víře. Se vzděláváním je to kolikrát potíž. Člověku se nechce číst, a když tak se dívá na takové ty biblické příběhy pro děti v televizi apod. Číst Písmo svaté nebo nějakou náboženskou knihu je něco, do čeho se musí člověk nutit, ale přesto je to důležitá věc. Jsou lidé, kteří mají schopnost něco se naučit, přijmout rozumem, velkou. Jsou lidé, kteří tuto schopnost tak velkou nemají. Každý by měl načerpat tolik vědomostí, co mu umožňuje jeho kapacita mozku. Více...